Když se ohlédnu za svou recenzí „Pohrdat“ (EP 2021), myslím, že nastal čas na aktualizaci kapelního firmware. Nové bezejmenné album má oproti předchůdci pozměněnou sestavu, a sice zpěváka Zdendu Frýbu nahradil Miro (bicí v HYACINTH). DECULTIVATE coby protřelí muzikanti bez problémů nadále mísí svou charakteristickou značku drásavého HC, crustu, punku a chvílemi i grindcore a přetavují marný vztek a úzkost spojenou s moderní existencí do devíti válů plných adrenalinového opojení. Technicky precizní nářez s originálními českými texty vás po 13 minutách sešupu ze hřebenu horské dráhy vysadí zpět v údolí a můžete si v klidu utřít sopla, promnout slzavé oči a utřídit si mlhavé myšlenky. Někdo může namítnout, že i poslední EP mělo necelých 18 minut, ale polovinu hracího času zabral funebrácký cover písničkářského hitu z 90. let Joan Osborne „One of Us“.
Otvírák „Já sám“ důrazně říká zapomeňte na hopsavé pasáže známé od některých grindových vtipálků. Zpěvák Miro chrlí řev, zatímco kapela riffuje, blastuje, D-beatuje a razí si cestu skrz řadu skladeb, které se v naprosté většině vlezou do osvědčené dvouminutové hranice. Intenzita. To je to slovo, které tuhle kapelu charakterizuje. A ta nemusí trvat moc dlouho, což je případ nejkratších skladeb „Až opadá listí“ nebo „Štěpení“ atakujících hranici jedné minuty. Výjimečně si DECULTIVATE dovolí na moment sundat nohu z plynu. V songu „Za Poříčskou bránou“ se do volnějších pasáží svým frázováním trefuje křikloun Miro, na jehož barvu hlasu a výraz si pomalu začínám zvykat. Vražedná rytmika s kytarovými zlomy v „Trápení druhých“ stejně jako v „Pojď dál a posaď se“ stíhá tolik změn a breakdownů, že je mozek nezvládá na první nástřel pobrat. Přesto, že má album tlak, nesází jen na lacinou neurvalost. Ze striktního pevného řádu a struktury dobyvačného HC se vymyká „Posel ničeho dobrého“. Odpovědí na otázku „Chcete vědět víc?“ je hrubá valivá jízda textově zdůrazňující komplikovanost lidského bytí. Závěrečná skladba „Na konci“ proměňuje skrze zneuctění kytarových pražců a dunivých explozí bratislavské nahrávací studio Pulp na kôlňu na drevo.
Přečtení recenze 13minutového alba by dle mého mělo trvat zhruba stejně jako jeho nejdelší vál. To asi klaplo. DECULTIVATE se, jak je jejich zvykem, neflákají a rozhodně jim to prospívá. Mělo by být vlastně jedno, jestli je to grindcore, hardcore, fastcore nebo něco úplně jiného, tahle deska dělá dobře v nadmíru rozumném čase. Texty se čtou jako stránky vytržené z něčího deníku oprávněného hněvu nebo výňatek z milostného dopisu Mieszka Talarczyka (NASUM) z éry „Inhale/Exhale“. Nasazení a tempo garantuje, že by nikdo neměl mít důvod zívat.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Já sám
- Trápení druhých
- Pojď dál a posaď se
- Až opadá listí
- Za Poříčskou bránou
- Štěpení
- Chcete vědět víc?
- Posel ničeho dobrého
- Na konci
Čas: 13:21
Sestava:
- Radek – kytara
- Ondra – basa
- Miro – zpěv
- Marián – bicí
