PARKETOVÝ LEV – Z Mexika

Další slovenská punkrocková kapela si libuje v růžové barvě. Po skupině BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ přichází PARKETOVÝ LEV, který na obal použil kombinaci růžové, bílé a zelené barvy a dopadlo to,  podle mého názoru, nevalně. Pokud by kočka na přední straně a její kámošky na zadní měly tu možnost, měly by do rukou autorů, kterými jsou Romana a Ján Hrčkovci, zaseknout drápky. 

PARKETOVÝ LEV poprvé vystrčil drápky v roce 2018, kdy kapelu založili bratři Ján a Jakub Hrčkovi, kteří za sebou měli působení ve známých bratislavských kapelách (KAKTUS, SVEŤO KORBEL & PERSONÁL, RAMONES BRATISLAVA). Právě tvorba kapely, jíž vzdávali čest, byla a pořád je hlavním inspiračním zdrojem pro PARKETOVÉHO LVA, kterého vedle bratrského dua tvoří bubeník Alex Oplt a baskytarista Michal Barč, který v roce 2021 nahradil původního basáka Dafyho. 

Po bezejmenném debutu z roku 2018 se PARKETOVÝ LEV připomněl dvěma songy nahranými na podzim 2021 ve studiu Exponent (kde si kdysi podávaly dveře primárně slovenské deathmetalové kapely), v létě 2023 pak přibylo dalších osm skladeb zaznamenaných v MMC Bratislava, všechny písně se loni v říjnu objevily na albu „Z Mexika“, které vyšlo u PHR v nákladu 300 kusů.

RAMONES je určitě vodítkem k náplni desky, druhým pak všeříkající sousloví „slovenský punk rock“. Zmiňuje se to často, i já to už nejednou psal – slovenské kapely mají jiný smysl pro melodiku než české; platí to od pradávna, stačí si připomenout letité záznamy na porevoluční kompilaci „Punk´s Not Dead“ nebo na debutu ZÓNY A „Potopa“. Vliv má samozřejmě i slovenština, která je pocitově měkčí než čeština, navíc většina slovenských part zařazovala primárně melodický soft zpěv. Ján Hrčka taky zpívá převážně čistě, ale zároveň si s polohami hlasu celkem pěkně hraje, takže střídá skoro popový výraz se sametovým, civilní s lehce zachmuřeným, sem tam taky trochu hlasivky naostří, takže po vokální stránce je deska pestrá dost. Po hudební méně, což je dané hlavně tím, že písničky tak nějak hezky plynou ve středních a pomalejšíchch tempech, žádná velká divočina se nekoná. 

Úvod je pravda živější, „Som mimo“ navnadí na další poslech ideálně, byť je to klišé na klišé, řekl bych ten nejtypičtější slovenský punk rock se sbory, vytleskáváním a chytlavými melodiemi. Nic proti, poslouchá se to samo, ale je to prostě instantní záležitost, hlavně takové to ukňourané „úúúúúúú“ mi do uší neleze, naopak kytarové sólo je fajn. Mnohem zajímavější mi přijde titulní track, v kterém jsou hezky zasazené lehké reminiscence hudební i textové, k tomu taky jen tak zlehka náznaky snad mexické lidové hudby, o které se stará nejen akusticky pojatá kytara, ale i hostující saxofon. „Milosť †“ je ležér, bezstarostnou náladu ještě podtrhuje nenápadně zapojená harmonika, samozřejmostí je další chytlavý refrén a hezká ústřední linka. Trochu ostřeji je vedená „Toxická obeť“, v níž se účtuje s nějakým nepříjemným člověkem, který všem otravuje život. Jedno kapele upřít nejde – ač plave v jednom rybníku, styly mění; většinou sice plave prsa, ale zařadí i kraul, motýlek nebo znak. A „Toxická obeť“ je právě ten kraul, energičtější způsob plavání. A „Zubaté slnko“ znak, to je taková skoro letní skladbička, která plyne pomaloučku, byť text prosluněný není, pojednává o nočním potulování nebo hledání stínu v parném dni, nicméně závěr je lehce zneklidňující, protože hlavní role patří bicím, které zlověstně odklepávají… 

Na béčku se opakuje recept z áčka – začne se zvesela, „Žuvačka“ má pozitivní náboj a refrén, následuje skoro popová „Už svietia nám“, v níž zaujme překrývání vokálů i hezké hrátky s kytarovými party, které se různě proplétají, baskytara je taky výrazná a nutno uznat, že kapela sice působí lehce stravitelně, ale se stavbou písniček si pohrála, nic nepůsobí lacině a pitomě, pánové to prostě takhle cítí a dělají to bezesporu kvalitně. I na béčku zařadili vyšší rychlost, „Jedovatá fólia“ je rozevlátější, takže se plave motýlek, ale i ta prsa, když se zvolní. Dva songy na konci druhé strany jsou nahrané v Exponentu a od předešlých se liší nejen zvukem, ale i atmosférou, která je taková tajemná, kapela asi byla v trochu jiném rozpoložení, když je skládala. Možná se nechala inspirovat i jinde, možná se dá  uvažovat o vlivech post-punku nebo art rocku, hlavně „Neodchádzaj“ je mimo refrén velmi zajímavě pojatá, až mi přijde, že jí refrén škodí. I poslední věci „V meste čiernych vrán“ se objevují zvláštní hrátky, hlavně se zvukem kytary, navíc bych řekl, že podklad je místy tvořený synťáky, ale jinak je to další „prsa paní radové“ pohodová věc. 

Deska hraje velmi dobře, ona se tahle muzika obecně snáze zvučí a nahrává, tóny jsou čisté, nástroje se netlučou, vše je čitelné – v obou studiích odvedli kvalitní práci.

Ještě se vrátím k obalu. Viditelné strany se mi nelíbí, byť proti kočkám nic nemám (jestli správně počítám, tak naše rodina jich vlastní pět), ale ta barevná kombinace je vražedná. Na insertu jsou texty a všechny potřebné informace plus výřez z obrazu Masarykova kolónia, jehož autorem je všestranný Ján Hrčka, nejen hudebník, ale i výtvarník a chovatel koček. I jména čičin z obalu jsou v info části uvedena pod označením „modely a modelky“.

Pro fanoušky slovenského punk rocku je PARKETOVÝ LEV sázka na jistotu. Spřízněné duše vidím v další novější punkovce BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ, která taky sází na silné melodie, ale to vlastně platí i o všech věhlasných předchůdcích, kterými byly kapely SLOBODNÁ EURÓPA, EX-TIP, ZÓNA A nebo DAVOVÁ PSYCHÓZA. 

Přesné hodnocení: 6,5/10

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Som mimo
2. Z Mexika
3. Milosť †
4. Toxická obeť
5. Zubaté slnko

• Strana B

1. Žuvačka
2. Už svietia nám
3. Jedovatá fólia
4. Neodchádzaj
5. V meste čiernych vrán

Čas: cca 30 min.

Sestava:

• Ján Hrčka – spev
• Jakub Hrčka – gitara, vokál 
• Michal Barč – basgitara
• Alex Oplt – bicie 

Hosté:

• Slavomír Hoffer – harmonika
• Matej Farkaš – saxofón 

Facebook
Bandzone

www.phr.cz
Bandcamp