PEORTH – (De)formation

Po více než dvouleté pauze se mi zase do rukou dostalo CD od našich nejbližších východních sousedů Slováků. A to hlavně díky tomu, že se do redakce se svým novým studiovým počinem ozvala kapela PEORTH, s původní základnou ve městě Vráble, ležícím na jihu Slovenska. V minulosti už jsem o ní na Fobii psal v souvislosti s jejím předchozím albem „Make The Reversal“ z roku 2018. Během následujících let skupina nejenže oslavila dvacet roků od svého založení, ale průběžně i připravovala nové skladby pro svoje aktuální a v pořadí celkově čtvrté CD „(De)formation“.

V jeho rámci je posluchačům předkládáno dohromady deset tracků, a to včetně lehce přes minutu trvajícího intra „A prologue to the everlasting changes“ a závěrečného, zhruba dvakrát tak dlouhého outra „Just memory…“, které album ohraničují. V obou instrumentálních věcech sehrává důležitou roli akustická kytara, podpořená dalšími atmosféru dotvářejícími zvukovými jevy, jež můžeme slyšet vlastně po celý hrací čas. Osm nosných skladeb je spíše delšího ražení a jejich stopáž se pohybuje od necelých pěti až skoro k šesti minutám a stejně jako v minulosti je jejich obsahem melodický death metal s mužským vokálem, sem tam zpestřený pomalejší pasáží a progressivním odérem. No a když muzika spadá do právě uvedeného žánru, tak je naprosto jasné, že ji zdobí pořádná porce výrazných melodických částí, které na mě ovšem nepůsobí nijak prvoplánově (jako že tam prostě být musí), ale naprosto přirozeným způsobem. Příkladem kombinace tvrdších částí s jemnější polohou je například první zveřejněný singl z desky nazvaný „Destruction precedens creation“ nebo předposlední vál „The last dark wold in us“, v němž mě pohltila nejen jeho atmosféra, ale i práce obou kytaristů. Férově ale musím hned napsat, že co se týče instrumentální zručnosti, včetně zpěvu (hlavní Dodes, druhý Boris), tak v PEORTH není slabších jedinců a skupina i díky tomu vykazuje velmi dobrou sehranost. Vedle posledně jmenované písně patří k mým dalším oblíbencům pod číslem tři zařazená „In my own cage“, kterou bych označil za vůbec nejpovedenější z tohoto CD, nebo šestá v pořadí „Reconciliation path“. Ale to je pouze otázka osobních preferencí a úhrnně vzato, neslyším mezi jednotlivými skladbami nějaký, za zmínku stojící, výraznější kvalitativní rozdíl. Spíše bych ocenil fakt, že kompozice fungují nejen samostatně, ale bez problémů obstojí i jako celek, což si myslím, že je pro PEORTH v případě této nahrávky asi nejdůležitější. Veškerá hudební a textová složka je prezentovaná jako kolektivní práce celé pětice, která od minulého alba zůstala, i přes různé peripetie, naprosto totožná.

Cédéčko bylo vydáno vlastními silami kapely jako jednoduchý digipack (čtyři panely) s dvanáctistránkovým bookletem, v němž se texty písní (v jazyce anglickém) střídají s fotografiemi jednotlivých muzikantů a jsou doplněné informacemi o vzniku desky. Titulní strana bookletu i digipacku (v jehož vnitřní části je umístěný i snímek kompletní pětice a její logo) je opatřena totožným námětem, vztahujícím se k samotnému názvu CD a jeho textové náplni. Jak sama skupina popisuje, tak brána na obalu, před níž stojí postava, symbolizuje zásadní životní událost pro člověka, ať už se jedná v podstatě o cokoliv. Autorem přebalu, sladěným se slovní náplní nahrávky, je indonéský ilustrátor s pseudonymem Rohip, jehož práci ještě doplnila zpěvákova manželka Petra.

Pro nahrávání tentokrát kluci využili služeb svého domácího studia, samotný proces proběhl v létě loňského roku a veškeré práce spojené s výsledným zněním alba, které je na vysoké úrovni, si na podzim stejného letopočtu vzal na starost další slovenský kytarista a producent Adam Mičinec. Výjimkou z právě popsaného postupu jsou pouze bicí party, které Čviro natloukl ve studiu Gothoom v Nové Bani za dohledu Erika Šaba (bubny v DOOMAS).

Téměř na konec bych rád ještě doplnil skutečnost, že PEORTH si jako jedni z mála dali tu práci a přiložili k nosiči i průvodní (promo) list s podrobnými informacemi o vydaném albu, což mě vždycky potěší, protože díky tomu už nemusím nic dalšího honit někde po netu. (úsměv)

A na úplný závěr už pouze zopakuji některá slova ze závěru recenze předešlého CD skupiny, a sice, že jste-li příznivci v článku popsaného stylového zaměření a naskytne se vám možnost koupě nebo alespoň poslechu nahrávky, tak do toho rozhodně jděte.

Seznam skladeb:

1. A prologue to the everlasting changes
2. Follow the light
3. In my own cage
4. Destruction precedens creation
5. Sleep is not in sight
6. Reconciliation path
7. From the essence
8. No place to hide
9. The last dark wold in us
10. Just and memory…

Čas: 45:40

Sestava:

• Dodes Zaujec – zpěv
• Boris Kováč – kytara, zpěv
• Mário „Majo“ Minár – kytara, samply
• Dávid Csampai – baskytara
• Martin „Čviro“ Novoveský – bicí

Bandzone
Facebook
album teaser