FAÜST – Death Galore

COLDBLOODED FISH, CBF, FAÜST. Tři názvy jedné skupiny, tři řadová alba. A třetí album lze považovat za oslavné, protože vyšlo deset let od startu pražské kapely. Zatímco podobně zaměřené partičky, jež před lety v našich krajích resuscitovaly thrash metal, postupně zhasínají, FAÜST jedou. Koncertují, nahrávají a hlavně se zlepšují. I když už předchozí album „Tinnitus Inquisition“ bylo velmi dobré… 

Novinka „Death Galore“ vyšla u tuzemské, nyní nejspíš metalové jedničky, Doomentie. U jihočeské firmy je hned několik jistot:
- nevydává kraviny,
- vydává precizně zpracované edice,
- vydává většinou i limitky,
a jedna nejistota:
- na jakých nosičích nahrávka vyjde?

Odpověď na uvedenou otázku je tentokrát „na všech“. Doomentia preferuje hlavně gramofonové desky, sem tam vydá CD a v poslední době začala „blbnout“ i s kazetami. A FAÜST jsou jedněmi z mála, jež se dočkali všech tří formátů a desky navíc i v limitované verzi, která je ale v tuto chvíli vyprodaná (čítala 150 kusů). Na mém gramci se ale limitka točí, takže aniž bych musel čerpat z informací na webu, mohu ji pospat: Deska je dvojbarevná, modro-karmínová/vínová, což koresponduje s barvami na titulní straně obalu, a transparentní, vypadá to moc hezky, což platí i obalu. Ten vzývá roky dávno minulé, což se projevuje na všech čtyřech stranách, které jsou něčím potištěné.

Titulní strana obalu: obrázek, jehož autorem je finský ilustrátor T. Kannibalet Hietomaa, by se ujal i v osmdesátých letech: rakve, kostlivci, blesky – super. I podpis autora, poměrně výrazný, dává vzpomenout na časy dávno minulé, stejně jako písmo, kterým je vyveden název alba.
Zadní strana obalu: fotka, pořízená před krematoriem v Pardubicích, vypadá skvěle a opět připomíná fotky kapel z osmdesátých let, navíc samozřejmě upomíná na film Spalovač mrtvol, který se tam natáčel, což zase (myslím film) souvisí s obsahem textů i názvem alba – prostě „Smrti habaděj“.
Vnitřní kapsa: z jedné strany koláž černobílých fotek + děkovačka, z druhé texty a kredity; tisk je schválně lehce neostrý, zase mi to evokuje metalový pravěk.

A muzika jde samozřejmě s designem ruku v ruce, jeden klasický thrashmetalový útok za druhým, až na malé výjimky. Tou první je úvod „Terminal Hallucinations“, který působí rozverně, v jiném nástrojovém obsazení (tady kytara, baskytara, syntezátor) by mohlo jít o muziku k westernu; vše vymyslel a nahrál Teodor, do jeho hrátek přirozeně vplouvá pokračování v podobně plnokrevného thrash metalu, který je složený podle žánrových pravidel, tzn. rychlý, přímý, kytary kvílí, bicí se sypou a basa bručí. Neustálé kytarové hrátky lezou do uší úplně samy, krátká stopka  a šup zase do pohybu, škoda jen samotného závěru (= fade out). „Where Nightmares Reign Supreme“ taky zpočátku upaluje jako o život, opět je to chytlavý mix riffů a vyhrávek doplněný krátkým úderným refrénem, nicméně zhruba v polovině se zvolní a muzika deathmetalově ztěžkne, ale ač by se dalo čekat, že už se to tak nějak ponuře dohraje, překvapení v podobě parádního krátkého sóla a zběsilého dojezdu je velmi vítané. „Digital Decay“ je riffový stroj, který se sice netočí tou nejvyšší rychlostí, ale na druhou stranu ani nepolevuje a dá se mluvit i o vývoji, mnohdy nečekaném, např. krátké sólíčko je zařazeno ještě před nástup zpěvu/řevu, po tempově proměnlivé úvodní části následuje zemitější ve středních tempech vedená pasáž a vše vrcholí melodickou svěží jízdou. Úvodní přelití kytary z pravého do levého kanálu v „Entombed Alive“ je další hezké retro, deathmetalová rytmika s výraznými kopáky svádí k domněnce, že se bude něco dělat jinak (možná i název skladby naznačuje), ale po chvíli jsme zpátky ve šlapavé thrashovině, ve které se více pracuje s barvami hlasů, které jsou tady mnohdy hlubší a místy až prohnilé, což se dá říci i o muzice, jež těká od thrashe k deathu. Po temnější věci následuje zábavný kolotoč „White Torture“ plný svěžích vyhrávek, chytře vystavěných sól a slov sypaných s kadencí kulometu – tohle je ryzí thrash, který musí fanoušci KREATOR poslouchat s radostí.

„Diluting the Slime“ je nasekanější, ale pořád je to typický k poskakování nutící thrash. Samozřejmě se nabízí taková ta pitomá otázka, co je na téhle muzice nového? V podstatě nic, ale poslouchá se parádně, a když je hraná s nadšením, tak pořád zabírá – jak na fosilie mého věku, tak na mladší publikum, o které není na koncertech kapely nouze, ostatně viděl jsem FAÜST letos živě dvakrát a v obou případech to bylo výborné. Na albu se i nadále pokračuje v nastoleném duchu, ani „Exchanging the Suffering“ nedává čas na oddych, možná až v samotném závěru, kdy dojde na další hezké sólo a taky probublávání baskytary. SLAYEROVSKÝ riff v úvodu „The Cremator“ zmizí „ozlomkrk“, ale nemizí tlak a energie, tlak v pomalejších pasážích, jež se v písni objevují, energie v nářeznických, jež hrají prim. Ale nejen tím, že by se do zblbnutí kývalo hlavou, je album živo, klukům se daří muziku lecčím šperkovat, takže se nedostavuje pocit „tohle už jsem slyšel“. V pravou chvíli se ke slovu dere baskytara, jíž patří začátek „Lust Decontrol“; ta se nejdříve drží tempově při zemi, aby zhruba v polovině taky vzala čáru. Až u poslední „Conformity Slave“ se dá mluvit o ubrání plynu, nejen co se rychlosti, ale obecně tlaku týká, písnička je to lehčí, místy lehce šmrncnutá MOTÖRHEADOVSKÝM thrash´n´rollem, na závěr ideální volba.

Nahrávalo se na jaře v Golden Hive Studiu, což je docela překvapivá informace, Amák se většinou věnuje trochu jiné muzice, ale svou práci odvádí na vysoké úrovni, což platí i o zvuku na „Death Galore“. Respektive to o vysoké úrovni platí na celé album, které patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy na žánrovém poli vyšlo. Nic tu není blbě, všech deset tříminutových songů má švih, dostatečnou pestrost hudební i vokální, deska má skvělý obal, co víc si fanoušci thrash metalu mohou přát?

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Terminal Hallucinations
2. Where Nightmares Reign Supreme
3. Digital Decay
4. Entombed Alive
5. White Torture

• Strana B

1. Diluting the Slime
2. Exchanging the Suffering
3. The Cremator
4. Lust Decontrol
5. Conformity Slave

Čas: cca 33 min.

Sestava:

• Kryštof – vocals, guitar
• Honza – drums
• Teodor – guitar
• Jenda – bass, backing vocals

https://linktr.ee/faustxthrashingdoom
Facebook
Bandcamp

Doomentia Records