Ahoj Aleshi. Tvé tempo je zběsilé, co rok, to CD, nicméně hudba na té zběsilosti postupně ubírá a novinka se prakticky celá odehrává v pomalých ponurých intencích. Co tě vedlo k tomu, že jsi složil a nahrál prakticky doommetalové album?
Je pravda, že se stalo jakýmsi nepsaným pravidlem, že přivádím na svět každým rokem nové album a s tím také souvisí, že ve fázi vydání alba aktuálního začínám pracovat na materiálu pro titul následující. Všechno vždy nějak vyplynulo přirozeně z okolností, a tak se mi podařilo během čtyř let vydat čtyři studiová alba. Nutno dodat, že je to především proto, že RAVENOIR je čistě studiový projekt, kterému mohu věnovat dostatek času dle libosti a momentálního rozpoložení. Vždy jsem inklinoval a autorsky měl blíže ke skladbám pomalým, táhlým a ponurým. Ty jsou dle mého názoru na všech předchozích albech těmi nejsilnějšími kousky. Hudební obsah předchozích počinů byl vyvažován jak rychlými skladbami, tak i těmi pomalými. Pokud bych měl hudební stránku RAVENOIR žánrově zařadit, jedná se o fúzi black, doom a death metalu. Při psaní materiálu pro album „Nocturne“ jsem měl ovšem jasno hned od počátku. Osobně si myslím, že metalová hudba nemusí být nutně jen o rychlosti a dravosti. Samozřejmě nemusíte se mnou souhlasit, ale takto se na věc dívám já. Především nejsem zakořeněný jen v jednom hudebním stylu a nikdy jsem nebyl ani ortodoxním vyznavačem metalové muziky. Hudba ve mně musí vzbuzovat emoce. V tu chvíli je úplně jedno o jaký žánr se jedná. Už téměř čtyřicet let miluji tvorbu IRON MAIDEN, KING DIAMOND, MERCYFUL FATE nebo ACCEPT. Stejně tak mám rád DEPECHE MODE, THE CURE, RADIOHEAD, THE SMILE, NINE INCH NAILS nebo Davida Bowieho. Z české scény velice rád poslouchám klenoty, jakými jsou PRAŽSKÝ VÝBĚR, STROMBOLI, OLYMPIC, BLUE EFFECT nebo třeba MARSYAS. Přiznám se, že současná metalová scéna mě oslovuje čím dál tím méně. Řekněme, že v mém případě jde o přirozený skladatelský a hudební vývoj, ke kterému jsem směřoval s každým svým dalším počinem. Je také možné, že například některé z budoucích alb RAVENOIR se bude úplně vymykat metalovému žánru a bude čistě akustické.
Téma, které albem rezonuje, jestli to správně chápu, je smrt. Ta je v metalu oblíbená, už o ní bylo řečeno mnohé, spousta kapel ji má i v názvu. Co jsi ty udělal jinak, máš tam nějaký jiný pohled, než je obvyklé?
Všechna dosavadní alba RAVENOIR spojovala témata temnoty, mystiky, infernálních výjevů, rouhání a v neposlední řadě také otázky života a smrti. To je ústředním tématem aktuálního alba „Nocturne“. Ať už po skončení našeho pozemského bytí následuje ráj, peklo, reinkarnační proces či cokoliv jiného, téma smrti se dotýká každého z nás. V mém případě jde o hluboké zamyšlení a smuteční poezii, kterou podbarvuji temnými a tesklivými melodiemi. Hromady tlejících mrtvých těl však nečekejte. Každé album se dotýká jiného tématu a všechna se od sebe v něčem liší. Přesto je všechny pojí jistá pochmurná nálada. „Nocturne“ považuji rozhodně za dosti přelomové album ve své tvorbě. Vždy chci překročit stín předešlého počinu a zabrousit tak trochu do jiných vod hudebních žánrů. Zároveň si ale zachovávám svůj skladatelský rukopis.
Myslíš si, že teď přijmou RAVENOIR za svůj i fanoušci doom metalu? Přece jen jsi dosud asi nejvíce zajímal ty, kteří mají v oblibě death/black, minule jsi asi zaujal i v táboře dark melodiků, teď bys měl teoreticky nejvíce bodovat u melancholiků…
Hele, to je úplně jedno. Žánrová zařaditelnost pro mě není rozhodující. Tvořím především tak, jak to cítím. Zcela bez ohledu na popularitu, ohlasy recenzí i hudebních přívrženců. Názory jakékoliv moji tvorbu neovlivňují. Při psaní muziky se vždy cítím absolutně svobodný. Pokud muzika RAVENOIR někoho osloví, jsem za to velice rád.
U nás se pořád traduje, že nejlepší doom metal se tu hrál v devadesátých letech, hlavně na severu Moravy, kde to rozjížděli DISSOLVING OF PRODIGY, LOVE HISTORY, HYPNOTIC SCENERY a další. Zasáhla tě tehdejší vlna? Nebo jsi cestu k doomu hledal až později?
Popravdě, doommetalovou scénu jsem nikdy pozorně nesledoval a českou už vůbec ne. Mám rád tvorbu PARADISE LOST. Nejoblíbenějšími alby jsou pro mě však ne až tolik doommetalová alba „One Second“ a „Host“. Vlna doom metalu mě tedy nijak výrazně nezasáhla.
V doom metalu jsou velkým tématem zpěvy. Asi lze kapely rozdělit podle druhu zpěvů na několik sort – hluboký growl, čistý zpěv, kombinace mužského drsného s ženským melodickým + samozřejmě různé kombinace uvedeného. Ty jsi použil primárně drsný hlas, sem tam ale i civilní, navíc ve dvou písních hostuje zpěvačka. Napřed k tvým polohám – nenapadlo tě, že bys čistě zpíval častěji? Tam, kde používáš civilní polohy, mají skladby takovou až uhrančivou atmosféru a nepřijde mi, že by nebyly pořád dostatečně tvrdé a temné.
Napadlo mě to. Do budoucna mám v plánu více využívat svoji přirozenou barvu hlasu.
Hostující Andreu asi netřeba představovat, ale pro pořádek, MEMORIA (2002-2010), v současnosti FORGOTTEN SILENCE a KAVIAR KAVALIER. Proč jsi vůbec zakomponoval ženský hlas a proč jsi oslovil právě Andreu?
Původně jsem neměl v plánu zakomponovat na album ženský zpěv. Při průběžném poslechu demoverzí mě však napadlo, že by kontrast mého řevu doplněný jemným ženským sborem právě v těchto dvou skladbách nemusel být vůbec špatný nápad. Myslím si, že je to krásně temný duet. Andrea je kvalitní zpěvačka a přesvědčil jsem se o tom už v minulosti, při naši spolupráci v mém tehdejším projektu THE SQUIRM. Právě proto jsem oslovil právě ji.
Další novou tváří, jež se na albu podílela, je bubeník Jakub Vašica. Zatímco předchozí tlučmistři Patrik Sas a Zbyněk Husa jsou dobře známí z působení v různých metalových kapelách, Jakub je nejen pro mě neznámé jméno. Můžeš ho představit a vysvětlit, proč právě on „Nocturne“ nabubnoval?
Ano, došlo k jedné zásadní obměně, a to na postu bubeníka, kdy Zbyňka Husu nahradil můj dlouholetý kamarád Jakub Vašica, se kterým nás pojí naše rodné město Studénka v Moravskoslezském kraji. Několik let oba žijeme v jihomoravské metropoli a právě díky tomu se naše cesty opět setkaly. Jakub je absolutně „nemetalový“ bubeník, což mi právě v souvislosti s novým materiálem RAVENOIR zcela vyhovovalo. Rytmika alba je tentokrát mnohem více procítěnější. Další tváře jsou již známé a jsou jimi moji věrní souputníci Igor Hubík a Jiří Háb.
U jedné skladby jsi coby bubeník uvedený ty. Znamená to, že jsi bicí skutečně nahrál, nebo jde o počítačové zpracování?
Základy hry na bicí nástroje tak trochu ovládám a bubnování mě od nepaměti velice baví. Proto jsem se rozhodl, že bicí nástroje do skladby „Flames Are Rising Higher“ nahraji sám.
Rovněž jsi se postaral o titulní fotografii na digipacku a spolu s Peterem Beťkem jste autory designu bookletu. Dát na přední stranu jen znak a logo kapely plus název alba je celkem neobvyklé řešení, které se moc nevidí, takže vlastně odvážný přístup. A nutno uznat, že barevná kombinace olověné, modré, šedé a zlaté barvy vypadá moc pěkně. Trochu návrat ke vzhledu prvního alba… Kreslený motiv ti tentokrát nepřišel vhodný?
Obálka i booklet alba je záměrně zahalen do chladně modrého odstínu noci. Všechny podklady pro obal alba jsem osobně nafotil a graficky upravil. Celkové grafické zpracování jsme společnými silami vytvořili s vydavatelem Petrem Beťkem. Tentokrát jsem se chtěl vyhnout kresleným motivům. Každý obal RAVENOIR je jiný a vždy přesně vystihuje atmosféru.
Zmíněný Peter Beťko je zároveň se svým Gothoom Production vydavatelem CD. Minule jsi nebyl úplně spokojený s prací Black Barn a nedlouho po vydání signalizoval návrat ke Gothoom Productions. Když s Peterem vydání řešíš, domlouváš určitě i provedení a design obalu. Shodnete se rychle na vizuálu i na dalších podmínkách ohledně vydání?
Spolupráce s Gothoom Productions byla vždy perfektní. Peter je velice trpělivý a vstřícný mým požadavkům. Vždy se snaží o to, aby spokojenost byla na obou stranách. To je nejdůležitější.
Minule jsme probírali možné vydání vinylového boxu, o které se měl postarat Black Barn Music, zatím ale asi ticho po pěšině, ony i informační kanály Black Barn Music zamrzly. Tak mě napadá, že by ten box mohl být čtyřpoložkový a zahrnout všechna čtyři alba. I když by šlo o velmi nákladnou záležitost, ceny lisoven a tiskáren pořád rostou, navíc myslím, že bys to chtěl mít parádní, takže prodejní cena by musela být poměrně vysoká… Jak to dnes s tímhle projektem vidíš?
Spolupráce s Black Barn Music a Blackfin byla z mé strany naprosto neuváženým a špatným rozhodnutím. Na začátku měl jejich tým obrovské plány a velké bubliny slibů. Třetí album „Cultus Inferi“ se z jejich strany nedočkalo žádné propagace a metaloví fanoušci si vydání tohoto alba ani nevšimli. Tohle mě mělo tenkrát varovat. Je to velká škoda. Mystifikace našich fanoušků ze strany vydavatelství ohledně realizace trifold LP byla tou poslední kapkou mé trpělivosti. V podstatě ihned po vydání „Cultus Inferi“ jsem s nimi okamžitě ukončil spolupráci a vrátil se ke Gothoom Productions. Chybami se člověk učí a od té doby jsem v jednání s kýmkoli velmi obezřetný. Black Barn Music - Blackfin naštěstí nevydá od RAVENOIR už nikdy nic. Jejich plány, respektive jejich vzdušné zámky se rozplynuly jako pára nad hrncem. Dnes již vím z několika stran, že RAVENOIR nebyl jediný, kdo naletěl jejich planým slibům. Jestli někdy vyjdou havraní alba ve formátu LP opravdu netuším. Pokud by někdo zájem o vydání měl, určitě mě neváhejte kontaktovat.
Několikrát jsi prohlásil, že RAVENOIR nikdo nikdy na pódiu neuvidí, že ti koncertování nedává smysl. Ale co kdybys dostal nabídku na profi působení v nějaké kapele s tím, že bys byl ryze nájemný hráč, o nic by ses nemusel starat kromě hraní koncertů a ještě bys za to dostal zaplaceno?
Řeknu to zcela upřímně, dokázal bych si představit do budoucna snad jen jedno ojedinělé vystoupení na největším metalovém festivalu v této zemi, kde by tak metaloví přívrženci z celého světa měli možnost vidět a slyšet RAVENOIR poprvé a naposledy. Za jistých podmínek bych o tom uvažoval. Třeba k tomu za pár let dojde, ale rozhodně na nic nebudu tlačit. Koncertní aktivitu jsem opravdu definitivně pověsil na hřebík a neláká mě působení ani na profesionální úrovni s kýmkoliv.
Kam teď povedou tvé hudební kroky? Minule jsi říkal, že „Nocturne“ uzavře určitou hudební etapu a bude to na několik let tvým posledním počinem. Trvá tohle předsevzetí, nebo jsi změnil názor?
Situace ohledně plánovaného „posledního počinu na několik let“ se výrazně změnila a nakonec jsem tento záměr přehodnotil. Tvůrčí proces se stal za více jak tři dekády neodmyslitelnou součástí mého života a já zjistil, že bez psaní muziky to prostě není ono. Momentálně se věnuji tvorbě materiálu pro páté album RAVENOIR, které ponese název „Labyrinth of Illusions“. To bych rád realizoval v průběhu následujícího roku 2025. Je možné, že chystaný počin vyjde opět na podzim.
