„Soundrack For People Who Hate Music“ je druhé album rakouských DISCURE, kteří vznikli ve 2012 ze členů SIX-SCORE a CADAVER RACE a jejichž hudbu jsem v minulosti nikdy neslyšel. DISCURE jsou popisováni jako punk, blackened metallic hardcore crust, post-metal, grindcore, post-grind black metal, což mi připadá jako mnoho povyku pro nic, ale na druhou stranu jde o subžánry, ke kterým tíhnu.
DISCURE mají ve svém katalogu celkově čtyři zápisy: 5skladbové EP (2012, Blacksmith Records), kazetu „Vorwärtsscheitern“ (2014, Hardcore 4 the Losers, Wembley Records), split s AMER (2017, vlastní vydání) a LP „Soundtrack For People Who Hate Music” (kooperace vydavatelů). Přestože název posledního alba je v angličtině, album je komplet nazpívané v rodném jazyce velikánů Mozarta či Niki Laudy.
Startovní výstřel udává „Nichtigkeit“, po které mě přepadají obavy, jestli celé album, které osciluje mezi šíleným kvapem a emotivním hrdelním zmarem, udýchám. O tom, že kapela se nepřehrabuje pouze v jednom bahně, svědčí druhá „Glashaus“ s thrashovou kytarou a doprovodným bubenickým chvatem. Deklamovaná němčina v „Metamorphose“ střídá chraplavý vokální výpad s neustálým přívalem destruktivního rámusu. Ve „Verblendung“ skládá zpěvák reparát z deathového growlu a nepatrně obohacuje pro mé uši doposud fádní výraz. Na jednu stranu klobouk dolů před hlasovou zkázou, ale na druhou stranu střední pasáž frázovaného řevu beru jako strohý a i suchopárný fragment. „Verwelkt“ s délkou něco málo přes šest minut s klavírní etudou v závěru, které předchází HOSENOVSKÝ chorál, lze považovat jako dosud nejpromyšlenější skladbu na tomto sinisterském albu. Pokud se DISCURE oprostí od emotivně sklíčeného výrazu, může z toho být bicí turbo dechovka jako „Nokturne“ nebo následující „Tristese“, ve kterých příjemně zmohutní čitelná basa. „Schein“ stejně jako „Schepglafen“ nabízí jednu z nejlepších kytarových souher, kde se sypačky střídají s vyhrávkami a stávají se odlišitelné od zbytku skladeb. „Taublind“ díky ponuré mezihře à la THE CURE z období „Pornography“ dává skladbě největší díl invence. „Spiegel“ s vyzrálým riffem a občasným growlem, ve kterém slyším holandské chlíváky GOREFEST (chválím), přivádí album po 45 minutách do cíle.
Co hraje v neprospěch nahrávky, je neúnosná stopáž. Délka vyučovací hodiny s nepříliš invenčními body se stává nudnou a nezáživnou a jako žáci zédéešky očekáváte vysvobozující zvonění. Přílišný akcent je kladen směrem ke zpěvu, který kvůli silně emotivnímu podání ve finální produkci zakrývá klady, které DISCURE určitě mají. Kdybych mohl album zeštíhlit a poskládat z něj pouze jakousi kompilaci, určitě by „vysvíko“ bylo vlídnější. Takto dávám pouze čestné uznání.
Sestava:
- Ermis Holletschek – zpěv
- David Hercher – basa
- Mauro Putzer – kytara
- Dominik Hölzl – bicí
Čas: cca 45 min.
Seznam skladeb:
- Nichtigkeit
- Glashaus
- Metamorphose
- Verblendung
- Verwelkt
- Noctvrne
- Tristesse
- Schein
- Scheuklappen
- Taubblind
- Spiegel
Facebook
Instagram
Bandcamp
Spotify
YouTube
