Srdečně zdravím kapelu THE SPLIT!
Budeme-li se hned na startu zabývat otázkou, co je u THE SPLIT od posledka nového, tak se nabízí „proč jste tentokráte ukázali na Víta Jindřichovského a Adama Von Sychrowa?“.
Mirek: Zdravím Horaguru. Tak ona jakási „frustrace“ přišla po odchodu stálého člena Michala Faksy, kdy jsme se nekonečně potýkali s myšlenkou co dál bez zpěváka – a nouze rostla. Až po několikaterých diskuzních rozborech, jak vlastně dokončit desku, přišel Čepa s tímto tipem na Víťu. Po poslechu nějakých jeho autořin i cover věcí si pamatuju velice dobře svou reakci a zvolal jsem „je úžasnej, proč už tu dávno není, proč si ho tak dlouho tajil“. (úsměv) Oslovili jsme jej, Víťa nabídku spolupráce přijal a vše se dalo do pohybu. No a bylo to. Na závěr při dokončovací fázi desky „Mankind In Vitro“ nám ještě zbývalo pár střípků otextovaných věcí dodělat a v rámci barevnosti a jakési flexi operativy, protože už nebyl pro Víťu dostatek časového prostoru se tomuto narychlo věnovat, mě napadnul Adam, kterej to naprosto skvěle zandal na první dobrou a se kterým jsme si dokonce plácli na budoucí spolupráci a stálé členství, což mě velice těší.
Mik: Ahoj. Jak asi víte, s postem zpěváka máme dlouhodobé problémy. První desku nám nazpíval pan Shakul s tím, že s námi hrát nikdy nebude. Desku jsme měli natočenou, připravenou, chtěli jsme ji vydat, tak proč ne. No a podobný scénář víceméně proběhl i s Víťou. Neradi, ale asi si budeme muset do budoucna zvyknout na fakt, že nahrajeme desku a někdo se na „poslední chvíli“ připojí a desku nám nazpívá. Není to sice model, který bychom preferovali, ale zatím nám nic jiného nezbývá. Adam je možná příslib do budoucna. Ten nám post stálého zpěváka sice potvrdil, ale kvůli jeho obrovské časové vytíženosti se, z mého pohledu, toto jeví spíš jako přání než fakt. Ale uvidíme. Každopádně, kdyby měl někdo zájem se k nám připojit na 100% úvazek, tak ať se ozve.
Čepa: Ahoj, celkově nikdy nebylo dané, jestli jsou zpěváci, kteří byli na první desce nebo live, stálí členové, spíše bych řekl, že zrovna přišli pod ruku a měli do toho mlýna co dát. Zatím to nepřišlo tak, že bychom si řekli, tohle je člen kapely.
Proto byla složitá otázka, kdo bude na druhém albu?
Něco jsme zkoušeli, ale to nijak nedopadlo, takže jak píše Mira. O Víťovi jsem věděl, že je naprosto skvělý zpěvák, muzikant, člověk, tak jsem si řekl že toto by mohlo zafungovat.
Adama, vzhledem k vytíženosti Víťu a celkem nešťastnému šibeničnímu termínu dokončení alba, oslovil Mira, což byl úplně skvělý nápad, a nakonec to vypadá, že se zase otevřely nové cesty ke spolupráci.
Jde o určující směr pro časy budoucí? Tedy, že základní instrumentální trio je pevně dané a bude se i nadále doplňovat dle potřeb toho kterého alba, nebo je pro vás najití stálého pěvce vysněným ideálem?
Mirek: Stálý člen je samozřejmě pecka, může být u samotné stavby a vývoje skladeb a konstruktivně do toho vstupovat. Jak jsem již zmiňoval, jsme moc rádi, že naši nabídku Adam Von Sychrow přijal a už teď se těším na další počiny, kde bude i on. Takže už jsme kvartet. (spokojený úsměv)
Mik: Jak jsem uvedl výše. Samozřejmě, že naše priorita je zpěvák na stoprocentní úvazek. Kdo si prošel stejným modelem jako my, tak ví, že vkládat text již do hotových, nahraných, zaranžovaných skladeb může být někdy dost velký problém. Zvlášť, pokud hrajeme takový styl muziky, jaký hrajeme. Ne že by to nešlo, ale může to v nejhorším případě i zcela rozbít koncepci již hotové skladby. Jednodušší a hlavně efektivnější je samozřejmě hned od počátku pracovat s vlastním zpěvákem. Ten si text ochytá, nachystá a pak společně s ostatníma dotváří konečný vzhled dané skladby ku spokojenosti všech. Navíc je lepší, když má i nějaký vztah k daným skladbám. Když jim pomáhal postavit se na vlastní nohy, měl možnost zasáhnout do jejich aranží, do výsledného soundu skladby a taky měl dost času si skladbu pořádně ve zkušebně vyzpívat, zažít a dostat ji 100% do krve.
Další devizou je i lidská stránka věci. Je dobré si na sebe zvyknout ve zkušebně, mimo zkušebnu… a to vše se pak zobrazí na pódiu. Kapela je společenství, celek, a jako celek musí fungovat a jako celek se musí i prezentovat. Pokud se muzikanti vidí jednou za uherský rok, může to být na pódiu vidět a posluchači to poznají.
Čepa: Stálého člena kapely na pozici zpěváka berem všema deseti, ale (nechci, aby to vyznělo hovadsky) jsme už teď trošku rozmlsaní a chtěli bychom, aby splňoval to, co nám předvedli tihle dva borci.
Nakonec, jestli bude třetí deska instrumentální, nevadilo by mi to.
Nechci být skeptik, ale tihle dva jsou natolik vytížení muzikanti... Necháme to koňovi.
Kolik času vám zabrala příprava materiálu a kolik ho spolykalo samotné nahrávání? Počítám správně, že jedno studio nestačilo?
Mirek: Co se tak rozpomínám, tak vím, že některé věci, jako třeba „Project Earth“ a „Life Matrix“, vznikaly paralelně se skladbami, které zazněly již na albu „Reminiscences“, ale u těchto dvou nebylo tzv. uzráto, proto přišly na řadu až teď. Řádově jsme na veškerém materiálnu dělali asi plus mínus dva roky a poté nahráli bicí a průběžně se donahrával zbytek. Studio bylo jen jedno a to Northern Lights Music Studio, což je zároveň i naše zkušebna (Čepa privát)
Mik: Příprava materiálu šla hodně rychle, protože kluci měli nové skladby víceméně hotové. Stačilo, aby je naučili mě (úsměv) a pak už se jen vše sehrávalo a dolaďovalo. Do studia jsme šli taky docela brzy, aspoň tedy co se rytmiky týče. Pak se bohužel práce na desce, kvůli velkému časovému vytížení Čepu, o cca rok opozdilo. Ale i když byl rozestup nahrávání tak velký, myslím, že na kvalitě skladeb a desky samotné se to nijak nepodepsalo.
Čepa: Na „MIV“ se dělalo téměř okamžitě po prvním albu. Nápadu v šuprleti bylo dost a pořád je. Kdyby se člověk mohl věnovat jen hudbě, myslím, že teď už bychom měli další, haha. Samotné nahrávání jsou vysoká čísla. Není to malý projekt o dvou kytarách, base, bicích, zpěvu. Každý track má kolem 100 stop, první trilogie dokonce 214 plus si připočítej délku písně a je o zábavu postaráno. Ano jedno studio stačí, a to je NLS, jak píše Míra, u mě doma (ve zkušebně).
Lidstvo, jako nepříliš zdařilý experiment vyspělejší mimozemské civilizace. Asi tak lze ve stručnosti shrnout koncept „Mankind In Vitro“. Kam si Miku, jako autor textů chodíš pro inspiraci? Je sci-fi žánrem, jenž opanuje tvou knihovnu či videotéku?
Mik: Inspiraci hledám, kde se dá. Knížky, dokumenty na určitých TV kanálech, internet… Čtu, poslouchám… a dělám si poznámky o věcech, které se mi líbí nebo zajímají. Pak se je snažím nějakým způsobem rozvést a poskládat je do textu. Někdy se striktně držím zdroje, někdy si vytáhnu z daného tématu jen to, co mě zaujalo a pak si to rozvedu podle svého. Každopádně každý text na našich deskách má nějaký reálný základ. Pokud tedy věříš na mimozemskou civilizaci. (úsměv) Téma pradávných návštěv mimozemských civilizací na Zemi mě vždycky bavilo a bavit bude. Netvrdím, že vše probíhalo tak, jak jsem popsal na desce, ale možné to je a spousta indicií na tuto možnost ukazuje. Jen se o tom moc nemluví. Dokonce jsou věci, které se říkat vyloženě nesmí, protože by se tím jednoduše narušil, popřípadě zhroutil světový řád, tak jak ho známe nyní. (úsměv)
Album má hned dva vydavatele, proč právě tuzemský Dead Maggoty Productions a Sodeh Records ze země javorového listu?
Mirek: Myslím, že jsi to byl právě ty, co mi dal impuls k tomu kontaktovat Leviho z DMP. (úsměv) Levi je obrovský srdcař a fanda do muziky. Ačkoli se primárně věnuje reedicím starších kousků, neměl problém s touhle alternativou a šel po vzájemné dohodě i do fyzického vydání našeho nového alba „MIV“, za což jsme mu velice vděčni. A kanadský music developer? O něm jsem se dozvěděl čistě náhodně od Vejvoďáka z Beatu, když se o něm zmiňoval v rámci své ranní relace. Sam Odeh z Montrealu se stará o plošnou distribuci na všech streamových platformách a web rádiích.
Mik: Již v průběhu natáčení desky se Mira domluvil na vydání nového materiálu u kanadské firmy Sodeh Records. Sam, vlastník tohoto labelu, nám nabídl skvělé podmínky, ale jelikož jeho hlavní prioritou je jen a pouze digitální distribuce muziky, jako je Spotify, YT apod… byla potřeba oslovit i někoho, kdo nám materiál vydá fyzicky. Proto Mira oslovil český label Dead Maggoty Production a ten nám desky vydal.
Čepa: Protože to Mira podchytil.
K poutavému příběhu vzniklo hned několik videoklipů. Co mi o nich můžete prozradit?
Mirek: Asi jen to, že k pilotní „Life Matrix“ jsem nasbíral narychlo nějaký tematický movie materiál, zformoval do nějakých pro oko přijatelných a dívatelných sekvencí, sestříhal, polepil a dodal text. Na druhém sofistikovanějším „Zero Point Energy“ pracoval náš kamarád Standa Jelínek z DYING PASSION a ELBE.
Mik: Videa jsou v dnešní době důležitou, nedílnou složkou podpory na zviditelnění kapely. Jak je vidět z postoje Sama, fyzické nosiče, na které jsme byli leta zvyklí (aspoň teda my, dříve narozeni – úsměv) už ve světě prostě moc nefrčí a pozvolna je vytlačují streamy a videa. Proto je dobré nahrávky na streamech podpořit i nějakým videem a dát té či oné skladbě další přidanou hodnotu ve formě kvalitního videoklipu. Spousta kapel se dostala dál a výš i díky kvalitním klipům. Je to jednoduše něco, co nahrávce dodá další rozměr a upoutá na skladbu pozornost. Díky Samově strategii pozvolného vypouštění singlů směrem k posluchačům máme dost času skladby podpořit i vizuálně, za což jsme rádi a posluchači snad také.
Čepa: Videoklipy nechávám na těch, kteří to umí.
Byla už příležitost předvést materiál z „Mankind In Vitro“ živě, nebo bude dvoják na konci roku (26. 12. v Olomouci a 27. 12 v Šumperku) premiérovým představením? Co pro nás na těchto koncertech chystáte? Prozradíte sestavu, která se zmíněných akcí zúčastní?
Mirek: Zatím ještě nebyla, až teď v prosinci, jde tedy o premiérové akce k „MIV“. Kdo se s náma tentokráte sveze? Víťa Jindřichovský.
Mik: Tady budu s Mirou nesouhlasit, protože nový materiál už jsme přehráli loni v Bounty Rock Cafe v Olomouci. Ale to desku, potažmo skladby, ještě nikdo neznal. Vím to na 100 %, protože to vzbudilo i mírnou nevoli u některých diváků, kteří si nás přišli poslechnout, měli naposlouchaný materiál z první desky a my do nich vletěli s desku novou. (úsměv) No ne že by byli zklamaní, ale takovou muziku musí mít člověk trochu naposlouchanou, aby si ji užil. Aspoň já to tak mám… a oni očividně taky.
Na zmiňovaném dvojkoncertu přehrajeme pouze průřez novou deskou. To proto, abychom ji co nejvíce představili lidem. Z internetových platforem znají zatím jen část skladeb z desky, takže tady budou mít možnost uslyšet skladby, které se ještě mezi lidi de facto nedostaly. Těšte se, já se těším moc.
Čepa: Přijďte a uvidíte, haha.
Pomalu jsme dokráčeli ke konci našeho povídání, kde se v drtivé většině zabýváme náhledy do časů budoucích. Tak tedy, co čeká THE SPLIT v nadcházejícím roce 2025? Rodí se už materiál na další album?
Mirek: Materiálu je plnej štelář, zpěvák Adam taky, takže hurá na to. (smích) Ideu máme i takovou, že bychom rovněž rádi stoupli i na větší festivalová pódia, tak třeba i v tomhle se zadaří…
Mik: Já jsem osobně hodně zvědav, co nám nový rok 2025 přinese. Vidím tam hodně proměnných, které mohou naši činnost, existenci, tvorbu, hraní a podobně… ohrozit, popřípadě omezit. Za mě, mám rád koncerty, tudíž bych rád desku, jakožto THE SPLIT, představil na podiích co možná nejvíce posluchačům. Zatím se nám bohužel v tomto ohledu moc nedaří, tak třeba to prokletí zlomíme právě v nadcházejícím roce. Uvidíme. No a samozřejmě jelikož mají kluci šuplíky plné nápadů, určitě bych rád začal pracovat na další desce. Pokud jsou nápady, chuť, lidi a čas, byl by hřích toho prostě nevyužít. Držte nám palce.
Čepa: Jak jsem zmínil výše, nápadů i materiálu máme myslím dost, takže za mě bych nejraděj točil hned další album. (smích) Není moc na co čekat. Samozřejmě nic nechceme uspěchat a vše potřebuje patřičně vyzrát. Rádi bychom zahráli víc koncertů, aby se „MIV“ dostal blíže k posluchačům, protože hrát to naživo je veliká radost a myslím, že kluci také nechtějí být jen zkušebnová kapela. Dřeme na to, aby bylo i živě co poslouchat.
