Nic není dál od jihu Čech než sever Moravy. Přesto se do našich končin v polovině devadesátých let dostaly demáče DISSOLVING OF PRODIGY, HYPNOTIC SCENERY, R.E.T. nebo SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, které bylo možné označit za odpovědi na zahraniční doomovou vlnu reprezentovanou zejména anglickým triumvirátem ANATHEMA, MY DYING BRIDE a PARADISE LOST. A doom metal mě tehdy uhranul a stal se mým nejoblíbenějším metalovým subžánrem, což platí dodnes.
To, že se tuzemský doom metal nejprve objevil na DIY kazetách vydaných přímo kapelami nebo malými UG labely, je asi všeobecně známo, stejně tak skutečnost, že první oficiální (skoro mainstreamové) představení několika kapel proběhlo v rámci sampleru „Masters Of Czech Metal 2“, který vydal Monitor v roce 1995. O dva roky později vyšla zásadní kompilace „Breath of Doom“, na které se objevilo třináct skupin, jejichž pochmurná muzika zaplnila kapacitu CD, zároveň vyšly i kazety. V době vydání měl výběr velký úspěch, i později se na něj tu a tam zavzpomínalo, nejčastěji v Pařátu, kde se Herdron k albu vrátil hned dvakrát prostřednictvím rozhovorů s Petrem Korálem a Pavlem Maňasem, kteří kompilaci sestavili, i prostřednictvím jakýchsi minirecenzí a vzpomínek členů zastoupených kapel.
V podstatě totéž se se nyní zopakovalo při tvorbě obalu k reedici na dvou gramodeskách. Nutno říci skvěle provedené reedici. Nedávno jsem psal v recenzi na znovu vydané demo Necrococka, že když už oprašovat letité záznamy a vydávat je na vinylech, jež jsou primárně určeny pro šíření zvukově kvalitních nahrávek, tak ať to nějak vypadá, ať je na co se dívat a ať jsou přidané nějaké raritní nebo doplňující informace. To vše splňuje obal dvojice desek na sto procent.
1/ Gatefold – vždy je lepší rozevírací obal s dvěma kapsami než klasický přebal se silnějším hřbetem
2/ Titulní strana – že je stejná jako na původním vydání, je v naprostém pořádku
3/ Zadní strana – nový design, který připomíná původní vydání na CD, ale vypadá lépe
4/ Vnitřní strany – vzpomínky a poznámky vydavatele Petra Herdrona, Pavla Maňase a Petra Korála, které případným „nepamětníkům“ osvětlují nejen dobový rámec, ale přidávají i další zajímavosti; všechny tři články jsou v češtině i v angličtině
5/ Kapsy na desky – opět velmi zajímavé vzpomínky, ale tentokrát členů kapel (zase česky i anglicky) + dobové fotky; dobré jsou i poznámky o dalším fungování, resp. rozpadech kapel nebo o působení členů v jiných skupinách; část vzpomínek je nových, část starších – u DISSOLVING OF PRODIGY je to i přiznáno uvedením roku, kdy to Fusaty napsal (2007), u některých, jejichž noticky jsou rovněž staršího data (MYTHOPOEIA, ENDLESS, PROMISES, CERTAINTY), informace chybí, což je zvláštní, ještě zvláštnější skutečnost, že text u CERTAINTY je podepsán Michalem Režnákem, přičemž stejný text v Pařátu č. 27 Milanem Šulcem, podobně to má MYTHOPOEIA, kde došlo ke kosmetické změně slov Pavla Kusniarika a podepsán pod nimi je Asura. (???)
6/ Vlastní nosiče – černé, s barevnými středovými etiketami s označením stran a seznamem kapel
… jedním slovem paráda, i po grafické stránce, Anxur odvedl perfektní práci.
Samozřejmě se sluší krátce zhodnotit i muziku. Jako vždycky u starších nahrávek je třeba se na vše dívat tehdejší optikou, což si nejspíš může dovolit jen pamětník oněch časů, protože pro případné mladé fanoušky doom metalu mají počiny nahrané v polovině devadesátých let punc pravěku a samozřejmě si všimnou omezených technických možností nebo nedostatku kompozičních i instrumentálních dovedností. Ostatně i někteří muzikanti na svých tehdejších výtvorech slyší dávku nezkušenosti, naivity nebo nedostatků v produkci.
Nejdál to bezesporu dotáhli SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, nejen co se týká délky existence (fungují stále, už skoro třicet let). Mají za sebou bohatou minulost rámovanou řadou výborných alb i koncertů, zahráli si na velkých festivalech a pořád jsou aktivní a kreativita jim nedochází. Prošli samozřejmě nějakým vývojem, vyměnila se prakticky celá sestava kromě kytaristy Radka, ale pořád hrají hudbu s kořeny v doom metalu. A za otvírák „Last“ se dodnes nemusí stydět, ostatně před časem po dlouhých letech song oprášili a hráli na koncertech. Pro řadu fanoušků sampleru vůbec nejlepší věc, pro mě společně s příspěvkem DISSOLVING OF PRODIGY taky. Krásné melodie, typický Staňkův zpěv, pěkné i po letech.
BONE ORCHARD patří ke kapelám, po kterých zůstal jen jediný demosnímek, ze kterého pochází zařazená skladba „ Upon The Twilight“. Ta je zase nejlepší z dema „Moonwards“, z kterého zněl doom s deathovými prvky, čisté i hrubé vokály a chytlavé ústřední melodie. BONE ORCHARD se kolem roku 1999 rozpadli, resp. přejmenovali na SEDATIVE, ale to už byla jiná stylová písnička, která taky neměla dlouhého trvání. Aktuálně působí polovina BONE ORCHARD v TAEDIFER.
MYTHOPOEIA to dotáhla k full albu a delšímu trvání, zbyly po ní dvě originální demokazety a jedno CD. Kapela se postupně zlepšovala, hrála originálně pojatý atmosférický doom s deathovými, ale i jinými prvky, což dokládá i zařazená skladba z prvního dema, na kterém ale byly i výraznější songy. Osazenstvo zároveň působilo v SORATH, pozdější členové v dalších kapelách (TROLLECH, LLYR, GOLD OF ATHANOR). Před nedávnem oznámila MYTHOPOEIA návrat po dvaceti letech nečinnosti.
ENDLESS se mi tehdy moc líbili, protože měli ženský (Hanka, tehdy Nogolová, později FORGOTTEN SILENCE, nyní SSOGE) a mužský zpěv, což byla věc v doom metalu tehdy hodně populární, leč u nás málo využívaná. I když doom metal – ENDLESS už tehdy kombinovali více žánrů a časem se posunuli ho hájemství progresivního nebo alternativního metalu & rocku, v němž se angažují dodnes s s pěti alby na pažbě. Skladba „Fly With A Dove“ patří k nejlepším z dema „Among The Trees“, které by si určitě zasloužilo reedici – a podobně jako Petr Korál nechápu, že k ní ještě nedošlo.
PROMISES s demem prostě nazvaným „´96“ mě tenkrát taky kápli do noty. Jejich raná tvorba byla sice tak okatě podobná PARADISE LOST, že šlo skoro o revival, ale mělo to kouzlo, stejně jako to, že zpočátku zpívali česky. Po výměně zpěváka a přechodu na angličtinu vydali druhé demo, dvě řadová alba a jedno EP, několikrát protočili sestavu, ale ač neoznámili rozpad, země se po nich postupem času slehla.
Po COUNTESS BATHORY zbylo jen demo „Indians“, později fungovali jako SARAPIS, kteří to zapíchli v roce 2001. V roce 2023 zahráli jeden speciální vzpomínkový koncert na křtu alba skupiny CHLAD, v níž bubnuje Milan Marek, který tak činil i v COUNTESS BATHORY. Ti jsou na kompilátu zastoupeni poněkud rozvleklou skladbou, která mě kdysi moc zajímavá nepřišla, ale když ji poslouchám dnes, až tak marná mi nepřijde, nejen díky zapojení flétny – zajímavá je i po rytmické stránce a vokál, ač nemusí každému sedět, je rozhodně svojský.
VACUUM měli potenciál jako blázen, žel jej nenaplnili. Demo, pak EP vydané na CD v Portugalsku, 7“ splitko s HYPNOTIC SCENERY a pád do hrobu. Skladba „Withering Away“, která pochází z EP, má tři nevyrovnané roviny – 1) klenutou s hlubokým srozumitelným mužským zpěvem, 2) melodickou odlehčenou s recitující slečnou, a 3) deathmetalovou s výraznými klávesami, která mi poněkud překáží (jen ty klávesy se mi líbí). Na prvních dvou by se dalo stavět, kdyby se do nich implantovaly klávesy… žel přišel brzký konec. Basák Megoš pak hrál v řadě dalších kapel (INFERNO, RITUAL, SOLAR SYSTEM…).
Podobný příběh jako VACUUM jsou LOVE HISTORY, kteří ale fungovali déle a zbylo po nich více materiálu. Taky se jim povedlo vydat CD v zahraničí (hned třikrát) a taky nehráli „rovnou“ doomovinu. Skladba „In Passion“ má neotřelou atmosféru, mění se v ní tempo, nechybí klávesy… některé úseky jsou vcelku obyč, jiné naopak velmi zajímavé, zejména kytarový progresivní part se povedl velmi. Pozdější tvorba byla bezesporu ještě lepší, hlavně „Anasazi“ považuju za nedoceněný klenot. Rozpad po roce 2001, ex-členové v tuně dalších kapel, někteří dodnes.
BLACK HEAVEN možná nepatřili mezi nejznámější devadesátkové kapely, ale vešli se na obě zásadní kompilace. Nehráli typický doom, různě jej modifikovali, hlavně postupem času a v návaznosti na personální změny. Poněkud roztěkaná skladba „I Am“ pochází z druhého dema, mně se víc líbilo první, jež vyšlo nedávno v reedici. Ba co víc, kapela se po dlouhé pauze vrátila a znovu nahrála „mezidemo“ původně chystaně v roce 1994. Na sampleru nepatří k tomu best, spíše k tomu více odkloněnému od doom metalu.
Kralevicové tuzemského doom(/death) metalu, minimálně v letech 1995/1996, kdy nahráli a vydali CD „Vacuum“, to byli HYPNOTIC SCENERY. Ještě předtím dva výborné demáče (1993 a 1994). „Deus Mortuus“, což je song z dalšího alba, je z poněkud jiného těsta, po změně zpěváka se kapela posunula do hájemství svižného doom rocku, který tenkrát někteří fanoušci těžce skousávali… Nicméně skladba (i album) patří k tomu řemeslně nejlepšímu, co tehdy na plus minus doomovém políčku vznikalo. Kapela pak ještě fungovala cca pět let (a vydala další CD „Back in the Bloody Ruins“) a někdy kolem roku 2005 se za ní zavřela voda. Zpěvák je dodnes v SOLAR SYSTEM, další členové byli nebo ještě pokračují v dalších kapelách.
Nejchudší příbuzný, AGNUS DEI. Zvuková slabota, kompoziční naivita, jednoduchoučká muzika, která mezi ostatními songy skomírá. Je to škoda, na demu „Lost Serenades“ byly lepší kousky než „Ante Te Vergo“. Hlavně bylo diametrálně kvalitnější album následující, „Wings Against the Gravity“, které předběhlo dobu a které patří mezi nezajímavější věci, jež u nás kdy vyšly. Pozdější kroky ex-členů vedly různými směry, do SPACE JAM GROUP, POSITIVE MIND a dalších méně známých kapel, alespoň v kytarovém světě.
Nenápadní, tak bych označil CERTAINTY. Po demu „Ozone Friendly“, z nějž pochází klasický ponurý doom song „Dying Everyday“, vyšlo podobně laděné album „The Other“, které příliš nebodovalo, po nahrání proma a koncertech před ACCEPT nebo SLAYER (!) se kapela v roce 2002 rozpadla. Na „Breath of Doom“ patří mezi ty méně výrazné, protože nepoužívá žádné zpestřující prvky (ženské hlasy, klávesy, housle, flétny…), jen klasické nástroje i postupy, navíc zpěv taky nepatří k atraktivním. Na druhou stranu ústřední melodie je líbivá a kytarová práce velmi slušná. Zajímavostí je, že kytarista Ondřej Voršilka dodnes hraje v COCOTTE MINUTE a působí jako sportovní komentátor (Sport 1 a 2).
Dva nejlepší songy album rámují, jak už jsem naznačil. DISSOLVING OF PRODIGY mnozí považují za vůbec nejlepší doommetalovou kapelu, jaká u nás kdy působila. Já až tak nesouhlasím, myslím, že jí jsou ET MORIEMUR, ale upřít DISSOLVINGŮM řadu kvalit nelze a ani se o to nesnažím, protože mám jejich tvorbu taky hodně rád. Tady, se songem „Dažbog´s Heart“, se předvedli ve výborné formě. „Tolik zmaru, beznaděje a smutku nenabízí žádná jiná skupina a na závěr tedy šťastná volba“, napsal jsem kdysi na recenzi sampleru, která měla vyjít v Pařátu v roce 2008 (nakonec se objevila tady na Fobii). DISSOLVING OF PRODIGY byli v roce 1997 zkušenou kapelou mající za sebou dema i debutové velké album a na výsledku to bylo znát, stejně jako fakt, že dokázali výborně pracovat s náladami i doplňujícími nástroji (housle, flétna) v rukou, resp. ústech slečen.
Závěrem tohoto „krátkého“ mudrování dodám, že jsem si všechny čtyři strany poslechl několikrát a s chutí, že jsem zavzpomínal na dobu, která měla své kouzlo a už se samozřejmě nikdy nebude opakovat, že mě většina skladeb baví i po letech a že skonu některých kapel a samozřejmě i muzikantů je velká škoda.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Side A:
- SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – Last
- BONE ORCHARD – Upon The Twilight
- MYTHOPOEIA – It Is Blood Of My Veins
- ENDLESS – Fly With A Dove
- Side B:
- PROMISES – Svět duší ztracených
- COUNTESS BATHORY – Indians
- VACUUM – Withering Away
- Side C:
- LOVE HISTORY – In Passion
- BLACK HEAVEN – I Am
- HYPNOTIC SCENERY – Deus Mortuus
- Side D:
- AGNUS DEI – Ante Te Vergo
- CERTAINTY – Dying Everyday
- DISSOLVING OF PRODIGY – Dažbog´s Heart
Čas: cca 74 min.
