Od nahrání prvního Necrocockova sólového počinu uplynulo třicet dva let. A stejně tak dlouho trvalo, než demosnímek „Practices of Undertakers“ vyšel na gramofonové desce. Stalo se tak díky Doomentii, která po restartu neustále zvyšuje otáčky a vydává jedno album za druhým. A zatímco éra 1 (2007–2018) byla ve velké míře zasvěcena zahraničním kapelám, éra 2 (2022–) je mnohem více zaměřena na tuzemsko, což dokládá letošní podzim, kdy se během krátké doby objevují FAÜST, SLAŤ a NECROCOCK. Zatímco první a druhé kapele vychází alba s aktuálním materiálem, v případě Necrococka jde o reedici dema z roku 1992. A nutno poznamenat, že jde o chvályhodný počin, zejména s ohledem na výpravu balíčku obal + deska. Ale nejprve krátce k muzice…
Úvod obstarává varhanní intro, které navozuje atmosféru pohřebních obřadů v krematoriích; myslím, že podobně klenuté melodie se v minulosti obřadními síněmi hojně nesly, dnes už je to asi přežité, nebo nevím, až tak často naštěstí na funusy nechodím. Zatímco ony honosné tóny mají slavnostní ráz, následující skladby jsou naopak vyloženě ošklivé, což nemyslím hanlivě, prostě tak působí. Ono co může být pěkného na dění v krematoriích, na pohřbech nebo hřbitovech. „Orgány se spalují“ je doomová ponurost: kytara jako rašple, strohé bicí, deklamace chorým hlasem, zvony, první lehký závan MASTER´S HAMMER, dlouhá instrumentální pokřivená pasáž, záhrobní šepot. O poznání rychlejší „Tlecí doba“ je raw black metal s kytarovými kvílivými party a klávesami; jak napovídá booklet (k němuž se ještě dostanu), prolínají se dvě kytary a objevuje se vyhrávka, která je taky dobře nemocná, což platí i o zpěvu. „Černý mramor“ je místy lehce teatrální, ale zároveň chorobný kolotoč.
I druhou stranu načíná instrumentálka, „Procházka urnovým hájem“ není tak výpravná jako „Smrt je teprve začátek“, je spíše hororová, do temných klávesových tónů zní zvuky kapající vody. Následující „Porucha mechanismu pecí“ jede dlouho bez zpěvu, střídají se pomalejší a svižné party, a když začne Necrocock „zpívat“, chrlí slova tak rychle, že jim není rozumět. Po chvíli se zvoní a zpěv zpřehlední, ale pořád působí dostatečně vyšinutě, leč skladba je to taková roztěkaná… Vrcholem nahrávky je bez debat „Rozptylová louka“. Lze spekulovat, zda byli hlavním inspiračním zdrojem BATHORY (nenápadná zmínka v bookletu), nebo rovnou MASTER´S HAMMER, každopádně duch obou kapel ze skladby čiší na sto honů. To „Noční provoz“ už obsahuje náznaky pozdější Tomovy melodické tvorby, ale taky smích Führerových dcer, což nemá nic společného s fašistickým pomatencem – jde o přezdívku Vlasty Vorala, v jehož studiu Ivories se demáč v prosinci 1991 nahrával a v dubnu 1992 mixoval. Zvuk je však diplomaticky řečeno poplatný době vzniku a podmínkám nahrávání. Majestátní „Řecké ohně“ (opět klávesy, k nim tympány) zakončují zajímavý studijní materiál, který je v první řadě svědectvím doby. I když v roce 1992 už vznikaly mnohem lépe zvukově ošetřené záznamy… „Practices of Undertakers“ spadají v tomto směru spíše do osmdesátých let a nehrají o moc lépe než např. „Finished“.
Ale k tomu studování materiálu. On existuje ještě v novější verzi, v roce 2004 se Necrocock nudil a rozhodl se letitý demáč oprášit a znovu nahrát. CD vyšlo u Shindy Producttions s českým názvem „Praktiky pohřebních ústavů“ a dosvědčilo, že materiálu nápady nechyběly a lepší produkce by z něj činila už v době vydání zajímavý počin.
Zajímavost edice realizované Doomentií tkví v přiloženém sešitu, který je reprintem Necrocockových dobových poznámek a textů. Tady je vidět, že vyhazovat staré věci není rozumné – a že je jen a jen dobře, že na „doporučení“ na zadní straně „až dosloužím, chci do sběru“ nebylo reflektováno, protože čas těchto artefaktů mnohdy přijde. Sešit vypadá jako klasický školní z roku 1992, vnější strany desek jsou autentické, vnitřní nové a je na nich Necrocockova fotka a informace týkající se nahrávání, pozdravy a děkovačky. Z osmi dalších stran jsou dvě přiléhající k deskám rovněž v novém designu a opět obsahují fotky, dalších šest je ale skutečný poklad. A taky dobrá detektivka, protože se evidentně jedná o předprodukci. (úsměv) Na finální nahrávce jsou totiž některé songy trochu jinak nazvané a taky je jiné pořadí, ale trocha přemýšlení vše usadí do patřičných kolejí. Skvělé je nejen to, jak autor upravoval nebo opravoval v textech, ale i poznámky týkající se toho, co který nástroj bude hrát nebo že se nějaká pasáž bude opakovat dvakrát bez zpěvu. Jeden text je v notesu navíc, je načmáraný na stránce vytržené z nějakého diáře a zřejmě byl do sešitu s „Praktikami“ vlepený později coby předzvěst dalšího dema, k jehož realizaci už nedošlo.
Pokud mají vycházet reedice pravěkých demáčů s všelijakým zvukem na nosiči, jež je primárně určený pro šíření kvalitně nahrané hudby, tak nechť je tomu způsobem, který zvolila Doomentia (nebo jej pravidelně praktikuje PHR Records) – s doplňky, jež nahrávky obohacují o dosud nepublikované fotografie nebo informace. Necrocockův sešit patří mezi ty nejzajímavější vůbec.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Smrt je teprve začátek
- Orgány se spalují
- Tlecí doba
- Černý mramor
- Procházka urnovým hájem
- Porucha mechanismu pecí
- Rozptylová louka
- Noční provoz
- Řecké ohně
Čas: cca 30 min.
Sestava:
- Necrocock – vše
