Zdravím chlapi!
Protože bude naše povídání primárně zaměřeno na vaši videorevue Sklizeň, cítím hned v úvodu potřebu položit otázku, jak, kde, kdy a proč jste pocítili potřebu odhodit škrabošky anonymity undergroundových dělníků a vydat se vstříc zářné budoucnosti youtubových hvězd?
Petr: Ahoj pane spisovateli, kolego a hlavně kamaráde, díky za oslovení! Nechám na Berrym tu genezi Sklizně a jen dodám, že ta odvaha odhodit škrabošku mě provází před každým dílem, protože jsem osoba v jádru stydlivá a nesebevědomá, což jsou dost divný předpoklady pro natáčení videa na YouTube.
Nedávno jsem poslouchal nějakej rozhovor s Zellerem (COCOTTE MINUTE), což je sám o sobě dost zvláštně roztěkanej člověk, ale v jednom měl pravdu. Říkal tam, že většina influencerů, lidí, kteří točí videa, dělaj podcasty a další podobná havěť, ke který do určitý mikro míry patříme i my s Berrym, jsou úplný dementi. A já s ním musím souhlasit. Otázka je, jak si na tom stojíme my…
Berry: … stojíme si na tom tak jako každej jinej, a nejen v týhle, ale v jakýkoliv jiný oblasti. Pro někoho seš vždycky dement, pro jinýho seš akceptovatelnej a dalšího třeba i docela dost baví to, co děláš. S tímhle je třeba počítat, když se rozhodneš pro svůj audiovizuální pořad.
Potřeba vystoupit z anonymity nám myslím vůbec nevytanula na mysl, to je prostě jeden z průvodních jevů druhu týhle činnosti. Přesnej vznik asi nezasadíme do konkrétního data, ale určitě to bylo velmi krátce před natočením prvního dílu (zveřejněn byl 7. 2. 2021). Bylo to celé velmi spontánní a nijak nepromýšlené.
Já osobně jsem před Sklizní udělal pár videorecenzí a videorozhovorů, protože mi tenhle formát začal dávat mnohem větší smysl než psaný text, a sice jen a pouze díky tomu, že jsem měl technologii k tomu potřebnou doslova v kapse, pochopitelně ovšem jako každý jiný. Vždycky mě bavilo jít stran publicistického formátu s dobou, možnost dělat videa mě ovšem doslova nadchla. Nicméně záhy jsem seznal, že v jednom to není ono, chybí tam interakce, prvek nějaký určitý zábavnosti, nemá to onen potenciální přesah přes klasický psaný text.
Petra jsem nejprve oslovil den před vydáním 1. čísla Telepatie, aby ji představil právě formou krátkého videorozhovoru, ale byl neoblomný a s díky mě odmítl, právě na základě toho totálního vystoupení s kůží, obličejem a mluveným projevem na „trh“. Pak se to ale jednoho dne zlomilo a on sám mě vyzval, že to zkusíme společně a budeme mluvit o deskách, stejně jako o nich kecáme, když se u mě kdykoliv zastavil ve skladu. A bylo.
Bylo od počátku jasno, že si vystačíte jako duo, nebo byla brána do úvahy další jména, případně formát, kdy si budete zvát do pořadu vybrané hosty?
Berry: Od počátku to bylo pocitově nastaveno takhle a o ničem jiném jsme myslím neuvažovali. Nevylučujeme ovšem, že v dalších budoucích dílech, zejména tzv. speciálech, nemůže jednoho z nás příležitostně vystřídat přizvaný host, který bude mít k tomu danému tématu blíže. Jednoho takového už delší čas lámeme, ale není kam spěchat, takže při tom lámání zbytečně netlačíme na pilu.
Petr: Vzhledem k tomu, že máme problém vejít se do záběru jen my dva, další osoba nepřipadá v úvahu. Ale kromě toho, že Berry si jede svojí nepravidelnou rozhovorovou ligu, která nemá se Sklizní a mou osobou nic společnýho, bych docela rád někdy udělal nějakej kecací projekt, kde by se nás sešlo třeba pět a dali bychom pokec na daný téma. To by mohlo být fajn, i když nevím, jestli by to kromě mě někoho zajímalo.
Berry: Já s těmi nepravidelnými videorozhovory navázal ve Vinyl Disk Musick a sem tam tenhle ezine právě tímhle udržuju při zdánlivém životě. Rozhovor více lidí na daný téma je zajímavej, proč ne, ale nevím, zda myslíš pod hlavičkou Sklizeň a zřejmě v jiným prostoru, protože do stávajícího bychom se opravdu těžko vešli do záběru…
Petr: Vlastně by to nemuselo být pod hlavičkou Sklizně. Vždy mě tohle téma napadne v souvislosti s udělováním cen Břitva, který by si nějakej rozbor zasloužily. Samozřejmě témat by se našlo víc. Zkrátka, cca pět lidí u stolu, jeden relativně schopnej moderující a taková volná lehce korigovaná debata na daný +- téma. Ale berte to spíš jako takovej můj výkřik do tmy.
Prozatímních padesát pět dílů je už solidní argument trvanlivosti. Uměli byste vybrat díly, které vy sami považujete za mimořádně povedené a naopak i ty, které raději neměly vzniknout?
Petr: Mimořádně povedený… nenapadá mě nic. A ty z druhýho břehu mě taky nějak nenapadají. A to do toho počítám i ty začátky, kdy jsme jeli prostě z fleku bez nějakýho domlouvání, jak to natáčení bude probíhat. Tady asi odpovím jako esoterik amatér, ale prostě se stalo, to co se stát mělo. Vždycky jdeš ke každýmu dílu s pokorou, ale zároveň se z toho nechceš posrat, natož kácet. Na druhou stranu u prdele nám to není. Taková dvojka salámistů zase nejsme. To víš, že jsme řekli spoustu blbostí, který mě zpětně třeba trochu mrzí. V tomhle je výbornej Johan, kterej mi vždy vyhubuje, co že jsme to tam plácali. Pak si ze mě ještě dlouho utahuje a doslova mě šikanuje. Ale nestalo se za celou dobu nic, za co bych se vyloženě styděl. Zatím!
V hlavě mi asi navždy utkví díl číslo 52, ve kterém jsme museli kvůli mně natáčení přerušit, což se nám stalo poprvé. Na tenhle díl asi nezapomeneme.
Berry: Mimořádně povedený je zejména to, že se stále s velkým nadšením a chutí scházíme při dalších a dalších dílech, pořád je o čem mluvit a nepřestává nás to bavit. K – jistým způsobem – pro mě osobně výraznějším dílům patří – z logiky věci – ten první, kdy jsme netušili, co z toho vyleze a do jaké formy se to časem překlopí. Pak podle mě hodně vybočoval ze standardu speciální díl o FORGOTTEN SILENCE, který vyžadoval svědomitou přípravu a nakonec třeba právě ty speciály z let 1990 a 1991, před nimiž musí člověk doslova rozkopat sbírku a vytěžit drahokamy toho kterého roku. Letos by mělo dojít ještě na rok 1992, ale odběr ani lajk kvůli tomu nedávejte.
Tak ten speciál mne jako fanouška FORGOTTEN SILENCE mimořádně potěšil, můžeme se do budoucna těšit na jeho pokračovatele? Honí se vám hlavami jméno další kapely, která by si zasloužila svůj vlastní díl?
Petr: Jasně. Těch jmen už pár padlo a asi není složité odhadnout, o jaký kapely bychom měli zájem. Nejblíž je rozbor jedný, ke který já toho nemám moc co říct a tady už rok přemlouváme Johana, aby mě zastoupil. Jenže je to zatím marný, stydí se jít před kameru, přitom co by lidi ve stejně pokročilém věku, jako je náš pán šéf, dali za to, kdyby vypadali jako on. Vždyť vypadá jako dvojče Luky Modriće!
Berry: Teď nevím, jestli jsme tomu pomohli, nebo to definitivně pohřbili. Necháme to každopádně dál kvasit. Žádná konkrétní jména kapel prozrazovat nebudeme, abychom nevypadali jako tlučhubové, ale sem tam udělat další takový speciální díl pro zpestření je jistá výzva. Tady už je určitá příprava nevyhnutelná, možná i proto dáváme přednost standardním dílům, které lze sypat takříkajíc rovnou z rukávů.
Odpověď sice dopředu tuším, přesto se zeptám – má Sklizeň pevně daný scénář, kdy trávíte hodiny šprtáním složitých replik, nebo je to víceméně improvizace?
Berry: Je to víceméně čirá improvizace. Máme vypsaný a seřazený tituly, o kterých budeme mluvit. Žádný obraty a slovní spojení předem nechystáme. Máš v hlavě různá témata, která ti aktuálně buď naskočí, nebo ne. Znamenáme si fakta, třeba kolikátá je to řadová deska, v jakém roce vyšla minulá atd. Prostě jen to, co na místě nejde vymyslet.
Petr: Jednou za všechny ty díly jsem si zkusil připravit slovní obrat, hlášku, ale to, co ze mě pak vylezlo, bylo tak trapný a křečovitý, že jsem se styděl sám před sebou. Berry byl na mě hodnej a tvrdil, že nic trapnýho nepoznal, ale mně bylo stydno. Ne, všechno je z voleje. Kolikrát si s Berrym ani předem neříkáme svoje dojmy z těch desek, o kterejch budeme mluvit, protože kdybychom tu myšlenku zopakovali nahlas podruhý, přišlo by nám to oběma debilní.
Kolik času příprava jedné epizody zabere?
Petr: Nevím, jde o to, že posloucháš ty desky, o kterých chceš mluvit, a jelikož kecáme o nahrávkách a kapelách, jejichž LP/CD/MC jsme si sami koupili, je logický, že tě ta muzika baví a pak tak nějak nesleduješ, kolikrát jsi si danou věc pustil atd. Čárky si zatím u každého poslechu nedělám. Zdravím Láďu Olivu.
Berry: Je to tak, ten čas se nijak nepočítá. Pokud tě to prostě jenom baví, nemáš důvod cokoliv přepočítávat. Stran hardwaru stojí vše plus minus na svém místě, takže během zapojování minimalistické techniky stejně jenom pořád dál kecáš o muzice, deskách a životě. A to není žádná ztráta, naopak. Natáčení probíhá beze střihu, takže trvá stejně, jako pak samotný díl. Jedinej voser je s minimalistickou editací videa, která obnáší přenos videa do PC, tvorba pseudo znělky, výběr titulní fotografie, střih začátku a konce, vyvážení zvuku, export, nahrání na YT, vytvoření popisků, tracklistu a podkladů k oznámení na sociálních sítích. Tahle fáze mě osobně nijak zvlášť nebaví, ale bez ní by to nešlo, takže se vždycky kousnu a jedu.
Petr: Jsem rád, že tuhle administraci a veškerý sraní okolo videa Berry dělá, protože na to už bych neměl asi kapacitu. Díky za to!
Prochází nahrávky, kterými se ve Sklizni zabýváte, procesem vzájemného schvalování, nebo si i tady necháváte absolutní volnost, i když občas nad parťákovým výběrem udiveně zakroutíte bulvama?
Berry: Ne, neprochází, máme absolutní volnost, jinak by to nefungovalo. Petr možná občas lehce valí bulvy, zejména tedy v případech osmdesátkovýho heavy metalu, ale je v tomhle směru víceméně diplomat, a já si díky jeho tipům sem tam poslechnu alba, ke kterým bych jinak cestu pravděpodobně nenašel.
Petr: Je to tak, tady vládne důvěra a respekt k druhému. Když jeden z nás má náladu něco zařadit, proč by to ten druhej rozporoval. Jak píše Berry, já se maximálně pousměju a kroutím hlavou nad nějakými tituly, což jsou převážně vykopávky z 80s. Ale když vidím, jak to Berry má rád, nechci mu to moc hanit. Což se mi občas nedaří. Na druhou stranu já tam někdy přitáhnu věci, který, jak Berry správně říká, by si nikdy normálně nepustil, a tak je to v pořádku.
Na jakém místě Sklizeň natáčíte?
Berry: Sklizeň od začátku až dosud natáčíme v tzv. disko-skladu Magick Disk Musick, který se nachází v blízkosti centra Sušice. Zpočátku jsme zvažovali, že budeme místa střídat, ale tím by přibylo nezáživný činnosti s přípravou zázemí, takže zatím stále zůstáváme v tomhle módu. Nicméně bych se výhledově nebránil udělat nějaký díly v jiných lokacích. Trochu rozbít ty zajetý koleje! Co na to Petr?
Petr: Já jsem pro kde jakou lumpárnu, takže udělat díly v jiných lokacích není problém.
Sklad je ale zatím ideálka. Berry tam má zázemí, jsme obklopeni mraky desek a nikoho tam neobtěžujeme, ideál.
Existuje u Sklizně něco jako dlouhodobé plánování (dejme tomu na celý rok), nebo jde spíše o momentální součin času, chutě a nálady?
Petr: Průběžně si dáváme na seznam nahrávky, o kterejch chceme mluvit a když se to tak nějak nakupí na dva max tři díly, domluvíme se na termínu natáčení a směřujeme to k němu. Jak se blíží daný termín, většinou se připojí čas, chuť i nálada, alespoň u mě jo. Na každý natáčení se těším.
Berry: Já se taky vždycky těším, je to pokaždý určitej adrenalin. Celoroční plánování absolutně neexistuje, to by mě osobně záhy zabilo. Je to spontánní, můžeme sypat jeden díl týdně po dobu jednoho měsíce a pak se čtyři měsíce neozvat. Musí to zůstat svobodný, nechceme být otroky algoritmů a podobnejch digitálních zvěrstev dnešní často zmatený doby. Těší nás odezva, ale nejdeme jí cíleně či dokonce důmyslně naproti. Není to práce, povinnost či jakýkoliv závazek.
Vybavíte si komentář fanouška, který vás nejvíc pobavil, potěšil nebo naštval?
Berry: Nejvíc mě potěšil komentář, kdy jistý dotyčný napsal něco ve smyslu, že na základě Sklizně zcela opustil digitální poslech a přešel na fyzický nosiče. To je úžasný, a i kdyby se takhle jednalo jen o jednoho jediného fanouška, Sklizeň své poslání, které nikdy žádné neměla, nejenže splnila, ale dokonce předčila.
Petr: To, co zmiňuje Berry ohledně toho komentáře, je až romantická záležitost. To lahodí. Mě potěší každej koment, kterej má hlavu a patu a je jedno, jestli vyznívá pozitivně, nebo negativně. Mám rád takový ty reakce typu: antipořad nebo je to od vás syrový, žádný extra mluvkové nejste, ale je to autentický… takovej ten pohled, kdy nás někdo pochválí, ale zároveň nám nepřímo dá vědět, že je to od nás silně amatérský. Což my s Berrym víme a moc dobře si svoje limity uvědomuje.
Existuje pořad podobného formátu, který sami rádi sledujete?
Petr: Podobného formátu… zkrátka hudební videopořad. Dle hostů nebo zmiňovaných kapel se koukám na Vencovu zašívárnu. Viděl jsem všechny díly Márova Fury Up Your Ass, rád sleduju On Air, ovšem jen když je tam pro mě relevantní host a ne nějaká obluda, a sem tam mrknu na Recky na vaše pecky, když tam zrovna nerecenzuje desky nějakej traktorista. Určitě jsem na něco zapomněl, ale to je život.
Berry: Určitě existují pořady podobnýho formátu – ty, který zmínil Petr, jsem samozřejmě každý alespoň dílem viděl, a všechny je třeba ocenit za snahu a zejména průkopnictví tohoto formátu v tuzemském prostředí, myšleno samozřejmě v rámci scény, která se nějakým způsobem více či méně dotýká teritoria, kterému jsme z naší přirozenosti zasvětili Sklizeň. Ale jsou to zatím opravdu vzorky a už nějaký čas mě zaráží, že formát videopořadu v této zmíněné plus minus scéně dávno neprorazil v mnohem širším měřítku. Občas se nad tím zamýšlím – co je příčinou toho zpoždění, zda to je jen pouhé zpoždění a zda někdy vůbec nastane v tomhle směru nějaký progres? V devadesátkách vycházely desítky a desítky fanzinů a když to přeženu, dělal je každý, kdo měl doma psací stroj. Proč se tohle nyní neděje ve stejné míře s videopořady, v době, kdy disponuje kamerou v telefonu doslova každá kapsa? Je to jen změna technologie. Nebo není? Nebo to všechno není tak jednoduché? Jasný, mluvit na kameru je diskomfort. Jasný, hlubší zájem o muziku je kvůli nekonečnu dalších podnětů dlouhodobě na ústupu. Ale e-ziny stále fungují, psaný text na nich občas přibývá. Zabývají se myšlenkou aktualizace formátu nebo jeho doplnění o videopořad, anebo o tom vůbec nepřemýšlí? Mnoho členů redakcí vzešlo původně z xeroxované fanzinové scény a dříve či později se přizpůsobili internetu. Chtějí se dále přizpůsobovat dalším a dalším formátům, nebo už chtějí mít svůj klid? Nebo je ta aktuální technologie až tak snadno dosažitelná, že už to nikoho s tvůrčím duchem nemá šanci jakkoliv vzrušovat?
Co Sklizeň a blížící se rok 2025, chystáte s příchodem nového roku nějaké změny a novinky?
Berry: Takhle dlouhodobý plány určitě nemáme, to by nám jistě vzalo potřebné nadšení. Jediný moje přání v tomhle směru je v roce 2025 otevřít již 7. řadu Sklizně.
Petr: Berry to napsal přesně, není co dodávat. Osobně bych to na velký změny neviděl.
Díky za tvoje otázky a o tvůj zájem o Sklizeň!
Velký dík oběma za čas, pohotové odpovědi a ať se daří!
