Nejbližší koncerty
  • 22. 04. 2024DEAF CLUB (USA) + FUCK MONEY (USA) + DECULTIVATE + SKIPLIFE
  • 23. 04. 2024Joshua Zero (UK) & Wczasy (Pol) & Blue Chesterfield > 23....
  • 23. 04. 2024Výjimečný kytarista a hudebník, několikanásobný držitel B...
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

9. 11. 2023, Písek – Divadlo Pod Čarou

Nabídku prezentace heavy/black/thrash a snad i speed metalu v brazilském balení, navíc ve vzdálenosti menší než dojezdové, je blbost nevyužít. Na sklonku pracovního týdne tedy vyrážíme na vystoupení EVILCULT a GRAVEDÄNCER, kteří si v rámci vůbec prvního evropského turné „zkrátili“ cestu z Berlína do Göppingenu přes písecké Divadlo Pod Čarou. (Jindra)

„Jihoamerické old school metal kapely jsou zárukou kvality i zábavy.“ S prvním tvrzením pořádající agentury lze polemizovat, s druhým těžko. (úsměv) V Písku už jihoamerických kapel zahrálo několik a vždycky to bylo zábavné. Co se týče kvality, tak ta je vždycky vnímána subjektivně, ale když tak přemýšlím, jestli jsem někdy odjížděl z koncertů vesměs brazilských part nespokojený, tak musím konstatovat, že nikoli. Nebyla to pravda vždycky extraliga, ale ten old school mají energičtí borci v krvi a servírují ho většinou s velkým zaujetím a neřeší, jestli jsou extra originální, nebo připomínají kdejakou ikonickou kapelu z osmdesátých let. (Johan)

Tenhle úvod vlastně předznamenává to, co teď ještě rozvinu. První ze dvou brazilských kapel, které vyrazily na evropské turné čítající zhruba patnáct koncertů po celém starém kontinentu (jediná česká zastávka logicky v Písku, městu starodávných metalových postupů zaslíbeném), naplnila do puntíku onu poznámku o neoriginalitě, protože od prvních tónů a slov bylo zřejmé, kde trio čerpalo inspiraci. MOTÖRHEAD museli napadnout každého, kdo v tu chvíli na malé scéně Divadla Pod Čarou postával, protože podoby hudební ani vokální nešly přeslechnout. Ale nedá se říci, že by celý set zněly skladby podle jednoho mustru, po MOTÖRHEADOVSKÉM úvodu přeřadili GRAVEDÄNCER, kteří fungují pouhé tři roky, i na jiné rychlostní stupně. V druhé řadě to byly stupně VENOMOVSKÉ, u jedné skladby jsem si říkal, že podobnost s „To Hell and Back“ bije do uší, ale co už, když to chlapi na pódiu podávali s takovým zaujetím. Třetí poloha, která se dostávala ke slovu, byl klasický hard rock, řekl bych amerického ražení, protože asi ve dvou případech to bylo takřka hitové. A aby těch změn nebylo málo, několikrát nasadil bubeník kopákové salvy a kapela přeřadila na thrashové tempo. Ke spádu koncertu přispívala i rozumná délka skladeb; myslím, že málokterá trvala déle než tři minuty. Krátká byla i výměna nástrojů – když se basákovi pokazil nástroj, bryskně přispěchal se svou basák EVILCULT a vypomohl. (Johan)

Nevím, jak to mají na turné, ale v Písku začínali GRAVEDÄNCER z přelidněného Sao Paula. Přestože dva ze tří členů už nejsou žádní mlaďoši, tak pod tímto všeříkajícím názvem mají na kontě pouze v létě vydaný debut „The First Rites“. GRAVEDÄNCER jsou jednou z kapel z Jižní Ameriky, které se nesnaží o nic převratného, ale díky své vášni a metalové posedlosti znějí energicky a věrohodně. Černými brýlemi à la Top Gun, čelenkou a prošedivělým plnovousem zahalený zpěvák a kytarista nebyl hlasově dalek Toma Warriora. Jednoduchý a přímočarý songwriting vzdává hold éře, kterou nastartovali VENOM, HELLHAMMER nebo CELTIC FROST. Jako v mnoha podobných případech, tak i u brazilského tria lze konstatovat, že nadšení převyšuje skutečný talent a rozpočet na produkci. (Jindra)

EVILCULT (z města Bento Gonçalves ve státě Rio Grande do Su, „hlavního města vína v Brazílii“) se předvedli archeologicky vystavěnou strukturou obstarožního všehometalu (kromě death metalu), ve kterém si vybavím snahu v 80. letech pohnout v té době s nedotknutelnou a pro mnoho již ve stereotypu zabředlou tvorbou kapel NWOBHM. Zpěvák Armando Macedo Filho působil velice kultivovaně, žádné halekání, skandování, mávání pěstičkama. Z každého tónu vyzařovala sebejistota a divokost, o kterou se spolu s baskytaristou dělili s publikem. EVILCULT se podařilo vzít primitivní zvuk a vytvořit variaci na (pra)dávné způsoby. Zpěvák si užíval efekt echa, který v případě proslovu působil poměrně nekomfortně a z brazilské angličtiny vytvořil ozvěnu jako ve vytěženém kamenolomu. (Jindra)

Podle plakátu byli většími tahouny EVILCULT. Kapela s o něco delší historií (vznik 2016) i bohatší diskografií  to drhla o poznání ostřeji a mně se její způsob vzývání starých časů líbil víc než ten předešlý. Trio to od začátku rozjelo ve velkém stylu, jeden chytlavý motiv střídal druhý, kapela parádně šlapala, muzikanti se na pódiu nezastavili… Mix thrash, speed a snad i black metalu (vše v totálně starodávné formě) nalil energii i do žil fanoušků, kteří u první kapely příliš nereagovali – s výjimkou Weyšky, který před nízkým pódiem máchal dětskou kosou jako blázen a jako jediný se staral o nějakou atmosféru. U EVILCULT křepčících jedinců přibylo a dokonce došlo i na skok z pódia. Jediné, co mi úplně nesedělo, byl nesrozumitelný zpěv. Nevím, jestli to kapela takhle na koncertech chce a používá nějaký efekt, nebo neměl zpívající basák hlasivky ve stoprocentní formě, ale zněl zahuhlaně. Občas se se zpěvem přidal i basák, ale bylo to podobné… A podobné bylo i předávání nástrojů mezi oběma kapelami – podruhé; i když napodruhé to bylo naopak, tentokrát se povedlo přetrhnout strunu kytaristovi, takže koncert dohrál na nástroj kolegy z GRAVEDÄNCER. A koncert to byl zábavný, takže po normální hrací době došlo na prodloužení a přídavek. (Johan)

Z domácího poslechu jsem měl lepší pocit z GRAVEDÄNCER, ale naživo více přesvědčili EVILCULT. Zjevně hrají prim spíše schopnosti kapely než studiové triky. Příjemný návrat do časů pyramid, nábojových pásů, zádových nášivek a maskulinních legín. Se svou PVC (?) kosou vládl pod podiem řimbaba Weyška, který připomínal sekáče na prázdninovém pobytu u prarodičů v šumavském Podlesí. (Jindra)

Lidí dorazilo překvapivě dost, zhruba šedesát, což je proti některým dřívějším podobně laděným koncertům, na kterých se „tísnilo“ pětatřicet věrných, potěšitelné. Takže se akce zaplatila a pořadatelům nezbývá nic jiného, než v podobně laděných pokračovat… (úsměv) (Johan)

Fotky: Jindra


Zveřejněno: 14. 11. 2023
Přečteno:
785 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář