Po sedmi letech od debutu „Fram“ se loni na podzim připomněli KRAAKE novým albem, které na náš redakční stůl dorazilo s poměrně velkým zpožděním. Ale u Severočechů to asi nehraje až tak velkou roli, tahle kapela je nenápadná, alba nechrlí a koncertů hraje taky jen několik do roka. Částečně za tím mohou být další kapely, v nichž členové KRAAKE zároveň působí (bubeník Bális ve WYRM a UNCLEAN, kytarista Alastor v ASKEREGN a URTHAR, zpěvák Fjord v UNCLEAN a basák Nargor v ČERNÉM KOVU), částečně personální změny, protože od předchozího alba „Fram“ (2016) zmizel basák Warlord a odešla zpěvačka Valfarin (rodina). Na novém albu ale obstaral vokály primárně kytarista, frontman jen úvodní song a sbory.
První dojem z alba zprostředkovává obal, jenž komplet zpracoval basák Nargor, který si se vším dal spoustu práce. Nejen že namaloval titulní obraz, ale ke každé skladbě také vznikla malba, další pak jsou na CD i pod CD; uprostřed výpravného bookletu je obrázek čtyř postav v kápích, což nejspíš budou členové kapely. Za booklet si kapela i vydavatel zaslouží obrovskou pochvalu, i za přebal, v kterém je krabička s CD vložena – když už kapela vydává CD jednou za iks let, tak takhle to má vypadat.
Nevím, jestli je délka nahrávky zapříčiněná i dlouhou pauzou mezi alby, každopádně „Sonog“ trvá déle než hodinu. Což je velké sousto, které si kapela ukousla a které není snadné ustát. Kolik posluchačů si v dnešní době sedne do křesla, pustí CD a opravdu poslouchá? Nějací jistě ano, třicet čtyřicet minut, to je čas, na který jsou všichni zvyklí, ale sedmdesát? Navíc sedmdesát minut black metalu? No je to šichta…
Naštěstí black metal v podání KRAAKE není jen řezničina. Úvod první skladby „Symfonie Élivagár“ obsahuje krákání nějakého krkavcovitého ptáka a šumění větru, z nichž se vyklube kytarové vybrnkávání – to vše uvozuje přírodní atmosféru alba, jež se odráží i v textech. Song se postupně rozjíždí, ze středních temp se zrychluje, ale vyložená vichřice to není, spíše atmosférický černý kov vedený ve středních tempech. Muzika příjemně plyne i díky vkusně zakomponovaným melodiím, které působí nevtíravě, stejně funkční je občasné zvolnění. Fjord podává slova skřehotem, ale většině slov je díky solidní artikulaci rozumět, navíc je občas i ve zpěvu jakási melodičnost. Od druhé písně si zpěv bere na bedra Alastor, jehož hlas je na první poslech trochu jiný, ale po chvíli se i jeho výraz změní, a tak lze říci, že vokály jsou celkem pestré, polohy krákorů se místo od místa liší, místy je to spíše sípot, dojde i na šepoto-recitaci, to když se muzika zklidní. I druhý song je pestrý, epické pasáže se střídají s těmi vedenými ve středních tempech, nechybí ale ani zrychlení a taky takový ten typický old school umca umca rytmus. Možná by nevadilo, kdyby některé části doznaly zkrácení – ono to při poslechu sice neruší, ale když se jeden motiv opakuje příliš dlouho…
Mezi skladbami jsou zařazeny podobné zvuky jako na začátku a zajímavé je, že nejde o vykrádání zvukových bank, ale že si zvuky KRAAKE pořídili sami, v Jizerských horách a v Norsku. Black metal, který produkují, ale příliš norských rysů nemá. Samozřejmě nějaké ty výplachy nebo prablackové rytmy jako od DARKTHRONE nechybí, stejně tak lze některé party označit jako inspirované SATYRICON, ale mluvit lze i o české stopě – místy pánově šlapají podobnými stezkami jako v počátcích MASTER´S HAMMER nebo ROOT. Nejde o kopírování, ale pocit, daný asi tím, že se zpívá česky a že některé postupy mají takový ten tuzemský ráz.
Síla materiálu tkví hlavně v melodiích, které jsou mnohdy až zvráceně přitažlivé, na mysli mám hlavně tu, jež se prolíná „Šepotem mlžných hor“, ta se opravdu povedla a působí podobně nehostinným dojmem jako v textu popisovaná krajina. Největší bzukot je „S pokorou věkům“, ale i tady se muzika porůznu mění, od té nejrychlejší sorty po zadoomanou, vedle primitivních partů se objevují kytarové vyhrávky i pochodové rytmy. V okamžiku, kdy si říkám, že je čas dát si pauzu, je tu titulní „Sonog“: „Kouzla a entropická magie...“, to jsou slova, která sedí, v úvodu kouzlí kytara velmi přitažlivé melodie, které opravdu působí až magicky. Další silný part, který se vine i dalším dějem. Název skladby je hádanka, leč něco naznačil Fjord v jednom rozhovoru: „Sonog je duch, kterej se dostává do lidských snů a v podvědomí vytváří různé fantasy příběhy.“ Takže pak lze pochopit, co znamenají slova o nočních můrách a roztrhaném vědomí.
Rekordman co do délky je „Tanec noční oblohy“. Zatímco předchozí písně trvaly od sedmi do devíti minut, „Tanec“ trvá jedenáct a půl. Uff. Ale zase, ono je to vlastně fuk, jak dlouhá skladba je. „Sonog“ plyne a plyne, nenásilně se porůznu přelévá od nářezu k střídmosti, znovu probleskují chytlavější party, v závěru se objevuje i flétna. Melancholie, smutek, to jsou emoce, které vzbuzuje poslední „Utopie Élivagár“. Alespoň na počátku, kdy zní do strohých bicích kytarové akordy, později melodie a taky umírněný zastřený hlas. Skladbou se vine výrazná baskytara, která je obecně na nahrávce dobře identifikovatelná a výrazná; na to, že se nahrávalo v domácích podmínkách, není zvuk vůbec špatný, respektive on je ušitý na míru muzice, takže je lehce zašpiněný, ale nástroje jsou dobře čitelné.
„Sonog“ je pozoruhodné album, které by se mělo trefit do vkusu nejen fanouškům české blackmetalové školy. České texty samozřejmě předurčují, že CD se bude primárně točit v tuzemských přehrávačích, ale jazyk, v němž jsou slova prezentována, není překážkou ani pro zahraniční posluchače. Ale i ti nejspíš budou přísahat na staré pořádky.
Seznam skladeb:
- Symfonie Élivagár
- Pochodeň
- Šepot mlžných hor
- Černé slzy stěn
- S pokorou věkům
- Sonog
- Tanec noční oblohy
- Utopie Élivagár
Čas: 69:03
Sestava:
- Alastor Urthar – vocals and chorals, guitars, flute and horn
- Nargor – bass
- Bális – drums
- Fjord – vocals (1) and backing vocals
