Původní sraz s kolegou JW v 15:30 se musel z pracovních důvodů posunout nakonec na 17h, takže nám bylo jasné, že si musíme pospíšit, abychom stihli Krucipüsk. Další zpoždění jsme nabrali při vyzvedávání akreditací, jelikož mi někdo zkomolil jméno a ochranka mě proto nechtěla na Beatfest pustit. Naštěstí JW měl svou akreditaci v pořádku a tak jim vysvětlil, že to skutečně jsem já :-) Bezpečnostní opatření tam mají možná lepší než na letišti v Ruzyni. Musíte projít detekčním rámem, všechno ostatní projede scannerem. Trochu jsme ještě bloudili v podzemí, takže se nám podařilo dorazit jenom na poslední tři minuty Liberečáků. A přitom to je kapela, na kterou jsme se hodně těšili.
Přichází Gaia Mesiah. Prvně vidím nového basáka, i když jsem chvilku doufal, že to je basačka (tím by toto kvarteto bylo čistě ženské). Michal Krásný aka Beauty Mike přišel jako náhrada baskytaristy The Joshe původem z Austrálie, který se musel koncem října vrátit z rodinných důvodů na rodnou hroudu. Začínají hrát pěkně od podlahy. První song je Happy People. Zpěvačka Marka začíná běhat po podiu sem a tam, skákat. Styl běhu bych přirovnal k tomu, když se snažíte rychle proběhnout hodně vysokým sněhem a nezapadnout. Hrají hodně zajímavý crossover rocku, reagee a Rage Against the Machine. Na Legalize Marihuana přicházejí hosté Pedro Paredez s charangem a Roman Lomtadze s perkusemi. Ozvučit charango z pravého pásovce není žádná legrace, takže se objevily určité technické problémy, ale byly za pár minut vyřešeny. Z celého setu mě osobně nejvíce zaujaly Black Bridge a Tasty, ve kterých kapela ukazuje svoji tvrdší tvář a zpěv se v těchto skladbách noří až do deathmetalových vod. Publikum bylo hoodně statické, ale nebylo málo těch, co stáli a měli při tom otevřenou pusu a vyvalený oči.
Překvapilo mě jakou rychlostí stíhají technici přestavovat. Prodleva mezi kapelami byla vždy přibližně 10-15 minut.
Visací zámek přijel nejspíš na zeleném Zetoru, který jsme potkali v backstage. Zajímavý moment byl, když hustý výfukový mrak z traktoru spustil protipožární alarm a chudáci sekuriťáci řešili jak ho rychle zneškodnit. Začínají jak jinak než Visacím Zámkem, následuje klasika Stánek (u Johna Debila), z nové desky zazní Setkání. Frontmana Honzu Hauberta nejspíš zaskočilo, že se v publiku nic neděje a proto se ptá jestli je pivo drahé nebo hnusné a kde mají lidi kelímky. Dovolím si odpovědět: pivo bylo celkem drahé (0,4 l za 30 Kč), docela dobré, ale kdo nevěděl, že o patro výše je několik fastfoodú, kde točí pivo promptně, stál i desítky minut v přízemí ve frontě. No a na plochu se pivo ani vnášet nesmělo, takže po každé kapele následoval úprk lidu na pivo a opakoval se stejný obraz.
Visáči fuckujou a hlásí že Punk´s not dead!. Následují pankovky To nejlepší a Vlasta, o které kytarista Pixa tvrdí, že je o Horvátovi. Pak konečně přichází zvrat v obecenstvu! Kapela začíná hrát hit, který běží na radiu Beat dnem i nocí a tak ho většina návštěvníku Beatfestu zná ? na rozdíl od zbytku tvorby VZ. Je to Známka Punku a skutečně to začíná vypadat na slušný pogo. Avšak jakmile Známka punku skončí vše se vrací do normálu a ať se snaží kapela sebevíc s lidmi to nehne. Následuje Telč a vtipná narážka na Chinaski, potom se hraje Traktor a z pravé strany přijíždí ten starý Zetor, který jsme předtím potkali v zákulisí. Ten večer uslyšíme ještě Cigára (ty co kouřil už můj stýc) a podpálený Vánoční stromeček. Pěkný průřez tvorbou, super panková show.
Následuje Vítkovo kvarteto, které nás prvním songem moc nezaujalo a proto se vydáváme občerstvit. Následující informace mám tudíž zprostředkované od známého. Nejzajímavější byli dvě tanečnice v minisukních, které doprovázely hudební produkci sexy choreografií a týpek, který hrál na sebe nasazenou helmu jak na buben. Potom křtili DVD a kmotry byli Eva Urbanová a Václav Klaus ? kteří si i zapěli jednu skladbu s kapelou. Na Saxon už jsme zpět. Mnoho lidí na Beatfestu tuto kapelu slyší a vidí prvně a neví co od ni čekat. Začínají intrem a náhle se tu ze tmy vynořují tito angláni v kůži a spouštějí titulní skladbu z poslední desky Lionheart. Mají brutálně nazvučené kopáky až to masíruje břicho. Heavy metal na vlastní tělo. Kapela provádí headbanging, kytarové souboje. Zpěvák Biff zdraví česky:?Ahoj Praho!? Potom už se anglicky ptá, jestli diváci chtějí spíš pomalé nebo rychlé skladby. ?Slow songs?? ? ticho, ?fast songs?? ? také ticho. Zkouší to znovu. ?Slow songs?? ? ticho, ?Fast songs?? ? prakticky žádná reakce. Biff asi trochu znervózněl, ale vyřešil to po svém ? ?Ok slow songs? ? a začínají průřez svojí dosavadní pětadvacetiletou kariérou. Nejvíce hitů které zaznějí v průběhu večera má datum narození v první polovině 80. let minulého století, ale znějí stále moderně. Zazní 20000 feets, Dogs of War, Motorcycle Man. Zpěvák ve skladbách s oblibou píská do mikrofónu a trochu to rve uši. Pak přichází skoro industriální MetalHead z 1999 na kterou se perfektně paří. Biff se snaží rozezpívat desetitisícový dav, odezva však není taková, jakou by si nejspíš představoval. Původně jsem si myslel, že za bicí soupravou bude sedět slavný Jörg Michael (Avenger, Rage, Grave Digger, Mekong Delta, Headhunter, Running Wild), ale jelikož se Stratovarius usmířili a nerozpadli se, vrátil se i Jörg do této finské kapely. S paličkami v ruce na tomto koncertě byl tedy staronový člen Saxon Nigel Glockler.
Mezi dalšími fláky kovu byli To Hell and Back Again, The Eagle has Landed, Denim ´n Leather, Weels Of Steel a na závěr Heavy Metal Thunder. Kvílivá sóla, křiváky a zvuk burácející mašiny. Náhle jsem si připadal jak v nejlepších dobách heavy metalu tam kdesi v letech osmdesátých v Anglii nebo USA. Jsem zaskočen mrtvolností publika. Všechny předchozí kapely předvedli slušný energický set se svými největšími hity. Hrála tu legenda českého punku i ikona NWOBHM a lidi reagují jak na nepovedené školní besídce. Na tomto mohlo mít vliv více faktorů.
- Cena piva - většina lidí se asi nedokáže bez pár pivek uvolnit.
- Návštěvník Beatfestu ? co jsem měl možnost vypozorovat jednalo se opravdu o pestrou směsici lidí (pankáči, metalisti, bigbeaťáci i lidi s obličejem bankovního úředníka) všech věkových kategorií (od 3 letých děcek s rodiči na ochozu, přes puberťáky až po cca. 60-ti leté tatíky). Často se jednalo o lidi, kteří byli na akci takového typu očividně zcela prvně a byli zaskočení hlasitostí zvukové produkce, za což poté kritizovali zvukaře. Na Beatfestu se dalo potkat celé rodiny, nebo jednoho z rodičů s dítkem ? jednalo se o vskutku rodinnou oslavu narozenin rádia Beat.
- Dramaturgie festivalu ? vezmeme-li v potaz předchozí dva faktory, je potom jasné, že pro některé účastníky nebylo vystoupení Saxon ničím jiným než hromadou hluku, pro jiné Kabát měkkota sama. Lidi pozitivně reagovali jen na notoricky známé věci.
Možná lecos sehrálo i to, že se BeatFest konal ve středu a tudíž většinu návštěvníků čekalo následující ráno pracovní či školní nasazení.
Ale už nastupují tepličtí Kabát a náhle mi je jasno, kvůli komu sem tahle masa lidí přišla. Set je složen hlavně z posledních dvou desek. Začínají songem Dole v dole a dav náhle ožívá, začíná reagovat a zpívat. Po songu následují obrovské ovace a chlapíci ze Saxon, kteří stojí kousek od nás, se nestačí divit a asi jim chudákům vrtá hlavou co udělali blbě. Následuje V Pekle Sudy Válej, Cirkusový Stan, Divá Bára. Z dřívějších dob Děvky Ty To Znaj. Kabáti krásně pózují, moc se nehýbou a tak je jedna radost je fotit. I písničky jsou spíš v pomalejším tempu. Přichází Stará Lou, Starej Bar a Paní Fogelrauchová a člověk si říká, jestli už ty Kabáti nejsou taky starý, když pořád zpívají o něčem starým. Vojtek se omlouvá za hlasovou indispozici, prý se léčí a nemůže pít. I zbytek kapely působí, v porovnání například se ?staříky? Saxon, dost unaveně a unuděně, trochu tomu chybí šťáva. Alespoň jsem zjistil kam si dávají kytaristi kuřáci (např. Slash nebo Tomáš Krulich) cigarety ? mají krabičku přidělanou rovnou na popruhu od kytary. Dalším skladby jsou Kalamity Jane, Shoří Nám Dům. Zpestřením je ulítlý Steavy Wonder. Josef Vojtek žádá publikum aby zvedlo pravou ruku, a říká, že ho tohle na jeho práci děsně baví ? následuje písnička Porcelánový Prasata s textem ?instituce blbostí, jo jsou i takový, co zvedaj ruce na povel, paňáci hadrový?, což mi přišlo jako docela hustá urážka publika a ne zrovna moc vtipná. Následují hity Bruce Willis, BumBum Tequila Bar, Kdo Si Nechce Hubu Spálit a Žízeň. Kapela odchází, ale je tu ještě přídavek ve formě Pohody a Moderního Děvčete. Potom už je opravdu konec a končí i tato oslava narozenin rádia Beat. Sazka Aréna se vyprazdňuje ultra rychlým tempem a za pár minut už jenom koukáme jak technici rozebírají pódium. Opravdu gigantická oslava. Laťka je vysoce nasazená, podaří se ji příští rok překonat?
Fotky: JW + Čeko
