Pátek 13. byl pro ty nepověrčivé, kteří místo sledování povodňového zpravodajství v očekávání přílivové vlny v Praze vyrazili do suterénu smíchovského klubu Underdogs’, svátkem potemnělého metalu vysoké kvality. Dvě německé a jedna rakouská parta za podpory místní kapely předvedly neokoukanou show.
Večer nazvaný Left Hand Of Darkness odstartovali MOOR z Drážďan v čele se zpěvačkou a klávesistkou Renatou. Na gesta skoupá pěnice v bílých šatech growlovala do hudby, která přiznává základ v black metalu, avšak atmosféričtější pasáže s jemnějšími kytarovými vyhrávkami, které tato „mrtvá nevěsta“ prokládala klávesovými plochami, zkoumaly post-blacková hájemství a trochu kořenily celý set.
Podobný název, ale značně rozdílné pojetí hledačského black metalu předvedli domácí MOORAH. O půl generace starší hudebníci syrovostí předvedli, že druhou vlnu černého kovu skutečně zažili (jasně, notoricky známý bubeník byl tehdy vlastně se svou kapelou u jejího vzniku), byť i jejich set byl prosrostlý atmosférickými, atonálními a někdy až – promiňte mi to sprosté slovo – najazzlými pasážemi, kdy má ucho posluchače i připojené nervové uzliny prostor se zotavit z předchozích nářezů, procítit obsah a po hlavě se vrhnout do dalších námrdů. Chlapci vysázeli pár pecek z chystané dlouho slibované placky, tak snad se jí brzy dočkáme. Parta nevyvěsila plachtu s logem, kdo ví, kolik návštěvníků, i kvůli zpoždění programu, uvedla ve zmatek.
Nejatmosféričtější set předvedli rakouští GUYOĐ, kteří čerpají inspiraci pro svou hudbu, image i pódiovou prezentaci z „nekonečných hlubin a temnoty oceánů, z bezútěšné rozlohy velkého neznáma, kde není světlo, naděje ani člověk“. Tito hlubokomořští potemníci slíbili pořádnou potopu a ta málem přišla, naštěstí ne až do suterénních prostor pražského klubu… Kapela brázdí prestižní kluby i velké festivaly a její význam roste. Proč tomu tak je, v pátek úplně jasně předvedli: zajímavé kytarové motivy, expresivní zpěv a hlavně scénické pojetí, kde má každý pohyb hráče i nástroje své místo v choreografii… celkově skvěle hudebně i teatrálně sehraná kapela působí jakoby opravdu hrála pod vodou, a tento vizuální dojem značně umocňuje dojem akustický. Skvělý zážitek.
Závěr patřil rozjetým Němcům z Lipska ZEIT. Jejich produkce se pohybuje na hraně velmi přímočarého (black) metalu a sludge. Energický set trojice chlapíků, kteří se evidentně s ničím moc neserou, přiblížil atmosféru hudebních klubů v Lipsku, které se v tomto ohledu už nějaký rok stává novým Berlínem. Jejich velkou devizou je oddělení rytmiky, kde bubeník jednoduše, ale sofistikovaně, doplňuje kytarové riffy a basák, který pro zhoustnutí některých pasáží drtí čtyřstrunné akordy ve stylu Lemmyho.
Klub byl vzhledem k okolnostem slušně zaplněn, ale dvojnásobek návštěvníků by s přehledem pojal a atmosféru by to ještě vygradovalo. Standardně velmi dobrý tu byl zvuk.
Fotky: Jiří Rift Šusta
