Tenký led. To je pro mě žánr Oi!. Nevzpomínám si, že bych někdy recenzoval Oi! nahrávku a mé znalosti kapel, které tento styl hrály, končí u ORLÍKU, který nebylo možné na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let minout. Někdy v roce 1988 se mi dostala do rukou kazeta s jejich písničkami, aniž bych tušil, že jde o něco jako Oi!, poté samozřejmě obě desky, to už všichni věděli, že je to skinheadská muzika. Zaregistroval jsem i existenci rasistického BRANÍKU a později PILSNER OIQUELL, aniž bych u těchto dvou kapel znal jejich tvorbu. Oi! mi vlastně nikdy pořádně nezkřížilo cestu, jen sem tam nějaká punková kapela, která s tímto žánrem koketovala. O současné kondici skinheadské hudby nemám potuchy, ale myslím si, že je to mnohem větší underground než punk nebo metal. Trochu jsem se tedy pohlédl po netu, abych si „vzdělání“ doplnil, a, aniž bych si chtěl hrát na odborníka, přijde mi, že skinheadských proudů včetně těch hudebních je více, některé jsou vlastenecké, některé rasistické, další pak protirasistické, u nás někteří inklinovali k husitství, takže není snadné se v tom vyznat.
Proč tak dlouhý úvod? Protože na stole mi přistála loňská deska skupiny CROSSCZECH, která hraje především Oi!. Podle log labelů, které se na vydání podílely, je zřejmé, že jde o proud antirasistický, o čemž svědčí i logo SHARP (Skinheads Against Racial Prejudice) na obalu. Na tom (obalu) si dala kapela záležet, desku nevydává každý rok (na kontě má CD-R demo z roku 2004, debut LP z roku 2012, 7“ split s MUERTI z roku 2014, pokud se dá věřit Discogs), takže novinku „Partie bez vítězů“ vypravila poctivě. Šachové figurky na titulce sice nejsou žádné novum, ale vždycky vypadají dobře, na zadní straně přebalu je fotka kapely z koncertu a seznam skladeb. Uvnitř dvojlist se stejnou fotkou (trocha kreativity v tomto směru by neškodila), podrobné informace týkající se nahrávky a hlavně texty v češtině i anglické překlady.
Po dlouhém úvodu k tomu, co je nejdůležitější – obsahu drážek dvanáctipalcové gramodesky.
- Za prvé – není to podle mě ryzí Oi!. Muzika osciluje mezi street punkem, punkem, ska a samozřejmě tím Oi!.
- Za druhé – je podobně pestrá i po textové stránce, není to jen o skinheadském životě, pivu apod., ale objevují se i kritická slova mířící na hlupáky nebo na problémy současného světa.
Součástí titulní skladby je i krátké intro v podobě sirén, které varují před nebezpečím válek a nepokojů, při kterých umírají nevinní, po siréně se chvilku hraje rockový cajdák, teprve poté klasický hrubozrnný Oi!/punk. K té hrubosti přispívá i hlavní zpěv, který je neotesaný, melodické polohy se objevují ve sborech. Muzika pěkně odsýpá, je relativně ostrá, přičemž tento dojem umocňuje zvuk, který dává vyniknout baskytaře, jež je drsná až běda. Na úvod asi nejtvrdší song, s textem o válečných útrapách. Pro mě docela překvapení, angažovaná slova navíc nepůsobí lacině, text je napsaný celkem zručně. Ještě zajímavější je další text, tentokrát tepající do těch, kteří vzývají doby dávno minulé, na náměstích vykřikují nesmysly a snad i prahnou po návratu komunistů; mám radost, že se takové téma objevuje i na skoro punkové desce a veršík „tak popírají vraždy, hoaxy sdílí na netu, své životní neúspěchy dávají za vinu sametu, opírají se o svobodu, co chtějí druhým odepřít, proč zavřenou kapitolu chtějí zase otevřít?“ tesat do kamene. Muzika k tomu hraje podobná jako předtím, možná lehce melodičtější, změna přichází s třetí skladbou „Poslední mejdan“, která se odklání ke ska, je v ní zapojený saxofon (hostující Daniela z JET8) a klávesy (hostující Filip Kaňkovský z GREEN SMÅTROLL, mimochodem „ten herec se zvláštním kukučem“ /oční vadou zvanou epikantus/, který hraje hlavně podivíny nebo vrahouny). ankara'daki travestiler Zpočátku je to sice spíše punk, ale jakmile se zapojí saxík, mění se rytmus a song se prosvětluje, což žel trochu kazí nepříliš vhodné polohy zpěvů – nevím, jestli jsou obě dílem jednoho hrdla, ale do hudby mi nepasuje ani jedna. Vokurka má své limity, které nevadí v tvrdších písních, ale v pomalejších nebo melodických to lehce hapruje. Přitom muzika je variabilní a na albu působí jako vítané zpestření. „Srdce“ je vypalovačka s textem o věrnosti nejen muzice, ale i životním postojům, navíc díky chytlavému refrénu hit jako hrom. V podobném obsahovém duchu (kamarádství, skinheadství, hospody a nostalgie po tom všem) se odvíjí nejlepší song první strany, „Vzpomínky“. Vine se jím pěkná kytarová linka, má rázný odpich a podobně jako „Srdce“ bude na koncertech určitě zabírat, i díky dalšímu silnému refrénu.
Dramaturgie strany B je postavená podobně jako na áčku, začíná se zostra, pak lehce zvolňuje, přičemž „Dva kroky vpřed“ jsou hodně melodické a učesané, skoro rockové, zatímco předchozí „Kecy“ místy zamíří k HC. Zase musím ocenit texty, hlavně ke „Krokům“, kde se nehledají chyby u ostatních nebo v systému, ale u sebe sama. Stranu půlí takřka milostná „Skinhead girl“, druhá ská-kačka, v níž opět zní klávesy i saxofon, a v níž se autor vyznává z lásky k ženě, která to s ním nemá lehké. Ač muzika předposlední písničky nepůsobí tragicky, text je posmutnělý – nic už není takové, jaké kdysi, „Stará Praha“ s kluby a nálevnami, místo kterých vyrostly moderní baráky nebo nedej čert kavárny pro hipstery. Ač je muzika opět rychlá, nezapře se v ní jakási posmutnělost, kterou dostal do svého výrazu i zpěvák. Poslední hopsačka je něco jako kapelní manifest: „Banda, která drží správný směr, na týhle cestě plných děr, v našich srdcích bije zvon, na poplach řvát: Oi! Oi!“
Nutno uznat, že to kapele šlape jak po instrumentální, tak po kompoziční stránce. V textech sem tam některý veršík působí trochu násilně, ale nic, co by se nedalo přežít. Zvuk je taky v pohodě (studio Street Sound v Pardubicích) a vlastně nevím, proč bych tuhle desku měl označoval jako nahrávku „jen pro skinheady“. Myslím, že si ji může užít i fanoušek punku nebo skáčka.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Partie bez vítězů
- Hroby
- Poslední mejdan
- Srdce
- Vzpomínky
- Strana B
- Kecy
- Dva kroky vpřed
- Skinhead girl
- Stará Praha
- Crossczech
Čas: cca 34 min.
Sestava:
- Vokurka – zpěv
- Maschino – bicí
- Paya – kytara, zpěv
- Majk – basa
- O!da – kytara, zpěv
