Před třiceti roky se na severu Moravy doomovalo o sto šest, kapel vnikla celá řada, několika se podařilo oslovit nejen domácí, ale i zahraniční fanoušky, některé fungovaly dlouhé roky, jiné kratší dobu, většina časem opustila teritorium smutku a beznaděje, ale pár jich vytrvalo v tom, s čím začínaly. EUTHANASIA byla případem vytrvalce nejen v délce existence (cca dvacet let), ale i v hudební rovině. Od začátku sázela na vzdušnější melodickou formu doom metalu, nedržela se jen pomalých temp a používala hrubý (mužský) i melodický (ženský i mužský) zpěv a klávesy – a vydrželo jí to až do konce. Po třech demosnímcích z let 1994–1997 se v roce 1999 přihlásila s debutem „Thoughts On Living“ pod tehdy agilním vydavatelstvím Leviathan Records.
Po dvaceti pěti letech od původního vydání se materiál dočkal reinkarnace na CD u Pařát Productions, protože „majitel Pařát Productions má pro doommetalovou tvorbu EUTHANASIE z devadesátek velkou slabost“ (jak uvádí v tiskové zprávě). Stalo se tak s odstupem devíti let od posledního koncertu havířovské kapely, ale dvanácti od konce existence; onen koncert v roce 2015 byl připomenutím kapely ku příležitosti vydání best of alba, jež mělo za existencí EUTHANASIE udělat definitivní tečku. Nestalo se tak, pod Pařátem vyšly ještě demosnímky („Vzpomínka – Demosnímky 1994-1997“, 2018) a do třetice letos i první album.
Přiznám se, že v době vydání mi „Thoughts On Living“ uniklo, k EUTHANASII jsem se dostal až prostřednictvím druhého alba „Ceremony Of Innocents“ v roce 2002 a pozdější alba „Requiem: Songs For...“ a „IV“ jsem v časech vydání poslouchal s chutí a oceňoval jejich kvality.
U debutu je to s kvalitami logicky slabší, dnešními měřítky se asi nedá hodnotit a lze jej brát jako svědectví období, ve kterém se kapela hledala a zkoušela různé výrazové prostředky. K lepším položkám patří úvodní „Bloody Rain“, kterou se proplétá chytlavá melodická linka, která by si zasloužila podporu v lepším zpěvu – použitý chraplák působí studeně a tak trochu nuceně. V pozdějších časech se hlavní mozek kapely, basák a zpěvák Siki (později Sikki), vyzpíval a zněl mnohem přirozeněji. V „Bloody Rain“ kapela použila i typické zvonivé klávesy, které dostaly prostor i v druhé písni „Devil's Child“, v na jejímž začátku zní ten nejtypičtější doomový riff a v níž pěje jedna z hostujících zpěvaček, Markéta Jánská (pozdější playmate časopisu Playboy), tenoučkým hláskem. Naivita v tom je veliká, ale má to ten typický dobový ráz krásky a zvířete. Vlivy gotického rocku, alespoň co se kláves týká, rezonují v „Dance On Grave“, škoda, že mužský zpěv není charismatičtější, protože song má jinak slavnostní atmosféru, kterou podtrhuje hezké kytarové sólo. Instrumentálka „The Ascension“ má podobný ráz, zato následující „Voices Of The Unborn“ je prvním krokem stranou, kamsi k tvrdší (místy deathmetalové) hudbě, objevuje se v ní spousta nesmyslných změn a zvratů; kompozičně vyložené slaboučká věc.
K nejlepším songům patří ten titulní – byť poměrně dlouhý, pánové v něm dokázali pracovat s příjemnými motivy a ctili ducha dřevního doom metalu, do kterého vcelku přirozeně zapadaly majestátní klávesy i heavymetalové kytarové party. Siki tady zpívá lépe a opět jej doplňuje éterický dívčí zpěv. V „One Last Wish“ jsou k zaslechnutí střípky středověké muziky a civilnější ženský hlas, podle Sikiho slov v bookletu šlo asi o největší hit alba a s tím se dá souhlasit, chytlavé to je. Dojezd alba už je slabší, „Desires Of The Abandoned“ je rozevlátá podobně jako track č. 5 a prostoduchost z ní čiší na všechny strany, podobně vyznívá svižnější izmir travesti „Pictures From Paradise“, ve které tahají za uši zpěvy a časté změny postrádající smysl. Závěr patří druhé instrumentální skladbě, v níž se lehce experimentuje a hraje na epickou notu, celkem slušné zakončení.
Více než slušný je facelift obalu. Přední strana doznala jen kosmetických změn (nevypadala moc hezky už tenkrát, takže pokud bylo cílem zachovat původní ráz, nic se s tím dělat nedalo), vnitřek je komplet nový. Vzpomínky na časy dávno minulé napsali vydavatel Petr Herdron a basák Siki, jejich slova jsou nejen v češtině, ale i v angličtině, nechybí dobové fotky, které doplňuje jedna aktuální, na níž se po čtvrtstoletí setkala celá mužská část osazenstva, nechybí žádné potřebné informace, v tomto směru dobrá práce, včetně hezké grafiky.
Vydání „Thoughts On Living“ je každopádně záslužná práce, díky které se k vyprodanému albu jedné z pionýrských doomových kapel může dostat nejen případná nová generace fanoušků a samozřejmě i sběratelů prastarých relikvií nebo pamětníků oněch časů, kterým z nějakého důvodů utekla.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Bloody Rain
- Devil's Child
- Dance On Grave
- The Ascension
- Voices Of The Unborn
- Thoughts On Living
- One Last Wish
- Desires Of the Abandoned
- Pictures From Paradise
- Euthanasia
Čas: 48:31
Sestava:
- Robert „Siki“ Kyselica – vocals, bassguitar, chorales
- Marek Lankočí – keyboards, accordion
- Ondřej „Pobor“ Vavříček – guitars, chorales
- Jiří „Ozzy“ Fabík – guitars
- Jan Jaglarz – drums
Hosté:
- Markéta Jánská – female vocals
- Jana Szymczysková – female vocals
- Jeff Ampstlin – guitar
- Tony Havlíček – chorales
