Vůbec není mým cílem náročného fanouška jakkoliv podceňovat, ale protože se s LIVIN FREE plavíme vodami, kterými se naše cesty vypravují jen sporadicky, dovolím si v pár slovech projekt představit. Ústřední postavou je zde majitel nezaměnitelného hlasu Honza Holeček, který to všechno v roce 2018 spustil a jak album debutové „Voices From Beyond“ (2019), tak aktuální „From Cradle to Coffin“ pocházejí kompletně z jeho autorské dílny. Ze sestavy, jenž pracovala na první desce, zůstal Honzovi zachován „pouze“ legendární basák Vladimír „Guma“ Kulhánek, presto si nemyslím, že by nová jména nutila skalního příznivce k slzám. Kytarových partů se zmocnil extrémně talentovaný Jiří Rambousek, saxofonem dobarvuje a nabíjí sex appealem Boryš Secký a většinu bicích nenamlátil nikdo menší než Winston A. Watson Jr., který pět let brázdil svět po boku Boba Dylana. Záměrně jsem napsal většinu, protože skladbu úvodní a skladbu závěrečnou nahrál bubeník Michal „Kolouch“ Daněk.
Album „From Cradle to Coffin“ neútočí s eponymní skladbou bezhlavě na emoce posluchače, ale zpracovává si ho pěkně pomalu a postupně. Dostává se tak dostatek prostoru pro pozvolné zpracovávání a vnímání jednotlivých dílků skládačky. Pokud se hnidopichovi nezdála má slova o talentu Jirky Rambouska, zde odpíchnuté kytarové sólo by mělo být jedním z mnoha argumentů, jež mu zavřou ústa. Dám-li stranou textovou náplň druhé „Love And Hatred“, která nejspíš o takové pohodě nebudou, musím přiznat, že mne nálada písně vrátila o nějakých třicet let zpátky a vyvolala vzpomínku na časy, kdy mně bylo pozdních -náct a víkendy jsem travesti trávil u babičky na vesnici. Pravidelným očistným rituálem po divokých večírcích pak byla horká lázeň a rozšířená verze „Since I've Been Loving You“ ze živáku „BBC Sessions“, jejíž tóny a odpařující se voda měly vskutku ozdravný účinek a do rozhozené mysli vnášely klid a pořádek. Ve třetí „Diehard Believer“ zase není vůbec těžké představit si Honzu v roli korpulentní divoké černošky, jejíž boky se vlní v rytmu hravého gospelu a tleskáním vábí k zapojení i toho nejzaprděnějšího suchara.
Má ve vašich představách ďábel podobu charismatického fešáka s jiskrou v oku, oděného v dobře padnoucím obleku, jenž jediným pohledem odhalí všechny vaše neřesti a slabůstky, se kterými dál šikovně manipuluje až k vytyčenému cíli? Pak vězte, že atmosféra „Satan Tore His Horns Away“ je dokonalým entrée k jeho příchodu na scénu. O stejné dokonalosti můžeme hovořit i v souvislosti s pobublávající basou mr. Kulhánka, sólovými party hammondek, kytary či, v neposlední řadě, podmanivých tonech saxofonu. Po sčítání vlastních hříchů a rozjitření neklidného svědomí se s pomocí „The Place Where You Belong“ divoké vlny mírní a zaplavují mysl pohodovou hravostí. Ocenit musím nápadité vokály, především sbory, jejichž melodie jsou mimořádně nakažlivé a je nesnadné je vyhnat z hlavy.
Vím, vím, znovu se budu opakovat, ale má-li se píseň zařadit mezi nezapomenutelné, musí být její příběh sdělován nejen slovy, ale je zapotřebí, aby byl vyprávěn i melodiemi a celkovou atmosférou skladby. Honza a jeho družina toto umění ovládají bravurně. Jasně, album nepostrádá sóla a různé finesy jednotlivých muzikantů, přesto je vše podřízeno celku a požadovaným náladám písní. Jsou lži, nepravdy a podvádění běžnému člověku nepříjemné jak do zátylku zahryzlý obří pavouk? No popravdě asi ne a sem tam si zalžeme každý (kdo tvrdí opak, tak právě v tu chvíli lže), nicméně atmosféra „Lies“ má k zahryzlému hnusákovi hodně blízko. S iluzí bezstarostnosti ROLLING STONES vtančí do mysli „Lost In The City“ a já zjišťuji, že během těch čtyř minut zažívám příjemné pocity blaženosti. Noční město, jeho barvy a zvuky, které někoho přitahují a vábí jak žárovka hmyzouny, onoho zase odpuzují a ruší vytoužený klid a ničí potřebu tiché temnoty.
Jen výjimečně se objevují alba, kde by byly všechny skladby stejně výborné, nebo stejně blbé, aby se nedalo vybrat svého favorita. Pro mne je ukrytý na samotném konci v podobě písně „Heavy Rain“. Když jsem psal na stránkách o dalším z mnoha Honzových projektů HOLEČEK & MARCEL PROJECT, děkoval jsem hlavním protagonistům, ze mi zase o něco rozšířili obzory a představili letitou tvorbu písničkářů, které jsem buď neznal vůbec, nebo poznával jejich hity, ale netušil ke komu je přiřadit. Byl to především Cat Stevens, kdo mi svými písněmi, které dokážou chytit za srdce, aniž by působily laciností komerčního balastu, naprosto okouzlil. A přesně v tomto duchu se odehrává závěr alba. Poklidně plynoucí kousek postupně graduje až do svého finále, kde je vše umocněno a zvýrazněno sbory a Honzovými nápěvy.
Obal alba měl, stejně jako u zmíněného projektu s Pavlem Marcelem, na starost kamarád David Szalay a myslím, že se mu myšlenku alba podařilo zachytit výborně. Jak sám říká, v zadání stálo – barvy jak na praletých fošnách, zepředu strom s listím, vzadu bez, už v ten moment věděl, jak obálka bude vypadat i jaký strom se na něm objeví.
Ne, deska „From Cradle to Coffin“ nemá ambice znovu objevovat kolo, ale předat posluchačovi svým umem radosti i smutek Honzovy neklidné duše. Krásné album, jež má sílu alespoň na několik málo desítek minut opustit všednosti tohoto světa.
Seznam skladeb:
- From Cradle To Coffin
- Love And Hatred
- Diehard Believer
- Satan Tore His Horns Away
- The Place Where You Belong
- Lies
- Lost In The City
- Heavy Rain
Čas: 39:49
Sestava:
- Honza Holeček – vocals, keyboards, harmonica
- Jirí Rambousek – guitars
- Vladimír „Guma“ Kulhánek – bass
- Vladimír „Boryš“ Secký – saxophone, flute
- Winston A. Watson Jr. – drums
- Michal „Kolouch“ Daněk – drums
