Do programu letošního festivalu se povedlo zařadit hned dvě legendy, v podobě švédských Hypocrisy a amerických Exodus doplněné neméně zdatnými Naglfar a Wintersun. Pozici předkapely obstarala metalcorová naděje z Freiburgu Fear My Thoughts.
X-Mass poprvé přímo ve štatlu bylo něco, čemu se stěží dalo odolat, a tak se do Flédy sjela početná místní metalová obec doplněná doslova stovkami dalšího návštěvnictva. Jindy poměrně prostorný klub teď metloši přímo přetékal, mohutný příval zavalil místní bar i šatnu a? a první v pořadí ? FEAR MY THOUGHTS už na nic nečekali, využili zaplněného prostoru pod pódiem a čtvrt hodiny před oficiálním začátkem hrábli do strun. V té době se ale dobrá polovina lidí včetně mě ještě potácela ve frontě na vstup, takže se mi povedlo stihnout jen samotný závěr jejich vystoupení, který se nesl v očekávaném metalcorovém duchu. Stejně jako skoro všechny ostatní kapely, Fear My Thoughts mají letos na světě novou desku a živá prezentace alba ?Hell Sweet Hell? byla plná deathově-melodických vyhrávek a pořádného štěkavého HC/thrashe, což spolu s vynikajícím nazvučením úspěšně odstartovalo letošní X-Mass. Že se už koncert této předkapely těšil značné pozornosti přítomných, není třeba ani dodávat.
Po pauze, při které se nám povedlo na chvíli zaparkovat aspoň na okenním parapetu, se na pódium v přilehlém sále začali roztahovat chlapíci, mně doteď v podstatě neznámí. WINTERSUN je jedním z čerstvých přírůstků finské scény, kterému vdechl život zpěvák mnohem známějších Ensiferum Jari Mäenpää. Jari nelenil a shromáždil kolem sebe další viking-metalové nadšence, a pod jeho skladatelskou a textařskou taktovkou Wintersun vydal loni své první album rovnou u Nuclear Blast Rec a chystá se na nahrávání dalšího. Ostatně kapela odstartovala svoje vystoupení jaksepatří nářezově a spojení nakažlivých speedových riffů s nepřehlédnutelnými blackovými vlivy začalo účinkovat i u obecenstva, které se začalo osmělovat a pod odposlechy se objevily i první vrtule. Jari s kytarou táhl od počátku zpěv do vyšších majestátních poloh a hlavně díky výkonu jeho hlasivek a dlouhým, technickým kytarovým sólům se výkon (v kvalitním zvukovém hávu) zařadil k záležitostem pro fajnšmekry. Co bych naopak kapele vytkl, byl ucajdaný melancho střed jejich gigu, který se u publika příliš neujal (Sleeping Stars), i když kapela lidičky hecovala, co to šlo. Že by nejlepší časy téhle muziky byly přeci jen definitivně pryč?
To švédští NAGLFAR nabídli o poznání zemitější muziku. Pokud vám pořád není jasné, jak švédské black metalové skupiny vlastně znějí, tak doporučuju poslechnout si právě Naglfar, který fikaně stírá z různých pojetí blacku smetanu a vytváří si vlastní univerzální styl schopný oslovit každého fandu tohoto nesmrtelného žánru. Nekompromisní ortodoxním základem se jako větve lián proplétají rychlé melodie se smyslem pro monumentální patos (Dimmu Borgir) a technickou promyšlenost Emperor. Švédský sklon k deathovějšímu soundu rovněž neschází. Naživo doporučuju ? velmi nakažlivé :-) Čtyřka Olivius, Norman, Nilsson, Grahn předvedla kvalitní vyhlazovací řežbu a hlavně z potetovaného vokalisty (Kristoffer Olivius, dříve baskytara Naglfar) šla přímo zabijácká energie. Stát a poslouchat Naglfar jsem stejně dlouho nevydržel a raději jsem roztočil vlasy, páč bylo na co!
O přestávce před EXODUS jsem si při snaze o srovnání krčních obratlí a celkovou úpravu zevnějšku docela vážně pohrával s tím, že do novinky těchto Švédů (?placka Pariah?) zainvestuju, z čehož mě vyrušila právě probíhající zvukovka zmiňované thrashové legendy. Kapela, kterou v r.1982 spoluzakládal mj. i Kirk Hammett (než dostal lano od Metallicy) prodělala za více než dvacet let existence pohnutý vývoj s několika vynucenými pauzami, aby se podobně jako její San Francišští souputníci dokázala po různých krizích úspěšně vrátit s dalším albem ? deska s už typickým názvem (Shovel Headed Kill Machine) byla vydána letos, kritika hovoří o thrash metalové desce roku, takže jsme úpřímně zvědaví i my.
Z prapůvodní sestavy zbyl už jen kytarista Gary Holt, přesto současný Exodus tvořený zkušenými a někdy i mooc dobře známými jmény (bicmen Paul Bostaph ? ex Slayer, kytarista Lee Altus ? ex Heathen) vyhlíží impozantně a následující koncert nás o tom měl přesvědčit.
Zájem o koncert této legendy byl ohromný, už při prvních tónech se začaly hloučky a shluky metlošů rychle přesouvat do přítmí sálu a sotva Exodus odstartoval prvním flákem, začala v kotli nevídaná pařba. Koncertu Američanů nemám už vůbec co vytýkat ? perfektní, rychlý a agresivní old school thrash ještě umocněný výborně naštelovanými bicími, které do fans řezaly ostošest a ti to, byť natěsnáni v davu, kapele vraceli skvělým odvazem. Výrazně lepší byl taky pohyb na pódiu, který obstarávala především dvojice Dukes&Holt a zvlášť nový zpěvák Rob Dukes s imagí toho nejotrlejšího kriminálníka stál za pozornost. Stejně divoce a s elánem se činili i ostatní členové komanda, a tak jejich vystoupení nelze hodnotit než pozitivně a zase pozitivně. Nevídáno, že by u lidí old school takhle zabíral! :-))
Po thrashovém výplachu bylo už vše přichystáno pro příchod hlavní star večera. Jedenáctá odbila a Peter Tägtren se zbytkem HYPOCRISY napochodoval na rozpařenou Flédu s ještě těžší tonáží, na kterou jsem se už těšil jak malé děcko. Už začátek setu byl jaksepatří řízný a vyzdvihnout bych tu chtěl Peterův skřehoták, který zněl přímo studiově a byl ozdobou celého setu. O kapánek horší už bylo nazvučení kytar, které se povedlo mírně zahulit, ale nakonec nešlo o nic zásadního a vystoupení kapely, která už do Brna nezavítala léta, bylo dalším zážitkem. Publikum naprosto fantastické, tlačenice ohromná, pro oficiální i neoficiální fotografy pak hotové peklo. Ze songů kromě aktuální novinky (?Virus?) zazněly věci jako Eraser, Turn the Page či Fire in the Sky, v rámci přídavků vyřvaných publikem pak kupř. Impotent God z r.1990. Hypocrisy mě nezklamali a podle očekávání předvedli profi-melodic death paradoxně s o špetku horším zvukem než měly předešlé spolky.
Něco málo po půlnoci pak přichází definitivní konec festivalu, který se díky získanému renomé těšil ohromnému zájmu lidí a nabídl kvalitní sestavu kapel, v níž si přišli na své snad všichni. Jestli se propříště bude X-Mass konat znovu na rozhraní Čech a Slovenska, budeme jenom rádi?:-)
