Majestátní Kraví hora (613 m n. m.), která nabízí krásný pohled na královské město Písek, tentokráte neseslala do nížiny thrashové hřmění, ale pořádný závan extrémního metalu s nádechem smrti a nihilismu. Pět kapel ze čtyř zemí a třech kontinentů přeměnilo na cca šest hodin písecké Divadlo Pod čarou na divadlo pod parou. Tím nenarážím na hladinu intoxikace alkoholem uřícených návštěvníků, ale spíše na kondici velkého sálu rovnající se prostředí nevětraného skleníku nebo nárazišti tělocvičné jednoty. Nevím, co z toho je snesitelnější. (Jindra)
Letní festivaly už jsou v plném proudu, ale ještě se hraje i v klubech. Jednu z nejzajímavějších klubovek nachystali pánové z Thrash Nightmare na poslední školní den do tradičního prostoru, písecké Podčáry, kam se jim podařilo zabookovat dvě věhlasné zahraniční kapely, ke kterým zařadili česko-slovenskou špičku z různých UG extrémních spekter. (Johan)
SABBAT jedou evropské turné ke 40 letům existence, jako speciální host je doprovází GRUESOME. Pro mě známé pojmy, ale takřka neznámá tvorba. I když s členy SABBAT už jsem se potkal, v Písku zahráli loni coby METALUCIFER na Thrash Nightmare festivalu a byla to legrace. Stejná neznalost se týká slovenských KROLOK, o kterých mohu uvést něco podobného jako o SABBAT, viděl jsem jejich druhou kapelu MALOKARPATAN. Mnohem lepší povědomí mám o SNĚTI a BAHRATAL, kapelách, které rozčeřily vodu na tuzemské deathové a blackové scéně a jejichž koncerty jsou vždycky zárukou kvality. Záruka kvality se týká i promotérů, kteří mají akce zvládnuté a vždycky je chválíme, jak jim to šlape, jak zajímavé kapely dokážou do Písku dostat, jak dodržují program… Tentokrát to trochu haprovalo, den před akcí došlo k posunu zahájení o hodinu a přehození kapel, což na papíře až tak nevadilo. Horší byla skutečnost, ale o tom za chvíli… (Johan)
Jako první rozezněli struny, blány, plechy a hlasivky draci BAHRATAL. Letos mnou nejčastěji naživo viděná a slyšená kapela, jejíž koncerty jsou převtěleným zlem. Zpěvák Marek tentokrát nechal doma drátěnou kuklu, ale jinak byl maniakální jako vždycky, všichni pánové měli podmalované oči, což odkazovalo na časy dávno minulé, stejně jako jejich hudba. Už jsem o ní psal několikrát, že je to zdánlivě staroškolská řezničina, ale zároveň s umně zařazenými melodiemi – což platí pořád. BAHRATAL to za půl hodiny srovnali se zemí a odkráčeli středem. (Johan)
Nebývá zvykem, aby BAHRATAL začínali jako první, ale možná taky proto, že polovina kapely hraje zároveň ve SNĚTI, která celou akci svým hnilobným válcem dorazila, a měla tak potřebný čas na regeneraci a zrestaurování se. BAHRATAL už dávno nejsou žádní malí pubertální čertíci, ale vyspělý mysteriózní kvintet v čele se zpěvákem Markem Zemanem, který se naživo transformuje v intoleranční vyhlazovací četu. BAHRATAL servírující kýble punku s blackovou zavářkou jsou dle mého tím nejlepším, co metalové subžánry a zatuchlé sklepy u nás nabízejí. Zdravě divoká punková energie i schopnost provokovat vybídla k prvnímu moshpitovýmu ostrůvku. Jojo, i bába ví, že jsme v píči! (Jindra)
Papírově byli slovenští KROLOK partou, jenž by měla zklidnit přihlížejícím hormony. Pokud vás baví slovenský black metal s folklorními ornamenty, tak dobře víte, že baskytarista Peter a zpěvák Vladimír jsou zároveň členy slovutnějších MALOKARPATAN. Jelikož jsem kdysi sepsal recenzi na zatím poslední desku KROLOK „Funeral Winds & Crimson Sky“, tak vím, že zazněla třeba „Unveiled Subterranean Treasures“, ale koncertní nosnou konstrukcí byly mj. skladby „Hunger of Her Eyes“, „At the End of a New Age“ ze sedm let staré desky „Flying Above Ancient Ruins“. Na první pohled bylo zřejmé, že baskytarista je hodně protřelý a jeho hra, kdy střídal prstoklad pouze na hmatníku se standardním pojetím, byla ve zvuku dobře čitelná. Žádné velké zklidnění se nekonalo, protože blackmetalová vánice pronásledovaná různými polyfonními syntezátory ve smyčkách ustávala pouze sporadicky. (Jindra)
KROLOK přistupují k black metalu trochu jinak, zařazují do skladeb ve středních tempech atmosférické pasáže, čímž se přibližují nejen MALOKARPATAN, ale třeba i MASTER´S HAMMER. Nemůžu napsat, že by mě KROLOK nebavili, ale zároveň nemůžu napsat, že bych byl z jejich setu nadšený. K plnějšímu zvuku chyběla druhá kytara, k silnějšímu zážitku možná i neznalost jejich tvorby, takže jsem dal cca 25 minut a šel se zchladit na vzduch. (Johan)
Zato GRUESOME jsem dal celý set a ještě mi přišel krátký. Američtí epigoni DEATH navzdory nezpochybnitelné podobnosti se svými idoly odehráli fantastický koncert, který měl extraligové parametry. Skvělý zvuk, výborné muzikantské výkony, které začínaly u zabijáka za bicími a končily u baskytaristky; mezi nimi se kytary dělily o typickou deathmetalovou řezničinu, technické finesy a parádní sóla, která sypal hlavně Daniel Gonzalez, jinak též kytarista POSSESSED. Frontman/kytarista Matt Harvey, který je pro změnu známý hlavně z EXHUMED, ale působí i v několika tribute bandech DEATH, disponuje parádním hlasem, takže všechno si sedlo a výsledek byl famózní. A koncert nenarušil ani technický problém s Mattovou kytarou – a než si Matt doběhl pro náhradní, zajamoval si zbytek kousek songu DEATH. Optimálně dlouhý set skončil v pravý čas a zanechal v přítomných silný dojem, což potvrzovaly komplimenty, které se na terase ozývaly ze všech stran. (Johan)
Vím, že v sestavě amerických GRUESOME hraje na basu žena jménem Robin Mazenová (ano, přechylovat je normální). Poté, co jsem si všiml u merche sedět obrýlenou tetu ve středních letech, které chyběla pouze sada pletacích jehlic a klubko příze, bylo navýsost jasné, že je to zmíněná dračice drhnoucí basu. Na druhé straně pódia vládl famózně riffující Daniel Gonzalez (POSSESSED, na živáky naskakoval i s CAVALERA CONSPIRACY nebo EXHUMED). Uprostřed malý velký kytarista a zpěvák Matt Harvey. Za bicí soupravou bývalý člen MALEVOLENT CREATION Gustavo Ríos. Třeba takhle by mohl vypadat death metal all-star band. Těžko hledat co bylo v páteční vřavě špatně. GRUESOME sypali vály plné brutální agresivity s tahem na branku a s tvrdostí, kterou byli proslulí legendární DEATH. Vystoupení zdobila deathmetalová aranžérská květnatost, k tomu všemu dominoval bezchybný zvuk. Jedním slovem skvělý gig. Chuck Schuldiner se musí culit pod dekou. (Jindra)
Průkopníci raného japonského blackened thrash metalu SABBAT letos slaví 40 let existence (podle výčtu všelijakých nahrávek museli strávit takových 10 let ve studiu), a tak vyrazili na turné, v rámci kterého zamířili premiérově do Čech, podívat se kde to kdysi zadrátované Československo vlastně leží. Díky koženému úchylnému outfitu s bodlinami na sebe strhával pozornost vzrůstem o hlavu větší než kýbl baskytarista a zpěvák Masaki Tachi (aka Gezol), který lítal po pódiu s odhalenou prdelí jako moucha tse-tse a dle úšklebku s vyvalenýma očima jako koule dostihovýho chrta se určitě dobře bavil. Leč pouze ve třech valili SABBAT pekelně chytlavé a neuvěřitelně efektivní songy pro navození zlé a zároveň rozdováděné atmosféry. Zepředu bylo zajímavé sledovat, jakou rychlostí drhne kytarista Tomohiro Hagi struny a nikým a ničím nerušený výraz bubeníka Atsushi Morikawiho, který bušil do blan a činelů jako do cizích. Ony jeho ale fakt nebyly. Nač tahat z Japonska dříví do Evropy. Celková délka japonského setu byla příčinou exodu mnoha starších metel z prostředí pod pódiem. Myslím, že na trutnovským Bojišti (zastávka na turné) se jim bude líbit. Jako Švédsko nedá dopustit na BATHORY, Anglie uctívá VENOM, tak Japonci mají prostě SABBAT. (Jindra)
SABBAT jsou legenda, basák Gezol asi nejznámějším metalistou z Japonska a to, že SABBAT se v Česku objevili vůbec poprvé, je docela překvapivé. I když netuším, jak často se tihle matadoři do Evropy vydávají… V Písku to každopádně byla veliká švanda, která začínala u Gezolova oblečku, který těžko nazvat jiným slovem než extravagantní. Na něco mezi tangy a kraťasy z kožených řemínků s cvoky se spotřebovalo méně materiálu než na boty, které měl zpívající basák na nohou, a triko taky nechal 58letý bard doma; vypadalo to všelijak, jen ne dobře. Muzika poletovala od hard rocku (bigbítu) přes heavy metal k mixu black a thrash metalu a působila (logicky) obstarožním dojmem, ale zároveň šlo o hitový repertoár. Zpěv mi přišel poněkud nevýrazný, zato výkon kytaristy výborný. Tolik dojmy toho, kdo tvorbu neznal a bavila ho asi půl hodiny, ale vydržel ještě dalších deset minut. V následujícím čase začal počítat minuty do avizovaného konce setu, který ne a ne nastat, fanoušci si společně s kapelou večer užívali o cca třicet minut déle, než bylo psáno – a to, při vší úctě ke kapele, nemělo být dopuštěno. (Johan)
SNĚŤ začala až po půlnoci, což je v Písku nevídané, aby program nabral zpoždění čtyřicet minut. Ale počkat na pražskou partu personálně propojenou s BAHRATAL se rozhodně vyplatilo, protože i když část sestavy zkrátila vlasy, rozhodně nezkrotla a neubrala z divokosti ani ze suverenity, s jakou sype prašivé deathové fláky. Lidi ještě našli zbytky sil a pustili se do stage divingu, což nebylo novum, protože se objevoval i při setech dalších kapel – ale u SNĚTI bylo toho jančení asi nejvíc. (Johan)
Hluboko po půlnoci po krátké zvukovce zamořila píseckou stejdž pražská gangréna neboli SNĚŤ a spustila se taneční rychta. Od začátku setu si mladé fanoušky (staří už nemohli) doslova omotal kolem prstu zpěvák se vzhledem basketbalového pivota reprezentace U17 Tomáš Mitura. Kytarový tandem Jasanský-Drahota tahal osvědčené riffy jako králíky ze subžánrového klobouku první poloviny devadesátých let. SNĚŤ skladbami obsáhli období od demo nahrávky (2019) přes zatím jediné album „Mokvání v okovech“ až po splitkové fláky „Groteskní hybrid“ nebo „Prokletí hladových“ a „Lhurgoyf“ z posledního splitu s dánskými SEQUESTRUM. Stejně jako u BAHRATAL platí i u SNĚTI tvrzení, že patří k tomu nejlepšímu kanálovému zboží u nás s potenciálem výrazně se etablovat i v Evropě. (Jindra)
Před jednou hodinou skončil večírek, který i přes nějaké drobné mušky nelze hodnotit jinak než jako velmi povedený. Tři sety zabijácké (BAHRATAL, GRUESOME, SNĚŤ), jeden zajímavý v mnoha ohledech (SABBAT) a jeden z mého pohledu průměrný (KROLOK). Vyzdvihl bych kvalitní zvuk a návštěvu čítající cca 200 platících, takže sál byl velmi slušně zaplněný a kapelám se dostalo náležité odezvy. (Johan)
Po skončení závěrečného setu a standardního nasvícení sálu se výrazy přeživších fanoušků podobaly šklebům účastníků cílového finiše světového poháru myslivců na lyžích (čti biatlon). I přes poměrně finanční náročnost (lupen na místě rovný litr, nebrečím, pouze bilancuju) pro mě zatím jasně nejpovedenější akce roku. (Jindra)
Fotky: Jindra
