14. ročník Magick Musick festivalu je minulostí, a tak je na čase shrnout dojmy. Letošní setkání se vyznačovalo nekompromisním výběrem interpretů, kdy pořadatel svéhlavě vybral kapely srdcem, nikoliv za účelem hospodárného výkazu kladných čísel. Tenhle fakt se odrazil na návštěvě, která opticky byla menší než v minulých letech. Co ale nechybělo, a přiznám se, že mně jako žánrovému chameleonovi vyhovovalo, bylo pestré hudební menu, která nabídlo nejeden klenot.
Sobota 22. 6. 15:00 výkop s Gruzií. Tím pádem první vystupující CHANDROID to musel zvládnout beze mě a nepochybuju o tom, že to dal. Druzí, místní, DELEO OMNE začali po fotbalové remíze a mně se nedařilo odpoutat se myšlenkově od faktu, proč to tam ti naši nedotlačili, a tak místo bicích a kytary mi běhal před očima míč. Nějak jsem se na vlnu DELEO OMNE nenaladil. Nechme to na příště. Poslední vystoupení uvnitř Boudy obstarali UKWXXX, kteří téměř přehráli svou novou desku, která je parádní. Todd svojí kytarou diktoval, vrstvil a dělal další kejkle, zatímco mu Petr na bicí minimalisticky sekundoval. Všechno to celkově dávalo smysl. Chytře vystavěným songům nechyběly znepokojivé momenty, ale zároveň to byl šlapající rokec, který u nás takhle nikdo nehraje. Výborné!
První kapelou na venkovní stagi byli doometaloví romantici LLYR. 90s doom/death se vším špatným i dobrým, co k tomu patří. A špatného na tom nebylo nic, jelikož ten, kdo vyrůstal jako já a členové kapely na AMORPHIS, PARADISE LOST apod., musí být z počínání LLYR spokojený; já byl. Výborný byl zvuk, velmi dobrý výkon podal zpěvák – celkově spokojenost. Ostřejší metalové okno doplňovali v lineupu MINDWORK, ale jelikož jsou MINDWORK hravou kapelou, ta tvrdší poloha se střídala s melodickou, kdy na prastarý CYNIC „Focus“ základ byly řemeslně nabalovány vlastní vize, které se mnou ale už dnes nic moc nedělají, mmj. nemám rád dlouhá sóla. Nicméně sluch mi ještě slouží, a tak i když se mi kapela netrefuje do vkusu, slyšet bylo, že muzikanti jsou to šikovní.
Vrcholy večerního klání byly dva. Prvním byli DYING PASSION. Na jejich konto stačí napsat jedno slovo – kvalita. Šumperští předvedli naprosto profi vystoupení, složené ze samých silných skladeb a kromě precizních výkonů nelze nezmínit báječnou Zuzku, která svým hlasem a pozitivní energií opanovala prostor. Ač jiní stylem, podobně mě smetli B4. Kapela, kterou se vyplatí sledovat, ale jak už teď vím, je potřeba ji vnímat ze dvou úhlů pohledu. Koncertní tvář je mnohem víc rocková než ta studiová pulzující elektronikou. B4 je natolik hravá a aranžérsky pestrá parta, že u některých skladeb (třeba „Rukáv“), které znám z desky, jsem půl jejich stopáže přemýšlel, co že to je za song. B4 hráli naprosto originální space bigbít z jiného světa a fans to náležitě ocenili, tohle bylo velmi, velmi silné.
Závěr obstarali ARROGANT TWINS, kteří srandu nezkazí. Na uzavření fesťáku nenajdete lepší kapelu. Dvojčata hrají jak k tanci, tak k poslechu. Nešetří vtipnými proslovy, vysází chytlavé punkrockové pecky, které nejsou blbé a dobrá nálada je na světě. Ještě až se naučí řídit heslem „v nejlepším skončit“, budou téměř bez chyby a ozdobou všech dobrých festivalů.
A to je konec. Možná i konec existence celého festivalu? Nějaké takové temné zvěsti se podprahově šířily areálem, ale dejme tomu pár dní, týdnů, měsíců… ono to nějak dopadne. Berry to vymyslí. Každopádně kdyby na mapě zmizel festival, na kterém jsem posledních dvanáct let nechyběl ani jednou, bylo by mi to líto.
