Díky MetalGate vznikly české verze mnoha zahraničních publikací, které by jinak byly dostupné pouze v originálech. Po čtyřech dílech věnovaných black metalu vyšla i deathmetalová bible, jak někteří přezdívají titulu Choosing Death od Alberta Mudriana, mj. také šéfa amerického metalového magazínu Decibel.
Albert Mudrian to vzal hezky po pořádku, chronologicky a popisuje žánry od jejich kořenů po současnost, byť ta současnost v případě Choosing Death končí v roce 2016. Ale to je myslím vedlejší, protože (předpokládám) každého čtenáře nejvíc zajímají začátky, časy, kdy se obrysy obou žánrů začaly rýsovat, kdy vznikaly první kapely, kdy se grindcore a death metal začaly klubat na svět jako následovníci ostřejšího HC a punku.
Celkem logicky všechno začíná na začátku osmdesátých let. Autor se postupně velmi podrobně, a díky častým komentářům těch, kteří u toho byli, i barvitě prokousává existencí kapel, které začínaly v klubech pro pár bláznů a dnes patří mezi legendy žánru. Jde o skupiny, které každý zná, nepřekvapí, že největší prostor dostávají NAPALM DEATH, POSSESSED, DEATH, MORBID ANGEL, CARCASS, OBITUARY, AUTOPSY, PESTILENCE, REPULSION, DEICIDE nebo ENTOMBED, krátce i našinci KRABATHOR. A nejde jen o popis toho, co zmiňované party nahrály, kdo v nich působil, ale opravdu živé čtení díky spoustě historek, o které se dělí hlavní protagonisté. Některé jsou u všech podobné, ale řada je interesantních, takže se i čtenář, který se o styly zajímá roky a do detailu, určitě dozví další informace. Formou zábavnou, vždyť tehdy šlo o sotva plnoleté týpky, kteří mnohdy neuměli na začátku hrát, ale doháněli to vášní.
Postupně zejména deathmetalový žánr rostl, dostal se na výsluní a řada kapel se upsala větším labelům. I to je v knize výborně popsáno, nechybí slova od mnohých vydavatelů ani popis zákulisních praktik, které první polovině devadesátek provětraly hudební byznys, aby záhy všechno splasklo a po death metalu i grindcoru přestala být masová poptávka. Takže se zas vrátil do undergroundu, ale pořád a pořád vznikaly kapely, kterým je věnováno místo taky. Takže přicházejí na scénu další a další, namátkou ARCH ENEMY, AT THE GATES, VADER, doommetalisté a blackmetalisté, které s death metalem pojí styčné body atd., to už je novější historie, stejně jako nějaké ty experimenty, jež se do téhle muziky začaly taky promítat.
Autor dokázal udržet pozornost čtenáře takřka 400 stran v pozoru, což je dalším pozitivem knihy. Na druhou stranu není knížka nafukovací, takže se do ní řada kapel nedostala – a je otázkou vkusu, které budou konkrétním lidem při čtení chybět, nebo naopak u kterých si bude říkat, že už jich bylo dost, protože na předchozích stranách toho o nich zaznělo hodně.
A pak jsou tu i nějaká ta negativa, která mě při čtení rušila. V určité pasáži si autor asi liboval v zeměpisu a uváděl, jak je daleko z různých míst na jiná. Ale nevím, kde informace čerpal, protože i člověka s běžnou znalostí evropských reálií zarazí, když je uvedeno, že ze Stockholmu do Göteborgu je 800 km (ve skutečnosti o více než 200 km méně) nebo že Vídeň je od Klagenfurtu 800 km, když celé Rakousko má na šířku asi 600 a zmiňovaná města dělí necelých 300. Nepotěší ani některé nešikovné přesuny slov, např.: „Problémy Deathlike donutily Silence Bagchuse v roce 1990 přehodnotit…“; takže přehození slova „donutily“ udělalo z Boba Bagchuse Silence Bagchuse. Ještě hůře dopadla Jo Benchová, baskytaristka BOLT THROWER, které překladatel rovnou změnil pohlaví a píše o ní jako o basákovi, respektive jednou je to basák (str. 210), podruhé už „první žena, která se proslavila hraním death metalu nebo grindcoru“ (str. 274), v Osobách a obsazení už zase basák (str. 370). To by se při pečlivé redakční práci nemělo stávat a není pro to omluva, stejně tak pro záměnu kapel AUTOPSY/ASPHYX na str. 349. Naopak nějaké překlepy, pravopisné chyby nebo přehmaty v sazbě pochopit dokážu, protože při rozsahu textu něco utéct může.
Kromě textu doprovází události spousta dobových fotografií, plakátů či obrázků obalů nahrávek, což je samozřejmě chvályhodné, stejně jako zařazení úvodu, předmluv, rejstříků a doslovu. Zatímco o úvod a doslov se postaral autor, o předmluvy ikony John Peel a Scott Carlson (REPULSION). Rejstříky pak uvádí Osoby a obsazení (tj. ty, kteří v dějinách death metalu a grindcoru zanechali nejhlubší stopy) a Zásadní diskografii, což je přehled alb, jež psala historii – jako první je samozřejmě uveden debut POSSESSED „Seven Churches“. Barevnou obálku namaloval Dan Seagrave, který je autorem obálek desítek deathmetalových alb, takže žánrová klasika, o ilustrace a písmomalbu se postaral Bruno Guerreiro, takže i díky němu vypadají stránky pěkně deathmetalově, učesaný design stran taky zaslouží slova chvály. Jen tradičně škoda lepené vazby, vázaná by v tomto případě nadělala mnohem více parády (za více peněz, ale mnozí by asi rádi připlatili).
Pro fanoušky zejména death metalu a grindu (toho je výrazně méně) tradičního ražení (nikoliv grindu typu hopsa hejsa do Brandejsa, gore grindu apod.) je Choosing Death skvělou volbou a myslím, že i těm, kteří jsou v žánru ponořeni ve dne v noci, nějaké nové poznatky přinese.
- 392 stran
