Ano – vaše nejdivočejší sny se stávají skutečností! MASSGRAV – rock’n‘rolloví králové ze skandinávské thrashové monarchie Švédska jsou zpět s celou parádou! Žhavější než peklo. Studenější než led. Rychlejší a zběsilejší než kdy předtím! MASSGRAV nedávno vydali svoje nové album, které vyšlo na CD u Selfmadegod Records a na vinylu u Lixiviat Records, a na podzim 20. a 21. září 2024 zahrají na festivalu extrémní muziky Stop and go! v Praze v klubu 007 Strahov a v Brně v Kabinetu Múz. Rozhovor proběhl v dubnu a květnu 2024, otázky kladl Mičl (Hardcore Loves All Colors Records, PRŮMYSLOVÁ SMRT), odpovídali Ola a Norse.
Zdarec chlapci! Jak se daří? Moc zdravím do Švédska! Co momentálně děláte a v jakém rozpoložení se aktuálně nachází MASSGRAV?
Ola: V současný době se připravujeme na nahrávání nových songů a zároveň se snažíme dát dohromady několik víkendových minitour na poslední měsíce v tomhle roce. Plus další věci, který v tuhle chvíli ještě nemůžeme propálit. Taky se chystáme udělat krátkej set cover verzí na oslavu narozenin našeho dávnýho bubeníka Oveho. A zítra se chystáme na pivo a na švédskou rockovou jedničku HJELLE, kterou podpoří punkoví hrdinové z Nyköpingu – TÄNSTEMÄNNEN.
Norse: Jo, teď se toho děje dost, ale náš hlavní zájem se nyní točí okolo nahrávání našeho novýho alba. Znovu se vrátíme do studia Humbucker a budeme nahrávat s moc talentovaným pánem Robertem Personem. Doufáme, že album vyjde na začátku roku 2025.
Jak byste popsali fungování (v) MASSGRAV? Jak dlouho působíte a jak dlouho funguje vaše aktuální sestava? Zkoušíte často? Jak často jezdíte hrát? Kolik jste jeli zahraničních turné a kde jste byli nejdál? Prosím prosím – bizarní tour historky jsou maximálně vítány! (úsměv)
Ola: Současná sestava jede od roku 2018, kdy se k nám připojil Jesper. Fenok s námi hraje na bicí už skoro 15 let, takže každá dřívější inkarnace kapely mi přijde dost vzdálená. Ale jo, já a Norse jsme kapelu založili v roce 1996, takže... před chvilkou. Snažíme se scházet každý úterý a děláme to tak myslím už od roku 2002 – myslím si, že když člověk stárne a má v životě spoustu jiných věcí na práci, tak je nejjednodušší mít na zkoušku pevně stanovený den. Takže se scházíme ve sklepě, kecáme o píčovinách, chlastáme pivko a hrajeme rychle. Vlastně je to dost v poho. Co se týče živýho hraní... v průměru odehrajeme tak deset koncertů ročně a žádný tour, maximálně víkendovky. Takoví jsme byli vždycky. Strávit tři týdny v dodávce, smrdět jak prase... to mi nepřijde jako zábava – a proč bys jinak byl v kapele, kdyby to nebyla zábava?
Norse: Hráli jsme v Brazílii a ve Spojených státech, a držíme si palce, abychom jednou odehráli nějaký koncerty v Japonsku. Nejbizarnější historky z turné zůstávají pod zámkem – ale vždycky se můžete podívat na naše deníky z turné na www.massgrav.com, tam se dají najít opravdový perličky.
Ola: Příběhy z naší první návštěvy Ruska jsou dost dobrý. A taky trip do Brazílie, kam jsme přiletěli a dověděli jsme se, že majitele klubíku, kde jsme měli hrát, den předtím zabila mafie, a že budeme muset jít na schůzku s jeho vdovou, abychom zjistili, jestli koncert platí a můžeme zahrát. Nakonec jsme místo toho hráli v samba klubu, kde lidi s corpsepaintem a v žabkách udělali mosh jak hajzl, a přímo za pódiem bylo obrovský okno s výhledem na tropickou pláž. Dobrý časy. Studený škopky.
Švédská hardcore/punk a metalová scéna je známá po celým světě! ENTOMBED, DISMEMBER, NASUM, KRIGSHOT, TOTALITÄR, E.T.A., REGULATIONS, HELLACOPTERS, ANTI CIMEX – no, byl by to dlouhý seznam, kdybych pokračoval! Je zde tolik významných a výrazných jmen na celosvětový scéně! Máte názor na to, čím je to způsobené? MASSGRAV hrají mix fastcore / extreme hardcore / rock'n'rollu – chapci, proč zrovna tento styl? Do death metalu se vám nechtělo? (úsměv)
Ola: V minulosti bylo snadný mít ve Švédsku kapelu a hrát koncerty. Je spousta důvodů, proč tomu tak bylo. Měli jsme silný, široce dostupný hudební vzdělání, kde se vlastně kdokoliv mohl naučit hrát na hudební nástroje – vše zdarma. Taky máme dotovaný zkušebny, i když v současnosti je toto ohroženo. Dřív existovala síť mládežnických center, kde mohly hrát neznámý kapely, což už dneska tak není, a taky bylo možný, aby kapely, který hrály už tak hodně, že jim to překáželo v běžným zaměstnání, ale vlastně si nevydělaly dost na to, aby se uživily, dosáhly na podporu v nezaměstnanosti. V dnešní době, kdy se všechno ve společnosti posouvá doprava, z těchhle věcí zůstává čím dál tím míň. Vrátíme se k tomu v rozhovoru později, ale při dnešním smýšlení se nikomu nechce platit za základní věci, stala se z toho nesexy věc, která se omezenýmu člověku zdá jako zbytečnej výdaj. Jako třeba hudební výchova.
Co se týče našeho hudebního stylu, rozhodli jsme se založit rychlou hardcore kapelu, inspirovanou švédskou scénou konce 80. a začátkem 90. let, a taky některýma americkýma rychlýma kapelama, a od tý doby se to myslím pomalu vyvíjí. Další tři členové kapely se hodně věnují metalu, a to jak teď, tak i v době dospívání, ale mě to nikdy moc nezajímalo, tak to nechme, jak to je. Kromě MOTÖRHEAD toho pro mě v tomhle ranku moc není.
Norse: Jak říká Ola, když jsme zakládali kapelu, naším hlavním cílem bylo hrát rychlej hardcore punk. Zrovna jsem tenkrát objevil HELLNATION a i díky tomu jsem se chtěl vydat tímhle směrem. Jo, metal mě baví už od dětství a baví mě hodně i dnes, ale co se týče hraní, je mnohem zábavnější (a jednodušší…) hrát punk rock než metal.
Já i Ola jsme vždycky poslouchali hodně rock'n'rollu – znáte to: Chuck Berry, STATUS QUO, Eddie Meduza, HURRIGANES a tak podobně, takže nám asi přišlo celkem přirozený, že se snažíme do některých našich songů přimíchat trochu toho „boogie stylu riffování“. Nebojim se říct, že náš sound se vyvíjí.
Sorry, že odbočím. Jsem celoživotní fanda HELLACOPTERS, poslouchal jsem je už jako teenager, a nikdy jsem neviděl gig! Viděli jste vy někdy jejich show? Pokud ano, jaký to bylo? Jste taky HELLACOPTERfans jako já?
Ola: Ne.
Norse: Neřekl bych, že jsem jejich velký fanoušek, ale první dvě LP HELLACOPTERS se mi moc líbily, pak už to nebyl můj šálek kávy. Myslím, že poprvý jsem je viděl naživo někdy v roce 1995 nebo 96 na nějakým malým sklepním koncertě ve Stockholmu, a od tý doby jsem je naživo viděl tak nejmíň dvacetkrát. Jo, na pódiu jsou vždycky vodvaz.
Švédská hudební scéna je bohatá a vlivů je spousta, ale já MASSGRAV vnímám jako hardcore/punk kapelu! Je to tak? Co vás přimělo nebo přivedlo ke hraní hardcore/punku?
Ola: Myslím, že se vnímáme jako rychlá hardcore punk/rock’n‘rollová kapela.
Lidi na extrémní hudební scéně mají rádi švédskou muziku obecně – extreme hardcore, punk, death metal, black... Ale většina z nás ví tak doopravdy hovno o tom, jak se ve Švédsku žije, hehe. Máte zajímavou historii, legendy, pohádky, nyní máte světoznámé spisovatele, obecně se dá říct, že já vnímám Švédsko jako kulturně obohacující zemi. Položím záludnou a divnou otázku. Jak vnímáte vy sami švédskou kulturu obecně, nejen hardcore a punk, ale další okruhy – spisovatelé, filmy, výtvarní umělci, televizní tvorba, mainstreamová hudební scéna... Dokážete a chcete nám něco od vás doporučit?
Ola: Pravda, je to divná a obtížná otázka, a nejsem si jistej, jak na ni odpovědět, jestli to vzít zeširoka stylem jako „celá švédská kultura v průběhu věků“ aby to vůbec dávalo nějaký smysl. Nedávno jsem zachytil vědeckou studii, která praví, že je úplně běžný, že si lidi myslí, že věci jsou teď horší než bývaly, a že ten úpadek začal právě v době jejich vlastního narození – a mě to dost zasáhlo, protože přesně tak to cítím – což znamená, že se asi mýlím, když říkám, že dřív jsme měli skvělé spisovatele a filmaře, ale dneska – nic moc. Navíc, já miluju brakovou kulturu, takže nebudu zrovna nejlepší posuzovatel těchhle věcí.
Norse: Doporučuju vám poslechnout si Eddieho Meduzu (R.I.P.), švédskýho rock'n'rollera a jakési „enfant terrible“ švédský kulturní scény.
Zajímá mě – vždy mě zajímá, jak muzikanti žijí v místě, kde bydlí, jak žijí svoje životy, jak vnímají svoje vlastní okolí, náladu ve společnosti, fungování státního aparátu. Minulý rok jsem zachytil znepokojivé zprávy ze Švédska – války gangů, kriminalita mezi migranty, vzrůst násilí a pouliční kriminality, posílení pravicových stran. Není to nic, co by se nedělo i jinde – přesto Švédsko bylo v minulosti známé svou benevolentní migrační politikou, mnozí nyní tvrdí, že toto je „sklízení ovoce“. Máte na to nějaký názor? Sorry za možná kontroverzní otázku, a dodám – nemusíte odpovídat, jestli nechcete...
Ola: Na tohle bude těžký odpovědět. I když hodně našich textů považuju za politický, v žádným případě se nepovažuju za experta na politiku nebo nějakýho velkýho myslitele. Ale zkusím zandat odpověď. Ano – máme problémy s gangy a násilím, to nejde popřít. Je to tím, že jsme sem pustili příliš mnoho migrantů, nebo tím, jak jsme se o ně postarali? Názory se různí. Mně je každopádně jasný, že se soustředíme na symptomy, nikoliv na kořeny problému. Není sexy (a není na to podpora) přijímat preventivní opatření, snažit se zmenšit gigantický rozdíly v příjmech, zvyšovat daně, zlepšovat vzdělávání a podobně, ale mezi politikama je pořád populární snažit se vypadat silně tím, že chtějí zvyšovat policejní dohled, stavět další věznice a legalizovat zavírání dětí do vězení. Ano, máme problémy, ale nejsem si jistej, jestli pomalá přeměna v policejní stát v kombinaci s daňovým rájem je řešení, který bych chtěl. Vlastně jsem si jistej, že s tím nesouhlasím. Mám na to nějaký perfektní řešení? Jasně že ne, nejsem žádnej génius. Jak jsem řekl, je snadný myslet si, že v době, kdy jste se narodili, bylo všechno lepší, ale myslím, že by bylo hezký, kdybychom se mohli vrátit k tomu, že budeme zemí se silným sociálním systémem financovaným z daní, s menšíma možnostma zbohatnout na vlastnictví škol, zdravotnických zařízení a podobně, a s ostrým oddělením církve od státu.
Norse: Hell yeah!
Vaši poslední desku „Slowly We Rock“ jste nahráli ve studiu Humbucker, které má úctyhodné portfolio, a mastering jste předali Danu Randallovi, Mammoth Sound, USA (stejně jako kdysi naše kapela PRŮMYSLOVÁ SMRT, takže samozřejmě schvaluji, hehe). Zvuk je doslova explozivní a třaskavý a výsledek dopadl skvěle! Co vás vedlo k tomuto výběru studií a jak fungovala kapelní chemie ve studiu? Měli jste nazkoušeno? Některé kapely dodělávají ve studiu nedokončená torza textů, jak jste na tom vy?
Ola: Ve studiu nepíšeme. Částečně proto, že si nemůžeme dovolit takhle plýtvat časem ve studiu – když víš, že potřebuješ texty, proč je psát na tom nejdražším možným místě? Všechny songy dokončujeme s velkým předstihem a snažíme se mít dobře nazkoušeno, abychom byli při nahrávání efektivní. Pokud můžete nahrávat zadarmo ve zkušebně, asi můžete pracovat jinak, ale těžko si dokážu představit, že by texty „za pochodu“ byly někdy lepší než ty, kterým jsi věnoval čas. Studio Humbucker není zrovna nejútulnější, ale Robert, kterej ho vede, je jednak velmi velmi schopnej chlapík, druhak se s ním skvěle pracuje – a určitě se k němu v budoucnu vrátíme.
Norse: Co se týče výběru studia, řekli jsme si, že je čas vyzkoušet něco novýho. Předchozí alba jsme nahrávali s Jockem z WOLFBRIGADE v jeho „punkovým studiu“ a v Necromorbus Studiu s Torem Stiernou (ten, co stojí za zvukem WATAIN), ale tentokrát jsme chtěli, aby nahrávka měla víc „rock sound“, chtěli jsme, aby zněla hutně. Robert nikdy předtím s naším typem hudby nepracoval, ale určitě věděl, jak dosáhnout dobrýho rockovýho zvuku, takže si myslím, že to byla shoda shůry.
Kardinální otázka. (úsměv) Už vám někdo řekl, že úvodní riff songu „Gassen i boten“ zní jako fastcore verze songu „Valkyrie“ od DARKTHRONE? (úsměv) O čem je ten song? Myslím, ten váš, hehe...
Ola: Ne, nikdo se o tom nezmínil, ale chápu, co máš na mysli. Je to vlastně jen d-beatifikace klasickýho fotbalovýho skandování. Text písně je v podstatě jen o tom, že chceme hrát rychle, ale protože název (který bych přeložil něco jako „pedal to the metal“ nebo „full speed“) tak trochu souvisí s auty, je tam malá slovní hříčka, která se dá vyložit jako narážka na auta, ale ve skutečnosti je o muzice. Není to jeden z našich nejhlubších nebo nejdůležitějších textů, kromě jasný části o tom, že hudba by měla být vždycky rychlá!
Norse: A název je (samozřejmě) ukradenej od už výše zmíněného, zesnulého a skvělého Eddieho Meduzy.
„Slowly We Rock“ vyšlo na celé škále nosičů i labelů! Desky, cédéčka, kazety, labely z Francie a Polska, merch pro vás dělal i náš Barvák / Insane Society! Jak se vám tohle povedlo? Vyšlo vaše nové album i v nějaké exotické destinaci?
Ola: Nejsem si stoprocentně jistej, jak jsme se poprvý dostali do kontaktu s Karolem ze Selfmadegod Records, ale byl to spolehlivej týpek, se kterým jsme spolupracovali na několika albech po sobě, ale pak se rozhodl, že vinyl pro něj není ekonomicky výhodnej, a my jsme opravdu chtěli vydat LP vinyl. Oslovil jsem kluky z WARFUCK, aby se mi zeptali u Lixiviat Records, protože jsem viděl, že s nima spolupracovali, a ukázalo se, že je to jejich vlastní label a měli velkej zájem s náma spolupracovat. A od tý doby jsme prostě nechali každýho, ať si udělá, co chce – Karol vydal CD, Frantíci vinyl a dohromady vydali MC kazetu. Při vydání naší další desky snad zapojíme ještě jeden label, abychom získali jaksi geografickou výhodu. Co se týče exotiky... Chtěli jsme dělat kazetu/triko v Indonésii s chlápkem, který byl celkem solidní při spolupráci s kapelama, který známe, ale úplně se na nás nakonec vykašlal, takže k tomu nedošlo. Možná to příště zkusíme znovu s někým jiným, myslím, že je lepší, když se na vydávání kazet v jihovýchodní Asii budeme podílet my, protože jinak to udělá někdo bez naší účasti, a nakonec to dopadne jako sračka.
Jaký je váš aktuální názor na současnou punkovou scénu? Dokáže pořád dobře pobavit? Dokáže stále nějakým stylem reflektovat dění ve světě? Co pro vás osobně znamená punk v roce 2024? ANTI CIMEX ve svým slavným textu k „Only in Dreams“ zpívali: „Hold on to your dreams like you used to do“ – znamenají pro vás něco tyhle slova?
Norse: Ne, tyhle slova pro nás znamenají kulový. No tak, kámo – „I´m a rocker, I´m a roller“ od AC/DC, tomu říkám text s velkým T.
Ola: ANTI CIMEX pro mě nikdy mnoho neznamenali, já jsem spíš MOB 47 týpek. Určitě je pořád část širší punkový scény, která se umí bavit. Ale čím víc se člověk dostává do zpátečnicky přemýšlející d-beatový scény, tím míň zábavy tam je, se mi zdá. Taky z mýho pohledu vidím spoustu lidí, který se zřejmě považují za politický kapely, ale přitom jen opakují velmi plytké DISCHARGE-ismy o hrůzách války, což mě prostě... absolutně nezajímá. Opravdu se nechci pouštět do toho, co je punk a co ne, ale pro mě je důležitý, aby punková kapela měla svoje názory, který chce vyjádřit, a ne hesla, který jen opakuje.
Norse: Pro nás bylo vždycky zajímavější a smysluplnější zůstat mimo takzvanou „scénu“. Na náš vkus je tam prostě příliš mnoho „čím být“, „co nosit“ a „jak znít“. Ale na druhou stranu všechny ty pravidla vyústily v docela dost dobrých námětů na písničky MASSGRAV.
Kluci, jsme na konci interview! Chci vám moc poděkovat za odpovědi a přeju, ať se vám daří! My všichni tady v CZ se těšíme na oba vaše koncerty na festivalu Stop And Go – Praha/Brno! Pokud chcete poslat vzkaz vašim fans v České republice, teď je ten pravý čas! Up the fastcore/punx!
Ola: Nemám nějakej konkrétní vzkaz, ale moc se těšíme, až se do Česka vrátíme, vždycky to tu bylo skvělý! Z nějakýho důvodu to bude taky moje vůbec první návštěva Brna, takže doufám, že se stihneme podívat do tamního sklepení plnýho lidských ostatků, což je tam prý hlavní turistickou atrakcí. Díky za tyhle otázky, miluju to, když jsou kapku netradiční.
Norse: Uvidíme se v září – „It's time to rock out with your cock out!“
