V Kasárnách Karlín jsem se ocitl poprvé v životě, a tak když jsem prošel cestou mezi baráky na obrovské nádvoří bývalých kasáren, kde bylo plno lidí, kteří si užívali se sklenkou něčeho dobrého všednodenní podvečer. Chvilku jsem váhal, kam vlastně na koncert jít. Které ze dveří jsou ty pravé? Vysvobození mi nabídly postavy v černém (některé z nich měly painty na obličejích), které se srocovaly u jednoho z barů. Koncert gotických kapel přivábil publikum, na které nejsem zvyklý a úplně jsem zapomněl, že estetika v tomto žánru hraje svoji roli. Vlastně bych si tady docela rád z té image dělal prdel, ale kousnu se do rtu a nebudu to dál komentovat.
Překvapilo mě, kolik procent publika na akci tvořily ženy. Při prvních tónech předkapely PROJEKT XIII bych dal ruku do ohně za to, že dámám v černém mohly patřit tak cca ⅔ sálu, což je proti běžným koncertům, na které většinou chodím, nezvyk. Nevím, jaké publikum běžně chodí na kapelu okolo Matěje Lipského, navštívil jsem jen jejich historicky první koncert v pražském planetáriu, ale jelikož vím, že jejich pár dosud odehraných koncertů na překvapivých a originálních místech byl vždy exkluzivní záležitostí, musel být pro kapelu tento koncert v podstatě jedním z nejobyčejnějších, jaký dosud odehrála. Na druhou stranu předskakovat takovému pojmu, jakým je CHRISTIAN DEATH, se také počítá, obzvlášť když k tomu připočteme fakt, že CHRISTIAN DEATH si PROJEKT XIII jako support schválili sami. A ať nad tím přemýšlím zleva i zprava, tímto výběrem udělali nejlépe, jak mohli. Je proto několik důvodů. PROJEKT XIII jsou vyhraní. Tři dny před akcí odehráli koncert v Tloskově na tamním festivalu před zraky cca 1500 lidí, kapelu tvoří zkušení a hlavně kvalitní muzikanti, za mikrofonem mají slušného zpěváka, který funguje skvěle i v pauzách mezi songy a umí pracovat s publikem. A v neposlední řadě skupina disponuje skladbami, které lze v rámci gotického rocku s klidným srdcem označit za hity. Navíc celá show byla vyšperkovaná projekcí, což je samozřejmě vždy velké plus. PROJEKT XIII zahráli něco z obou svých nahrávek, kdy vytáhnout jednu skladbu a označit ji jako klíčovou lze těžko. Celých 40 minut šlapalo parádně. Každý song obsahuje nějaký háček, díky čemu se stává zapamatovatelným a zároveň chytlavým. Když k tomu připočtu výborný zvuk, musím kapele pogratulovat ke skvělému výkonu.
Mám pocit, že jsem v publiku byl jeden z mála, kdo se na CHRISTIAN DEATH dívá z jiného úhlu pohledu. Je fajn, že jsou to zakladatelé amerického goth rocku a jsou na scéně přes 40 let, ale já je donedávna vnímal jen jako pojem, nikdy jsem je neposlouchal, což tak nějak platí u mě o gotice všeobecně. To se změnilo s jejich poslední deskou „Evil Become Rule“, která se mnou slušně zacvičila, díky ní jsem se začal o kapelu zajímat. Jelikož jsem se před koncertem snažil z probíhajícího turné najít nějaké ukázky na YouTube, lehce jsem se koncertu obával. Zjednodušeně řečeno, nepůsobilo to na mě moc dobře. Hlavně co se týče vokálních partů. Tahle pochybnost byla rázem smazána první věcí, což byla titulní skladba z aktuální nahrávky. A už tady bylo znát, že je kapela seštelovaná (OK, prvotní nástup, kdy haprovalo intro, tomu úplně neodpovídal), ale v rámci přehrávání skladeb čtyřčlenná sestava fungovala výborně. Ústřední dvojice – kytarista/zpěvák Valor a zpěvačka/basistka Maitri – se střídali na vokálech a průběžně během setu odkládali kytaru, respektive basu. Celou kapelu zezadu držel jistý bubeník a chlapík, který chvíli hrál na basu, a když bylo třeba, tak i na kytaru.
Jelikož jsem si pro sebe kapelu objevil s poslední deskou, kterou považuju za bombu, logicky mi udělal setlist radost. Počítám-li dobře, z „Evil Become Rule“ zaznělo sedm věcí z možných deseti. Z novodobějších skladeb kapela vypíchla ještě dvě hitovky z předposledního alba „The Root of All Evilution“ a to „We Have Become“ a „Forgiven“, což byl skvělý výběr. Po odehrání ⅔ setu se CHRISTIAN DEATH naladili na mód old school gothic rocku a zahráli fláky z období, díky kterému dosáhli svého legendárního statusu. Tímto vzdali hold zemřelému frontmanovi Rozzovi. Tento retro úsek povinných skladeb byl spojen do jednoho celku, který CHRISTIAN DEATH odehráli bez pauz. Logicky nechyběl šlágr „Romeo's Distress“, což je song, který je považovaný za jejich největší hit, s čímž já nesouhlasím, ale dokážu to pochopit. Starší tvorba byla fajn performací, kdy mile působil rozdivočený Valor s mikrofonem v ruce. Na druhou stranu tahle dávná podoba kapely se mnou nic výrazného nedělá. I když musím uznat, že taková „Church of No Return“ měla koule. Koule měl i pořadatel, který během poslední věci přiběhl před pódium a vehementně se dožadoval ukončení produkce. Důvodem byla právě odbitá desátá večerní. Koncert tak skončil trochu rozpačitě a je škoda, že si kapela nepohlídala čas, protože jak řekl sám Valor, měli ještě v kapse přídavek.
I přes nevychytaný začátek a divný konec odehráli CHRISTIAN DEATH v Praze velmi slušný koncert, na který dorazilo mým odhadem cca 150 hlav. Co na CHRISTIAN DEATH cením, bylo, jak kapela šlapala a že se hlavní protagonisté nešetřili, i když některé taneční kreace, vrtění se Valora v bocích atd. mi zrovna dobře po těle nedělají, ale tak gotika, no… Vokálně byl dámský i mužský projev daleko za hranicí mého (ne)očekávání a navíc, ve všem tom černém světě gotiky, působily obě hlavní tváře kapely milým a lidským dojmem, kdy došlo i na nějaké ty vtípky.
