Parambucha se drží na vítězné vlně. Vychází v pravidelných intervalech dvakrát ročně, v podobě recenzí shrnuje vše podstatné, co se v tuzemském plus minus metalovém hájemství za předchozích šest měsíců objevilo, to zajímavější reflektuje i v rozhovorech a taky se hojně vrací do minulosti. V jubilejním 15. pokračování ještě hojněji, což vydavatel Paramba zmiňuje hned v úvodníku, o druhý editorial se postarala nová redakční posila Pavel Maňas, který se po rozhovoru v předchozím čísle přesunul z pozice zpovídaného do pozice redaktora. Druhým novicem v redakčním týmu je Krusty, který se minule představil jako recenzentský host. Leč přínos obou noviců si dovolím označit slovem symbolický, protože Pavel připravil jeden rozhovor (s japonským vydavatelstvím DTD) obsahující celých pět (!) otázek a oba pánové dále napsali pár recenzí, stejně jako hostující Hadgi.
Hlavní penzum práce spočívá na Parambovi, který udělal rozhovorů nejvíc, s dalšími přispěli Radek Bubeníček, Petr Korál, Louďa, Petr Obst a Martina Kurtinová, tudíž zhruba půlka redakce se zabývá pouze recenzemi. Těch je v zinu přes třicet na řadové počiny plus tucet na EP, singly nebo reedice, přičemž neřadové nahrávky hodnotí jen Louďa. Stále platí, že recenze jsou napsané stručně a jasně, vesměs trefně a že nahrávky jsou obodovány deseti lidmi a nechybí tedy tabulka s pořadím, jemuž vévodí novinka MEAN MESSIAH, na druhém fleku skončil KRUCIPÜSK a na třetím KANDAR.
Všechny tři kapely ze stupňů vítězů dostaly prostor v rozhovorech, přičemž ten s Danem Frimlem z MEAN MESSIAH je nejlepší, ten s Tomášem Hajíčkem naopak nejslabší, což není otázkami, ale strohými odpověďmi, respektive tím, že na některé v podstatě odpověď nepadla, jen jakési obecné věty. Topi z KANDAR taky nezklamal, ten kluk má zajímavý rozhled, ale některé informace se v rozhovoru opakují, což chtělo redakční škrty. Z rozhovorů vedených o současném dění se povedly všechny – s Frantou Štormem, VANGUARD, CALES a EXORCIZPHOBIÍ, ve všech čtyřech případech výživné čtení.
Skvělá jsou pak všechna interview historická či časosběrná, jmenovitě: Aleš Brichta (formou deseti témat, dobrý nápad), Vlasta Henych (primárně o demu „Witchhammer“, které bylo na MC přílohou limitované edice zinu), CHIRURGIA (super vzpomínky na dávnou minulost, nevím proč označené jako Zpátky v čase, když zpátky v čase jde i dalších pět rozhovorů), KRYPTOR (opět perfekt, Filip to pojal odpovědně a barvitě), Igor Hubík (procházka celou jeho kariérou, označená Kam mě zavál čas), J. A. Kronek (aneb nejen KERN).
Pak jsou tu tradiční i netradiční rubriky:
Divnoalbum: FORGOTTEN SILENCE – „Kro Ni Ka“. Hned na začátku Paramba uvádí, že toto album za divné většina členů redakce nepovažuje, takže kromě něj se k němu vyjádřil jen Radek Bubeníček.
Československá desítka: Kverd (HEIDEN) sepsal svou Top 10 vybranou z nahrávek českých a slovenských kapel, kromě dejme tomu těch, které uvádí řada muzikantů (ROOT, KRABATHOR, SSOGE), vybral i TROLLECH, DYING PASSION nebo ALGOR.
Šílená 5: Slavus (ASGARD) uvádí pět nahrávek, které nemají s metalem nic společného, ale přesto je poslouchá, např. Sandru nebo MODERN TALKING.
Co dnes dělají: Trifid (ex-DEBUSTROL). Zařazení do téhle rubriky je matoucí, rozhovor je hlavně o dobách, kdy Trifid v DEBUSTROLU působil, z 22 otázek jsou pouhé dvě na téma, co dělá Trifid dnes. Uh.
Dáma na kolejích: Džana Klawesowa, všestranná umělkyně, spolupracující např. s DEPRESY, dává nahlédnout do svého nitra.
Co dělají, když nehrají (nová rubrika): Bruno (HYPNOS) vypráví o svém mimohudebním koníčku, kterým byl a po letech znovu je motokros. Kdo četl knihu Revoltikon, není překvapen…
Sebereflexe: Jeny a Berun (V.A.R.) komentují celou diskografii kapely.
Cestománie: Matěj Lipský popisuje peripetie při cestách na koncerty v devadesátých letech, kdy se běžně jezdilo vlakem. Tehdejší MASTURBACE tak tahala po republice nejen kytary, ale i bicí.
Z uvedených článků bych vypíchl vzpomínky Matěje Lipského a komentovanou diskografii V.A.R., zato Trifid se slovy hodně šetří, takže i přes slušný počet otázek jen dvě potištěné strany a adept na nejslabší položku zinu. I když na tu aspiruje i jedna stránka věnovaná projektu ÁNNI – ne že by byl článek úplně špatný, spíš nechápu, proč vůbec vznikl. A do třetice bych do slabin zinu umístil rozhovor s vydavatelstvím z Japonska. Smutná je potom vzpomínka na Zdeňka Černého (TITANIC), který nedávno podlehl vážné nemoci.
Parambucha č. 15 se ale jako celek povedla náramně. Grafika si sedla a vše vypadá hezky srovnaně, pěkný layout titulní strany snad už zůstane, jazyková úroveň taky na velmi dobré úrovni, chyb a překlepů je minimum, snad jen v rozhovoru s KANDAR to trochu ujelo. Pro vyznavače tuzemského metalu a fanoušky-archeology je Parambucha sázka na jistotu. Patnáctka je ale už vyprodaná, což opět vyvolává otázku, proč se nenechá tisknout větší náklad. Asi se na to optám pana vydavatele. (úsměv)
