Nejbližší koncerty
  • 17. 07. 2024Oldschool death metalová kapela Jungle Rot z USA hrající ...
  • 21. 07. 2024Black'n'rollová senzace ze Skotska dorazí poprvé do Ostra...
  • 27. 07. 202427.7 první ročník festivalu Leviathan Open Air, fotbalové...
  • 09. 08. 2024Druhá zastávka nukleární fúze proběhne v Kestřanech na fo...
  • 20. 08. 2024Ruská pagan metalová kapela Arkona se vrací do Ostravy s ...
  • 22. 08. 2024More Noise For Life Vol. 16 BASTARD ROYALTY - Crust co...
  • 23. 08. 202423.-24. 8. 2024, fotbalové hřiště Lužná u Rakovníka SQUA...
  • 24. 08. 2024TOUTATIS FEST První ročník jednodenního plzeňského fest...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

CD/MC/LP 2024, L´inphantile Collective & Insane Society / HC, grind, powerviolence / Česko

Vydat desku v okamžiku, kdy kapela fakticky neexistuje, není zrovna terno. GRIDE se to žel „poštěstilo“. Nová sestava, která se zformovala v roce 2020, vydržela necelé čtyři roky – letos v lednu to odpískal Honza Kapák, který hrál na baskytaru, kytarista David o dva měsíce později a stalo se to, co už v minulosti myslím dvakrát, v GRIDE zůstal Čert sám. Aktuálně je kapela v hibernaci, ale podle Čertova prohlášení by to nemusel být konec definitivní; co bude dál, ukáže samozřejmě čas… 

Nyní nastala chvíle pro řadové album, které vyšlo po třech letech od předchozího splitu se SKIPLIFE. Název „Vyzobat“ je poměrně originální, stejně jako obal, na kterém dva kohouti vyzobávají noty, resp. notovou osnovu. Autorem obrázku je Jano Ivan (ČAD), řemeslně kvalitní práce, námět vskutku překvapivý, navázaný samozřejmě na název alba a stejnojmennou skladbu. Booklet CD obsahuje texty, kredity a fotku kapely, grafika je střídmá, slova černé na bílém, foto rovněž černobílé. A taky se vloudila chybka, skladba „Prokofiev“ by se asi měla nazývat „Prokofjev“, ostatně vysvětlivka pod názvem uvádí jméno ve správném tvaru; i u několika dalších textů je vysvětlení, o čem pojednávají. 

O čem? O lecčems. Už minule se objevovala témata související s přírodou, i tentokrát ne vyloženě převažují, ale je jich několik a patří k těm, které si lze rychle zařadit do paměti. „Mykodiverzita“ je o podsvětí, v němž žijí houby a v textu se objevují i odborné termíny, které jsem si musel vyhledat, abych jim rozuměl. „Bod zlomu“ je o nenávratném ničení přírody, „Prospektor“ o drancování biotopů při sběru orchidejí, „Klády“ o komerčním lovu žraloků, „Na konci cyklů fotosyntézy“ nejen o blahodárné sluneční energii, ale taky o odzeleňování planety, „Z šifrovaného deníku“ o sopečné činnosti i zimních krásách v podobě rampouchů. Další texty jsou o životních výzvách nebo peripetiích, s kterými se může potkat každý, o vnitřních bojích apod., úplně se liší „Kmotry únikový plán“, což je fragment z pohádky O chytré kmotře lišce. Vše je samozřejmě sepsáno úsporně, aby se to do minutových vypalovaček vešlo. A sepsal to Čert obratně, slova nedrhnou.

Hudebně se revoluce ve většině případů taky nekoná, GRIDE, ať už byla sestava jakákoliv, měli vždycky svůj rukopis, míchali HC s grindem, přičemž tyto žánry porůznu obohacovali, zejména co se rytmických divočin týká – a pokračují v tom i na „Vyzobat“. Začátek patří Rudolfu Hrušínskému, který svým nezaměnitelným hlasem ve filmu Spalovač mrtvol pronesl nezpochybnitelné sousloví „Nic není v životě lidském jisté, jenom smrt“, to je prostě „Jistota“. Na úvod delší věc s pomalejším rozjezdem v experimentálním duchu, ale ani poté se song nikam nežene, je to pomalá zasekávačka. Logicky navazuje rychta, „Mykodiverzita“ je klasická GRIDE práce, ve srovnání s dalšími divočinami ještě celkem učesaná a melodická. Vyplachování mozků začíná s „5–HTTLPR“, což je „degenerovaná repetice polymorfní oblast v SLC6A4, genu, který kóduje serotoninový transportér“, více zde pro ty, kteří by to chtěli pochopit. (úsměv) Muzika fičí, střídají se oba vokalisté, a to platí i na „Bod zlomu“, první vrchol alba, hlavně první polovina, v níž se prolínají HC a grind a intenzivní pasáž, bere dech, stejně tak ony oblíbené (muzikanty i fanoušky) rytmické zvraty. Čert to za bicími seká jako robot naprogramovaný nějakým šílencem. A krasojízda pokračuje, i další skladby se nesou v podobném duchu, nikoliv ale že by se podobaly, v každé je nějaké zpestření, v přímočarém „Vzplanutí“ kytarové sólo, v „Neodkladném odhodlání“ až punkové rytmy. První „šok“ přichází s „Prokofievem“, v němž se objevuje „několik fragmentů z Klavírní sonáty č. 3 od Sergeje Sergejeviče Prokofjeva“, jak je uvedeno v bookletu. Klavírní party nahrála hostující Drahoslava Satorová, s bicími dostává už tak poměrně těžká kompozice jiný rozměr a působí mnohem nervněji, než když ji někdo hraje jen na klavír; pro orientaci jsem si sonátu poslechl na netu a verze Drahoslavy & Čerta mě baví mnohem víc.

Následuje druhá instrumentálka, takže v polovině alba se objevují dvě položky beze slov, přičemž „V mycéliu“ je nervní jednohubka. Následující songy tepou mezi HC a grindem, některé jsou matematicky nasekané a hodně připomínají nejsilnější songy z etapy s Inym („V procesu vytváření“ je v tomto směru odkaz na „Záškuby chaosu“), jinde se naopak atmosféra odlehčuje, ale vždycky to trvá jen chvilku, jako je tomu v „Na konci cyklu fotosyntézy“. 

Nevím, jestli vždy správně identifikuju, kdo kde řve, ale řekl bych, že Čertův hlas je ten převládající, agresivnější, posazený malinko výš, David se prezentuje hlubšími polohami a přispívá k vokální pestrosti. Obecně všechna čest, jak to dvojka zvládla; srovnání s Inym se asi nikdy nezbaví, ale v jakémsi pomyslném souboji neodchází poraženi na hlavu. V podstatě jsem si to, že bych se měl nad zpěvy a řevy zamyslet, uvědomil až při několikátém poslechu; svědčí to o tom, že oba hlasy do muziky sedí. V jednom případě si zakřičel i Honza Kapák, který asi nechtěl zapojovat hlasivky častěji, aby tvorba GRIDE nepřipomínala jeho další kapely. Z druhé půlky bych ještě vypíchl „Z šifrovaného deníku“, další rytmické peklo; ale – aby z recenze nevyčnívaly jen bicí – ono je to pěkně poskládané dohromady, kytara je různě zamotaná taky, tu ostrá jako břitva, tu jede typické HC riffy, tu zazní deathmetalový part, sem tam se objeví nějaký výjezd, vyhrávka; a baskytara pěkně zahušťuje sound a funguje jako druhá kytara, není to jen o následování bicích. Ještě větší krok stranou než „Prokofiev“ je závěrečný dech/grindový „Paholaiset“, v němž, podobně jako v prvním songu, hostuje dechový umělec David Čertík a střídá klarinety a saxofon, s thereminem pak přispěl Amák, v jehož studiu se album nahrávalo. Zvuk je tím pádem samozřejmě top.

Pokud jde o poslední album GRIDE, tak nelze než za prvé zamáčknout slzu a za druhé rychle dodat, že jestli je to skutečně loučení, tak se vztyčenou hlavou a kvalitním materiálem, který se vyrovná těm nejlepším v historii kapely, což jsou podle mě již zmíněné „Záškuby chaosu“ a „Hluboká temná modř“.

Kromě CD, které již fyzicky existuje a na základě jehož poslechu vznikl tento článek, vyjdou u Osiieho L´inphantile Collective i kazety a u Insane Society gramodeska, oficiálně bude vše v prodeji snad začátkem července, protože čekací lhůty v lisovně se asi zase protáhly a do oběhu půjdou všechny nosiče zároveň. 

Seznam skladeb:

  1. Jistota
  2. Mykodiverzita
  3. 5-HTTLPR
  4. Bod zlomu
  5. Prospektor
  6. Vzplanutí
  7. Neodkladné odhodlání
  8. Rána
  9. Prokofiev
  10. V mycéliu
  11. Obavy
  12. Klády
  13. V procesu vytváření
  14. Na konci cyklu fotosyntézy
  15. Úder
  16. Vyzobat
  17. Moře pokrytců v kapce pravdy
  18. Kmotry únikový plán
  19. Z šifrovaného deníku
  20. Touha
  21. Paholaiset

Čas: 20:48

Sestava:

  • Čert – drums, vocals
  • David – guitar, vocals
  • Honza Kapák – bass, back. voc. (17)

Hosté:

  • Drahoslava Satorová – piano (9)
  • David Čertík – clarinet, bass clarinet, baritone sax (1, 21)
  • Amák – theremin (1)

Facebook
Bandcamp

www.neonarcis.com
https://www.insanesociety.net/cs/


Zveřejněno: 17. 05. 2024
Přečteno:
1653 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 06. 2024 12:57 napsal/a Čert
Nedorozumění
Ne, trvám na tom, že to chybka není :-) Johane, díky a měj se
09. 06. 2024 16:59 napsal/a Johan
Nedorozumění
Kdybyste si pořádně přečetli, co jsem měl na mysli, tak byste nepsali to, co píšete. Prostě skladba se nazývá "Prokofiev", což bych neřešil, kdyby hned pod názvem nebylo napsáno "několik fragmentů z Klavírní sonáty č. 3 od Sergeje Sergejeviče Prokofjeva. O nic jiného, než aby to bylo v obou případech stejné, mi nešlo - jednou je to s "i", jednou s "j". Zdar.
08. 06. 2024 21:22 napsal/a Čert
Prokofiev
Zvláštní, já ten song takto pojmenoval záměrně. I kdybych na konci napsal tři f, nebo použil jinou používanou variantu jména, mělo by to každého nechat chladným!
18. 05. 2024 19:11 napsal/a Bury
Moje recenze
GRIDE před pár lety prožili něco jako klinickou smrt v podobě kompletní obměny sestavy, ale Čert to nevzdal a po split LP se SKIPLIFE je tady další plnohodnotné album. A přišel další rozpad skvěle znějící sestavy. Ovšem jestliže “Hluboká temná modř“ měla být ukončením jedné z kapitol, pak si myslím, že tohle by měla být důstojná labutí píseň. Promiň, kamaráde, nepíše se mi to snadno, ale fakt ti to stojí za ty nervy? Teď by to chtělo dát si pauzu, nic neukončovat a nehrotit. Místo hledání dalších hráčů se případně přidat k nějaké kapele jako “pouhý člen“. Však ono se to časem nějak vyvine do plánované oslavy 30 let existence kapely v roce 2026. Každopádně nové album (vinyly budou klasicky u Insane Society) zaujme už obalem, kdy dva kohouti vyzobávají noty z notové osnovy. Tenhle neotřelý motiv, který by seděl i MASÁŽI, se Valéru Tornádovi (ČAD) fakt povedl! K tomu je nutno připočíst skvělý zvuk od Amáka z Golden Hive. A pak je tady na prvním místě muzika. Hudebně je to zase ta perfektně odvedená extreme hardcore práce, která rozhodně nenudí. Naopak, posunuje hranice zase o kousek dál, do trochu neprozkoumaných vod. O geniálních bicích (plných zvratů) snad ani netřeba se zmiňovat. To platí i o kytarových riffech, které jsou pestré a sem tam i překvapivé. Třeba “Bod zlomu“ zní, jako by se kdysi nevešel na “Možnost volby“, hit jak cyp! Stejně tak vokály, kdy Čerta doprovází Dádus, a kdybych to nevěděl, tak si v určitých pasážích myslím, že Iny jen lehce změnil styl řevu. I po textové stránce (floristika, ekologie, Josef Lada atd.) to dokonale pasuje do hudby a slova do rytmu. Tohle se fakt cení. Celkově to zní, jakoby to nejlepší ze starých časů bylo umně naroubováno něčím novým, experimentálně novátorským, matematicky komplikovaným. Což v konečné fázi funguje výborně. Z těch 21 minutových rubanic se vymyká “Prokofiev“, kdy do vybraných fragmentů “Klavírní sonáty č. 3“, hraných hostující pianistkou, Čert buší do bicích, zajímavá prezentace. Stejně tak závěrečný “úlet“, kdy bicí kvapík doprovází swing/jazzové klarinety a saxofon (že by si Čert alespoň jednou zahrál se synátorem?). Toto je aspirant na album roku 2024, bez přehánění! Takže za mě klidně i 8,5 bodů z 10.
18. 05. 2024 19:09 napsal/a Bury
Prokop jako Prokop
Prostě kombinace anglického a českého názvu toho samého, chápu. I když při českých textech by asi i ta česká mutace v názvu skladby byla lepší...!