Ahoj Marku! Od poslední řadovky „Womb Of Worms“ uplynulo nemálo času, proto se v úvodu nemůžu nezeptat, co se v MALLEPHYR událo nového? Kdo je novým baskytaristou a co vás vedlo ke změnám na tomto postu?
Ahoj! V našich životech se událo mnohé, z hlediska kapely se za těch šest let zrodila první personální změna vůbec a dlouze trvaly práce na nové desce. Bývalý basák Míra, alias Sinneral, se rozhodl někdy na přelomu let 2022 a 2023 MALLEPHYR opustit zejména z časových důvodů, na čemž jsme se v klidu domluvili, žádné drama. Hledání nového baskytaristy mi usnadnil náš, teď už po téměř dvou letech nebudu říkat „nový“, člen Jan. Po odchodu Míry byl prvním člověkem, který mě na uvolněný post napadl, a když bez velkého rozmýšlení pozici přijal, byla rošáda učiněna ve velmi krátkém čase a ku spokojenosti. S Honzou nás pojí dlouholetá známost, osobní i hudební, nebylo potřeba nějaké sáhodlouhé oťukávání. Při první schůzce U Suchý Dásně jsme si řekli detaily, z čehož ten nejzásadnější byl, že v podstatě nezkoušíme, na čemž jsme se stoprocentně shodli a oslavili to nespočtem piv.
Abych Honzu představil z hudebního hlediska, delší dobu působil v SECRET OF DARKNESS, zároveň se prezentoval vlastním projektem PLAGUE PORTER, který, doufám, zase někdy oživí. A nově se angažuje také ve VOIDMONGER.
Zapojil se Honza nějak do nahrávání „Ruins Of Inner Composure“, nebo baskytaru kompletně nahrával ještě Sinneral?
Desku ještě kompletně nahrával Sinneral, basa se nahrávala někdy v létě 2021. Po Honzově příchodu do MALLEPHYR už byla deska kompletně nahrána a z větší části zvukově ošetřena.
V rámci studia jsem nahlédl na tvé starší povídání, kde tě zpovídá Johan, a mimo jiné jsem se dočetl, že plán na vydání aktuálního alba směřuje k roku 2021. Kde vidíš příčiny toho, ze se tak děje až o tři léta později?
Vážně to byl rok 2021? Tak to jsem byl asi přehnaně optimistický, neboť jsme desku začali nahrávat právě v lednu 2021. Nicméně skutečně se vydání desky protáhlo, za čímž stálo vícero faktorů. Nahráno jsme měli kompletně někdy v srpnu 2021, posléze jsme se docela dlouho zabývali zvukem, který jsme finálně včetně masteringu měli hotový na podzim roku 2022. Pak začalo hledání labelu, přičemž jsem se opět zaměřil na zahraniční firmy, což byl asi důvod největšího průtahu. Mnoho firem posouvalo své ediční plány z koronavirové doby, takže některé odpovědi například zněly, že do roku 2025 mají plno. Spousta labelů se samozřejmě neozve, ale naštěstí vytrvalost (ač často prolnutá pocity zoufalství a totální rezignace) se vyplatila.
A ano, průtahy byly velké, ale vzato kolem a kolem, je to vlastně jedno. Nebyli jsme nikam hnáni, s materiálem jsme i po delší době spokojeni a bylo dobré si počkat na vydavatele, který bude mít o MALLEPHYR skutečný zájem.
Ve výběru studia zůstáváte konzervativně věrní KSV, ani na moment jste nezatoužili po změnách a nových výzvách?
Obecně jsem člověk, který nesnáší změny, a platí to i pro nahrávání. S Karlem se nám od začátků spolupracovalo výborně, studiové sessions byly příjemné, ačkoli se jinak obecně jedná o chvílemi stresující záležitost. Pokud něco dobře funguje, proč to měnit. Nicméně přesto jedna změna v produkci nastala, a to, že tentokrát mastering nedělal také Karel, ale Jack v americkém studiu Enormous Door, v němž masteroval mimo jiné desky například DARKTHRONE, SOVEREIGN, RUÏM nebo DEATHHAMMER. Právě Karel nám ho doporučil a po několika otočkách se podařilo najít to, co jsme si představovali. Pro mě je důležité jít do celého nahrávacího procesu s určitou vizí, jak by měly jednotlivé nástroje i deska jako celek konkrétně znít. Pak už je to o tom se co nejvíce dané vizi přibližovat, čehož se podařilo dosáhnout.
Jsou skladby z „Ruins Of Inner Composure“ čerstvě složenými kousky, nebo jde o materiál průběžně skládaný od „Worms“?
Materiál začal vznikat až po vydání „Womb of Worms“, od konce roku 2019 a téměř celý rok 2020. Mám to se skládáním tak, že nejprve mám určitou ideu v hlavě, kterou se pak snažím nějakým způsobem zhmotnit, vše však musí být naprosto přirozeným procesem. Občas si sednu k nahrávání a po deseti minutách to balím, protože prostě není ten den. Na druhou stranu pak byly dny, kdy jsem byl v tom rozpoložení, kdy jsem u skládání strávil 12 hodin a výsledkem byl například více než 13minutový předposlední song na desce. Skladby jsou vlastně takovým odrazem mé tehdejší nálady a mých pocitů, myslím, že je to v nich i znatelné.
Sice mi v podstatě odpovídáš v předchozím odstavci, přesto to zkusím, dá se potřebný stav mysli „uměle“ navodit? Dejme tomu třeba skrze knihu, film nebo poslech hudby?
Ne, to si nemyslím. Tyto vnější podněty na mě mají vliv v jiných případech, ale ne při skládání hudby. Tam se skutečně řídím vnitřními pocity a rozpoložením. A ani umělé navození jakéhokoli stavu lihovinami rozhodně není ku prospěchu věci, hahaha.
Pokud můžeš, přibliž nám prosím textová poselství jednotlivých dílek…
Je pro mě dost těžké texty nějak obšírně popisovat, protože z většiny se jedná o popis vlastních pocitů, zahalených do hávu určité abstraktnosti. Na rozdíl od minulosti se na „Ruins…“ nenajde nějaký protináboženský a rouhačský text, spíše se v lyrice projevují otázky marnosti, naivity, bezradnosti, zaslepenosti, nihilismu a zhnusení.
S konceptem alba se pojí i artwork od Josepha Deegana, mimo jiné lídra fantastických SLIDHR. Zrcadlí se v něm šílenství dvojí osobnosti, ne však ve smyslu vágního vnitřního souboje dobra a zla, ale hluboké a ještě hlubší prázdnoty osobnosti.
Už posledně se Johan rozplýval nad tvými vokály a jsem si jistý, že jeho nadšení se stejně jako u mne s novinkou ještě znásobí. Využíváš v této disciplíně pomoci školeného profesionála, nebo jde o přirozený proces zrání?
Díky za taková slova. Přiznám se, že je to poprvé, kdy i s odstupem jsem s vokály nějak spokojený, ve studiu jsem se skutečně vydal ze všech emocí. Nevyužívám nikoho, mám to s trénováním vokálů asi stejně jako s jakýmkoli dalším zkoušením, tedy čím méně, tím lépe, hahaha. Nicméně snažím se s hlasem určitým způsobem pracovat, více variabilně, zkoušet nové polohy, našel jsem oblibu i v určitých čistých vokálech. Podoba některých částí vznikla v podstatě až při samotném zaznamenávání ve studiu, kdy mi v danou chvíli přišlo dobré zakomponovat určitou věc. Opět to souvisí s tím, že skládání a nahrávání je pro mě proces závisející na aktuálním rozpoložení.
Celkem chápu, že novinku nevydává ruské vydavatelství Satanath Records, spíše mne zajímá, jak jste se dostali pod křídla francouzských Epictural Production?
Už jsem v podstatě odpověděl výše, jen to lehce rozvedu. Při hledání vhodného labelu jsem projížděl metalové archívy po jednotlivých zemích, prohlížel jsem, jaké kapely kdo vydával, zda to žánrově koresponduje s MALLEPHYR a podobně, vypsal jsem si spoustu firem a pak je postupně zkoušel oslovovat. Jak jsem říkal, proces to byl zdlouhavý, nicméně několik labelů se nakonec ozvalo. Renaud a Epictural napsali takřka ze dne na den, rovnou i s konkrétními podmínkami, které pro malou kapelu, jako jsme my, byly naprosto vyhovující. Před vydáním desky jsme dokonce měli možnost se i osobně potkat, neboť jsme s CULT OF FIRE hráli ve Francii a Renaud tam měl stánek, a jen mi potvrdil dojem, že jde o srdcaře, který toho nevydává příliš, ale tomu, pro co se rozhodne, se věnuje s péčí.
Proč se vlastně zaměřuješ prioritně na zahraniční vydavatele? Nenacházíš na rodné hroudě ani jednoho šílence, jez by uspokojil tvé potřeby i co se týká distribuce alba mimo hranice?
Možná by se někdo našel, ale v podstatě od začátků to zkouším nejprve skrze zahraničí. Osvědčilo se to už v případě debutu, kdy se Przemek z polských Mad Lion Records kromě vydání CD postaral i o několik koncertů po Polsku a potřebnou propagaci. A v aktuálním případě Renauda a Epictural Production je to znatelné ihned, neboť každou chvíli vychází nějaká recenze na „Ruins…“ v různých zemích, ať už je to Itálie, Španělsko, Německo nebo Francie. Z některých zinů byl i zájem o rozhovor, takže už z toho je znatelné, že se mimo naše hranice dostaneme k příležitostem, které by třeba v opačném případě, kdy by nikdo do zahraničních zinů promo nerozeslal, nenastaly. Navíc Renaud při prvotní domluvě hovořil i o možnosti koncertů ve Francii a podobně, což je pro nás samozřejmě velkou přidanou hodnotou.
Druhá věc je, že jsem se dost zaměřil na žánrové labely, které se skutečně z valné většiny či výhradně věnují black či black/death metalu. Takových se zde také tolik nenajde.
Stojí změna vydavatele za hnědým pruhem na obálce, kde je umístěno logo kapely a název alba? Neříkám, že je to problém z kategorie zásadních, ale k celoplošně černobílým předchůdcům bez rušivých elementů úplně nepasuje…
S tím nemá změna labelu nic společného. Původně jsem sám myslel, že budeme v konceptu obálek výhradně s artworkem pokračovat, nicméně po konzultaci s Morbivodem, který se postaral o rozvržení a podobu bookletu, jsme se rozhodli pro tuto podobu. A podle mě je to jedině k dobru věci. Původní artwork nebyl ve formátu úplně vhodném na samostatné umístění na obal, zároveň určitě nebylo špatným krokem koncept našich obalů trochu pozměnit, oživit. A ten pruh s názvem alba a kapely má i tendenci na první pohled nějakým způsobem upoutat pozornost, hezky s ním barevně korespondují i určité prvky uvnitř bookletu.
Plány MALLEPHYR pro nadcházející měsíce roku 2024?
Po vydání desky jsou to jednoznačně koncerty, kalendář se velmi příjemně plní, po pěti letech navíc vystoupíme na Brutal Assaultu, což je samozřejmě vždy mimořádný zážitek. Na podzim nás čekají koncerty například s HIDEOUS DIVINITY a CUTTERRED FLESH, jeden z nich v Německu. Snažím se dostat k více vystoupením v zahraničí, to je takový cíl a sen zároveň. A 21. září pak pořádáme v plzeňském Parlamentu speciální koncert k 10 letům existence MALLEPHYR, na který bych tedy zároveň rád s předstihem pozval. Kromě novinek zahrajeme i skladby dlouho živě neprezentované, něco si s námi zahraje i Míra plus bude další malé překvapení. A povedlo se na koncert přizvat velmi zajímavou, skvělou zahraniční kapelu, více prozradíme brzy.
