Lovil jsem v paměti, kdy jsem západočeské černokněžníky zaregistroval poprvé a jestli se můžu na svou mrzkou paměť alespoň minimálně spolehnout, stalo se tak před bezmála sedmi lety na Czech Death Festu. Maximální syrovost, zloba a charisma spolku mne očarovaly natolik, že jsem odjížděl jako hrdý majitel debutu „Assailing The Holy“ a s vědomím, jak je príma být přímým pozorovatelem rodící se legendy. Co první album naznačilo, bylo pokračovatelem „Womb Of Worms“ definitivně potvrzeno a nadějnou omladinu katapultovalo na pozice světlonošů tuzemského undergroundu.
O potřebě kutí žhavého železa jste určitě už něco zaslechli, potřeby MALLEPHYR se však vydaly jinam, a proto dvojku a aktuální počin dělí víc jak pětiletá časová propast. Důvody, jez k ní vedly, vyzvím v připravovaném rozhovoru, už teď však mohu prozradit, že jestli byla pauza nezbytná k tomu, aby „Ruins Of Inner Composure“ byla taková, jaká je, potom díky za ni.
Může se zdát, že absence oficiálního intra nepřipraveného uchopí a vrhne čenichem rovnou proti zdi, ale žádné obavy, úleva v podobě rychlé smrti se konat nebude. Vybrnkávání v úvodu „Contaminated Tongues Embracing The Lifeless Sculpture“ nechá tělesnou schránku nešťastníka prostoupit neklidem a nástup sypačky odfoukne zbytky nadějí a se zručností zkušeného malíře obléká okolní krajinu do černo-šedých odstínů. Několik málo minut poslechu ukazuje, že příjemnosti, jako jsou kytarové záseky, perfektní rytmika a zloba v Opatově chrtánu, zůstaly zachovány (nejen ony, samozřejmě), ale vše je o stupeň dva povýšeno. Nejpatrněji lze tento posun vypozorovat u démonického frontmana. Extrémní projev dovedl téměř do stejně chorobné dokonalosti, kterou můžeme obdivovat u mistra Mortuuse (MARDUK), a mimo to se jeho hlasová paleta rozrostla do velice solidní šíře. Už v recenzi na předchozí desku „Womb Of Worms“ si Johan pochvaloval použití civilního hlasu a já mohu prozradit, že na novince jde Opat ještě o pořádný krok dál. K dosazení vytyčeného cíle se nebojí vydolovat z hrdla prakticky jakoukoliv emoci. Ve skladbě první po Attilovsku káze, ve druhé libozvučně pěje, ve třetí promlouvá hlubokým hlasem, ve čtvrté úpí a sténá…
Značný posun směrem vpřed lze na první dobrou zaznamenat i po stránce kompoziční. Už na předchozích dílech nebylo těžké zaznamenat výrazný odraz inteligence skladatelů, kteří nad svou tvorbou přemýšlejí a svět jejich snahu nespatří dříve, než dosáhne stupeň určené kvality. On nakonec hovoří sám za sebe a potvrzuje má slova fakt, že i když se „Ruins Of Inner Composure“ skvěle konzumuje jako celek, jasně si uvědomuju, že je tvořený šesticí samostatných silných příběhů, které jsou snadno rozeznatelné a fungující i mimo koncept. Každá nejen ze má svoji tvář, ale obsahuje i minimálně jeden silný moment, s jehož (jejichž) pomocí si v každé kapitole vystavíte jakýsi základový tábor, ze kterého můžete vyrážet na další poznávací expedice. Ať už si vezmu za příklad extrémně chytlavou pasáž v první třetině „I Am The Two-Headed Serpent“, kde svýma swingujícíma nohama úřaduje Tom, přímočarost „Hail Death“, kde vás punkem nakopnutý závěr hodí přímo do vířícího kolečka pod podiem, ultra chytlavé kytarové hradby v titulce, nebo zvukové hrátky v poslední „Chaos Chants Across The Path To Universe“; je toho opravdu hodně a samotného mne překvapuje, kolik odstínů lze nalézt v temnotě.
Kvalitní obsah je opět oblečen ve vyvedené obálce, kterou tentokráte nezdobí „pouze“ černobílý artwork, nýbrž je narušený hnědým pruhem, do kterého je zasazeno logo kapely a titul alba.
Zvuk se znovu zrodil ve studiu KSV pod odborným dohledem Karla Švejnohy a znovu na výbornou. V info bloku k aktuálnímu albu se dozvíme, že se novým basákem stává Jan Pánek (ex–SECRET OF DARKNESS, PLAGUE PORTER), ale zápis tlustých strun do drážek má na svědomí ještě odchozí dlouholetý člen Sinneral.
Jak jsem psal v úvodu, čekání na nové album bylo nesnesitelně dlouhé, ale výsledek mnohonásobně předčil očekávání. Že se jedná o prozatím nejlepší fošnu MALLEPHYR, je nezpochybnitelné, ve mně navíc čím dál víc roste přesvědčení, ze máme tu čest i s jedním z nejlepších alb domácího podhoubí.
Seznam skladeb:
- Contaminated Tongues Embracing The Lifeless Sculpture
- I Am The Two-Headed Serpent
- Hail Death
- Ruins Of Inner Composure
- When Death Is Light At The End Of The Tunnel
- Chaos Chants Across The Path To Universe
Čas: 43:30
Sestava:
- Opat – vocals, guitars
- Tom – drums
- Adam – guitars
- Sinneral – bass
