Deathmetalová technická vyhrocenost společně s blackovou válečnou mašinérií vyrazily poměrně atypicky na společné turné po Evropě. MARDUK a ORIGIN dohromady by možná málokdo čekal, nicméně proč ne. Doprovodit je měli nizozemští DOODSWENS, kteří už se po boku MARDUK představili i před dvěma a půl lety v Ostravě, a francouzští black/deatheři SKAPHOS. Ti ale nakonec nemohli na šňůru vyrazit, tudíž se sestava o čtvrtečním večeru ve k prasknutí narvaném Futuru smrskla na tři bandy. Upřímně mi to nijak nevadilo, nicméně neznamenalo to dřívější návrat domů, ale posun začátku a prodloužení setu DOODSWENS.
DOODSWENS jsou zajímaví zejména tím, že mají lídryni Inge, která navíc kromě bicích zvládá i vokál. Hudebně je to ale čistý průměr a na tom se za roky, ani za několik turné po boku slavných formací nic nezměnilo. Sice sympatické vystupování, nějaké ty svíčky na pódiu také byly, nicméně hudebně prostě nejde o nic, co by člověka výrazněji nadchlo. Sypačky jsou u DOODSWENS spíše sporadické, více se pohybují ve středních a pomalejších tempech, určitá zapálenost pro věc je z trojice znatelná, nicméně 45minutový set je prostě při takto skladatelsky poměrně ploché záležitosti trochu moc. Neurazí, nenadchne.
Američtí technici ORIGIN, to už byla jiná káva. Podobně vyhrocený death metal příliš doma nejedu, nicméně například desky "Antithesis" a "Entity" mě v době vydání bavily dost. Naživo jsem navíc se čtveřicí s vyhlášeným bubeníkem Johnem Longstrethem neměl zatím tu čest. Desetiskladbový set ve Futuru nakládal jako blázen. V krkolomných sólíčkách sice občas Paulova kytara zanikala a nedalo se v ní až tak skvostně orientovat, nicméně jinak to byl energický set, kterému vévodil Jason Keyser, viditelně si show užívající a neustále vybuzující lačnící publikum ke skotačení. Narvaný klub mu to vracel solidním kotlením, pár stagedivů a wall of death included.
Nějaký ten song zazněl asi z každého počinu ORIGIN, dostalo se tedy jak na staré věci "Disease Called Man" nebo "Portal", tak na drtičky ze stále ještě poměrně čerstvého alba "Chaosmos". Čtveřice tomu v padesátiminutovce naložila skutečně bez okolků, instrumentální zručnost jednotlivých zainteresovaných je dechberoucí, až Američané překonali mé očekávání. Super záležitost.
Krátce před desátou večerní se sál naplnil skutečně do posledního místečka, začalo být dosti nedýchatelno, nicméně pro MARDUK se musí něco vydržet. Švédové loni vydali naprosto perfektní album "Memento Mori", k němuž se vydali na tour, přičemž tedy musím vytknout, že z něj naživo hrají pouze dvě dřívější singlovky "Blood of the Funeral" a "Shovel Beats Sceptre". Deska takových kvalit by si na šňůře jí věnované rozhodně zasloužila větší zastoupení, takové "Heart of the Funeral", "Marching Bones" nebo "Year of the Maggot" bych si naživo dal s chutí.
Nicméně MARDUK se i tentokrát vytasili s průřezem diskografií, a tak hned start setu patřil přes 30 let staré "On Darkened Wings". Zvuk byl zprvu oproti ORIGIN dosti nemastný, neslaný, Morganova kytara tentokrát zněla hodně středově, lehce se utápěly bicí v sypačkách, ale drobné neduhy se podařilo postupně poopravit a set MARDUK začal nabírat grády. Po otvíráku zazněla tak trochu obyčejná "Equestrian Bloodlust" z "Viktoria" a pak už čtveřice vytasila jednu ze dvou skladeb z novinky. Set odsejpal, Mortuus byl skromný na slovo jako obvykle, mezi řežby "Souls for Belial" a "With Satan and Victorious Weapons" byla zařazena trochu jako pěst na oko působící "The Funeral Seemed to be Endless" z debutu. Jak říkám, kdyby to tentokrát MARDUK víc věnovali novince, asi by celý set působil semknutěji, ale ok.
První zástupcem skvělé desky "Frontschwein" byla v půlce setu hitovka "Wartheland", na kterou navázala nezastavitelná sypačka "Blood of the Funeral", jež pro mě byla jedním z vrcholů setu. To, co v tomto songu předvádí Simon za bicími, je dechberoucí. MARDUK dále potěšili otvírákem z "Rom 5:12" "The Levelling Dust", skočnou "The Blond Beast" nebo tradičním námrdem "Panzer Division Marduk".
Postupem setu se ale nálada mistra Mortuuse čím dál víc kalila. Zprvu jej viditelně sral ne zrovna pevně působící stojan na mikrofon, mnohem větší rozčilení ale vyvolala přední světla, která rozhodně nesvítila podle vokalistových představ. Místního osvětlovače počestoval ne zrovna vybíravým slovníkem, pódiový technik si také vyslechl svoje, na chvíli se Mortuus rozhodl i odkráčet z pódia. V MARDUK to očividně rezonovalo i po koncertě, neboť na instagramu následně zveřejnili čtyři černé "fotky" jakožto záběry z pražské show.
Naštěstí tyto rozmary nevyvrcholily nějakým předčasným odchodem z pódia, a tak ještě fanoušci dostali na závěr starou hitovku "Wolves" a jako přídavek příhodně zařazenou "The Hangman of Prague", se kterou se Švédové letos vytasili vůbec poprvé. Závěrečná palba jak řemen, s koncertem MARDUK u mě opět vládne spokojenost, přestože nešlo o nejlepší show, kterou jsem od nich zažil. Potěšili velice i ORIGIN, takže veskrze pozitivní dojmy, ač by mi vůbec nevadilo, kdyby koncert nebyl v našlapaném Futuru, ale v nějakém větším prostoru.
