Vím, budu se opakovat, ale ten čas fakt letí pekelně. Vůbec mi nepřijde, že už to jsou plus mínus tři léta, kdy jsem zde nahlížel na comebackovou fošnu bzeneckých thrasherů „Deathonation“, protože i když jsem jmenovaný stříbrný kotouček dlouho neprotáčel, mám jej pořád solidně v uších. Bubínkovou nadupanou odpověď na SABBATÍ pecku „Children Of The Grave“, drtikolku „Corruption“ nejspíš na věky.
SHAARK se v mezičase rozrostli o jednoho člena, když se do kapely vrátil kytarista Michal „Miguel“ Růzička. Třebaže nejsem schopen ztotožnit, které sólo, riff nebo vyhrávka patří tomu či onomu sekerníkovi, dokážu ocenit pestrost a kreativitu, které nejsou ani tak patrné v nosných melodiích, jako právě v nápaditých sólech, vyhrávkách (sic poskrovnu, ale jsou) a zajímavých zvratových momentech.
Nebudeme chodit kolem horké kaše a na rovinu si řekněme, je to old school. Lépe, je to old school jako prase! Se všemi klady a zápory, jež se při vyslovení této formulky vybaví. Je dramatické intro ukázkovým klišé? Bezpochyby ano! Vadí a drásá mi to nervy? Absolutně ne. Důležitá je rozpoznatelnost v davu a energie, která by v případě tohohle stylu měla tryskat v gejzírech. Ani s jedním ze zmíněných aspektů nemají zkušení matadoři problém a velkým přínosem je bezesporu hlas Peroonův. I díky němu se mi ve spojitosti s posledními dvěma alby vybavují legendy jako EXUMER nebo TESTAMENT. Chlapi si též dali záležet, aby každá z písní měla osobitý hudební příběh a nehrozí tak vyšťavení tři čtvrtě hodinovým jednotvárným nářezem, kde nebýt pauz mezi skladbami, nepoznáte, že jedna končí a druhá začíná. V tomto směru musím vyzdvihnou především úvodní půli alba. Už „pointrová“ šleha „The Emperor Of Evil“ žene tepovou frekvenci k nebezpečně vysokým hodnotám, ale opravdové inferno zažívám až s následující „Dorian“. Do roztočené cirkule se vplétá melodický vokál a vše vrcholí v závěrečném instrumentálním pohlazení. Střední, šlapavé tempo „Love Your Tyrant“ se mi též ohromně trefuje do chutě a myslím, ze nejsem dalek pravdy, ze i Peroon je v těchto válech jako ryba ve vodě. U „Governmental Chaos…“ mi není zcela podle libosti bum čvacht rytmus, ale zase oplývá refrénem, který paměť drzí a nechce pustit.
Dělítkem díla je instrumentálka „Twilight Of Civilizations“, se kterou to mám vztahově tak nějak na neutral. Alespoň v úvodních minutách mi naskakuje METALLICA a její dílka s absencí zpěvu, ale jak píšu, promarněný čas tato věc není, výstřel do jiné galaxie ovšem také ne. Vichr „The Right To Kill“ je sice asi nejagresivnější věcí na „Hybrid War“, avšak s emocemi mi to nijak výrazně nehýbe a za mne asi nejslabší kus na desce. Poskočíme rovnou k posledním dvěma písním. Oficiální šlus jistí „Gears Of War“, zdobená hitovým sborovým refrénem a nadstavbu pak cover „Apocrypha… 35 Years After“ od tuzemského smrtákova kultu KRABATHOR.
Pestrobarevná tématická obálka se ocitá v podobné roli jako instrumentálka „Twilight Of Civilizations“. Neohromuje, ani nepohoršuje, ale rozhodně lze říct, ze už v tomto ohledu bylo u SHAARK hůře. Co mne baví extrémně, je nadupaný sound, kdy mám pocit, že hudba nejde skrz uši, ale zařezává se rovnou do mozku. A další ohromující momenty obstarává tlučmistr Zdenál. Krása ukrytá v poctivém řemesle je cítit doslova z každého úderu.
V samotném závěru recenze se sám sebe ptám: Je možné, abys řezal thrash a nejlepší album kariéry z tebe vypadlo, když se ti na krku houpe pět křížů?“ Odpověď je jednoduchá – deska „Hybrid War“ dokazuje, ze to možné je. Skvělá práce, chlapi!
Seznam skladeb:
- Reaper’s Arrival (Intro)
- The Emperor Of Evil
- Dorian
- Love Your Tyrant
- Governmental Chaos… Death Comes From Above
- Twilight Of Civilizations
- The Right To Kill
- Soccer Swamp
- Evil Servant
- Gears Of War
- Apocrypha… 35 Years After
Čas: 43:14
Sestava:
- Peroon – zpěv
- Alex – kytara
- Baja – basa
- Miguel – kytara
- Zdenal – bicí
