Do třetice všeho… jakého? To si řekneme na konci. (úsměv) Do třetice mám v přehrávači nahrávku francouzské kapely GRIFFON; v roce 2019 to byl split s DARKENHÖLD, o rok později album „ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς“. GRIFFON, na rozdíl od řady souputníků ve stáji Les Acteurs de l'Ombre Productions, nechrlí nahrávky jako na běžícím pásu, novinka „De Republica“ je teprve třetím full albem za deset let existence.
Předchozí recenzované počiny byly vedeny v duchu melodického epického black metalu, do nějž byly hojně zapojovány orchestrace a klávesy. Novinka se v tomto ohledu neliší, opět jde o místy až pompézní materiál, který je tentokrát koncepční, dle kapely je album na jedné straně ódou na republiku, hájící právní stát, rovnostářství a svobodu, na druhé dílem posvěcujícím revoluci jako lidový výraz boje proti despotismu a za dosažení svobody. Texty jsou ve francouzštině, takže smůla, ale v bookletu jsou ke každému z nich uvedeny historické souvislosti a postavy, které „psaly“ dějiny (namátkou Jean Louis Jaurès, francouzský filosof, historik a politik, reformní socialista a odpůrce války, který byl těsně před vypuknutím první světové války zavražděn; Karel X, francouzský král, který po tzv. Červencové revoluci utekl do ciziny a nějaký čas pobýval i v Čechách).
Poměrně dlouhé intro obsahující válečné zvuky a čistý zpěv připomínající jakési bědování uvozují první skladbu „L'Homme du Tarn“, která je dlouhá skoro osm minut, během nichž toho francouzští eklektici stihnou z různých metalových subžánrů vyzobat poměrně dost. Nechybí rychlé ostré pasáže se skřehotem, honosné úseky s hlubokým hlasem, recitace ani ryze čistý melodický zpěv zasazený do melodických partů, v nichž pánové koketují s gotickým rockem či metalem – jako nápověda mě napadá např. LACRIMOSA. Paradoxně to nechutná jako dort od pejska a kočičky, ale naopak lehce stravitelně, a možná bych byl ještě spokojenější, kdybych rozuměl textu. Na druhou stranu tady kapela vystřílela většinu nábojů, kterými své kvéry nabíjí i v dalších skladbách, tedy mixu volnějších klávesami notně podbarvených pasáží a dravějších výjezdů, přičemž ona dravost je v převaze a tudíž album primárně zaujme fanoušky melodického black metalu. Už minule jsem psal, že u nás mě jako určitá paralela napadá MATER MONSTIFERA, GRIFFON jsou ale rozkročení do větší šířky, ve druhé „The Ides of March“ zařazují i heavy postupy, jinak je to dost podobné jako předtím, tudíž velmi pestré a se spoustou monumentálních ploch, ale i samplů v podobě pochodujících vojáků. Lehké náznaky vážné hudby v „A l'Insurrection“ nejsou u kapely žádné novum, pohrávala si s nimi už minule, nutno uznat, že s nimi nakládá celkem rozumně a není to vyloženě přeslazené, stejně tak mi nepřekáží občasné zjednodušení, ať ve formě minimalistických pasáží s recitací, nebo v rytmice.
Druhá polovina alba začíná nejtvrdší a nejrychlejší náloží, u které mě napadá, že by nebylo od věci trochu pročistit produkci, protože v nánosu nástrojů se lehce ztrácejí bicí, hlavně kopáky, rytmičák je nahoře dost a nemá zrovna nejpříjemnější zvuk. Po rychtě se zvolňuje, v „La Loi de la Nation“ se objevují jemné čisté kytarové tóny, ale nejen ony, song se po chvíli překlopí v další rotyku, v níž se vine kytarová linka a následně se znovu hraje na jemnější notu. Titulní „De Republica“, inspirovaná změnou francouzského ústavního systému v roce 1958, se vrací tam, kde album začínalo – melodie, epika, orchestrace, několik hlasových poloh, důraz na atmosféru budovanou hlavně v pomalejších tempech.
CD vyšlo jako digipack s pěkně namalovaným obrazem na titulní straně (stejně jako minule je autorem malby Adam Burke) a s velmi pěkně pojatým bookletem vytištěným na zajímavém papíru. Grafická stránka je taky velmi povedená, a povedený je i obsah – kromě zmíněných textů a vysvětlivek jsou zařazeny i perokresby z 18. a 19. století. A potěší i takový detail, jako je název kapely a alba na titulní straně „neviditelným“ písmem; ony názvy jsou vidět jen pod určitým úhlem.
Takže do třetice všeho… celkem dobrého. Skladby nejsou na poslech nikterak náročné, jak se říká, do uší kloužou na první poslech, ty další (poslechy) pak směřují k odhalování detailů, kterými pánové svou hudbu šperkují hojně, někdy možná až příliš, takže třeba v „The Ides of March“ jakési žbluňkavé zvuky spíše překážejí. Celkově ale kvalitní práce, která si jistě fanoušky najde, ostatně album vyšlo před pár dny a v předobjednávkách je většina nákladu gramodesek vyprodána a totéž platí o textilu.
Seznam skladeb:
- L'Homme du Tarn
- The Ides of March
- A l'Insurrection
- La Semaine Sanglante
- La Loi de la Nation
- De Republica
Čas: 36:52
Sestava (detailně v galerii):
- Aharon
- La Hire
- Antoine
- Sinaï
- Kryos
