S houbami to bylo v roce 2023 všelijaké. Zatímco v lesích v okolí mého bydliště to nebyla žádná sláva a jeden malý houbofil z toho byl skoro nešťastný, dokud mu na konci podzimu nespravila náladu úroda bedel, na severu Čech se jedné HOUBĚ dařilo, protože vyšly hned dvě gramodesky s její muzikou. Nejprve „Svět sám pro sebe 2004–2022“, což je kompilace neřadových nahrávek, na sklonku roku reedice alba „Kuře Punk-Pao“ z roku 2000. Tím je řečeno, že kapela hraje sakra dlouho, přesněji od roku 1995, takže se pomalu blíží k třiceti letům existence.
Celou dobu se ústečtí věnují melodickému punku, který má jediný cíl – pobavit posluchače, respektive spíše dva – pobavit i sebe. Je to evidentní z každého tónu i slova, přičemž na obé lze nahlížet ze dvou stran. Pokud se budeme bavit o progresu, alternativě nebo nedej čert přesahu, není vlastně o čem. Všechno je přehledné jako prázdné náměstí, když naši hokejisti hrají finále na mistrovství světa – klasický punk rock. Ale pokud se budeme bavit o té zábavné rovině, tak není divu, že má kapela spoustu fanoušků, kteří si na koncertech rádi zaskotačí a taky zakřičí texty plné snadno zapamatovatelných pasáží. Všechno funguje, i díky rozumné stopáži jednotlivých tracků (od jedné do tří minut), i díky střídání vokálních poloh, a hlavně díky nemalému hitovému potenciálu prakticky všech skladeb.
Těžko z patnácti songů vybrat největší hit, obecně to budou ty rychlejší, takže např. první „Na měsíc na Měsíc“ s typickým punkovým feelingem, melodickým refrénem nebo šikovně využitým stereo efektem. Zabírat bude i „Yveta“, což je další svižná vypalovačka s úsměvným textem, stejně tak „Je to s náma zlý“, lehce připomínající ZNOUZECTOST. Chytlavá je i „Princezna“ s návykovým kytarovým motivem, naopak v „Potápí se naše loď“ hrají prim barevné zpěvy i promyšlenější muzika, která je dílem externisty Hřebíka, za což je mu v obalu patřičně poděkováno. A samozřejmě je nutné zmínit „Kdo víno“, halekačku, která asi na koncertech zabírá dodnes.
Samozřejmě není možné na desku nasázet jeden song jako druhý, nebo tedy je, ale záhy by to nudilo, takže lze zachytit i lehké náznaky reggae nebo rocku, většinou jen v úsecích některých písní, lze si poslechnout kytarová sóla, případně pomalejší lehce potemnělé pasáže. Tyhle jinakosti jsou tím, co činí desku poslouchatelnější. Na druhou stranu je to místy takové naivní, jednoduché až moc, což platí nejen o stavbě skladeb, ale i zpěvu a zejména textech.
Z vyloženě srandovních písní lze určitě ukázat na „Doktora z hor“, což asi bude reakce na seriál, který tuším běží v nějaké televizi dodnes, ale neviděl jsem jediný díl; jódlování a štěkání psa je prostě pitominka. A pak „Big song“, přičemž název je parodie, protože jde o nějaké zvuky z pravěké počítačové hry – naštěstí tahle další blbinka netrvá ani minutu.
Texty jsou poplatné době vzniku a dnes by asi leckterý nevznikl, ale je potřeba se na ně koukat očima roku 2000, kdy si na hyperkorektnost nikdo moc nehrál. Kapela to trefně uvádí v obalu a myslím, že to každý soudný člověk pochopí. Když to zobecním, tak se řeší vztahy mezi pohlavími, alkohol, ale i nějaké ty problémy světa, vesměs je to sepsané tak, aby se to rýmovalo, žádná literární věda, ale ani průšvih, typická punková práce stará přes dvacet let…
Se stářím souvisí i zvuk, který taky není úplně Top, ale na druhou stranu nevznikla nahrávka na koleně, ale ve studiu Avik (Pavel Brom), mix a mastering PyHa (Přemysl Haas), přičemž „PyHaté“ studio obstaralo i současný remastering pro vinylové vydání.
To je jedním slovem skvělé. Přesně TAKHLE má vypadat reedice! Přebal se drží původní verze, takže je lehce rozostřený, ale to se dá pochopit. To, že se mi nelíbí, je druhá věc, ale takhle to tehdy pánové spatlali a je to svědectví doby. Co je naprosto parádní, je osmistránkový booklet, který obsahuje poklady. Samozřejmě texty, pod nimiž je fotka nejspíš z Měsíce. Děkovačku a informace o nahrávání. Dobové fotky z koncertů s uvedením lokace a data konání akce. Pojednání týkající se roku 2000, ve kterém kapela odehrála 69 koncertů – jejich přehled rovněž nechybí, stejně jako ukázky z dobového tisku. Dobové plakáty, které odhalují, že spousta kapel to společně s HOUBOU táhle skoro čtvrt století. Další fotky z vystoupení. Reprodukce kapelních zápisů z koncertů, kde jsou uvedeny nejen spoluúčinkující kapely, ale i spotřeba alkoholu členů HOUBY, ale taky jaký byl zvuk, kolik přišlo lidí, jaká byla atmosféra, kolik bylo vstupné a kolik peněz za vystoupení HOUBA dostala; pěkné dokumenty z dávných časů.
Gramodeska je černá, ale středové etikety jsou barevné a jsou na nich (kromě seznamu skladeb, otáček, infa o remasteringu, názvu kapely a desky) kresbičky hub, což si opět zaslouží pochvalu.
Další povedená reedice z Papagájovy dílny určitě potěší nejen fanoušky HOUBY, ale obecně ty, kteří si rádi poslechnou melodický punk rock.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Na měsíc na Měsíc
- Znám ty vaše sny
- S ostatníma stůj
- Doktor z hor
- Yveta
- Borec
- Já chtěl bych zapomenout
- Pivo piv
- Strana B
- Je to s náma zlý
- ZooDedek
- Princezna
- Osud
- Potápí se naše loď
- Kdo víno
- Big song
Čas: cca 32 min.
Sestava:
- Michael – zpěv
- Martíček – basa, zpěv
- Jirka – kytara
- Hrdla – bicí
