Severočeskou HOUBU lze bezpochyby zařadit mezi tuzemské punkové stálice – vznikla v roce 1995 a od té doby se drží svého kopyta, melodického punku, který je zábavný a mezi fanoušky hodně populární, takže není divu, že kapela hojně koncertuje, často i v zahraničí. O co více odehrává koncertů, o to méně ale vydává nahrávek, takže její diskografie není tak početná jako u jiných souputníků, řadová alba vycházejí s velkými časovými prodlevami („Ničeho nelitujem“ v roce 2019, předtím „U šílena nesersrny“ v roce 2007), mezi nimi se objevují kratší počiny nebo splitka. A právě neřadové nahrávky vyšly na konci ledna na gramodesce.
Ale nejen ty, na začátku „sebraných spisů“ jsou umístěny dvě nové skladby coby ochutnávky z materiálu chystaného na další velké album. A jedná se o svižné hitovky, k nimž basák Martíček uvedl: „Nové písně ukazují směr, kterým se budeme vydávat. Možná je to méně naštvané než poslední deska ,Ničeho nelitujem‘, ale tak to teď cítíme.“ A ono cítění funguje, stačí dva tři poslechy a songy jsou zažrané pod kůží a co víc, ani texty poslech neotravují, pánové už přece jen mají nějaké roky a vyložené blbosti z nich nepadají. Takže jednou životní pravdy a jednou punková srdce, napsané je to s fortelem a pokud bude nová deska celá v podobném duchu, určitě zaboduje. Mě nejvíc zaujala občasná ostrá kytara v první skladbě „Normálně nevstávám v šest“, ale obecně nemám výhrady, vše je složené, zahrané a zazpívané v rámci žánru na jedničku.
„Střih“ a jsme v roce 2004, kdy vyšel split s polskou skupinou LENIWIEC. A ten střih je proveden ostrými nůžkami, teď už jsme jinde, je to jiná vesnice. V první řadě zvuk, ten je proti učesané produkci nových věcí mnohem syrovější, navíc se ve třech písních zapojuje saxofon (hostující Zdenda Mašek), který muziku směruje kamsi ke ska či reggae punku. Skladby jsou zdánlivě pestřejší, středobodem je klasický punk, od kterého se odskakuje jak k těm veselejším polohám, tak k hácéčku, ale mě tenhle slepenec přijde rozháraný až moc a kvalitativně slabší nejen proti dvěma novinkám, ale i ve srovnání s druhým split počinem.
Ten se nachází na druhé straně desky, pětice skladeb ze společného CD s PUNK FLOID je z jiného soudku hudebního i zvukového. Když už se ke zvuku vyjadřuju, tak fakta: všechno na LP bylo nahráno ve studiu ExAvik, ale pokaždé to zní jinak, o syrovějším zvuku kooperace s LENIWIEC jsem se zmínil, i zvuk PUNKFLOIDNÍHO splitu je řezavější. A jedno upozornění pro ty, kteří si „Svět sám pro sebe 2004–2022“ před nákupem fyzického nosiče budou lustrovat na Bandcampu: to, že na BC mají skladby různou hlasitost, je záležitost BC, z gramofonu žádné nesrovnalosti neuslyšíte. Zpátky ke skladbám – ty jsou taky celkem rozevláté, ale obešly se bez saxíku, tudíž exotických vlivů, takže rozevlátost v rámci punku až HC, některé pasáže jsou natlakované, hlavně „Bodujem“ parádně frčí, tahle poloha HOUBY mi sedí. A nutno ocenit i songwriting, není to jen tupé hoblování, se stavbou písniček si autoři vyhráli, což je patrnější v měkčích věcech typu „Nic zvláštního“. Předposlední split položka je dnes už překonaná – to nemyslím jako že je muzika zastaralá, ale text se jaksi přežil. (úsměv) Ivan Dostál, dlouholetý ředitel Kulturního střediska města Ústí nad Labem, který asi kapele ležel hodně hluboko v žaludku, když mu věnovala text, rezignoval v roce 2021 na svou funkci – takže už se možná v místním Národním domě mohou konat i akce alternativního ražení, o kterých Ivan nechtěl slyšet.
Dvanáctku věcí, které nevyšly na řadových albech, doplňují tři bonusy – „Polština pro samouky“ (2013), „Moje milá“ (2022) a „Don't Regret Anything“ (2022). Za každou z nich je nějaký příběh, který je uveden v poctivém bookletu, ale tady nebudu konkrétní, abych neprozradil úplně všechno. Každopádně „Polština“ má vtipný text, „Moje milá“ romantický, i když ta romantika je spojená nejen s milou, ale s i výlepem plakátů na nepovolených místech, a jak název napovídá, poslední song má slova v angličtině a jde o zajímavou raritku nazpívanou zahraničním pěvcem z kapely, od které je vypůjčená předchozí věc. Z uvedených tří kousků se mi nejvíc líbí ten prostřední, ale i další dva jsou OK.
Celkově je tahle deska pro fanoušky kapely naprostá nutnost. Pokud by má oblíbená skupina vydala podobně koncipovaný nosič, neváhal bych s pořízením ani sekundu. Kromě zajímavého hudebního obsahu bych se kochal výborně koncipovaným osmistránkovým bookletem, který obsahuje texty ke všem skladbám, informace ke všem nahrávkám, reprodukce plakátů z významných akcí (včetně jedné, která se nekonala) a ilustrace od Adama Václava.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Normálně nevstávám v šest
- Svět sám pro sebe
- Crazy bros
- Chceme spokojeně žít
- Čaj
- Národnost neznámá
- Reggae pro pana prezidenta
- Zootic
- Strana B
- Lampy
- Bodujem
- Nic zvláštního
- Ptal jsem se a Ivan nechce
- Psali to v tisku
- Polština pro samouky
- Moje milá
- We Don't Regret Anything
Čas: cca 40 min.
Sestava:
- Majkl – zpěv
- Martíček – zpěv, basa
- Jirka – kytara
- Mirek – kytara
- Hrdla – buben
