V recenzi na minulé album slovenské punkrockové party BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ jsem napsal, že „alba bez názvu mi obecně po chuti nejsou, ať už je vydá jakákoliv kapela; u bratislavské se asi bude říkat první deska, druhá deska… a tak dále, pokud bude v nastoleném trendu pokračovat“. Pokračuje, už třetí eponymní nosič je tady.
Stejně jako se nemění přístup z pojmenování alb, nemění se ani sestava. Kapelu pořád tvoří zakládající trio: Lump Čupe, jak si delší dobu říká Miro Lederleitner, který hrál dlouhé roky v ZÓNĚ A; své si v ní odkroutil i bicmen Mikko, oba dva fungovali i v další letité kapele LORD ALEX, ve které paralelně s DIEVČATY působí Roman K.
A nemění se ani přístup k hudbě, pánové pořád hrají to, co na předchozích nahrávkách, (punk) rock vycházející z tradic sedmdesátých let, v podstatě jednoduchou muziku, ve které se klade důraz na chytlavé melodie a popěvky. Tento přístup má na Slovensku dlouhou tradici už od osmdesátých let – vzpomeneme-li na jakoukoliv tehdejší kapelu, tak na ni tahle slova pasují. BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ jdou ale ještě dál směrem k rocku, mnohdy ten punk zůstává spíše jako automatismus, se kterým je trojka spojována, aniž by jej skutečně hrála. Platí to hned na první skladbu, v níž jde o ryzí rock s melodickým zpěvem a jednoduchým refrénem. Co je potěšitelné, je skutečnost, že se tu nesklouzává k lacinosti, že je to prostě taková obyčejná hezká písnička, v níž sem tam kapela lehce přitvrdí, hlavně bubeník se do toho trochu opře. Druhá věc už má k punku blíž, je svižnější a kytarové party jsou ostřejší, stejně jako rytmika – díky pěknému srozumitelnému zvuku je hezky slyšet probublávající baskytara. Objevují se i typické žánrové sborové zpěvy, které má kapela dobře zvládnuté, stejně jako sólový zpěv – nevím, kdo přesně co zpívá, ale do muziky hlasy pasují. Jen mi místy některé slabiky přijdou zbytečně natahované („Tvoje meno“, „Never tomu“), některé doprovodné vokály pak poněkud zvláštní („5.000.000 múdrych“).
Na desce ale není nic vyloženě špatně; pokud posluchač přistoupí na kapelní hru, která není náročná, funguje muzika jako relax od všedních starostí spolehlivě. Rychlejší písničky mají švih, velice snadno si je každý zapamatuje a bude si notovat refrény. „Dokedy“ je hitovka jako bič, navíc rychlovka, takže po ní vcelku podle očekávání následuje pomalejší věcička – takhle už to Lump a spol. dělali v minulosti, kdy se na albech střídaly oddychové a rychlejší songy. „Viera a Klára“ je z té pomalé sorty, na můj vkus je to jemné až moc, ale dojem vyvažuje text, který je překvapivě adresný a zabývá společností často rezonujícími záležitostmi, jako je rasismus nebo homofobie. V textu je to podané s překvapivým koncem, kde obě dívky s podivnými názory skončí jako pár.
Texty jsou obsahově pestré, v podstatě co skladba, to jiné téma, často zamyšlení hodné, líbí se mi třeba „Hlavu mám jak meteor“ o nadbytku informací a hlavně správných rad, ze kterých má každý hlavu jako meteor; „5.000.000 múdrych“, což je o obyvatelích Slovenska, z nichž „každý je expert, státnik, ekonóm a doktor práv, skvelý vedec, básnik, učiteľ… každý všetko vie, všetkému rozumie“; „Rebel“, který je rebelem jen na internetu; „Never tomu“ o pravicovém i levicovém extrémismu. Obecně mi žádný text nepřijde pitomý, i ty vztahové jsou napsané tak, že nepůsobí křečovitě, i stesk po bývalé milé se dá přežít. (úsměv)
Kdybych měl vypíchnout nějaké další písničky, tak to bude poměrně tvrdá a přímočará „Hlavu mám jak meteor“, naproti ní stojí melancholická „Krajina strát“, někde uprostřed pozitivní jiskřivá věcička „Svet je plný pohody“. Naproti těmto výraznějším skladbám stojí utahaný „Ďalší pekný deň“ i zvláštní závěrečné „Tvoje meno“, kde si pánové asi chtěli trochu zaexperimentovat s minimalistickými pasážemi a recitativem, ale moc to nefunguje.
Grafika se mi jako obvykle nelíbí, ale nemůžu napsat, že je nevzhledná – je prostě typicky kapelní, opět převládá růžová barva a fotky muzikantů. Na přiloženém listu jsou texty a základní informace, ze kterých ještě stojí za zmínku studio, kde se nahrávalo – Shaark, kde to pánové stihli za čtyři dny.
Ačkoliv mám radši ostřejší punk a hardcore, tak třetí deska BRATISLAVSKYCH DIEVČAT mi přijde jako víc než slušná záležitost a v diskografii kapely jde podle mě o nejlepší zářez, který je možné si pořídit na vinylu nebo na CD.
Seznam skladeb:
- Prekliaty deň
- Keď kráčaš ulicou
- Dokedy
- Viera a Klára
- Hlavu mám jak meteor
- Krajina strát
- Rebel
- Ideme
- Never tomu
- Preč
- Ďalší pekný deň
- Svet je plný pohody
- 5.000.000 múdrych
- Tvoje meno
Čas: cca 43 min.
Sestava:
- Roman K. – spev, gitara, saxofón, klávesy
- Lump Čupe – basa, spev
- Mikko – bicie, spev
