Slovenská punkrocková kapela BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ se letos připomněla druhým řadovým albem, opět eponymním. Alba bez názvu mi obecně po chuti nejsou, ať už je vydá jakákoliv kapela; u bratislavské se asi bude říkat první deska, druhá deska… a tak dále, pokud bude v nastoleném trendu pokračovat.
V nastoleném trendu hudebním rozhodně pokračuje. Punk rock jako vystřižený ze sedmdesátých let z anglosaského světa + punk rock model Slovensko osmdesátá léta – přesně tak zní novinka a přesně tak zněla prvotina. Slovenské punkové kapely měly na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let podobný přístup ke skládání – sázely na chytlavé melodie, kterými zpestřovaly muziku vycházející z britského punk rocku – a nahrávky ZÓNY A, SLOBODNÉ EURÓPY, EXTIPU nebo DAVOVÉ PSYCHÓZY patří do zlatého fondu československého punku. Tam má své místo i Lump Čupe, jak si delší dobu říká Miro Lederleitner, který hrál dlouhé roky v ZÓNĚ A; své si v ní odehrál i bicmen Mikko, oba dva hráli i v další letité kapele LORD ALEX, ve které paralelně s DIEVČATY působí Roman K. Tudíž samí matadoři, kteří ví, co chtějí hrát, ví, jak to chtějí hrát – a jejich posluchači budou spokojeni i s druhou velkou deskou, protože obsahuje přesně to, co chtějí slyšet.
Od prvních tónů skladby „Názor“ je jasno. Střední tempo, melodie, civilní zpěv. Zdánlivě obyčejný punk rock, kterého je všude kolem spousta. Ale na druhou stranu nelze kapele upřít, že si se skladbami pohrála. Kytara kromě melodií sází zajímavé riffy, hodně výrazná a pestrá basa hraje s kytarou remízu, bicí se sice většinou drží zpátky, ale sem tam taky rozehrají zajímavou partii. Takže pohoda punk, většina refrénů se rychle usadí v povědomí, což je někdy trochu na hlavu, když se v ní objevují blbosti jako „Prezident“ nebo „Jana“. (úsměv) Kromě téhle „vztahové“ skladby s otevřeným koncem (oknem; skočí Jana, nebo neskočí?) jsou texty řekněme typicky žánrové, ale na druhou stranu o ničem nekáží, k ničemu nenabádají, žádná agitace, zamýšlí se nad, tím, jestli není lepší nemít názor, nad životními sny, nad honbou za penězi, popisují život bezdomovců i partnerský, nechybí ani vzpomínky na časy dávno minulé, ale ani určitá posmutnělost nad samotou/osaměním a nakonec smrt. Jakoby album postupně od veselejších songů nabíralo chmurnější ráz; nejen co se týká slov, ale zatemňuje se i muzika a ze zdánlivě veselé desky se místy stává neveselá – už v první polovině alba se v songu „Make up“ objevují vedle skočných pasáží a sborového halekání i těžší motivy.
Mně jsou ony smutné skladby bližší než ty hitové. „Som rád“ a „Koniec“ koketují s post či gothic punkem, kromě vokálu, který není plačtivý ani hluboký; muzika je ale depresivní a dojem z konce desky je najednou úplně jiný než na začátku. Což je možná věc, kterou si posluchači jdoucí po povrchu neuvědomí, budou si prozpěvovat chytlavé popěvky ze skladeb „Názor“, „Málo“, „Jana“ nebo „Prezident“ a budou spokojení.
Já jsem s albem vlastně taky spokojený, BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ se nemají zač stydět, druhé album se jim povedlo. Snad kromě grafiky, což je jako vždy věcí vkusu, přičemž ten můj je úplně jinde – nelíbí se mi ani titulní strana obalu, ani vnitřek bookletu.
A abych nezapomněl – nahrávalo se ve studiu Shaark v Bzenci, kde za pouhé čtyři únorové dny vznikl velmi dobrý zvuk.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- Názor
- Chcem
- Málo
- Sen
- Make up
- Noc
- Jana
- Muž z ulice
- Prezident
- Pár chvíľ
- Som rád
- Oni II
- Koniec
Čas: 37:43
Sestava:
- Roman K. – spev, gitara, saxofón, klávesy
- Lump Čupe – basa, spev
- Mikko – bicie, spev
