Skupina LIDSKÉ ZDROJE začala loni psát novou, druhou, etapu své existence. První by bylo možné označit jako rakouskou, aktuální jako českou. Původně totiž kapela vznikla ve Vídni, jejími členy byli dva Češi žijící v rakouském hlavním městě a jeden místní borec. Společně vydali kazetu „Live Demonstration“, nicméně v roce 2022 se sestava proměnila, z té rakouské zůstal jen kytarista a zpěvák vystupující v této kapele jako GO476910YB, k němu se připojili Brňáci, takže se LIDSKÉ ZDROJE aktuálně dají označit jako kapela česká, protože frontman za ostatními do Brna na zkoušky dojíždí. I ostatní se schovávají za podobně pojatými kódy, čímž pokračují v rakouském módu – lidé jako takoví nejsou důležití, důležití jsou jen jako zdroje a zdroje nepotřebují jména, stačí označení jako nějaké zboží.
Nové zboží, neboli hudební nosiče, vypustila kapela hned dva najednou, v obou případech se jedná o sedmipalce, přičemž každý je z jiného materiálu a každý vyšel na jiné značce: klasický černý vinylový u Papagájova hlasatele, modrý jednostranný flexi u Humane Recordings. Celkem tři strany, na každé dva songy, vše nahráno během jednoho studio session v dubnu 2023 u Amáka v Golden Hive.
Trochu zamotané je to s názvy alb, protože na obalech žádné nejsou, tudíž jsem v nadpisu použil názvy z Bandcampu, kde jsou strany nazvané podle prvních písní. V seznamu níže jsem je seřadil tak, že vinyl je víc než flexi a na vinylu jsou strany A a B, navíc je to hezky systémové v kódu 1-2-3. První je na řadě německy otextovaná věc, následují dvě v angličtině a tři nazpívané česky.
Obaly mají podobný ráz, pokaždé je na obou stranách přebalu fotografie, k vinylku je přiložený přeložený list s texty a doplňujícími informacemi, flexi je v přeloženině uložený a na vnitřních stranách jsou opět texty a info, grafika je jednoduchá, ale naprosto funkční a hlavně nechybí nic podstatného, navíc jsou zařazeny překlady českých a německého textu do angličtiny. Jediné, co chybí, jsou překlady anglických a německého textu do češtiny.
Po prvním poslechu šesti skladeb mi bylo jasné, že tohle nahrála vyspělá kapela, která bere všechno vážně, zakládá si nejen na hezky udělaných obalech, ale i na kvalitním zvuku a instrumentaci. Z drážek se neline špinavý sound, ale naprosto čistý a srozumitelný zvuk, kapela je perfektně sehraná a zaznamenané songy mají řád, švih a nemalý hitový potenciál. Vzpomněl jsem si na BOY, kteří před nějakými osmi deseti roky taky na scénu vstoupili s podobně vytuněným materiálem a s podobně dotaženým přístupem.
Od prvních tónů „Ich erwarte nix mehr“ je jasné, že se bude hrát svižný melodický punk rock, který je chytlavý od první sloky a ještě chytlavější, když dojde na sborový refrén. Ani ta němčina tady nepůsobí protivně, ale docela do šlapavé muziky sedne, některá slova zní naprosto úchvatně, třeba pasáž „Sandler, Kapitalisten – Ich erwarte nix mehr! Panker, Anarchisten – Ich erwarte nix mehr!“ je k sežrání. Ale není to jen o tom, co se valí na povrchu, ale i o tom, co se děje pod povrchem. Tam se toho děje spoustu, kytarová práce je pestrá, songem se prolínají vyhrávky, mění se rytmus, tempo, mění se výraz zpěváka, který má lehce nabroušený hlas a různě jej ohýbá. Hodně je sborů, které jsou buď nařvané, nebo melodické, na jednu skladbu je toho až až.
Další dva kusy jsou v angličtině a kdyby mi někdo tvrdil, že je to kapela z Anglie a je velká, tak bych neřekl ani popel. Dva strhující hity jako hrom, o kterých bych mohl psát něco podobného jako o „německém“ předchůdci. Jen těch kytarových melodií a sól je ještě víc, je to méně „pochoďák“ a více „klouzačka“, prostě to do uší klouže samo. Možná nad tím ohrnou nos špinavci, kteří ani neumí naladit kytaru, ale ti, kteří mají uši aspoň trochu otevřené směrem England, by měli být spokojeni i s „Right To Choose“, která je melodická víc než dost, místy je to spíše pop punk, nebo něco takového. (úsměv)
Česká sekce je pro mě nejpřitažlivější, protože konečně rozumím tomu, o čem se pěje. A „Moře, bouře, vlny“ je o takové té lidské samotě, ať už je to on, nebo ona; v textu jsou oba pohledy, ten o mužích zpívá žena (hostující Radka Hellpunk), ten o ženách muž, pak sborově v množném čísle, muzika k tomu pěkně šlape… a uvědomuju si ještě jednu věc – zpěv je takřka všudypřítomný. Ono to bylo i v cizojazyčných písničkách – texty jsou obecně poměrně dlouhé. A nejsou prázdné, aspoň ty české, není to typické punkové lamentování nad světem, ale v prvním případě jde o zamyšlení hodné veršíky, v druhém česko-slovenské (pár slov je slovensky) přemítání nad životem jednoho zoufalce, který by chtěl „být jako Daniel Landa“, ale „zatím mu vyšel sotva Dalibor Janda“ a „židobolševická propaganda ho drtí ze všech stran“. O kom to je, je asi jasné, kdyby ne, tak jsou to „kluci silní tělem, slabí na duchu“. Proti předchozím čtyřem kouskům mi tenhle přijde o něco slabší, je to takové obyčejnější, rozjuchanější, skoro bych řekl, že to místo Anglie odkazuje na Slovensko, kde se řada punkových kapel prezentuje podobnou muzikou; nic vyloženě proti, ale ta vážnější poloha mi sedí víc. Nebo ta v poslední divočině trvající 44 sekund. „Běs“ fičí, zpomalí asi na dvě sekundy, jinak rotyka, i v textu, kde se řve:
„Zděšení, hrůza, panika, šok
Politický ragnarök
Kotleba, Zeman, Fico, Klaus
Totožní zmrdi, ein Haus“
Jo, tenhle materiál je fajn. Pět věcí mě baví od začátku do konce, jedna méně, ale oceňuju, jak je vše na profi úrovni – žádné pachtění, ale tah na branku po všech směrech.
Seznam skladeb:
- Ich erwarte nix mehr
- Someone Else's Fault
- Right To Choose
- Moře, bouře, vlny
- Špatnej vtip
- Běs
Čas: cca 18 min.
Sestava:
- GO476910YB – vocals, guitar, acoustic guitar, backing vocals, tambourine
- CI485980YB – drums, bass (4, 5), backing vocals
- SO574969YB – guitar, backing vocals
- LO180040YB – bass (1-3, 6), backing vocals
Hosté:
- Radka Hellpunk – vocals (4), backing vocals (2-4, 6)
- AL479059SZ, Trixi, Rafi, Maren, Juli – backing vocals (1)
