Sedm let tomu je, kdy ve Futuru zněly v rámci dosud poslední pražské smrtelné mše libozvučné tóny skvostů, jako jsou IRKALLIAN ORACLE, SLIDHR, DARK SONORITY, SINMARA nebo WHOREDOM RIFE. Po třetím ročníku festivalu Prague Death Mass, který se vyznačoval zejména fly-in koncerty kapel, které se v Česku objevovaly jen velmi sporadicky, případně vůbec, ale nastalo ticho, které se zdálo být věčným. Až loni začaly prosakovat informace o pokračovateli, ač v jiné režii, s trochu jiným konceptem a na jiném místě. Nicméně čtvrtý PDM se stal skutečností, součástí soupisky bylo opět mnoho zásadních kapel z blackového či tentokrát i deathového ranku, pro mě největšími taháky byli HELL MILITIA, MISOTHEIST, THY DARKENED SHADE, BÖLZER nebo MARE. Vyprodáno bylo zhruba 800 kusů ještě před začátkem festivalu, tentokrát byla akce přeci jen pro širší publikum, neboť do Futura se onehdá prodávalo zhruba 400-500 lupenů, pokud si dobře pamatuji.
Podle očekávání tvořili výraznou většinu návštěvníků zahraniční fanoušci, z nichž mnoho člověk potkává pravidelně na podobných akcích po celé Evropě. Cenu lístků nezasáhla inflace, neboť stály naprosto stejně – 2990 korun – jako před sedmi lety. Za takovou soupisku na dvoudenní akci plus warm-up v Hells Bells na Andělu, v pohodě. Co se týče MeetFactory, to má prostě své limity – ať už co se týče pozice, kde v okolí nemáte tak nějak nic, tak – a co jsem tak slyšel z ohlasů návštěvníků, tak se jednalo o hlavní problém celé akce – zejména v absolutní nemožnosti si někde sednout, odpočinout, dát si v klidu pivko. Když tam někteří srdcaři byli skutečně na celý program, který v pátek trval od 16:00 do zhruba dvou ráno a v sobotu dokonce od 14:00, tak pak museli mít hrb jak mandolínu, protože si můžete dřepnout tak na zem. Počasí navíc příliš nepřálo, takže na nějaké dlouhé stání venku před klubem to také nebylo.
Co se týče samotného line-upu Prague Death Massu, z většiny se na něm nacházely kapely, které by se neztratily ani na předchozích vydáních. Oproti minulosti přibylo tuzemských zástupců (a to i při nepočítání warm-upu, na kterém vystoupili čeští MŮRA, CHLAD a TRAHIR), celkově bylo za dva dny 21 kapel, což je teda pořádná porce. Za mě je to až příliš velké číslo, kdyby každý den hrálo třeba o dvě formace méně, asi by to celkovému charakteru akce neuškodilo. Osobně jsem měl letošní Prague Death Mass dosti omezený kvůli práci, takže jsem vždy dorazil zhruba v sedm večer, kdy už před pódiem takřka konstantně stála velká grupa lidí. Ale co jsem viděl fotografie či videa některých z odpoledne vystupujících skupin, tak bohužel v danou chvíli ta návštěva ideální nebyla.
Jak jsem psal, odpolední bandy jsem nestíhal, z čehož mě nejvíc sere absence na páteční seanci zoroastriánů DAKHMA. Tahle kapela je desku od desky lepší, navíc vystupuje skutečně velmi sporadicky, takže to mě mrzí hodně. Do MeetFactory jsem dorazil až se začátkem XIII. STOLETÍ, kteří na soupisce nahradili odpadlíky ABORYM. Za mě je tohle krok vedle, dal jsem dvě skladby a tak nějak stačilo, ale fanoušky si našli. Já se radši vydal pozdravit se všemi možnými známými, na což bylo času dost, protože XIII. STOLETÍ hráli snad nejdelší set z celého festivalu.
Natěšenost ale vylítla na maximum s další formací, kterou byli norští MISOTHEIST. Pokud jste náhodou četli moje zápisky z loňského festivalu Beyond the Gates v Bergenu, víte, jak moc jsem se z téhle kapely naživo posral. Tehdy v nevelkém klubu Kulturhuset absolutně zabíjeli, esence black metalu ve fyzické podobě, dosud na to vzpomínám. Vyrovnat takový počin v MeetFactory asi ani nebylo možné a nutno říci, že úplně se to nepodařilo. Zahrané to bylo opět famózně, zvukově to zejména zpočátku trochu kolidovalo, levá kytara, jež měla na starosti téměř všechny zásadní vybrnkávky a melodie, zanikala, a ač se postupně situace zlepšila, kýžené outseminace jsem nedosáhl. Podle mě MISOTHEIST prostě více sedí útulnější, komornější prostředí, ale i tak se velmi těším na další setkání.
Poklekněte před císařem Diokleciánem. Z Nového Zélandu do Česka trochu apokalypsy dovezli zabijáci DIOCLETIAN, kteří, zdá se, mají ze studiového hlediska to nejlepší za sebou a poslední nahrávky se ničím příliš zajímavým nevykazovaly, „Gesundrian“ a spol. jsou ale zásadními počiny. DIOCLETIAN měli hodně syrový, hudbě poplatný zvuk, pořádně nařezané kytary, což bylo velkou devízou, nicméně po nějakých 20 minutách měl člověk dojem, že vše podstatné už slyšel. War metalový kolovrátek, na který bych potřeboval asi o něco více lihovin a chuť nechat se vtáhnout do víru kotle. Podle mě takový koncert podle očekávání, oddané fanoušky nadchnul, zbytek urazit nemohl, ale žádná sláva se taky nekonala.
Vrchol pro mě přišel s následující bandou – francouzskými maniaky HELL MILITIA. Loni se vrátili po deseti letech s novou studiovkou „Hollow Void“, která pro mě byla jedním z vrcholů roku, takhle má vypadat klasický black metal této dekády. K mému smutku kapelu zároveň opustil zpěvák Rogier Droog, který měl onehdá obtížný úkol nahradit Meyhnacha, podařilo se mu to ale podle mě se ctí. Nově se mikrofonu chopil mně neznámý Spir Ignis, který se dosud podle všeho prezentoval pouze v black/deathových THAGIRION. V Praze se toho ale ujal se ctí a s projekcí za zády, na které stejně jako před devíti lety v Modré Vopici při jedné ze skladeb nechyběl loutkový Krysař, se prezentoval velmi sebevědomě a vokálně solidně. Zvuk se během chvíle taky dostal do správné polohy a ať už zněly „Dust of Time“ či „Corruption Rejoice“ z novinky, nebo starší záležitosti jako „Fili Diaboli“ či „Jonah“, HELL MILITIA tento večer kralovali. Syrovost jako svině, nekompromisní záležitosti, bez keců během 50 minut to tam nasypali a nashledanou. Taková „Jacob's Ladder“, kterou ještě vyšperkovali závěrečnými blasty, které se na desce nenachází, to byl balzám na pokřivenou duši. Skvělé, jeden z topů festivalu a jednoznačně top pátečního dne!
A to i přesto, že po HELL MILITIA následovali norští DJEVEL, kteří na scéně drží ten úplně nejtradičnější severský black metal. Zahaleni do tmy rozjeli tradiční desetiminutovku „Englene som falt ned i min seng, skal jeg sette fri med brukne vinger og torneglorier“, zvuk byl pořádně zastřený, tak jak se u DJEVEL sluší a patří. Chvílemi mi však přišlo vystoupení trochu nejisté, oproti HELL MILITIA to tak neodsejpalo. Bylo to dobré, atmosféra by se dala krájet, ale už jsem DJEVEL viděl i ve větší formě. Následní okultisté MORTUARY DRAPE už mě tolik neberou, neznělo to špatně, ale více jsme se věnovali pokecu a přivození si alespoň mírné kocoviny, která mi následný den ještě více zpříjemnila pracovní sobotu.
