Nejbližší koncerty
TELEPATIE VI

S Tomášem „Tommym“ Rakvicou hlavně o staronovém albu, k textům se vyjádřil i jejich autor Marek Dolina.

Ahoj Tommy, když jsme spolu mluvili po vydání archivního dema „Heaven In Black“ (1993) na CD, říkal jsi: „Záměrem bylo zhmotnit vzpomínku na časy dávno minulé, chtěl jsem ,punc‘ té doby co nejvíce zachovat a použít v co největší míře dostupný archivní materiál.“ Kdybys měl podobně přiblížit „Kharmic Wheel“, což je znovu nahraný materiál z roku 1994, jaká slova bys použil?

Revival vlastní kapely. :o) A to doslova. Jediné, co z té doby zůstalo, byla nepříliš kvalitní nahrávka osmi skladeb ze zkušebny a to bylo vše. Dávno jsme zapomněli, jak jsme ty písničky tehdy hráli. Skladby jsme ze sebe museli doslova „vykopat“ a začít znova. I když jsme se zase až tak netrápili tím, jestli to bude přesně odpovídat té nahrávce, přesto si myslím, že se nám to podařilo. V rámci možností jsme zároveň ale chtěli, aby vše znělo i v kontextu současné doby. Nahrávali jsme sice staré věci, ale nahrávali jsme je v hodně jiné době, než když vznikaly. Před 30 lety bychom určitě neřešili žádné dodatečné nástroje, hosty ani samply obohacující téměř každou skladbu. Byla by to opět čistě jen kytarová záležitost jako na „Heaven In Black“ a booklet by byl velmi jednoduchý, jen několik málo stránek, bez ilustrací. I texty vznikaly až nyní. Takže vyvstává filosofická otázka: „Čeho je škoda nebo co jsme nenaplnili?“ Já bych řekl, že škoda by rozhodně byla, kdybychom ty songy nikdy nenahráli. A proto jsem opravdu spokojený, že jsme to zrealizovali, navíc daleko líp než jsme kdokoliv z nás doufali!!!

„Kharmic Wheel“ jste nahráli v sestavě, kterou jsem v recenzi uvedl jako 2 + 1 + 1: dva členové z časů, kdy skladby vznikly: Tomáš „Tommy“ Rakvica – kytara a zpěv, Jindra „Nuclear“ Ticháček – kytara; jeden člen z doby, kdy BLACK HEAVEN pokračovali bez Tommyho a nahráli další dvě dema: Libor „Horror“ Novosad – baskytara; nový bubeník: Vojtěch Erml.
Ty jsi byl i po odchodu z BLACK HEAVEN v roce 1994 hudebně činný ve FLOOD, co Nuclear a Horror – udržovali se nějak v muzikantské formě?

Než přišel FLOOD, byly to i jiné kapely, např. FLIESROAR, ale to už je jiný příběh. 
No a kluci s muzikou skončili tehdy posledním demem BLACK HEAVEN „Drama“ v roce 1998. Tím neříkám, že Jindra potom necvičil doma na kytaru a neskládal si vlastní nápady, ale aktivně se s Horrorem již nikde neobjevovali až do reunionu BLACK HEAVEN v letech 2019-2020. Postupně se tehdy kapela začala dávat dohromady, setkávali jsme se častěji ve zkušebně a začínali to celé vnímat vážněji jako nově vznikající projekt.

Sehnat do kapely bubeníka bývá docela problém, většinou není těžké najít kytaristy nebo basáky, ale bicmeni jsou nedostatkovým zbožím. Jak se vám do kapely pamětníků devadesátých let povedlo zlanařit Vojtěcha? Hrál předtím někde?

To bylo hodně složité a museli jsme si počkat. Vojta hrál dříve v kapele MYSTIKA. My jsme se trápili s původním bubeníkem Maximem, který na kapelu v tom roce 2020 neměl vůbec čas, nechodil na zkoušky a po roce plácání na místě nám nakonec on sám za sebe doporučil jako náhradu Vojtu. Zkusili jsme, ale opět to byla dlouhá cesta, protože Vojta přišel ovlivněný jiným stylem muziky a museli jsme na tom hodně pracovat, aby i on zněl v kapele přirozeně a byl přínosem nejen pro živé hraní, ale i pro chystanou nahrávku „Kharmic Wheel“.

V jakém stavu byl materiál, který se na albu objevil? Měli jste nahrávku ze zkušebny i se zpěvem, nebo jen instrumentální? Tehdy jste ještě nějaké songy stihli přehrát na koncertech s texty, které asi nyní použity nebyly – proč?

Nahrávka ze zkušebny byla už i se zpěvem, ale bez textů a my jsme v té době skladby nedočkavě toužili hrát i na koncertech, a tak byla svahilština přirozeným řešením než čekat, až budou skladby otextovány. Doma mám některé nahrávky „živáků“, které jsou toho důkazem. :o) Dnes tedy s texty, převážně od Marka Doliny (zpěváka na posledním demu BLACK HEAVEN), přišla i nutnost přizpůsobit zpěv této formě. Ale žádné drastické změny se nekonaly, Marek texty dokázal udělat co nejvíc na míru původního „zadání“ z roku 1994.

Když jste začali chystat nahrávání oněch letitých songů, měli jste jasno v tom, že chcete zachovat dobové vyznění, ale trochu jej posunout pomocí hostů a pestřejších aranží – zapojením dalších nástrojů, které v roce 1994 v plánu nebyly? Bylo obtížné najít ten balanc, aby výsledek splnil vaše představy?

Nápady na další nástroje a samply začaly přicházet až v průběhu nahrávání a dá se říct, že to bylo až na poslední chvíli. Teprve až když jsme předvedli koncem letošní zimy materiál naživo ve zkušebně několika našim nejvěrnějším fanouškům, přišly nápady hudebního guru Petra Zemláka, abychom těch různých zvuků a nástrojů zkusili zakomponovat do nahrávky ještě více. Kromě ženského vokálu a saxofonu tak dostalo prostor i piano, didgeridoo, kontrabas a akordeon. A také jsem našel ještě další samply, které se mi líbily, a nakonec jsme se shodli na jejich použití. Sice jsme se aranžérsky neshodli vždy, to je pravda, ale výsledkem je kompromis, který slyšíte. Ale ten ať zhodnotí jiní, já vím jen jedno, a sice, že za tím vším byla spousta práce a času.

Využili jste služeb několika hostů – částečně se jedná o rodinné příslušníky (dcera Aney, manželka), část jich hraje jinde. Jak jste ty, kteří nakonec přispěli svým dílem, rekrutovali?

Aney byla ráda, že si mohla zkusit poprvé natáčení ve studiu a to, jak zazpívala v „No Regrets“, je její dílo, nechal jsem jí prostor, ať je co nejvíce přirozená. Manželka Šárka si oblíbila melodický motiv z „Gone Forever“ a pořád si ho dokola opakovala na piano, tak jsem ji ani nemusel přemlouvat a rovnou jsme to doma po pár pokusech vylepšili a doma nahráli. Pak jsme dokonce ještě přidali další party do „No Regrets“. I díky doporučení již zmíněného Petra Zemláka jsem oslovil další muzikanty z kapely MARACA a byly na světě příspěvky na didgeridoo a oud (arabskou loutnu). Ne všechny nabídky na účinkování na nahrávce se nám podařilo zrealizovat a ne všechny příspěvky byly povedené a použitelné, ale myslím, že se vyplatilo udělat maximum pro to, ať je ta naše nahrávka co nejvíc bohatá a pestrá. A udělali jsme to intuitivně a po svém v kontextu této doby, bez toho, abychom se příliš ohlíželi 30 let nazpět. V té době bychom totiž na nahrávku určitě žádné další nástroje a samply nerealizovali.

Nahrávali jste ve studiu Šopa. Byla to jasná volba daná tím, že jsi tam nahrával s FLOOD, nebo jste přemýšleli delší dobu kam vyrazit? Podobná otázka jako předchozí k muzice – i u zvuku jste se snažili o zachování devadesátkového feelingu a čitelnosti nástrojů bez výrazných zásahů moderních technologií?

Původně byl záměr natočit vše v naší zkušebně pod vedením zvukaře Pabla Křeménka, ale tento nápad se ukázal jako technicky nerealizovatelný a celé nahrávání se nám akorát o půl roku posunulo. Nakonec jsem oslovil na základě letité zkušenosti se studiem Šopa právě Staňu Valáška. Zvuk jsme chtěli co nejvíce přirozený, aby zachytil kapelu tak, jak skutečně hraje. Použili jsme pouze běžné efekty. A i naživo potom kapela zní stejně jako na nahrávce, na koncertě hrajeme věci identicky jako na nahrávce, uslyšíte všechny samply a dodatečné nástroje, které byly na nahrávce použity.

Ještě bych se zastavil u textů, které napsali Marek Dolina (6), Petr Olbort (1) a ty (1). Témata jsou různá, kdo by se zajímal o všechny, najde je nejen v bookletu, ale i na vašich stránkách. Já bych se zastavil jen u několika… Za prvé „Nightfall“ – podle indicií v první sloce si myslím, že se ocitáme ve starém Egyptě, kde snad faraon přemýšlí o životě a smrti. Ony exotické prvky v muzice vznikly až po textu, aby s ním korespondovaly, nebo byl naopak text psán na míru muzice?

S egyptským faraonem jsi to trefil naprosto přesně! Celá muzika byla hotová před 30 lety a text vznikl až nyní. Marek se prostě ponořil do nálady těch melodií a toto téma mu zřejmě přišlo jako zajímavé. Pokud jde o samply (intro), tak ty jsem doplnil až jako poslední tak, aby korespondovaly s textem.

Marek: Je to tak, jak říká Tommy. Na tu exotickou náladu se nesoustředil nikdo! :) Finální text je navíc vlastně až třetí verzí. První dvě spíš sledovaly náladu songu a postupně jsem o nich přestal být přesvědčený. Skladba je totiž hodně epická, obsahuje už ve své výstavbě příběh, v tom jak řetězí témata a motivy. Na to se, pokud nejsi už při jejím vzniku, těžko navazuje. Člověk tomu musí přijít na kloub a představit si celou story. Z feelingu skladby a gradace tohoto „příběhu“ jsem pak vycházel při psaní...

V „Gone Forever“ pojednává text o utrpení mladých vojáků, dle odkazu na E. M. Remarqua nejspíš v první světové válce (i doprovodný obrázek zachycuje siluety vojáků z téže doby), ale netrpí jen účastníci bojů, ale i pozůstalí. Proč jsi se rozhodl pro tohle téma?

Primárně mně toto téma oslovilo po přečtení románu Na západní frontě klid. A pak jsem si uvědomil, že existuje v lidských dějinách nepřeberně momentů, které jsou stejné. Vlastně se to celé utrpení jen dokola pořád opakuje a jsme toho svědky i dnes v přímém přenosu. Tato traumata lidského počínání jsem zakomponoval i do obrazového ztvárnění tohoto tématu prostřednictvím live videa kapely. Stačí navštívit náš web a výsledek můžete posoudit sami.
A dodal bych, že spojení válečného tématu právě s touto písní se nabídlo díky názvu songu „Forever Gone“ od BROON z roku 1992. V té době se stala naší inspirací, nicméně cover verzí bych to přímo nenazval.

A do třetice – „Isle Of The Dead“, který je myslím o cestě přes moře do záhuby. Jde o reflexi událostí z posledních let, kdy se lidé ze špatných poměrů snaží přes moře dostat do lepších míst, ale působí to řadu problémů nejen při riskantních cestách?

Jednoznačně ne! Jedinou inspirací byl obraz švédského malíře z 19. století, Arnolda Böcklina, který má název Isle Of The Dead. Ztvárňuje mystického převozníka do Říše mrtvých. Byla to i jedna z variant pro název naší desky, ale nebyli bychom jediní, jak jsme zjistili, tak nakonec vyhrálo „Karmické kolo“.

Proč jste jako název alba zvolili právě spojení „Kharmic Wheel“? A víte, že KREATOR kdysi nahráli píseň „Karmic Wheel“ („Renewal“, 1992)?

Nejprve vznikl díky Markovi text do naší muziky a poté Jarda Luhan graficky zajímavě vystihl pohled do různých karmických entit lidských duší, a toto celé spojení hudba-text-grafika nám přišlo na titulku jako nejzajímavější.
Jinak teda o KREATOR a jejich „Karmic Wheel“ jsem vůbec nevěděl, je to pro mě novinka. Ale je možné, že Marek se při psaní textu inspiroval. :o) Nicméně, velmi o tom pochybuji.

Marek: Skladbu KREATORU znám, dokonce jsem ji kdysi překládal, ale s textem nemá žádnou spojitost. Slovní spojení a představa karmického kola souvisí s tím, jak jsem vnímal repetitivnost riffu a jeho harmonie, nic víc. Cílem bylo, aby text reflektoval to, co se děje v muzice. Když si porovnáš oba texty, zjistíš, že mají sice stejný název, ale jsou o úplně jiných věcech… :)

Zatímco reedici prvního dema jste vydali vlastními silami, tentokrát jste spolupracovali s Pařátem. Jak jste se dali s Herdronem dohromady – oslovili jste vy jeho, nebo se vám ozval se zájmem sám? Je pro vás vydání u firmy lepší v tom směru, že nemusíte řešit výrobu a distribuci, i nějakou reklamu vydavatel obstará… Jste zatím spokojeni s tím, jaký je o CD zájem?

Oslovil jsem Herdrona, poslal mu téměř hotovou muziku a Jardovy nápady na grafiky do bookletu a projekt se mu líbil, takže jsme se na spolupráci domluvili. Výrobu jsme řešili ve spolupráci, ale ta naše práce kolem toho byla stejná, i kdybychom vše řešili vlastním nákladem. Co je ale určitě přínosem, a Petrovi za to patří náš velký dík, je promo kolem celého toho vydání a distribuce nahrávky do světa, čímž není myšlen primárně prodej. Dnes už CD jako médium dávno není v módě a fyzických nosičů kapela opravdu mnoho neprodá, jsou to desítky kusů. Naopak na koncertě si CD nebo tričko fanoušci rádi koupí, chtějí si odnést společně s hudebním zážitkem i něco navíc. Takže abych odpověděl…  Spíše jsme žádný velký prodej nečekali, ale jsme rádi za každé CD, které se dostane do těch správných rukou fanouška, který naše snažení ocení.

Digipack + obsáhlý booklet vám Herdron schválil hned? (úsměv) K obalu se váže jedna chvályhodná záležitost – ke každému songu/textu máte v bookletu hezký obrázek. Jejich autor Jarda Luhan vše trefil na první pokus? A je pro vás i vizuální prezentace stejně důležitá jako hudba a texty?

Ne, to jsme si museli vyboxovat, 24stránkový booklet není standardem pro edice vydávané pod Pařátem. Ale když se chce a lidi se dokážou dohodnout, tak nakonec se vždy najde to správné řešení. Takže se podmínky nastavily tak, aby to bylo výhodné a zajímavé pro obě strany. Prostě jsme museli být zainteresováni více, než je u jiných projektů Pařátu běžné.
S Jardou byla skvělá a inspirující spolupráce, bavilo nás hledání těch správných impulzů pro jeho i naši práci. Popisoval, že nejdřív tvořil hlavně podle textů. Nechal každý text znít v hlavě, přemýšlel o významu a emocích, a za pár dnů přišel s návrhy, malými skicami. Některé jsme hned odsouhlasili, některé nápady zamítli nebo vylepšili, až došlo ke shodě. Pak postupně, snad během roku, vznikaly finální obrázky. Občas se lidé ptají na techniku, jakou jsou ilustrace provedeny. Takže jde o uhel na hrubém papíru formátu cca 30 x 30 centimetrů, počítalo se s tím, že ilustrace budou zmenšeny do velikosti bookletu a digitálně upraven kontrast a jas, aby vynikly detaily a zdůraznila se retro-doomová atmosféra celého bookletu.
Nápad udělat celou desku ve formátu ztvárnění hudba-text-grafika nás napadl v mezičase při přípravě tohoto projektu a věděli jsme, že to bude ten správný směr, kterým se chceme ubírat a už jsme se ho nevzdali. Jsme moc rádi, že díky všem, co se na projektu podíleli, vzniklo i něco víc než jen hudba a nás samotné ve finále překvapilo, jak to celé dopadlo a jaký byl výsledek. Určitě to nebylo prvoplánové. Vše vznikalo postupně a jednotlivosti se nabalovaly, až vytvořily výsledné dílo.

Neuvažovali jste, že by v bookletu byly uvedeny překlady textů do češtiny? Herdronův (věnuje se žánrovým tuzemským historickým souvislostem) i tvůj (historie kapely) odstavec jsou česky i anglicky, fanoušci vaší kapely budou asi pocházet primárně z ČR, a co si budeme povídat, webové stránky, kde překlady do češtiny máte, nemusíte držet při životě navždy… 

Bylo by to hezké dát do bookletu rovnou i překlady do češtiny, ale to jsou ty kompromisy, které jsem už naznačoval. Není možné vměstnat všechny informace do 24 stran. Zároveň si musíme uvědomit tu skutečnost, že větší počet kopií měl namířeno přímo za hranice a také, neviděl jsem kapelu, která by v bookletech uváděla překlady do své mateřštiny. Angličtina je v tomto ohledu mezinárodním jazykem a tak jako já vím, proč zpívám anglicky, zrovna tak posluchači vědí, že k této muzice angličtina prostě patří. 
A nakonec, těch informačních kanálů je více, i kdyby v budoucnu nefungoval náš web, tak třeba Bandzone se dá považovat za místo, kde by takové informace mohly vydržet déle. :o)

Zlehka jste začali i koncertovat – jaké z toho zatím máte pocity? Chcete být na pódiích častěji, nebo jen při nějakých speciálních příležitostech?

Po letech si to živé hraní s Nuclearem společně užíváme a jsme rádi, že to funguje i v celé kapele. Baví nás to, ale to neznamená, že chceme koncertovat každý víkend. Navíc takový zájem o naše vystoupení ani není a nebude, ale i kdyby byl, tak budeme hrát raději méně, ale na akcích, kde budeme naší tvorbou zapadat a oslovíme co největší pocit těch správných fanoušků. Příští rok se rádi podíváme na nějaké festivaly, rádi přijmeme zajímavé nabídky a budeme se těšit na setkání s fanoušky! A ano, bylo by dobře, kdyby každé naše vystoupení bylo něčím speciální. Třeba první vystoupení BLACK HEAVEN na Brutal Assaultu apod. :o)

A co další kroky BLACK HEAVEN? Plánujete i nahrání alba s aktuálním materiálem? Minule jsi zmiňoval, že nějaké songy skládáte… V jakém duchu by se měla vaše nová tvorba nést?

S Nuclearem jsme ty nové songy začali tvořit už v roce 2021, základy tedy máme. Pracujeme na šesti skladbách pro projekt s názvem „Faith In Light“. Rádi bychom, aby všechny skladby byly tímto tématem propojené, snad se nám to podaří, sami nevíme, jaký bude nakonec výsledek. Náladou se určitě posuneme jinam, bude to asi celkově temné a temnější než kdy předtím, navzdory tomu, že se bude jednat o víru ve světlo. 

RECENZE

https://www.blackheaven.cz
Facebook
Bandzone


Zveřejněno: 01. 10. 2023
Přečteno:
512 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář