Nejbližší koncerty
  • 02. 12. 2023ERUPTION, speed-power-thrash - Slovinsko Eruption je thr...
  • 03. 12. 2023ADAM BOMB (USA) - Joint Tour 2023 V rámci svého aktuální...
  • 08. 12. 2023Brigada Flores Magon (fr), Fontanelle (de)
  • 08. 12. 2023Gray Contrast (de) & Balkan Party Band & Smorbrod @ Vánoč...
  • 09. 12. 2023Jedna z posledních akcí ve Farářově sluji! Podruhé v rela...
  • 12. 12. 2023Jeden z otců – zakladatelů metalového stylu NWOBHM (Nová ...
  • 15. 12. 2023KRAANIUM (NOR) Ze země black metalu, Norska, k nám míří ...
  • 16. 12. 2023Sobotní adventní večer a k němu patří samozřejmě black ...
DARK GAMBALLE LP Romance panenky a kladiva

S Petrem Kalčíkem nejen o dění spojeném s jeho novou kapelou MURMUR, ale i o jeho minulosti spojené s MARTYRIUM CHRISTI. 

Ahoj Petře. V krátkosti by asi tvůj hudební životopis mohl vypadat následovně: 1994-2011 MARTYRIUM CHRISTI; od 2018 MURMUR. Je to korektní? Nebo něco chybí? Touhle otázkou mířím k tvému představení pro ty čtenáře, kteří tvé jméno neznají, takže kromě potvrzení nebo úpravy historických dat bych prosil o krátké hudební CW – kdy jsi začal hrát na hudební nástroje a jak to přišlo, že jsi se začal věnovat metalu?

Když začnu úplně od začátku, tak na kytaru jsem začal hrát asi ve třinácti a jak to tak bývá, můj první učitel a vzor byl můj brácha Honza. Hrál v kapele a občas mi půjčil svoji kytaru a přestože na mě přes dveře docela často křičel, ať toho radši nechám, tak mě nakonec naučil spousty věcí. Jak se hrajou flažolety, hammering a když mi ukázal takový ten „vyjížděcí“ kytarový riff na začátku „Kultu ohně“ od TÖRRU, připadal jsem si jako strašný borec. Hned jsem založil s bratrancem Pepou kapelu KREMATIS a v roce 1989 (bylo mi 14) jsme nahráli doma v obýváku demo, které bylo stylově takový mix blacku a trashe.
Nic dalšího pak dlouho nepřišlo, na střední jsem chvilku zkoušel s kapelou MORUS, ale vše se nějak zamotalo a zase jsem hrál jen doma. 
Pak přišlo MARTYRIUM CHRISTI. Nejprve dlouhé a časté hospodské domlouvání, pak zkušebna, téměř dva roky cvičení a první koncert v Budějovické Vrtuli. A už to jelo. 
No a nyní je to MURMUR. Sám nevím, jak určit, kdy tahle kapela vznikla. Profil na Bandzone jsem založil 24. 8. 2011, tedy přesně měsíc před tím, než jsem hrál s MARTYRIUM CHRISTI poslední koncert v domažlickém Death Magnetic klubu. V roce 2018 vyšlo demo „EP 2018“, ale ani potom se nic moc nedělo, a první veřejný koncert MURMURU byl v plzeňském Parlamentu 19. 3. 2023, takže asi nechám na lidové tvořivosti, do kterého období start zařadí. 
A ohledně stylu. K metalu mě to táhlo vždy, začínal jsem samozřejmě na heavy věcech jako IRON MAIDEN, HELLOWEEN, pak přišel ASSASSIN a další většinou německé trashe, takže SODOM, HOLY MOSES, ale pořád jsem si říkal, že tomu něco málo chybí, až jsem jednou v televizi viděl PESTILENCE – „Out of body“ a to bylo ono.

V roce 1994 vznikla skupina MARTYRIUM CHRISTI, kterou jsi asi spoluzakládal, to už je skoro třicet let. Svého času jste byli rozjetí, hráli poměrně dost koncertů doma i za hranicemi navzdory tomu, že část sestavy žila v západních Čechách a část na Moravě. Jak na ta léta vzpomínáš – členem MARTYRIUM CHRISTI jsi byl skoro dvacet let.

Když nepočítám osobní radosti, jako zážitky s rodinou a dětmi, které mám na žebříčku posazené ještě o něco výše, tak bylo koncertování s touhle partou určitě nejlepší érou mého života, MARTYRIUM CHRISTI jsem dával veškerý volný čas, byla to doba splněných snů i těch, o kterých se mi do té doby ani nezdálo. 
Měli jsme skvělého pátého člena, nehrajícího kapitána Beherita, který nás dokázal dostat na fantastické koncerty se spoustou věhlasných jmen. Proto jsme hráli v Německu, Rakousku, na Ukrajině, na Slovensku, Českou republiku jsme znali nazpaměť. Dan měl například naplánované i turné po Americe, na které se kvůli rozpadu už bohužel nedostalo. Kapela samotná i okolí byla parta super lidí, takže i zážitky mimo zkušebnu a pódium byly skvělé.

Proč jsi řady kapely opustil? Ono to bylo krátce předtím, než se MARTYRIUM CHRISTI odmlčeli...

Jednoduše jsem po pár letech dostal pocit, že bych chtěl některé věcí dělat jinak. Chtěl jsem víc zkoušet, dělat nový materiál, posouvat se. Dan s Karlem na to měli odlišný názor, prioritou byly koncerty a možná proto jsme se začali rozcházet i osobně. Vadilo mi velké množství koncertů na úkor zkoušek. Jestli si dobře pamatuji, tak jsme v nejlepších dobách hráli snad 60 koncertů ročně a Česká republika mi na takové množství vystoupení jedné deathmetalové kapely přišla prostě malá.
Ke konci už jsme si opravdu ani lidsky nerozuměli, já odešel a doufal jsem, že poskytnu prostor pro to, aby se vše víc rozjelo, aby vše zase fungovalo lépe. O to víc mě pak naštvalo, že to kluci po cca 3 měsících úplně zabalili, to jsem byl opravdu smutný. Bral jsem MARTYRIUM CHRISTI jako svoje další dítě a proto jim to mám dodnes za zlé. Proč se tak stalo samozřejmě nevím, nebyl jsem u toho. Každý z kluků na to má trochu jiný názor, ale fungování kapely určitě neprospěla ta obrovská vzdálenost mezi kytarovou a rytmickou částí.
Co se dá dělat, je to historie, mám za tím tlustou čáru, 12 let jsem si z repertoáru nezahrál jediný riff, ale jsem rád, že jsme k sobě později zase našli cestu a zůstali jsme kámoši, občas si zavoláme, potkáváme se a samozřejmě zavzpomínáme na staré dobré časy.
Možná ještě jednu věc zmíním, občas někde zaslechneme, že jsme se tehdy rozešli ve zlém, někdo dokonce tvrdí, že došlo i na pranici. Nic z toho není pravda, s Tomajdou si pravidelně voláme a zrovna minule jsme marně vzpomínali, zda jsme na sebe někdy byť jen křičeli. Svůj odchod jsem klukům oznámil začátkem roku, dokonce jsem za sebe zkoušel sehnat náhradu, kterou bych repertoár naučil, aby mohli kluci pokračovat a v září jsem si zahrál poslední koncert a odešel.

Zkoušel tě někdo zlanařit do jiné kapely? Vyhraných muzikantů není mnoho, řada skupin se potýká s personálními změnami, takže volba zkušeného hráče se jeví jako ideální řešení personálních problémů.

Pár nabídek přišlo, ale já velice brzo zjistil, že neumím hrát hudbu, které na 100 % nevěřím. Mám pak problém se na hraní soustředit, nebaví mě zkoušet ani vymýšlet nové věci. Nakonec jsem na hraní s jednou pražskou partou kývl, ale byl to ode mě obyčejný kalkul. Chtěl jsem si po cca 6 letech pauzy vyzkoušet, zda ještě dokážu hrát s živými muzikanty a nejen s automatem. Ale dopadlo to, jak jsem říkal. Zkoušení mě nebavilo, necvičil jsem jejich repertoár, takže mě po cca roce vyhodili.

Jestli je výsledek mé velice povrchní detektivní práce správný, tak jsi na zhruba sedm let opustil aktivní muzicírování. Udržoval jsi se nějak ve formě, cvičil na kytaru, nebo jsi na ni nesáhl a považoval svou hudební dráhu za ukončenou? Co tě po těch letech zase přimělo začít tvořit novou muziku a založit MURMUR? Jak složité bylo po těch letech znovu začít? Skladba „Restart“ je předpokládám odpovědí na některé v tomto odstavci schované otázky, ale můžeš to tady uvést ještě jednou?

Já hrál pořád dál, žádnou pauzu jsem mít nechtěl a o konci jsem vůbec neuvažoval. Když jsem odcházel z MARTYRIA, měl jsem už tehdy domluveného bubeníka a basáka a doufal jsem, že jen převléknu tričko a pojede vše dál. Bohužel se u bicmena vyskytly zdravotní problémy a já musel začít hledat někoho jiného.
Ale cvičil jsem stále, jak to šlo, jen se u mě střídala fáze „jdu do toho“ a „stejně z toho nic nebude“. Jsem zastáncem hesla, že náhoda přeje připraveným a velmi často mi tento přístup v životě pomohl, tak snad se vyplatí i nyní. Muziku jsem skládal už i v průběhu předchozího angažmá, třeba „The End“ byla píseň určená ještě pro MARTYRIUM CHRISTI, ale protože tehdy bylo v kapele dáno, že výhradním autorem hudby má být Karel, tak jsem si ji mohl schovat pro MURMUR.
Text k písni „Restart“ je skutečně taková malá psychoanalýza a popis pocitů, které jsem tehdy měl. Ale týká se mého odchodu z MARTYRIUM CHRISTI, já se už před tím odchodem těšil, že bude něco nového a nepotřeboval jsem odpočinek nebo nějaké nabírání sil.
Začít znovu těžké je. Hraní, cvičení je OK, ale co se týká organizačních věcí, tam máme jako nová kapela horší pozici než party, které po x letech udělají comeback. Kapelu s novým názvem samozřejmě neznají ani fanoušci ani pořadatelé, takže máš většinu dveří zavřenou a velmi pracně se do nich dostáváš. Ale třeba banda mladých kluků, která začíná úplně od nuly a vůbec nikdo je nezná, je na tom ještě o hodně hůř, takže dobrý.

Znovu jsi vstoupil do deathmetalové řeky. Je to žánr, který je tvému srdci nejbližší? Dá se o tobě říci, že jsi deathmetalista a v tvém přehrávači převládá právě kov smrti? 

Je, převládá. Rád si poslechnu i jiné styly, myslím i nemetalové, opravdu nesnáším jen americké country a operetu, ale death je mi nejbližší.

Na nedávno vydaném CD „New World Order“ jsi uveden jako kytarista a zpěvák, Jiří Götz jako live basák a Jakub Bayer jako live bubeník. S nahráváním se to mělo jak – nahrál jsi vše sám, nebo kluci jako hosté a následně se stali členy kapely? 

Nahrávka je z velké části moje práce. Ale není to nic, čím bych se chtěl chlubit, spíš naopak, bylo to pouze řešení nouzové situace a doufám, že to tak v budoucnu už nikdy nebude. Pro tento styl nahrávání jsem rozhodl poté, co se mi dlouhodobě nedařilo bubeníka sehnat a doufal jsem, že když bude nahrávka, bude se nějaký týpek lépe shánět.
Nahrával jsem obě kytary i basu. A bicí jsou nahrané živě jedním pánem z Anglie, ten nám dodal výsledné tracky převedené do midi a já si s nimi ještě trochu pohrál. Ne že by se muselo něco čistit, nechtěl jsem nahrávku ani rovnat, jak se to dnes dělá, ale třeba v písni „New World Order“ se nakonec měnil začátek, pak jsem musel přidat sloku navíc kvůli textu a píseň „Who Is Satan“ se před nahráváním kytar výrazně zpomalila, původně měla být o dost rychlejší, ale Láca, se kterým jsme tehdy materiál zkoušeli hrát, mi volal a říkal „zpomal to, nech lidi, ať si pořádně hodí hlavou“. A měl pravdu.
Jirka a Jakub přišli do MURMURU až těsně před koncertem ve Spáňově (to byla neveřejná akce) a dalším v Parlamentu, kde jsme předskakovali PANYCHIDĚ a DESTROYER 666. Za mě všechno fungovalo, a proto jsem oba požádal, aby v sestavě zůstali. Jinak oběma klukům patří můj obrovský dík a uznání za to, že se materiál během pár dnů naučili a mohli jsme si zahrát.

Hudba na „New World Order“ je spíše technického než oldschoolového prašivého ražení, přičemž v kurzu je dnes právě ona špinavá varianta death metalu. Tahle cesta tě neláká, v krvi máš spíše ty kudrlinky, zvraty, sem tam nějaký výjezd, sólo?

Možná i láká, ale nějak si neumím poručit a říct, že teď udělám pomalou písničku nebo písničku dle nějakého stylu. Hudba vzniká většinou tak, že si jen tak brnkám a když se mi něco líbí, tak si to rovnou nahraju a většinou si k tomu napíšu i hrubou linku bicích. Mám rád, když to slyším celé. A pak se snažím na tu část nějak navázat a pokračovat. Nový materiál, který je z části již připravený, je asi o něco pomalejší a méně technický, ale to není z důvodu nějakého předem vymyšleného plánu, prostě to tak vzniklo. Třeba mi můj kamarád konečně neřekne, že je to zase šicí stroj. A je zvláštní, že mi cca polovina lidí tvrdí, že je CD „New World Order“ čistý old school a ta druhá říká pravý opak. 

Co zpěv – v minulosti jsi nepůsobil jako frontman, teď jsi se k mikrofonu postavil. Je náročné řvát, aby to mělo nějakou úroveň? Hledal jsi dlouho polohy hlasu, než jsi byl s výsledkem spokojený? Nějaké vzory? 

To že řvu komplet vše já, je opět jen řešení, které vyplynulo ze situace. Dříve jsem zpíval tak maximálně třetinu materiálu, ale teď jsem to musel vzít celé. Polohu zpěvu jsem upravil především ve vztahu k věku, zjistil jsem, že ty vysoké ukřičené ječáky už nedávám, ale zbytek pořád funguje, jen je nutné trochu víc cvičit. Pokud se nám podaří ustálit sestavu, rádi bychom se poohlédli po zpěvákovi a kytaristovi. Ideálně v jedné osobě.
Na vzory jsem nikdy moc nebyl, to myslím ve smyslu, že jsem se nikdy nesnažil někoho napodobit nebo to dělat jako on. Každý by si měl najít svoji cestu, jinak to většinou skončí jako nepovedená kopie, proto asi nesnáším revival kapely. Ale moc se mi vždy líbil ten hluboký murmur Chrise Barnese, ale i brilantní zpěv s nádechem hysterie Martina van Drunena.   

Když si čtu texty, říkám si, že jsi asi docela naštvaný na současné poměry, tepeš do politiky, médií a dalších nepravostí, ale vracíš se i do minulosti a kritizuješ církev. Jsou pro tebe texty stejně důležité jako muzika, kladeš na ně důraz?

Naštvaný jsem, na zprávy v TV se raději nedívám, ale určitě to není něco, by mi nějak zatemňovalo mysl a kazilo život. Texty jsou obecně o zneužívání moci, hrabivosti, populismu a určité krátkozrakosti, která momentálně vládne celou Evropou. A církev je samozřejmě instituce, které se na všem zmíněném podílí a to dlouhodobě.
Při porovnání důležitosti hudby a textu je pro mě víc hudba. Dá se říct, že zpěv jsem vždy bral spíše jako další nástroj a určitě si znovu pustím skvělou muziku se stupidním textem než naopak. Ale když už o něčem zpíváš, určitě se snažíš, aby to dávalo nějaký smysl a bylo to něco z tebe. Proto mě mrzí, že texty úplně neumím psát. Mám třeba v hlavě nějaký příběh nebo téma, ale nedaří se mi myšlenky převést do formy textu, tak aby měl výsledek nějakou úroveň. Takže jsem rád, že na další desce, kterou bychom chtěli realizovat během příštího roku, už nebudu texty psát já a mohu se soustředit jen na hudbu.

CD jsi asi vydal vlastními silami, label jsi nehledal? Ono pro začínající kapelu, byť tvořenou zkušenými muzikanty, to dnes není lehké, u nás moc firem nefunguje a mají omezené možnosti, v zahraničí zase nové jméno těžko zaujme.

Ano, vydali jsme to za své, abych řekl pravdu, ani mě nenapadlo, že by naše CD někdo chtěl vydat. Až když o tom teď mluvíš. (úsměv) Takže jsme nikoho neoslovovali. A nyní se spíš chceme vydat cestou externí spolupráce či agentury, která bude CD a kapelu obecně propagovat. Už máme něco rozjednaného, podmínkou je ale klip, který musíme před dohodou dodat.

Jak důležitá je pro tebe vizuální prezentace? Kdo se postaral o grafiku obalu? Kdo je autorem loga?  A obrázek z titulní strany je namalovaný na zakázku, nebo jste jej uloupili někde na netu?

Jsem ajťák a začínal jsem jako grafik, takže vím, že nakrmit oči je velmi důležité. S obalem desky jsme spokojeni, i když je vidět, že na něj nebylo moc času, a na čem musíme zapracovat, je web. Ten najdete na adrese www.murmur.cz a je zatím čistě minimalistický, spíš takový rozcestník na další informační kanály.
Autorem loga je Pepa Ševčík, stejný člověk nám nakreslil i obal, ale pak jsem úplně náhodou na jedné online galerii narazil na obrázek, který se mi moc líbil a rozhodl jsem se ho použít, protože nám líp zapadal do názvu desky. A uloupili? Víš kolik to stálo? Kontaktovali jsme autorku grafiky a koupili si výhradní práva, takže jen obal vyšel na cca 20 % rozpočtu celé desky. Ale s výsledkem jsme maximálně spokojeni, ve výrobě jsou už i trička a obal nám zatím všichni moc chválí, takže spokojenost.

Jaké máte s kapelou plány? Už jste odehráli i koncert, takže další kroky povedou na pódia, kde byste se rádi objevovali častěji, nebo bereš kapelu jen jako občasný koníček? Bubeník Jakub je hodně zaneprázdněný v dalších kapelách a asi nebude mít na MURMUR dostatek času...

Koncertů zatím není moc, vše se domlouvá hodně dopředu, takže snad budeme hrát víc příští rok. Někdy si dělám legraci a říkám, že bychom rádi hráli alespoň tolik koncertů, co rozhovorů. (úsměv) Aktuálně máme všichni jiné zaměstnání než MURMUR, to ale neznamená, že bychom nechtěli hrát živě nebo to nemysleli vážně. Jakub je z nás k čistě profesionální dráze určitě nejblíže a časově toho má opravdu moc. Pár koncertů jsme toto léto kvůli konfliktu termínů museli vypustit, tak doufám, že to v roce 2024 bude lepší. Do konce roku plánujeme ještě jedno nahrávání – dvoupísňový singl – a na příští rok máme naplánované nahrávání další desky. A pokud budou koncerty, tím líp.

RECENZE

http://murmur.cz/
Bandcamp
Facebook


Zveřejněno: 15. 10. 2023
Přečteno:
709 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

12. 11. 2023 18:27 napsal/a Jorge6
Křest
bude křest v břrznu ?