Setkal jsem se už v minulosti s tvorbou moravské pětice s názvem WARNING VISION (dále WV), nebo ne? Tuhle otázku jsem si kladl v době, kdy ke mně dorazil z redakce dotaz, zda bych měl chuť o její tvorbě něco napsat. Mrknul jsem tedy na YouTube a Bandzone, něco si přehrál a došel k závěru, že jako celek jsem ji nejspíš ještě neslyšel, přestože její základy byly položené již před více jak 10 lety. Ale zato jsem při sledování videoklipu ke skladbě „Nezhasínej“ rychle pojal podezření (úsměv), že minimálně dva muzikanty z jejích řad už z dřívějška znám, a to dokonce i z jejich společného působení v kapelách MOTORBAND a REGON. Prvním z nich je kytarista, skladatel, kapelník a jediný zbylý zakládající člen WV Jan „Hans“ Jiříček, který byl v první fázi fungování zároveň i hlavním autorem repertoáru a hybatelem celého dění kolem skupiny. Jelikož za svůj muzikantský život působil už asi ve 20 kapelách (bez nadsázky), tak bych se divil, kdyby ho nějaký rockový fanda ještě dostatečně neznal. (úsměv) Druhým známým obličejem je pro mě někdejší vokalista výše uvedených (a i jiných) partiček Luděk Struhař, který sice i zde částečně uplatňuje svůj nesporný pěvecký talent, ale jeho hlavní pracovní náplní u WV, coby hudebníka, je bicí souprava. A i když formace v předchozím období své existence fungovala a něco i nahrávala se zpěvákem, tak v roce 2019 se mikrofonu chopila zpěvačka Marcela Paul, která se vyjma nových songů dokázala velmi dobře popasovat i s těmi staršími, výsledkem čehož je zhruba před rokem vydané debutové album „Soudný den“, které je do jisté míry právě takovým průsečíkem dosavadní tvorby kapely.
Devět věcí v povedeném zvukovém hávu je docela rozmanitých na to, abych je šmahem šoupnul do jedné konkrétní zavedené škatulky. Ale mohl bych začít tím, že nosnou linií skladeb je skvělou souhrou rytmiky (basák Dušan Bilik a bubeník Luděk) vytvořený hardrockový základ, dodávající jim patřičnou zemitost, kterou podporují i „hevíkové“ klávesy, někdy umístěné v pozadí, pouze dokreslující atmosféru, jindy pak vystupující do popředí a určující ráz dané hudební pasáže. Pokud si to situace žádá, tak se pod prsty svého vládce Lukáše Krejsy proměňují v klavír a vytváří tak popový óder v baladických částech kompozic, čehož důkazem je i song „Jsem jako stín“. Do toho všeho je se svou stěžejní úlohou začleněná Honzova řízná kytara, která se po většinu desky drží v právě popsaných vodách (tedy hard rock a metal), ale zároveň se v některých písních vůbec nebojí vybočit z řady a zcela nepokrytě se dostává až někam do groove poloh („Oheň“ nebo „Ztracená důvěra“). Ano, chápu, že si teď někdo bude ťukat na čelo, že píšu hlouposti, ale nic jiného mě k tomu při poslechu CD nenapadá, zkrátka jde o propojení něčeho na první pohled neslučitelného, což ovšem evidentně zkombinovat lze. (úsměv) Na extra článek by pak možná vydaly moje ódy na excelentní kytarová sóla, která ať už se odehrávají v klasickém rockovém vyznění, nebo se vydávají do experimentálnějších končin, tak podle mě mají jednu z nejvyšších kvalit, jakou můžeme na domácí scéně najít (stručně a krátce řečeno). Jestli máte po přečtení předchozích řádek aspoň trochu jasněji o tom, co můžete očekávat, nebo vás dokonce přiměly k tomu si muziku WV pustit, tak je to fajn. (úsměv) K úplné charakteristice ale zbývá ještě zpěv, který mi tak nějak neplánovaně zbyl až jako poslední, což vzhledem k tomu, že ho obstarává dáma, není asi zas tak úplně taktní. Jak už jsem uvedl, tak Marcela Paul se za mikrofon v kapele postavila v roce 2019 poté, co byl v předchozím období fungování tento post poněkud problematickým (asi ani ne tak co do kvality, ale spíše co do trvanlivosti pěvců) a navzdory tomu, že vokální party byly napsané pro zpěváka a ne zpěvačku. Protože jsou původní verze starších písní dostupné k poslechu třeba na Bandzone, tak ve srovnání s nimi bych řekl, že Marcela jim svým rockově nakřáplým hlasem přidala více na syrovosti a živelnosti. Stejné ingredience jsou pak samozřejmě využité i v dalších skladbách a zpěvačka se bez problémů dokáže pohybovat ve všech polohách, které jí autoři repertoáru připravili.
Na samotný úvod CD WV vytáhli hned dva hodně svižné a silné kusy, a to aranžérsky bohatý „Soudný den“, který je vzápětí následovaný stejně kvalitní peckou „Nezhasínej“, v níž mimo jiných kladů posluchače jistě zaujme instrumentální zručnost všech muzikantů, prostupující celou plackou. O tom, že i sama kapela je zřejmě považuje za stěžejní svědčí i skutečnost, že obě dvě věci se dočkaly svého obrazového zpracování. Po tomto úprku přichází přesun do úplně jiných vod, a to s baladou „Jsem jako stín“, o níž jsem se zmínil již v předešlých řádcích. Osobně bych tuhle věc asi klidně oželel, ale pokud má skupina zájem se prezentovat i v této poloze, v zásadě proti tomu nic nemám a musím rád uznat, že i zde odvádí kvalitní práci. „Oheň“, to je hodně epický kousek (především ve své druhé polovině, kdy se ke slovu se svým nástrojem dostane klávesista Lukáš) se silným refrénem, v němž zpěvačka přechází z nižších, naléhavých poloh až do těch vyšších, o kytarové moderně už jsem se též zmínil dříve. Přesně uprostřed nahrávky má své místo „Ztracená důvěra“, což je kratší zářez s ponurou atmosférou, opět opatřený kytarovou linkou, u níž je kombinovaný klasický hardrockový výraz s modernějším stylem. „Warning vision“ je jediným kusem, kdy je vyjma rodného jazyka částečně využitá angličtina, z níž vzešel nejen název písně, ale i kapely samotné. Co do hudby svým vyzněním zhruba navazuje na song předešlý, ale má ještě o něco tvrdší výraz. „Hra se lží“ se zpočátku tváří jako další balada podpořená akustickou kytarou, ale v jejím dalším průběhu se pomalejší a rychlejší části spíše doplňují. Podobně jako na úvod CD, tak i na jeho závěr čekají posluchače dvě velice svižné písničky, nejprve z mého pohledu vůbec ta nejlepší z alba nazvaná „Nejde to vrátit“, což je pořádný „fičák“ s refrénem zarývajícím se hluboko do paměti. Ani zde samozřejmě nemůže chybět parádní kytarové sólo, Marcelin řízný zpěv a na závěr i drsný řev, který bude nejspíš Luďkovým dílem. Přímočaří „Lovci“, o nichž bych mohl z části uvést totéž, co u předchozího válu, jsou více než kvalitní tečkou za celou deskou. Vyjma hudební náplně určitě stojí za podrobný poslech i velmi povedené texty, věnující se především závažným společenským tématům.
CD vyšlo v podobě šestipanelového digipacku s názvem alba korespondující titulní stranou, zbytek obalu je však graficky vyvedený nepříliš nápaditě až stroze, navíc s minimálním množství dalších informací a zcela chybějícím letopočtem vzniku nahrávky. Škoda, že poměrně velký prostor nebyl využitý trochu účelněji.
Veškerou práci týkající se zvukové podoby nosiče si kapela obstarala sama, nahrávalo se v domácích studiích dvou jejích členů a o finální mix a mastering alba se zasloužil bubeník a zpěvák Luděk Struhař.
„Soudný den“ je důkazem toho, že WARNING VISION jsou aktuálně ve velmi dobré formě a určitě bude stát za to sledovat, jak a kam se budou ve své kariéře dále posouvat.
Seznam skladeb:
- Soudný den
- Nazhasínej
- Jsem jako stín
- Oheň
- Ztracená důvěra
- Warning Vision
- Hra se lží
- Nejde to vrátit
- Lovci
Čas: 39:46
Sestava:
- Marcela Paul – zpěv
- Jan „Hans“ Jiříček – kytara, zpěv
- Dušan Bilik – baskytara
- Lukáš Krejsa – klávesy, zpěv
- Luděk Struhař – bicí, zpěv
