Čtyři roky existence, pět demáčů, jedna posmrtná deska v roce 1991, další v roce 2021 a nevím kolik reedic a živáků. Respektive vím, protože jich většinu mám doma. (úsměv) Většinu na několika nosičích. (úsměv) Některé na stejných nosičích vícekrát, protože… no co k tomu dodat? (úsměv)
Ano, jsem fanouškem kapely, která psala dějiny tuzemského hardcore & punku. Jsem taky fanouškem reedic, které vycházejí u PHR Records, jmenovitě LP „Válečný území“, 2LP „Válka“ s prvním demáčem, po němž chronologicky následoval demosnímek druhý, 2LP „Obyčejní hrdinové“. Trochu mě překvapilo, že poslední punkové demo „Dům na demolici“ vyšlo na desce u Warner Music, ale do vydavatelské politiky a práv nevidím. Zato vidím další Papagájův majstrštyk, záznam z vystoupení na Rockfestu 1987, kde byli HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY ve vrcholné formě. Nicméně slovem majstrštyk nemyslím jen muziku, která je všeobecně známá, ale taky provedení edice, resp. edic. Už ta základní by jinde byla označena jako limitka, ne tak u PHR.
Takže obsah:
- černá gramodeska v sáčku s antistatickou fólií
- příloha č. 1: formát 2x 30 x 30 cm, na první straně obsáhlá sleeve note od Aleše Opekara, na dvou vnitřních texty, na čtvrté fotografie
- příloha č. 2: reprint info letáku k Rockfestu ´87, na druhé straně programy jednotlivých dní s ručně dopisovanými poznámkami, trochu nepatřičně i program jednoho dne z roku 1988, na němž taky zahráli HNF
- příloha č. 3: reprint fanzinu Punk Maglajz, za jehož vydáním stáli HNF, zejména Petr Štěpán
- přebal s dobovými fotkami a seznamem skladeb
Vyšla i ta limitka, vinyl je bílo-červený, obal gatefold, a navíc je přiložen další fanzin – Punk Schrott. Zřejmě již vyprodáno.
Takže k muzice. Úplný úvod obstarala Lenka Zogatová (již před revolucí organizovala koncerty a podporovala kapely, které oficiálně hrát nesměly, po roce 1989 v činnosti pokračovala až do své předčasné smrti v roce 2014), která uvedla, že přijdou „TI HRDINOVÉ... NOVÉ... FRONTY“. Ti začali bez řečí pěkně zostra tím nejlepším, co tehdy měli v repertoáru, pěticí velmi silných skladeb. Jako první vytasili song „Obyčejní hrdinové“ – nervně tepající muziku a expresivně řvaný text. Potěšitelné je, že záznam zní velice slušně, že jsou pěkně identifikovatelné všechny tři nástroje, že basa pěkně brní, kytara v sólech řeže a bicí pěkně tepají. Po prvním songu Petr říká, že zahrají nový pořad „Obyčejní hrdinové“, který byl později zvěčněn na demu a z nějž se na live desku vešlo deset kousků; zbytek pochází z „Války“. A výběr se povedl skvěle, jak tehdy nové věci, tak starší jsou vesměs hity a patří k tomu nejlepšímu, co HNF kdy vytvořili. „Nepřítel“, „Nenávist“, „Bombardéry“ a „Loutka“ přežily zkoušku časem a dodnes je lze uctívat jako skladby, které patří do zlatého fondu tuzemského hardcore punku. Platí o nich totéž, co o titulní z dema/pořadu, jsou plně dramatických pasáží, nervy drásajících partů kvílivé kytary i uhrančivého řevu.
Na druhé straně se nějaká slabší místa najdou, oba skinheadské texty jsou přiblblé, z dnešního pohledu jsou samozřejmě za hranou, ale v době vzniku se scéna nedělila na punkovou a skinheadskou, všechno bylo promíchané a co bylo proti systému, bylo OK. Na podobném levelu jsou texty o punkové komunitě. Mně se samozřejmě trefují do vkusu texty s post-apo-war-zmar tématikou, které Petr napsal s fortelem, dokázal v nich perfektně popsat válečné běsnění i pocity lidí, které válka nějakým způsobem zasáhla.
Co je na celém záznamu nejpodstatnější, je forma, v jaké se kapela nacházela. Živě jí to opravdu hrálo, valilo, proti demáčům působí nahrávka mnohem živelněji a ostřeji, zpěv agresivněji a vše je důkazem, že HNF patřili mezi nejlepší kapely osmdesátých let.
Ještě se vrátím k průvodnímu slovu Aleše Opekara, který se kromě povídání o HNF věnuje okolnostem, za nichž byly organizovány Rockfesty, společenskému dění v tehdejší době, zamýšlí se nad tím, zda bylo košer na oficiálních akcích (pod patronací SSM a řady dalších organizací socialistického státu) vystupovat, nebo ne, a já s ním v závěrech souhlasím – bylo, pokud kapela zahrála to, co zahrát chtěla. A HRDINOVÉ to evidentně tak dělali, důkazem budiž song „To svět se posral“, který k předvedení v Paláci kultury schválen nebyl, ale zazněl. A i ty, které schvalovacím sítem prošly, se s životem uvědomělého socialistického mladého člověka rozhodně neslučovaly. S mou představou se lehce neslučuje několik pravopisných chyb nebo překlepů v Alešově pojednání i v textech, ani grafika sleeve-note není z nejpovedenějších, chtělo to nasázet do sloupců, dlouhé řádky se obtížně čtou.
Celkově, jak už jsem u podobně pojatých desek několikrát napsal, cenný dokument, který dokládá, jak zněly HC punkové kapely v časech, kdy nebylo možné pořizovat kvalitní oficiální nahrávky a kdy bylo každé živé hraní malým zázrakem. Koncertní záznam HRDINŮ z Rockfestu je proti řadě jiných lépe zvukově ošetřený a muzikanti podávají lepší výkony, než bylo tenkrát běžné, takže za tohle vydání se spoustou bonusových materiálů palec hodně nahoru.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Průvodní slovo Lenka Zogatová
- Obyčejní hrdinové
- Nepřítel
- Nenávist
- Bombardéry
- Loutka
- Strana B
- Zlo
- Punk a pogo
- Skinheadská noc
- Čas barikád
- Do boje!
- Provokace
- To svět se posral
- Skinheadskej punk
Čas: cca 40 min.
Sestava:
- Petr „Biafra“ Štěpán – kytara, zpěv
- Pavel „Naci“ Štěpán – bicí
- Leoš „Kosťa“ Kostelecký – baskytara, zpěv
