HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY – Obyčejní hrdinové

„Válka“ (1986), „Obyčejní hrdinové“ (1987), „Hororový věk“ (1987), „Dům na demolici“ (1988) a „Nová drákulomania“ (1988). To jsou demosnímky jihlavské kapely HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY (HNF). Ta fungovala pouhé čtyři roky, což stačilo k tomu, aby se stala legendou. Řada skladeb patří do tuzemské punkové učebnice, stačí zmínit „To svět se posral“, „Tanky“, „Bombardéry“ nebo „Dům na demolici“. Díky Papagájovi nahrávky kapely postupně vychází i na vinylech, na rozdíl od 3CD v režii EMI kompletní, bez škrtání podle čertvíkoho nepovedených skladeb. 

Po reedici jediného oficiálního nosiče „Válečný území“ a 2LP „Válka“ s prvním demáčem následuje logicky chronologicky demosnímek druhý, „Obyčejní hrdinové“, podle mnohých nejlepší nahrávka kapely. Historické a další souvislosti jsem podrobně uváděl v předchozích recenzích, takže si laskavého čtenáře dovolím na ně odkázat a přejdu rovnou k věci.

DIY kazeta „Obyčejní hrdinové“ vyšla v roce 1987, tedy v časech, kdy už komoušové trochu polevili v ostražitosti a nechali i pankáče dělat kravál, sem tam i oficiálně hrát (viz vystoupení HNF v Paláci kultury na Rockfestu, kde zazněl kompletní program „Obyčejní hrdinové“ plus několik skladeb z „Války“, kapela mohla hrát 90 minut!), aby jim hned nato byly koncerty rušeny; image, hudba a zejména texty HNF se s životem socialistického mladého člověka stále neslučovaly; a není divu. Na „Obyčejných hrdinech“ se neprovokující punk rock ocitl v těžké defenzívě, většina skladeb nervně tepala v postpunkové agónii, všudypřítomný zmar a hluboká deprese jen občas uvolnily místo jinak pojaté písni. A to se s jásáním na prvomájových průvodech neslučovalo.

Už dvakrát jsem HNF charakterizoval těmito slovy: Je zřejmé, jak silná kapela to tehdy byla, a to ve všech směrech, kompozičními postupy počínaje (myslím, že tak rozkročená punková kapela tady nikdy nehrála, HNF se pohybují od obyčejného punku k raw punku, dotýkají se i hardcore, horor punku i gotického rocku) a instrumentálními schopnostmi konče (všichni tři pánové opravdu umí a dodnes mě rozesmávají některé názory, které právě um členů kapely zpochybňují). A to nemluvím o uhrančivém expresivním projevu Petra za mikrofonem… A myslím, že jsem to trefil hned napoprvé. (úsměv)  Jestliže jsem na „Válce“ rozdělil songy do čtyř tématických kategorií, u „Hrdinů“ to zkusím rovněž, spíš pocitově – a výsledek je zřejmý, totální nadvláda jedné sorty:

Kategorie A: Post-apo-war-zmar: 
„Obyčejní hrdinové“, „Nepřítel“, „Nenávist“, „Bombardéry“, „Loutka“, „Sebevražda“, „Oběti války“, „Zlo“, „Maska“, „Vzpoura“, „To smrt je vítěz“, „Rituál smrti“

Kategorie B: Hardcore, punk, oi: 
„Punk a pogo“, „Provokace“, „Ještě neskončil čas barikád“, „Skinheadská noc“

Kategorie C: Politika: 
„Můj národ“

Kategorie D: O ničem: 
„Loupeživí rytíři“ (intro, do h(l)učení je odříkáván text)

Valná většina songů je výborná, vedle originálně pojaté nervní muziky plné jedovatých výjezdů, dunivé basy a nadupaných bicích zaujme Petrův naléhavý zpěv, který drásá nervy; podobný projev u nás tehdy nepoužíval žádný jiný punkový zpěvák. 

Vedle oněch válečných a depresivních záležitostí stojí za zmínku „Národe povstaň“, která má hudebně blízko k oněm post- věcem, ale text z velké části připomíná současné dění, jakoby Petr Štěpán slova psal včera, jen apel „národe povstaň“ působí spíše jako agitace nacionalistů. To hardcorová řežba „Provokace“ jako kdyby vypadla z dílny THE EXPLOITED (nebo TELEXU, „Generace“), nejrychlejší song nahrávky. Vymyká se přihlouplá „Skinheadská noc“, leč tu nutno brát prismatem doby vzniku. 

Třetí reedice HNF s logem PHR opět zaslouží pochvalu, hlavně za to, že vyšla. Obal je, podobně jako v případě „Války“, pojatý standardně, jedna kapsa, ve které jsou vloženy dva vinyly a textová příloha. Opomenuta zůstala sestava a nějaké info o nahrávání, což je škoda, i když sestava je všeobecně dobře známa, stejně tak to, že nahrávání proběhlo v srpnu 1987 za bojových podmínek – nicméně zvuk není vůbec špatný, řekl bych, že je lepší než u „Války“, pro tuto edici navíc prošel remasteringem (a opět není uvedeno, kdo se o něj postaral). Faktické záležitosti bych viděl raději než „falešný“ druhý hřbítek. 

Reedice - nebodováno.

Seznam skladeb:

A

1. Loupeživí rytíři
2. Obyčejní hrdinové
3. Nepřítel
4. Nenávist
5. Bombardéry

B

1. Loutka
2. Sebevražda
3. Oběti války
4. Zlo

C

1. Maska
2. Vzpoura
3. Punk a pogo
4. Můj národ

D

1. Provokace
2. To smrt je vítěz
3. Ještě neskončil čas barikád
4. Skinheadská noc
5. Rituál smrti

Čas: cca 60 min.

Sestava:

• Petr Biafra Štěpán – zpěv, kytara
• Leoš Kosťa Kostelecký – basová kytara, zpěv
• Pavel Naci Štěpán – bicí nástroje

www.phr.cz