Nejbližší koncerty
  • 23. 05. 2024Fenomenální baskytarista a vynikající zpěvák MARCO MENDOZ...
  • 24. 05. 2024MORTHYMER Mysteriózní persona, které dali život členové ...
  • 25. 05. 2024Warm-up festivalu Pod parou míří i do Ostravy! Vystoupí T...
  • 25. 05. 2024Koncert The Exploited se ze zdravotních důvodů bohužel po...
  • 27. 05. 2024NO FUCKER - d-beat & rawpunk z New York City, známý mj. d...
  • 29. 05. 2024Violent Way (USA) + Remdik (SK)
  • 31. 05. 2024Ráďa & Pepča proudly present: "Jen pro ten dnešní den sto...
  • 03. 06. 2024HIGH ON FIRE (USA) + REPELENT SS
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

2.–4. 6. 2023, Plzeň - Amfiteátr Lochotín

Neděle byla po hudební stránce oproti sobotnímu dni přijatelnější, ale že by to byla kdovíjaká výhra, bych neřekl. Největším tahákem byly závěrečné dvě kapely, které měly vše vynahradit. Přesto vyrážíme užít si poslední festivalový den již za slunného dopoledne.

První dva dny otevíraly kapely, které pluly na vlně heavymetalové, avšak otevření nedělného dne patřilo ostřejším tónům hrubozrnnějšího metalu s občasnými odskoky do vod hardcorových v podání české kapely FORREST JUMP. Ačkoliv tíhnu k tvrdším tónům metalového žánru, tak mě nikterak neoslovila (stejně jako před čtyřmi roky v Plzni), jen sem tam jsem si podupával s pivkem v ruce u ráznějších skladeb se zahuštěnou rytmikou a řezající kytarou. Víceméně podobné ARAKAINU současné doby.

Další kapela mě taky nijak závratně neohromila. Deathmetaloví REDSPHERE měli těžkotonážní nástup, ale bohužel kvůli basovému lomozu (silná basová linka) vepředu u pódia nebyl zvuk vůbec přehledný. Po třech skladbách jsem se přesunul do prostoru areálu, kde to bylo lepší. Nejvíce mě bavil bubeník, který to sypal přesně a závratnou rychlostí. Zpěvák nechrlil chrchlajícím growlem, ale hutným hrubším hlasem. To by byly menší plusy, jinak muzika většinou sklouzávala k průměrnosti, ale i tak nebyl koncert špatný. A pro zajímavost doplním, že REDSPHERE „přiletěli“ do Plzně z Nové Kaledonie, aby zde zahájili svoji část evropského turné, které mají na dalších zastávkách společně s legendárními JUNGLE ROT, kteří budou hrát 22. 6. na Basinfirefestu.

S akustickou kytarou a podbízivým hlasem nastoupil na scénu Chris Bay z FREEDOM CALL místo odpadnuvších WIND ROSE. Nechci ani domýšlet, co by bylo lepší, protože by to bylo prašť jako uhoď. Cituji z loňského reportu: „Hláskovat písmena „M.E.T.A.L.“ mi přijde dětinské a možná se i stydím, že jsem jel na ,metalový“ festival'". Ne každý umí udělat metalovou skladbu v akustické verzi dobře a tady bylo doslova vše špatně. Zvolil jsem raději důkladnou procházku po areálu.

ANY GIVEN DAY zacvičili s diváky neuvěřitelně. Tentokrát to jelo perfektně jak na pódiu od samotné kapely, tak i pod pódiem, kde se od prvního okamžiku až do posledního úderu bicích rozjel kotel vlnami pohupujících se a skákajících fanoušků. Nepřetržitý lesk rukou hrozičů, kteří si museli neustále ze zadních řad od lavic předávat enormní množství plavců (div, že to taktak stihali sekuriťáci vepředu) a v neposlední řadě se do toho všeho rozjelo pár koleček rychlých moshpitů. A to vše způsobila řízná a energická porce tvrdých (až deathcorových) riffů s mohutnou válcující dávkou groove spodků. Závěrem si řvoun Dennis Dieh, který používal i melodickou polohu zpěvu, skočil „zaplavat“ a zazpívat v davu za zvuku písně „Diamonds“ (cover Rihanny). Samozřejmě upravené do tvrdého metalcorového kabátu. A ačkoliv jsem kapelu neznal, tak vystoupení ANY GIVEN DAY bylo příjemné a zajímavé překvapení tohoto zatím ne moc vábně vyhlížejícího dne.

Takovým dalším překvapením, jelikož jsem nic neočekával, byla švédská kapela sestavená z pohledných dam nazývajících se THUNDERMOTHER. Dámy prvními tóny navnadily nefalšovaným rokenrolem. Sice jsem si ze začátku myslel, pokud hudba pojede v obdobném stylu, že mě hodinové vystoupení nebude celou dobu bavit, ale nebylo tomu tak. Ba naopak, protože jako celek se tady umně míchal jižanský rock s hardrockovou grácií s občasnými výlety do obhroublých kovových vod. Díky složení bicí, basa a kytara měla hudba slušný odpich a živelnou zpěvačku ještě sborově doplňovaly obě blondýnky používající strunné nástroje. Nejživější na pódiu byla po boku vokalistky basistka, ale kytaristka si to vynahradila v závěru setu špacírem mezi skandující fans. V hudbě THUNDERMOTHER se dalo najít vše zásadní z rockové hudby, ale hlavně na mě dýchl jakýsi feeling dejme tomu ze šedesátých svobodných woodstockových let v kombinací raných AC/DC, přičemž to vše bylo perfektně spíchnuto do slušivého kabátku. Byl to upřímný a pravdivý rokec.

Tak nějak jsem měl v povědomí, že následující dvě kapely nechci vidět a tak opět volím menší výpravu po areálu a pro nějaké nápoje. BEYOND THE BLACK a  ENSIFERUM jsem prolelkoval a tak nějak si žil v utlumeném režimu. Obě kapely jako zvuková kulisa k pospávání vcelku dobré. (úsměv) U té druhé powermetalové divočiny jsem sledoval blbnoucí okolí.

Na TESTAMENT se probouzím, chvilku váhám, zda jít, nebo nejít do kotle, ale nakonec volím správnou volbu a ocitám se připraven u pódia. K mému údivu bylo u pódia míň lidí (aspoň na mé straně), než bych čekal. Prostá, ale o to víc působívá scéna chrámu pekelného korespondující s posledním albem „Titans of Creation“. Bouřlivý nástup na pódium za zvuku skladby, kterou až tak nepoznávám, poněvadž zvukově to nebylo úplně v cajku, ale tušil jsem, že to bylo něco z novější doby. Ale u následujících skladeb, které prolítly v těsném závěsu za tou první, se již rychle chytám a vím, že „The New Order“ a „The Preacher“ jsou z mého nejvíc naposlouchaného a i oblíbeného alba. A vlastně to tak bylo po celou dobu silně nadupaného koncertu. Dvě novější skladby vystřídaly další dva již časem prověřené letité fláky. A ty nové si nikterak nezadaly s těmi staršími. Bylo to zabíjející a ty rány dával neustále charizmatický Chuck Billy, na kterém bylo znát, že tento koncert jej neskutečně bavil. A samozřejmě bavil i mě nejen on, ale i akční kytarista Eric Peterson, který byl nejblíže mojí straně pódia. Neskutečný řezník, který nebyl vůbec k zastavení a hodinu a půl dlouhý set škrtil kytaru bez oddychu. Kromě ostříleného basáka Steva DiGiorgia byl za druhou kytarou místo Alexe Skolnicka, který nepřijel kvůli rodinným důvodům, další mazák, a to Phil Demmel (VIO-LENCE) a za bicími se tentokrát se squadrou těchto thrashových titánů ukázal mladý bicmen Chris Dovas (místo předchůdce Dave Lombarda). Trochu mě mrzelo, že jsem neviděl dva protřelé muzikanty, ale nasazení a drive a neskutečná energie, která proudila z pódia, byla pořádným zadostiučiněním. S posledními fláky „Into the Pit“ a „Disciples of the Watch“ jsem konstatoval, že jsem viděl nejlepší koncert poslední doby. 

Bílá plenta přes celou pódiovou scénu. Ozývají se temné tóny „Post-God Nirvana“ a za plátnem se mihotají osvětlené siluety. Opona padá a za hřmotných úderů bicích nastoupili BEHEMOTH na pódium a výjezdem kytar rozjeli pekelnou show „Ora Pro Nobis Lucifer“. Vyvýšené bicí, kytaristé po stranách na rampě a samotný Nergal uprostřed pod nimi provolával „Habemus Satanas… Viva Blasfemia“. Svištící kytary, kvílivá sóla za doprovodu basy a mohutného dusotu bicích vyplňovaly celý areál plným soundem, jež umocňovaly šlehající plameny do kříže, které dostaly jasné obrysy až s přibývajícím časem večerního stmívání a nokturna noci. Skladby se střídaly jedna za druhou bez zbytečných proslovů a my jsme se mohli pouze soustředit na hudbu, která byla ve znamení songů stvořených v tomto století, přičemž samozřejmě nechyběla ani dobrá polovina posledního alba „Opvs Contra Natvram“ s rychlou skladbou „Malaria Vvlgata“, sborově euforickou „The Deathless Sun“, která si nikterak nezadala se starším okultním kouskem „Barzabel“. Z novinkové desky ještě nechyběl ďábelský „Versvs Christvs“ anebo velmi sympatická, kytarovou melodii protkaná a zároveň díky jednodušší stěžejní pasáži snáz zapamatovatelná „Once Upon a Pale Horse“. Rychlé a tvrdé blast beaty šikovně střídaly pomalejší pasáže s kytarovou hrou, občas dávaly vyniknout i pěkné basové lince, tak jako ve skladbě „O Father O Satan O Sun!“, která byť nečekaně, za dozvuku táhlé potemnělé melodie, ale velmi mocně ukončila tento nádherný koncert. 

Poslední dva koncerty kapel TESTAMENT a BEHEMOTH mi vynahradily všechno „nedobré“ na letošním Metalfestu. Z ostatních dní bych vyzvedl sobotní koncert ANNISOKAY a INSOMNIUM, v pátek mě bavila CRYPTA a TURMION KÄTILÖT. A jak jsem si to nalajnoval, tak to i bylo a i potěšilo. Závěr dobrý, všechno dobré. (úsměv)  

TESTAMENT

  1. Rise Up
  2. The New Order
  3. The Preacher
  4. Children of the Next Level
  5. The Pale King
  6. Practice What You Preach
  7. D.N.R. (Do Not Resuscitate)
  8. 3 Days in Darkness
  9. The Haunting
  10. Night of the Witch
  11. The Formation of Damnation
  12. More Than Meets the Eye
  13. Over the Wall
  14. Into the Pit
  15. Disciples of the Watch

BEHEMOTH

  1. Intro: Post-God Nirvana
  2. Ora Pro Nobis Lucifer
  3. Malaria Vvlgata
  4. Conquer All
  5. The Deathless Sun
  6. Evoe
  7. Blow Your Trumpets Gabriel
  8. Once Upon a Pale Horse
  9. Versvs Christvs
  10. Ov Fire and the Void
  11. Bartzabel
  12. No Sympathy for Fools
  13. Chant for Eschaton 2000
  14. O Father O Satan O Sun!

Foto z Metalfestu vlastní, Jirky a Petra.


Zveřejněno: 13. 06. 2023
Přečteno:
844 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář