A/64 – Demo 1984

Papagáj rabuje v čím dál tím hlubším undergroundu. Po různých živácích a demáčích relativně známých kapel tentokrát vylovil demo skupiny A/64, která existovala jediný rok a mezi kulty je řazena hlavně díky tomu, že působila už v roce 1983 – patří tedy mezi průkopníky punku v tehdejším Československu. Sešli se v ní ex-členové kapel RED DEVILS (Radek Šimůnek – kytara, Marcel Průcha – zpěv), KEČUP nebo FLASTR (v obou Jan Limburský, zpěv, resp. bicí), které doplnil basák Antonín Hlávka a v několika skladbách na altsaxofon Martin Klapper.

Kapela se dala dohromady na podzim 1983 a pod názvem PLASTELÍNA odehrála jeden improvizovaný koncert na svatbě kamarádky, aby se následně zavřela na zimu do zkušebny a od jara 1984 začala na tehdejší poměry celkem často koncertovat – od dubna do června stihla sedm akcí. Pak si dala letní prázdniny a během nich se muzikanti rozešli v názorech, kam s kapelou dál – a protože se neshodli, ohlásili na 18. září poslední koncert. A jak už to tak bývá, ne každý poslední koncert je poslední… takže shodou náhod vystoupili A/64 ještě v listopadu v Kladně. Tolik zkrácená historie souboru, ta podrobná je součástí balení, které obsahuje:

• přebal s vtipnou titulní stranou, na zadní seznam skladeb a sestavu
• černou gramodesku v sáčku s antistatickou fólií
• přílohu č. 1 – čtyřstránkovou podrobnou historii kapely s citacemi muzikantů a fotkami 
• přílohu č. 2 – texty k několika skladbám a seznam převzatých písní
• přílohu č. 3 – koncertní kartu s daty, místy a zajímavostmi k jednotlivým štacím

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že majitel desky se stane majitelem všeho, co se kolem A/64 šustlo. Já jsem nadšený hlavně z té historie, která je ještě bohatší a barvitější než ta uvedená v knize Kytary a řev nebo na webu Bigbítu, i když hlavní události jsou na všech třech místech popsány obdobně, na Bigbítu s nějakými nepřesnostmi. 

Jisté je ještě to, že áčko v názvu nemá nic společného s anarchismem, ale má původ v označení krému na ruce Indulona A/64, přičemž číslo 64 označuje rok, od kterého byla zavedena sériová výroba známého přípravku, který se podle původní receptury vyrábí dodnes, jen ono číslo z názvu zmizelo a nahradilo jej slovo Original. 

Po A/64 zbylo minimum materiálu, nějaké záznamy z koncertů a jediný demáč nahraný na jaře 1984 ve zkušebně na kazeťák, takže je asi jasné, jak vypadá zvuková (ne)kvalita. I kdyby se Marek „Barmy“ Jánský při remasteringu přetrhl, z původního mizerného záznamu by nedokázal vytáhnout nic víc než mizerný zvuk. To je prostě fakt, který poslech materiálu značně ztrpčuje a zpočátku jsem hodně bojoval, abych si desku znovu pustil. Mnohem víc mě bavilo číst historii souboru a dohledávat souvislosti než poslouchat muziku. Je to možná trochu smutné, ale je to tak. 

Nicméně známé úsloví, že na všechno se dá zvyknout, zafungovalo i tady. Časem jsem se dokázal nad zvukové martyrium povznést a v materiálu se zorientoval, takže mi z něj vypadlo několik záchytných skladeb, které mi přijdou výraznější. V první řadě cover DEAD BOYS „Sonic Reducer“ s původním textem, tudíž v angličtině, v druhé další cover, tentokrát od PETER AND THE TEST TUBE BABIES, který je ale opatřen českými slovy. Skladba je asi neznámějším kouskem A/64, protože vyšla na několika zahraničních kompilacích, kde asi obsahu textu nikdo nerozuměl, ale bavila typická chytlavá muzika jak z punkové učebnice. S textem je to těžší, začne (asi) ironicky směrem k dobové propagandě („povedla se úroda“), pak se překlopí k nenávisti, aby skončil apelem proti násilí. S texty se tehdy kapela moc netrápila, vedle několika lehce znepokojujících („Evakuace“, „Sebevrazi“) je tu řada pitomin – o zedníkovi, který šetří, aby mohl balit holky na diskotékách, o touze být doktorem nebo o nějakém tlusťochovi, co si pořád cpe břicho, aby měl nakonec strach z infarktu. Takže spíše odlehčená témata, žádný velký aktivismus.

Muzika se vedle typicky vedených punkových věcí model 77 sem tam lehce odchyluje, začátek „Evakuace“ se plíží, ale po chvíli jsme zpátky, včetně typického rozjíveného zpěvu, místy až parodického. Chápu, že A/64 byli v roce 1984 docela úkaz, muzika šlapala, jednoduchá rytmika zabírala, stejně jako zaujal zvuk kytary, která zněla svojsky, což bylo v tehdejší době ale znakem prakticky každé kapely, protože nástroje byly nevalné úrovně a lezl z nich originální zvuk, často daný nějakými efekty. 

V několika písních se objevuje altsaxofon, např. v „Blbosti“ rozehrává docela divočinu, v „Anarchii“ pak připomíná improvizaci (= anarchii); o divočině se nechá mluvit i v případě coveru THE EXPLOITED „USA“, protože song směřuje k HC, se kterým si A/64 taky sem tam pohrávali, nejen v této převzaté písni s totálně antiamerickým textem. Dalším převzatým songem je často coverovaný hit SEX PISTOLS „(I´m Not Your) Stepping Stone“ (u nás jej nahrálo např. XIII. STOLETÍ na album „Vendetta), takže z šestnácti písní je čtvrtina převzatá – ale to není nic neobvyklého, řada punkových předrevolučních kapel hrála cizí věci a často to jejich fanoušci ani netušili. 

Další autorské písně jsou vedeny v punkových rytmech i tempech, většinou mají něco jako výrazný refrén, klasické sloky a zpěvák vykřikuje různě zohýbaným, někdy i frackovitým hlasem. Pomalejší rozjezd „Zrychlovačky“ je logický, stejně jako to, že se postupně bude zrychlovat až k HC. Za mě nejlépe fungují „Tlustej“ a „Zrychlovačka“.

Bez zajímavosti není další působení členů A/64. Strunná sekce se po skonu kapely přesunula do GARÁŽE, zpěvák zakotvil v MARLENE (zpočátku gotický rock, později nová vlna), kde se později objevil i kytarista. Basák založil VESELÉ FILIŠTÍNY (industrial), kteří se pak proměnili v STŘEDNÍ EVROPU a M.A.C. OF MAD. Nejznámější angažmá získal po působení v popové LYŘE bubeník, který zakotvil v ORLÍKU. A saxofonista, poté, co se oženil do Dánska, se věnoval skládání hudby a experimentální filmařině.

Jako svědectví doby cenný dokument, který dokládá, že už v první polovině osmdesátých let u nás punk několik kapel produkovalo na celkem solidní úrovni. Z mého pohledu jsou ještě cennější doprovodné materiály, kterým tleskám.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Netopýr
2. Sonic Reducer
3. Kultura (Já nemám šajn)
4. Evakuace
5. Nová
6. Sebevrazi
7. Pepí
8. Doktor CSc.

• Strana B

1. Blbost
2. USA
3. Pathysterie
4. (I’m Not Your) Stepping Stone
5. Stará
6. Tlustej
7. Zrychlovačka
8. Anarchie

Čas: cca 30 min.

Sestava:

• Marcel Průcha – zpěv
• Radek Šimůnek – kytara
• Antonín Hlávka – baskytara
• Jan Limburský – bicí
• Martin Klapper – altsaxofon 

Bandcamp

www.phr.cz