Nejbližší koncerty
  • 23. 02. 2024Plzeň, Pod Lampou
  • 24. 02. 2024SEVEN (České Budějovice) + DEAD DANIELS (Praha) společně ...
  • 28. 02. 2024UNDERCROFT Death/Thrash metal (Chile) DEKAPITED Thrash...
  • 06. 03. 2024Stíráš si pot z čela při paralýze volbou během listování ...
  • 08. 03. 2024Hrají: XIII. STOLETÍ legendární gothic rock ( Jihlava ), ...
  • 09. 03. 2024Tortharry, Murmur, Bloodcreek
  • 12. 03. 2024DAVID ELLEFSON (ex-Megadeth) - Bass Warrior Tour 2024. P...
  • 15. 03. 2024- - - First Spring HARDCORE THERAPY - - - 15. 3. 2024 - -...
TELEPATIE V

LP 2023, PHR Records / alternativní punk / Česko

„Nejlepší punk byl stejně DYBBUK.“ To jsou slova, která mám usazená hluboko v paměti, slova, která se mi pravidelně vrací na mysl, když se někde objeví zmínka o kapelách PLYN, DYBBUK nebo ZUBY NEHTY, což jsou názvy stejné party dam a sem tam nějakého pána. K PLYNU chovám  sympatie od první poloviny osmdesátých let, kdy se mi do rukou dostala kazeta s nahrávkou několika jeho písní, které mi tehdy učarovaly – a dodnes mám v hlavě tehdejší syrovější verze skladeb „Podivná kuchařka“, „Tygr“, „Poletíme“ nebo „Ale čert to vem“. Osmdesáté roky plynuly, z PLYNU se stal DYBBUK (EP „Rock debut 1“), z DYBBUKU část sestavy odešla do PANIKY a část založila ZUBY NEHTY, aby se v ZUBECH NEHTECH zase zásadní parta po roce 1990 sešla. ZUBY NEHTY mají od té doby na kontě několik řadových desek, neřadovou „posmrtnou“ kolekci DYBBUKU i best of výběr, přičemž skoro na všechna alba zařadily vedle nových i nějaký letitý song z osmdesátých let.

PLYN, resp. DYBBUK vyšly z podzemí, míchaly punk, novou vlnu, alternativu i underground (v případě undergroundu mám na mysli návaznost na tzv. druhou kulturu sedmdesátých let), v textech poetické, rozjívené i vážnější polohy, kterým dávaly originální podobu. V roce 1984 šlo o ryze ženskou kapelu, která se právě na začátku uvedeného roku přejmenovala z PLYNU na DYBBUK a rovněž se posílila o novou členku. K triu Marka, Hanka, Pavla se přidala Kateřina a rozšířila nástrojové obsazení (kytara, baskytara/piano, bicí, 3x zpěv) o saxofon, flétnu a další zpěv. A hned první koncert v novém složení Na Chmelnici v dubnu 1984 se podařilo zaznamenat a po téměř čtyřiceti letech vydat na gramofonové desce. Postaral se o ni jako obvykle nejaktivnější tuzemský label PHR Records a vypravil ji tak, jak se to sluší a patří – s pěkným přebalem a poctivou přílohou. Na přední straně koláž z dobových fotek, na zadní rovněž plus seznam skladeb, na vnitřňáku další nálož fotek a texty ke všem odehraným písničkám s uvedením jejich autorek.

A koncertní záznam je nejen důkazem onoho míchání, ale taky toho, jak kreativní a nespoutanou kapelou tehdy DYBBUK byl. Dívky odehrály devatenáct skladeb, které si samy složily (žádný cover) a taky samy nazpívaly – tedy každá si nazpívala své věci, včetně bubnující Hanky, takže se střídají tři přístupy ke skládání a tři hlasy, ve sborech asi čtyři – novicka Kateřina se autorsky nepodílela, vokálně možná ano, alespoň je to uvedeno na vnitřní příloze. Koncert začíná hlášením nádražního rozhlasu, po kterém následují vůbec první prezentovatelné písně kapely – „Paní I“ a „Paní II“, k nimž napsala texty bývalá členka Renata Weinerová. Snadno zapamatovatelné písničky s jednoduchými texty, s rozjíveným zpěvem, druhá s neurotickým piánem, do kterého Marka bušila skoro jako do bicích. „Podivná kuchařka“ jde ještě dál, vlaje od alternativního rocku po svižný punk, naproti tomu „A ještě ke všemu“ je vedena jakoby ležérně, což je poznávací znamení většiny Hančiných písniček, ať už jde o „Kámoše“, „Sen“ nebo „Kroky“. Je to nejen způsobem komponování, ale hlavně zpěvem, Hanka je prostě ležérnost sama. (úsměv) To Pavla se drží spíše civilnějších poloh („Ale čert to vem“), zato Marka je rozdováděná: v „Podivné kuchařce“ je rozverná až uječená, ve „Smrti“ zachmuřená i jedovatá, jinde excentrická („Dopis“), klidně i ležérní („Revizor“), v „Poletíme“ pak vystřídá výrazů několik. 

Jak jsou pestré zpěvy, tak pestrý je přehraný repertoár. Dámy tehdy neřešily stylové ukotvení, ony si prostě hrály tak, jak je to zrovna napadlo. To, že v řadě skladeb znělo piáno, byla jedna věc; druhá pak zařazení saxofonu nebo flétny, přičemž sax-party sunuly muziku kamsi k undergroundovým kapelám sedmdesátých let, piáno pak různě těkalo a místy pro něj bylo slovo „avantgardní“ málo. Tyhle „vylomeniny“ odlišovaly DYBBUK od kapel, které tehdy patřily do alternativního ranku – a samozřejmě je odlišovalo ryze dámské obsazení. A taky to, že Marka měnila v průběhu koncertu nástroje, takže v některých písních nehraje piáno, v jiných baskytara, přičemž když na tu basu dojde, je hned nepřeslechnutelná – slyšte optimistickou „Radujme se a buďme štastni“ složenou na truc soudruhům, kteří označovali texty DYBBUKU jako depresivní. Mně tedy tahle kapela vždycky přišla pozitivní, z poslechu jejích skladeb jsem měl radost a dodnes se mi ty letité songy líbí. Většinu dokážu poslouchat pořád dokola, což je i případ téhle desky, která mě baví od začátku do konce, byť nějaké vyčnívající momenty bych samozřejmě označit mohl. Takže top kusy: „Podivná kuchařka“, „A ještě ke všemu“, „Ale čert to vem“ a „Poletíme“. 

U takhle starých nahrávek bývá kamenem úrazu zvuk. Koncert DYBBUKU má pravda zvuk syrovější než pozdější studiová nahrávka největších hitů (je na ní většina písní jako na tomto živáku), ale na dobu pořízení zní deska překvapivě dobře, asi to tehdy Na Chmelnici nahrával přímo zvukař. A ještě bych doplnil, že pokud někdo album poslouchá na Bandcampu, tak samozřejmě jako vodítko OK, ale zvuk z desky mi přijde lepší a není to jen lepšími reproduktory, které používám při poslechu z audio systému.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

  • Strana A
  1. Paní I
  2. Paní II
  3. Podivná kuchařka
  4. A ještě ke všemu
  5. Revizor
  6. Kámoš
  7. Dopis
  8. Smrt
  9. Sen
  10. Radujme se a buďme štastni
  • Strana B
  1. Každý má svou pravdu
  2. Tygr
  3. Na konci ulice
  4. Kroky
  5. Kilgore Trout
  6. Ale čert to vem
  7. Krvavé koleno
  8. Na Můstku
  9. Poletíme

Čas: cca 44 min.

Sestava:

  • Hana Řepová – bicí, zpěv
  • Pavla Jonssonová – kytara, zpěv 
  • Marka Míková – piáno, basa, zpěv 
  • Kateřina Jirčíková – alt saxofon, příčná flétna, zpěv

Bandcamp

www.phr.cz


Zveřejněno: 28. 04. 2023
Přečteno:
757 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

01. 05. 2023 08:32 napsal/a Johan
-> Paní III
Díky za upřesnění, opraveno.
30. 04. 2023 18:04 napsal/a Pani III
Ja jen, ze Dopis, Poletime a Revizora zpiva Marka... :-))