Ahoj všichni! Ani se s první otázkou nebudu snažit o titul z originality a rovnou se zeptám, jaké se k vám, pár dní od vydání, dostávají ohlasy na novinku?
Krusty: Po pravdě, zatím jsou reakce moc fajn a přestože děláme hudbu primárně jen a jen pro naše potěšení a ukojení – je to velice příjemné a jsme moc rádi. Kdo by nebyl? Naše tvrdé fanouškovské jádro je věrné a prošlo s námi všechny dosavadní etapy – jsou to trpěliví objevitelé a jejich věrnost je nestydatě sympatická. Takže: jsme rádi, že jste!
Andrea: S vydáním naší nové desky se ke mně dostávají ohlasy veskrze pozitivní, což mě udržuje na velice příjemné vlně určitého zadostiučinění po x letech mé vlastní relativní nečinnosti ve smyslu aktivní tvorby. Tak trochu čekám, kdy přijde nějaká pořádná facka, kterou jsem ale vlastně už připravená zpracovat v linii zdravé sebekritiky a pokorného přijetí, ale můj dobrý pocit z odvedené práce si tím v žádném případě nenechám vzít. (úsměv)
Kubýk: Zatím se ke mně dostávají samé pozitivní ohlasy, z čehož mám velkou radost. Svůj vlastní výkon vnímám velmi střízlivě, leč jako celku se nám myslím povedlo nahrát minimálně kvalitní a zajímavou nahrávku, za kterou se nemusíme stydět. Bude zajímavé pak časem vnímat i kritické ohlasy.
Znamenal příchod nových tváří velkou změnu, bavíme-li se o činnostech tvůrčích a následných pracích studiových?
Krusty: Každá nová krev, která se smísí s tou starou, je oživujícím a nakopávajícím elementem. Obě dvě nové tváře – Andrea Baslová a Kubýk Fritsche – nejsou vlastně až tak nové, protože s námi fungují od roku 2018. A Kubýk zaskakoval za kytaristu Medvěda už v roce 2016 na dvou koncertech. Ale tentokrát poprvé pouze otrocky nepřehrávali staré songy, ale podíleli se na tvorbě songů nových. Samozřejmě, že to znamenalo nový a podotýkám svěží vítr do zažité tvorby. Kubýk je jiný kytarista než Medvěd a v kytarových aranžích je to znát. Výhodou je, že on se realizuje asi v šesti dalších projektech, tudíž ve FORGOTTEN SILENCE nechává promlouvat hlavně svoje experimentálnější „já“ a my jsme za to moc rádi.
Andrea převzala post hlavní vokalistky – a to je samozřejmě po dvaceti letech a třech bez-ženských albech změna jako hrom. A poprala se s tím k naší naprosté spokojenosti a přiznávám: velkému údivu. Snad nás jenom trochu mrzí, že zbytek kapely na nahrávce působí jako její kompars, ale budiž… takový je život. (smích)
Jak se na albu pracovalo nově příchozím? Cítili jste jistou svázanost, ještě lépe zodpovědnost s odkazem, jež se doposud podařilo FORGOTTEN SILENCE zanechat, nebo tím, že se jedná o kapelu, která se nebojí experimentovat a její cesty můžou směřovat do jakýchkoliv zákoutí, tento druh obav prakticky neexistuje?
Andrea: Naprosto přirozené a nenucené mentální napojení na celou kapelu a její členy, které v posledních letech vzniklo a ovládlo přítomnost (někdo tomu říká chemie), mi pomohlo zcela zásadně. Neskrývala jsem obrovskou úctu ke všemu minulému (Hanka, Jirka Kučerovský, Hyenik atd. atd.) a vědomí, že bych se měla zařadit do takové řady skvělých muzikantů, bylo lehce znervózňující, ale taky motivační. Byla jsem umravněna v přílišném obdivu, a tak jsem zatla drápky lehké drzosti a zkusila jsem celé vokály vymyslet tak, aby celku pomáhaly držet pohromadě a ideálně ho ještě pozvedly. Pokud se to povedlo, je to jenom dobře. Limity neexistovaly. Děkuju Krustymu za bezmeznou podporu!!!
Kubýk: Vzhledem k tomu, že jsme spolu s Andrejkou absolvovali docela dost koncertů, kde jsme se v podstatě museli sžívat se starším materiálem kapely, měli jsme v krvi, jak se v kapele hrálo ve všech jejích obdobích. Stejně jako Andrea cítím hluboký respekt ke všemu minulému, ať už se bavím o hudbě nebo o bývalých členech, leč jsem zároveň při tvorbě partů vycházel především z toho, jak se to líbilo mně. A Krustymu. A Martymu. (smích) Nicméně prostor, ve kterém lze v rámci kapely se svým nástrojem manipulovat, je v podstatě omezen především vlastní hráčskou výbavou a lehkým dohledem dvou zmíněných persón. (úsměv)
Jak moc ovlivnila premiérová spolupráce procesy tvorby, potažmo nahrávání? Přistupujete v případě nových tváří k jistým kompromisům a zohlednění jejich potřeb, nebo se musí chtě nechtě přizpůsobit?
Krusty: Nejsem si vědom nějakého extra benevolentního zacházení. Oba dva novicové jsou sebevědomí, zkušení a plnohodnotní muzikanti, tudíž není důvod jednat v kolektivu v rukavičkách. Celé je to asi spíš o přizpůsobení se potřebám nahrávky. Nedovedu si ani představit, jak by se měla zohledňovat ta, nebo ta potřeba jednoho člena kapely.
Hned na začátku skládání jsme si vymezili jisté mantinely, které nám měly pomoci nahrávku osvěžit a odlišit. Například kytara nebude metalově hluboká a nebude se pohybovat pouze v nejnižších polohách, ale naopak bude spíše středová a nepojede od začátku do konce, ale bude využívat i pauz, záseků a zpětných vazeb. U vokálu jsme nechtěli používat Andreiny osvědčené hlasové polohy z dob MEMORIE. Sama se dopracovala k úplně jinému a (pro nás) mnohem svěžejšímu a čitelnějšímu výrazu. U kláves jsme si zakázali v minulosti tolik hojně využívané najazzlé rejstříky atd. atd.
Samotné nahrávání bylo příjemně funkční. Výhodou Andrey a Kubýka je jejich vstřícnost k novým technologiím a jejich přirozené používání. Kubýk moc pomohl na začátku prací, kdy jsme u něj zaznamenávali prvotní nápady, k nimž on potom například přidával orientační bicí. Andrea připravila demo-nástřely zpěvů u sebe doma a i pro finální nahrávání dodala přearanžované backing vokály, které se operativně měnily. Takový luxus by nám asi dvoutýdenní nahrávání ve studiu neposkytnulo… Naštěstí se už od roku 2012 můžeme bavit nahráváním v Martyho domácím studiu, což je pro nás jako kapelu rozesetou po celé republice ideální řešení…
S otázkou předchozí úzce souvisí i dotaz na Andreu a Kubýka. Lze výše zmíněné procesy, odehrávající se v řadách FS srovnat se zkušenostmi nabytými v jiných seskupeních, nebo jde o zcela unikátní zážitek?
Andrea: No to je super otázka na ty procesy, protože si živě pamatuju, jak jsme se přesně s Krustym a Martym o tom bavili při nahrávání zpěvů. A sice že konečná podoba těch skladeb je výsledkem právě toho, jakým způsobem to v čase vznikalo a přidružených okolností. Kdybychom měli všichni skládat společně na zkouškách, zavření v nějaké zkušebně, bude výsledek diametrálně odlišný. A to nejen proto, že bude mít třeba každý momentální potřebu řešit konkrétní takty a postupy základu pro jiné nástroje, a to pak může zabřednout spíš do diskuzí než do hraní jako takového (a já mám radši to druhé), ale i pro technickou stránku věci, kdy prostě na místě nevykouzlíš rovnou sbory, nebudete točit čtyři takty dokola jen proto, aby Tě „něco“ napadlo…
Já myslím, že pro řadu kapel je drcení na zkušebně dneska už trochu přežité (tak jsme hodně fungovali s MEMORIÍ) a díky technologiím fungují na bázi sdílení nápadů v nahrávkách, každý třeba ze svého pokojíčku, ve svém klidu, ve svém tvůrčím momentu. Takto jsem třeba dělala backing vocals pro Petra Staňka z LIVEEVIL na album „Blacktracks“, které tedy ve výsledku dopadly úplně jinak, protože jich řadu ve studiu při nahrávání přepracoval nebo spíš zcela vymyslel Kärtsy Hatakka z WALTARI, který desku produkoval, takže se vymýšlelo a učilo za pochodu. Tam nebyl příliš prostor pro invenci, neříkám, že by mi to nevyhovovalo, ale nedalo se do toho vložit nic moc víc osobního.
S klukama z ABSTRACT ESSENCE jsem kdysi na Manifestu zpívala song „Just Between Us“ a tam jsem si ten motiv hlavní linky udělala nějak v hlavě, následně se na to, už ani nevím jak, s Ondrou napasoval text a ve studiu jsem byla dost nervózní, protože jsem říkala, že je to vlastně zkouška a už nahráváme… (smích)
Pravý opak to bylo se SSOGE, kde jsem byla jen použita na jeden z hlasů do sborů na „Návazu“, které už vymyslela Hanka. Takže tam šlo jen o to se to naučit a předat.
Takže práce na FS? Ty vole… Chodila jsem v létě po lese se sluchátkama a říkala si, že to prostě naposlouchám a ono mi něco vyplyne... Víš jak to dopadlo? NULA!
Takhle fungovalo naposlouchávání „Thots“, ale ne vymyšlení nové tvorby. Na to jsem přišla záhy, kdy už mi bylo blbé mít podklady a nic neposílat. (smích) Takže jsem musela zasednout cíleně k PC, otevřít Cubase a zkoušet. A u nás to je takto už jen kvůli tomu, že bydlíme každý úplně a o dost jinde. Výhoda je, že se člověk nemusí před nikým stydět a omezovat, když z něj lezou nějaké blbosti, protože si to v té první fázi hodnotí sám. Překopávat základy už jsem moc nemohla, ale několikrát jsem si do toho střihla a něco prodloužila či ubrala, aby mi to dávalo větší smysl…
Ve výsledku to byla skvělá práce a (klišé) ohromná zkušenost. Posunula jsem své hranice práce a i ty tvůrčí.
Kubýk: V každé kapele zažívám odlišný přístup v celkovém konceptu, skládání a tvorbě. Nejinak je tomu u FS. A protože u FS máloco funguje jako v normálních kapelách, i tato část práce je zajímavým zážitkem. (smích) Rozhodně jsme nepracovali stylem, který by fungoval v jiných kapelách, ve kterých jsem, ale bylo to perfektní. Od vytváření koster ať už ve dvou s Krustym či ve třech i s Martym, v jehož přístavku L'atelier Fumoir drtivá většina materiálu vznikala. Je to neuvěřitelně útulné místo, kde jsem vlastně nikdy (kromě samotného ostrého natáčení, kdy jsem měl vyhrazenou na skladbu jeden den a byl to občas záhul) neměl pocit, že pracuju. Atmosféra byla extrémně uvolněná a stres minimální.
Když jsme se s Krustym bavili pár dní před dnem D o tématech zachycených v příběhu „Vemork Konstrukt“, vcelku mne odbyl a odkázal na vlastní představivost. Posléze přiznal částečnou inspiraci filmem BladeRunner.
Čím tě tento legendární sci-fi snímek tolik oslovil a v jakých souvislostech s aktuálním albem vnímáš jeho přínos?
Krusty: Chtěl bych se přiznat k tomu, že nejsem velkým příznivcem sci-fi filmů. Původního Blade Runnera jsem si kdysi koupil na dvojdiskové DVD edici a po prvním zhlédnutí jsem disky založil, že už nikdy více. Cestu k tomuto filmu mi zprostředkoval paradoxně starý československý kult Ikarie XB-1. Tento film mě celkem nepochopitelně uhranul a já dva dny poté kliknul v nabídce sci-fi žánru na Blade Runner 2049. A tenhle film mě naprosto dostal. Navíc se mi klávesista Marty náhodou svěřil, že tohle je jeho nejoblíbenější film minulého roku. Oklikou jsem se vrátil k „prvnímu dílu“ a bylo vymalováno. Atmosféra odlidštěného velkoměsta, plného anonymních lidí a jejich tajných tužeb, neřestí a fobií, blikajících neonů a závojů mlhy uprostřed věčného deště – to je prostě bladerunnerovské. A když k tomu připočtu, že moje nejoblíbenější album IRON MAIDEN „Somewhere In Time“ čerpá alespoň graficky ze stejného zdroje, bylo vymalováno. A kromě jisté inspirace designem a náladou mne oslovil konflikt a rozpor mezi lidskou přirozeností a umělými pravidly totalitní společnosti.
Existuje-li otázka, na kterou bych měl vsadit jako na favorita nejčastěji pokládaných, volím „Verdikt22: neplatí nic“ a z jakého důvodu ruština. Takže, proč jste pro závěrečnou píseň, jako jeden z jazyků, zvolili právě ten ruský?
Krusty: A proč ne zrovna ruština? Mým přáním bylo vpašovat na album kromě angličtiny a češtiny i jinou náladu prostřednictví jiného jazyka. Ruština byla nasnadě, protože Andrea je se svou znalostí několika jazyků téměř polyglot a ruštinu pečlivě a dlouho studovala přímo u zdroje. Takže proč ne? Ruština i ruská kultura je velice bohatá a inspirativní. Sem s ní.
Andrea: Ruštinu jsem vystudovala jako můj hlavní obor a ačkoliv mě následné práce časem zavály trochu jinam, tak mě stále baví a mám hodně ruskojazyčných přátel. Myslím, že toho chtěl Krusty trochu využít a „zaprovokovat“ na albu i něčím „jiným“. Zpětně to vnímám tak, že ruština tomu songu a vůbec albu dává trochu jiný prostor, rozšiřuje ho, a teď nemyslím co do posluchačského publika, ale ta naléhavá a bezradná emoce v ní ukrytá prostě dokáže aktivovat pozornost. Celá skladba je o určitém dialogu, byť se často odehrává pouze v hlavě jednoho člověka.
Kromě vaší základní pětky byla k dosažení dokonalosti sezvána čtveřice hostů. Můžete se krátce pozastavit nad jejich přínosem a jak probíhal kontakt a vzájemná spolupráce?
Krusty: Nejvíce si zahostoval legendární Chymus, kterého všichni známe z kapel CLOSING, ISACAARUM, ANTIGOD, INNER FEAR nebo PAČESS. Pro jeho profesionálně jedovatý vokál máme slabost a pokud si dobře pamatuji, s FORGOTTEN SILENCE si někdy v roce 2007 i dvakrát zakoncertoval. Víme, že je to profesionál a stejně tak se ke svým partům postavil. I já jsem po letech oprášil svůj hrubší rejstřík, ale Tom (Chymus) je přece jen svojí kvalitou jinde. Je pro nás ctí jej na albu mít.
Druhým osloveným byl Radek Kopel aka RDKPL. Pro ty, kdo neví: legenda tuzemské noise scény. Kdo by neznal jeho bývalou aktivitu NAPALMED? Dnes funguje jako EINE STUNDE MERZBAUTEN a pro album nám poskytnul spoustu elektro i industriálních ruchů, které se staly nedílnou součástí nahrávky. Nepoužili jsme je příliš okatě pro první signální, ale spíše jako koření, bez kterého by byla chuť alba zcela jiná…
Kytarovým pidi-příspěvkem se blýsknul i nehrající kapitán Medvěd a v poslední skladbě, tebou zmiňovaném „Verdiktu“, řádil náš dvorní grafik, ale jinak skvělý programátor, bubeník a kytarista Radek Doleží alias Onehalph. Z demáče k inkriminované skladbě vykřesal k naší veliké spokojenosti něco, co je pro někoho dokonce vrcholem alba – což je úžasné!
Andrea: Osobně jsem vlastně pracovala pouze s Chymusem, který mě v minulosti na nějakém koncertě přesvědčil svým živým projevem, tou uvěřitelností a emocí, a říkala jsem si, že by bylo fajn zkusit něco společně. Celý nástřel vokální stránky alba vlastně nechal Krusty apriori na naší domluvě s Tomem, takže jsme si vzájemně řekli, kde bychom cítili nějaká místa pro něj, pak to prošlo ještě řadou revizí, ať už z mé strany, od Toma nebo od kluků u finálního mixu. Tomáš se chtěl potkat u jeho nahrávání, což pomohlo, mohli jsme si oba rovnou říct, co ano a jak ne. Bylo to emotivní a fajn. Na desce má své místo a bylo mi ctí.
Kubýk: Medvěd zanechal na albu letmý otisk stejně jako v případě „Kras“. Jeho party se nahrávaly u mě doma a Marty je kulantně a nenápadně zapracoval do celku. Můžete hádat, kde se ozývá. (úsměv)
Vypadá to, že jste se tentokrát rozhodli na poli distribuce neponechat nic náhodě a „Vemork Konstrukt“ má nejen dva vydavatele, ale hned i několik fyzických podob…
Krusty: Tohle je kapitola sama pro sebe. Když jsme hledali vhodný label, v úvahu přicházela tři vydavatelství. Do užšího výběru se dostala dvě, přičemž samostatná nabídka každého z nich nebyla úplně stoprocentní. Nakonec jsme dali hlavy dohromady a výsledkem je spolupráce dvou velice aktivních firmiček, které poslední dobou opravdu tvrdě makají a kooperace mezi nimi je přinejmenším pro mě osobně splněným snem. Momentálně nevím o nikom vhodnějším, než je duo Magick Disk Musick a Doomentia. Jak Berry, tak Lukáš s Petrem makají na 110 % a je to znát. Nic nepodceňují ani na sociálních sítích, které jsme chtě nechtě museli začít respektovat, protože doba je prostě taková. Nejsou to čtrnáctidenní nadšenci, ale je za nimi vidět poctivá několikaletá práce. Navíc to nejsou jenom podnikatelé, ale především srdcaři a nadšenci. Proto jsme moc rádi, že naše nové album vychází na CD, MC i LP u Magick Disk Musick a jako limitovaný LP box u Doomentia.
O své (ne)zdatnosti na poli cizích jazyků už jsem se „chlubil“ několikrát, tato mne nechala spolehnout na překladač a byl to znovu Krusty, kdo vše uvedl na pravou míru. Takže co je „Vemork Konstrukt“ a proč zrovna tento název?
Krusty: Máme hodinu času? (úsměv) Začneme od názvu. Vemork je stará vodní elektrárna v Norsku, postavená uprostřed divočiny začátkem minulého století. Byla dokonce jednu dobu nejvýkonnější vodní elektrárnou na světě. Byla využívána i pro výrobu těžké vody pro jaderný průmysl. Dnes je to muzeum. Vemork je pro mne jakýmsi symbolem lidského pokroku, ale i pýchy. Člověk svůj nápad – stavbu – uměle zasadil doprostřed přírody, zkrotil živly, jistou dobu pyšně využíval funkčnosti, ale netrvalo ani sto let a regionu Telemark, kde elektrárna stojí, opět vládne příroda a budova je „pouhým“ muzeem. To je pro mě tím symbolem, že i když se někdo sebevíc snaží od stolu vymyslet nové konstrukty, dogmata a ideje, které popírají přirozenost a snaží se člověka nebo přírodu natlačit do umělých forem fungování, doba funkčnosti těchto umělých a nepřirozených pravidel je dočasná. Netrvá dlouho a člověk nebo příroda si najde cesty k tomu, aby vše vrátila do rovnováhy. Když to vztáhnu pouze na nás – lidi, tak si musíme uvědomit, že jsme druh zvířat, ne lepší a ne horší, ale máme svoje touhy, chtíče, potřeby, slabosti, emoce, nálady, pozitivní i negativní postoje. A ty se nedají ve dvoustém patře odlidštěné kanceláře jednoduše eliminovat škrtnutím propisky nebo tlačítkem DEL. Lidství ve své dobré i špatné podobě si vždy najde cestu na denní světlo. A myslet si opak je jenom bláhová víra v umělé konstrukty. Tohle je konstrukt Vemorku.
Jaké jsou plány a cíle FORGOTTEN SILENCE pro rok 2023?
Krusty: Nahrát a vydat nové album je to nejjednodušší. Teď začne práce na jeho propagaci, která je o to snazší, že se na ní podílí svým způsobem celá kapela plus oba vydavatelé.
Letos nás čekají koncerty, pravděpodobně nejvíc koncertů v naší historii, a bude třeba se k nim postavit čelem a jak je naším zvykem – snažit se nic nepodcenit a podat vždy stoprocentní výkon.
Andrea: Slušně odprezentovat VK naživo na koncertech, odpromovat tuhle desku na nejlepší úrovni a hledět vpřed. Ale neříkám tomu plány, žiju přítomností.
Kubýk: Sehrát materiál na živá vystoupení a přenést atmosféru alba i na koncertní pódia. Až se vody uklidní, začít tvořit nový materiál.
