Nejbližší koncerty
  • 12. 04. 2024Špičkový Tribute Band Eric Clapton z USA, skvělé tuzemské...
  • 12. 04. 2024TITAN KILLER (AT) - heavy/power metal | THE BOOK - dark h...
  • 13. 04. 2024TITAN KILLER (AT) - heavy/power metal | THE BOOK - dark h...
  • 14. 04. 2024TITAN KILLER (AT) - heavy/power metal | THE BOOK - dark h...
  • 16. 04. 2024Extrémní death-thrashová kapela SPIDER KICKER'S z Řecka h...
  • 19. 04. 2024Drom, Bullfrog, Mayon
  • 20. 04. 2024Kapela Bloody Obsession a Barrák music club pořádají třet...
  • 20. 04. 2024DROM, MAYON, DRUTTY
HUSMAN FEST

LP/CD/MC 2023, Magick Disk Musick, Doomentia Records / art-prog rock-metal / Česko

FORGOTTEN SILENCE. Nevím jak na vás, ale na mne tato dvouslovná zaklínací formulka funguje spolehlivě. Jedna z nejosobitějších a nejoriginálnějších kapel, se kterými se mi kdy zkřížily cesty. Každé z doposud vydaných alb je ve větší, či menší míře jiné než to předchozí a vyžaduje od posluchače řádnou porci otevřenosti, pozornosti a jistým způsobem i tolerance. (úsměv)

Možná teď má slova vyzní příliš velkohubě, ale v tom, co nám FORGOTTEN SILENCE už třicet let předkládají ke konzumaci, nejen že nevidím konkurenci u nás, já ji marně hledám i za hraničními kameny. Když už jsem nahlodal tu třicítku… Mohlo by se zdát, že sedm řadových alb rozvržených do tří dekád nesvědčí o přílišné kapelní pracovitosti, jenže ono to o kvantitě na úkor kvality u FS nikdy nebylo a mám-li hovořit za sebe (potvory jinak silně netrpělivé), s vidinou na mimořádné dílo počkám rád.

Většinou se před samotným zakousnutím do aktuální desky ohlížíme do historie souboru a vycucáváme alespoň ta nejzásadnější fakta. Protože ale máme na toto téma na stránkách Fobie obsáhlý seriálový rozhovor a pro větší detailisty i knihu, odkazuji informací lačného čtenáře tam. Momentálně snad jen doplním, že jak pro Andreu, tak pro Kubýka jde v řadách FORGOTTEN SILENCE o albovou premiéru, ale hned v druhém nádechu dodávám, že jsme oba mohli vidět už na tour k předchůdci „Kras“, takže bych se s označením nováčci mírnil. 
 
Už s nástupem nového roku si tak trochu lámu hlavu, po kterém z dosavadně vydaných alb sáhnout, abych se na příchozího novice alespoň trochu vyladil (já vím, trošku se teď peru s vlastními slovy z úvodu). Jenže je to marná snaha, kašlu na vyladění a oblékám zbroj trpělivosti.

Když už se konečně dočkám a nastává okamžik pravdy, přiznávám mírné obavy a play mačkám spíš váhavě. Aby bylo jasno, netrápí mne obavy z obsahu „Vemork Konstrukt“, strach vyplývá z pochybností nad vlastním já, zda dokáže předkládaný pojmout.

V jednom z hovorů se sličnou pěvkyní padla zmínka, že se snad chlapi dostatečně „jazzově“ vyblbli na „Krasu“ a teď to bude zase trochu víc „metál“. A úvod „Status: neon“ naznačuje, že slova to nebyla tak docela planá a mírně se nám přiostřilo. Zlehka se pohupuji v rytmu výrazného riffu, užívám si instrumentální peklíčko a spokojeně pokyvuji hlavou, když se éterem rozezní vokál. Původně jsem to nechtěl propálit hned zkraje recenze, ale nemohu jinak. Andrea je na celém albu naprosto fantastická. Člověk si mohl sice udělat obrázek o vzájemné chemii na společných vystoupeních, ale co si budeme, zpívat věci převzaté po „někom“ a vymýšlet linky sobě vlastní jsou dvě docela odlišné disciplíny. Netroufám si hádat, nakolik jí k absorbování FS DNA napomohlo zmíněné předalbové pětileté soustředění, ale zadařilo se dokonale a třebaže nejde nepostřehnout, jak svým projevem posouvá FORGOTTNY ve výrazu logicky trochu jinam, rozhodně se tak děje ku prospěchu věci. Pokud přijmete za svoje vyjádření, že zpěv by měl v první řadě dodávat emoce, tak tady se rozdává plnými hrstmi. Umí být přívětivá, smutná, zoufalá, ostrá, okouzlující a… teď nevím, ale napadá-li vás další emoce, je velká pravděpodobnost, že ji tam naleznete taky. 

Ale zpět do dění prvního zářezu. Jestli si ve zdánlivé nekomplikovanosti lebedím a lechtám ego pod bradičkou, jak se krásně chytám a orientuji, přichází facka a obří pěst muchlá pocit vlastní jedinečnosti jako papír. Chvíli pobudeme s Kubýkem a jeho schizo riffy ve VOIVODÍM vesmíru, na moment se ohlédneme za zlatými časy art rocku, projdeme galerií progresivní moderny a se ztrátou posledních zbytků orientačních smyslů se ocitám na Doylovských blatech, bloudící mlhou hustou jak mléko. Slepě následuji hlas „jazzové sekce“, který mne neodolatelně vábí k nejhlubšímu močálu a než se nade mnou definitivně zavře hladina, musím s pravdou ven, nechápu nic.

S příjemnou zasněností, ne nepodobnou šumperským DYING PASSION, se pokládám do „Introvert: hideouts“, ze které nám byla předložena předalbová ochutnávka a již tak dost řídké brnění trpělivosti rozmlátila na hadry. V prvním záseku se ve světlech neonů vyhřívala především sličná pěvkyně a jen letmo vybíhal z temnot přilehlých uliček hostující Chymus. V této písni se projeví ve větší míře nejen proslulý vokalista, ale radostí rozzářené tváře budou mít i fanoušci Krustyho vrčáku. Ostřejší pasáže dávají prostor jak vokálům odděleným, tak zabijáckému duetu. 

Jelikož a protože mi nezbývá, než se smířit s označením „stará konzerva“, nemám příliš zkušeností s hudbou, či jejími doplňky, které jsou tvořeny jinak než zvyklými nástroji. Obvykle mne v lepším případě míjí, v horším protivně ruší. Nevím proč, ale zde to funguje jinak a i když tak trochu popírám sobě vlastní vnímání hudby, nebojím se tvrzení, že by bez příspěvků RDKPL nebyl příběh kompletní. Jestli si dobře vzpomínám na předpubertální léta a s nimi spojené ležení v knihách Karla Maye, pro vyjádření obdivného zvolání používali indiáni citoslovce uf. Jsem sotva za půlkou desky, ale tlak na pochvalný výkřik je příliš velký – uf, uf, uf!

„Tether: lapsus“ – z úvodních tří minut mám mírně rozporuplné pocity. Vše je zdánlivě v pořádku, všude klid a mír, přesto mysl nahlodává zvláštní neklid a tušení blížící se katastrofy. Moc se mi líbí, jak kapela střídavě opouští (k utišení progresivního démona, jak jinak) a znovu se vrací k hlavnímu motivu. Mimochodem, v této skladbě by měla být ke slyšení jedna z nejdůležitějších postav historie FS – mr. Medvěd.

Asi by se slušelo, nakousl bych-li přínos jednotlivých muzikantů, ale o čem psát? Kdo zde ještě neví, že Čepa je jedním z nejlepších tlučmistrů u nás? Kdo ještě neslyšel o Martyho čarování černobílých klapek a precizní studiové práci? Koho překvapí Kubýkova dokonalá kytarová hra, kterou možná trochu nenápadně, nicméně nepopiratelně pozvedá každé dílko, kde je ke slyšení? A konečně, pochybuje někdo o Krustyho vnímání hudby, jeho zápalu a koneckonců basové ekvilibristice? Nikdo? Tak vidíte, není o čem. (úsměv)

V závěru alba se coby programátor představuje Onehalph a nebudu nikoho lakovat, jde o skladbu, se kterou jsem sváděl boje nejtužší. O kus výš popisuji svůj vztah k elektronice a toto je vlastně celé o ní. Přestože jsem se v podvědomí bránil, nakonec bylo třeba vyvěsit bílou vlajku a přiznat prohru. Nejen, že jsem se nepříteli vzdal, já podlehl kouzlu naléhavosti, zoufalství a strachu (z velké části přednášeno v ruštině) a do svého nepřítele se zamiloval. Opravdu těžká, silná a podmanivá píseň.

Co se týká textové náplně alba, dovolím si pomoci dodanými info materiály, kde se píše o životě v odcizeném městě plném betonu a neonů různého stáří, hledání sebe sama v poušti vzpomínek a dávno ztraceného návodu, jak se vyrovnat s odosobněným světem. Snad nepošlu vaše myšlenky na nesprávnou cestu, prozradím-li částečnou inspiraci filmovou sci-fi klasikou Blade Runner.

Ptáte-li se na možnou podobnost s některým ze starších děl, odpovídám ne. Jsou samozřejmě momenty, kdy obývákem prolétne duch „Kroniky“ nebo zavoní dobroty z „Velké žranice“, ale to jsou spíše jen záblesky, které jsou okamžitě pohlceny aurou „Vemork Konstrukt“. Vím, že je to hojně (u mne též) fráze, ale je působivé, že i když nás hudebníci vůbec nešetří v progresívních eskapádách a časech jednotlivých kusů (3x deset a více minut), celek je pevný a soudržný jak konstrukce vodní elektrárny ve Vemorku.

Jestli hovořím o obsahu alba, jako o něčem mimořádném, tak vizuální stránka (lehce připomínající slavnou desku Krustyho „oblíbenců“ PINK FLOYD), kterou dodal Onehalph, a formy, ve kterých vychází, si nevedou o nic hůře. U Magick Disk Musick si lze novinku pořídit jako super jewel case CD včetně stylového bookletu s perexy, klasické LP s dvoupanelovým plakátem s texty a magnetofonovou kazetu. Doomentia Records nabízí die-hard LP box set, jehož součástí je barevný neon vinyl, osmistránkový booklet, plakát A2, kovový odznak, sticker A5 a další propriety.

Pánové a dámo, smekám pomyslný klobouk. Podařilo se vám stvořit skutečně mimořádné dílo s absencí slabých míst, kde je i po desítkách poslechů stále co objevovat. 

Seznam skladeb:

  1. Status: neon
  2. Introvert: hideouts
  3. Tether: lapsus
  4. Verdikt22: neplatí nic

Čas: 39:10

Sestava:

  • Marty – keyboards
  • Andrea – vocals, voices
  • Krusty – bass, vocals
  • Fritsche – guitars
  • Čepa – drums
  • Chymus – vocals
  • Onehalph – programming
  • RDKPL – noises
  • Medvěd – guitar 

ROZHOVOR

Facebook

Magick Disk Musick

Doomentia

 


Zveřejněno: 04. 04. 2023
Přečteno:
2308 x
Hodnocení autora:
10 / 10

Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

07. 04. 2023 13:38 napsal/a Antony
Recenze
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt (2023) DR9 Neskutečné, co dokázali. Po prvotních obavách, jestli se to povedlo, je teď naprosto jasné, že zatraceně jo! Ukrutně zdařilý zářez. Fascinující! Každá ze čtyř kompozic je pěkně vykovaným kusem ušlechtilého materiálu. Dohromady dávají obrazec moderní a inovativní architektury. Použité části struktur svědčí o plně využitých vlohách ke tvoření hudebních děl. Takhle koncentrovaně se s tím nesetkávám často. Celkově můžeme na nahrávce zaznamenat občasný návrat ke growlingu, vůbec dílo je celkově o dost extravagantně metalovější než Kras (2018). Výrazné plochy zaujímá dámský vokál, dále tu máme důrazné rytmy, industriální efekty, plastickou drnčící basu, klávesy ve vrstvách, nešetřilo se s mystickou náladou, kde je posluchač pln očekávání i obav z další sekundy současně.. První skladba zaujme VOIVODími riffy, jejichž nesmlouvavost a vycizelovanost je odzbrojující. S nimi to ovšem nekončí, eskapády zvuků všeho charakteru se nedají pojmout na pár poslechů. Propracovanost klávesových, rytmických a kytarových postupů zastřešená vokálem je natolik neobyčejná, že jsem při poslechu nikdy nevstoupil do stejné řeky. Přístupem je jí podobná i trojka, kde se opět můžeme utápět v současné pestrosti i ukázněnosti motivů v precizním přednesu. Tady máme avantgardní progresivní metal na vrcholu. Dvojku jsme znali z upoutávek, je vypracovaná v efektních kontrastech a dovede se zaháknout. Klávesy a vokální plochy se proplétají do ornamentů a kdyby je nerozlámal riff, mohla to být pohoda. Naštěstí není a žhavé drásavosti si užijeme dost, přičemž spodní proudy chladivých tónů nás stále doprovázejí. Tak trochu trance cukání se zde ukazuje jako vítaný doplněk houpavých meziher. Spojení melodiky, elektroniky a (skoro) death metalu neurvale cloumá s každým, kdo na tuto horskou dráhu nastoupí. Adrenalinu kopec. Poslední má přijít katarze, a tady ji máme s velkým Ká. Tísní zrůzněný psycho elektro song dává albu závěrečnou dusivou tečku. Je odjinud, myšleno mentálně. Ždímá emoce. Pocit naprosté marnosti zastavuje srdce. Působivostí mocná skladba, staví nás před nekonečně vysokou stěnu zoufalé bezmoci. Kombinace ruštiny, češtiny a angličtiny tomu nasazuje korunu. Trnovou. S letošním albem FORGOTTEN SILENCE si do audiotéky pořídíme řádnou porci neotřelé muziky. Digitální provedení zvukově vkusné, vinylem to jistím. Album stále roste, opakované poslechy jsou nezbytné. Velmi doporučuji, tento tuzemský kousek má světové parametry. Pro zajímavost - Vemork je vodní elektrárna v Norsku. V době dokončení v roce 1911 byla nejvýkonnější vodní elektrárnou na světě. V období 1934 až 1971 sloužila k výrobě těžké vody. Dnes je její budova na seznamu UNESCO a nachází se v ní expozice industriálního muzea. 10/10
06. 04. 2023 19:38 napsal/a VOIVOD
Verdikt22
Mně se paradoxně do desky nejlíp podařilo dostat právě přes poslední skladbu.