Opat
Spojení dvou významných person metalové scény v roce 2018 vyvrhlo do temnoty světa projekt TERRESTRIAL HOSPICE, od začátku zaměřený na ryzí podobu black metalu bez výrazných příkras. Hraje se na notu syrovosti, nekompromisního zaměření, misantropické lyriky a zvukové neurvalosti, ovšem s tím zásadním základem, tedy s muzikantskou zručností obou osobností. Nejsou jimi nikdo jiný než Skyggen, Polák žijící v Norsku, který kromě TERRESTRIAL HOSPICE stojí také za skvělými TORTORUM a v minulosti to drhnul například v THUNDERBOLT, a Inferno, tedy bubeník BEHEMOTH, AZARATH či WITCHMASTER, kde obsluhuje i kytaru. Také na druhé řadovce TERRESTRIAL HOSPICE "Caviary to the General" Inferno obsluhuje i rytmickou kytaru, zatímco Skyggen má na svědomí vokály, kytary a basu.
Kapelu sleduji už od začátku, EP "Universal Hate Speech" i debut "Indian Summer Brought Mushroom Clouds" jsou vynikajícími zářezy v polské už tak na zajímavé počiny bohaté líhni. Kytarově se u TERRESTRIAL HOSPICE od počátku velmi prolínají zmínění TORTORUM, Skyggen má dost charakteristický styl hry, například trioly v kytarových výjezdech jsou jakýmsi poznávacím znamením. Inferno zde naopak působí o mnoho jinak než v BEHEMOTH či AZARATH - u TERRESTRIAL HOSPICE nehrají prim nasypané blast beaty a kopákové salvy, Zbigniew se zde prezentuje mnohem přímočařeji a úměrně tomu, jakou podobu žánr formace hraje. Troufám si říct, že nevědět o něm z dostupných informací, málokdo by ho ze samotného bubnování poznal.
Desku otvírá našlapaná "Rat in a Burning Cage", která by mohla popírat slova o tom, že se zde nejede celou dobu nasypaná zvěřina, nicméně jde v podstatě o nejodvázanější song na albu. Nutno říct, že než jsem se dostal při prvním poslechu k druhé skladbě, chvíli mi to trvalo, neboť mi hned otvírákem TERRESTRIAL HOSPICE pěkně nakopali prdel a musel jsem si jedničku dát hned několikrát. Nicméně plody následující jsou neméně chutné. Singlovka "In the Streams of Phlegeton" se naopak nese ve výrazně pomalém tempu, neubírá jí to ovšem na určité agresivitě. A zatímco trojka "December Night" by se dala popsat jako taková normální, klasická skladba s několika dobrými melodiemi a zapamatovatelnými momenty, s následujícími dvěma songy přicházejí jedny z vrcholů "Caviary to the General". Mimochodem, název desky neberte doslovně, nejde o drahou pochutinu směřovanou armádnímu představiteli, ale o výrok ze Shakespearova Hamleta, v přeneseném překladu znamenající něco jako "házení perel sviním".
Čtyřka "Extinction Delight" zaujme perfektním klávesovým podkresem, který jinak syrovou záležitost povznáší do úplně jiné dimenze, a pak přijde pětka "Verminous Spawn" s ústředním kytarovým motivem, který se jednoduše nedá vyhnat z hlavy. Strašná síla, naprosto jednoduchá podkladová kytara, skvěle znějící basa a do toho zmíněná triolová vyhrávka... seru maggi v kostkách. Síla desky ale neustává, následující "The Last Dance" je hodně valivá záležitost, kde vás mnohokrát pohladí Infernův ride, nečekaný zvrat v polovině skladby a potemnělé závěrečné kroky posledního tance.
Přímočarost TERRESTRIAL HOSPICE naservírují s druhou singlovkou "Memoir", která odsejpá jak dobře namazaný stroj, "Path to Mahasamadhi" nás zavede na cestu, při které vědomě opustíme své tělo v okamžiku smrti. Skyggen v rozhovoru pro Bardo Methodology přiblížil, že song popisuje jeho zkušenosti s astrálním cestováním a proudy myšlenek během bádání jinými dimenzemi. A že umírat je umění TERRESTRIAL HOSPICE, ukáží s finální nakopávkou "Ars Moriendi", válečné kotle znějí a kruh se uzavírá. A já si tu třičtvrtěhodinku jdu dát znovu.
Skyggenův vokál zní pořádně odporně, přičemž ve zmíněném rozhovoru mimo jiné přiznal, že při nahrávání vokálů po dvou dnech naprosto ztratil hlas, a to měl před sebou zhruba tři další skladby. Po dni se hlas vrátil a povedlo se shnilé dílo dokončit. Inferno nahrál veškeré bicí party během jedné session ve studiu, Skyggen své kytary zvládl během jednoho či dvou dnů, takže skutečně produktivní duo. V onom interview si Skyggen nemohl vynachválit producenta Haldora Grunberga ze studia Satanic Audio. Nutno říct, že se jim podařilo docílit skutečně perfektně vyváženého počinu, ve kterém nic nepřečnívá, nic není upozaděné, přesto má ale sound notnou dávku syrovosti a jakési zastřenosti.
"Caviary to the General" je prostě skvělé dílo. Přesně takhle má znít pravý black metal tvořený v současné době. Má to jen tu vadu, že zatím nedostalo vinylovou podobu, ale snad na sebe nenechá dlouho čekat. Zatím si to Skyggen vydal pod svou firmou Ancient Dead Productions na CD a kazetě. Druhou chybkou je, že TERRESTRIAL HOSPICE nehrají naživo a ačkoliv není ani nic v plánu, naděje prý umírá poslední. Jsem si jist, že tohle by live zabíjelo! A jsem si také naprosto jist, že se jedná o jednu z nejlepších BM desek, která v tomto roce vyjde.
Hodnocení: 9/10
Jindra
Polský black metal je víc než jen subžánr heavy metalu. Jako respektované hnutí, které v těsném háku za black metalem norské provenience pomáhá určovat mantinely nejen extrémní hudby, ale i kontroverzních témat, jako jsou víra, zneužívání všeho druhu, vraždy, ideologie, má svou neotřesitelnou pozici na mapě potažené černým suknem.
Ti, kteří sledují dění na blackmetalové scéně, ví, že za TERRESTRIAL HOSPICE se skrývají dvě silně agnostické duše Skyggen (aka Paimon, TORTORUM) a Inferno (AZARATH, BEHEMOTH, WITCHMASTER). Od svého vzniku v roce 2018 mají dosud na svém kontě EP "Universal Hate Speech" (2018) a studiové album s roztodivným názvem "Indian Summer Brought Mushrooms Clouds" (2020). Jako opravdoví gurmáni letos k houbičkám z babího léta přidávají 666 gramů pochoutky z rybích jiker "Caviary to the General".
Hned od začátku alba se jede ve starých pekelných kolejích, kde stejně jako na "Indian Summer Brought Mushrooms Clouds" není prostor pro žádné experimenty ani stylové eskapády. Manifest čistého black metalu, který lze charakterizovat jako zvukový holocaust, přináší uvítací skladba „Rat in a Burning Cage“ nebo „Verminous Spawn“. No pěkně děkuju. Mám obavy, že k popisu tohoto 9bičového blitzkriegu si vystačím s několika podstatnými jmény a rouhačskými adjektivy. Kvílivé intro předchází druhému rituálnímu zářezu „In the Streams of Phlegethon“. Phlegethon není jméno spratka z rodiny Krampusáků, ale jedná se o řeku významem na úrovni bájné řeky Styx. Pryč je zdánlivě nesourodý chaos BM riffů, skladba je vedena ve středním tempu s melodickou kytarovou linkou a samozřejmě očekávanou (ale vždy úžasnou) explozí black metalu. Srdeční prasečí implantát zaplesá při „December Night“, která zmítaná v křeči neuvěřitelně bouřlivých bicích (ten Inferno je fakt praštěnej) si vypůjčuje spirit ze zimních vánic svých severských bratříčků. Lajdácky jednoduchý, ale precizně zahraný riff s doprovodnou bzučící tremolo letkou je pro mě vrchol ještě v základním táboře.
Co název skladby, to černá perla. Dokladem je „Extinction Delight“, ve které panuje nejen ubíjející síla Skyggenovy hrdelní chraplavosti, ale také hypnotizující klávesové vrstvy, které neandrtálským charakterem připomínají např. slovenské KROLOK, následující jednotvárné, black'n'rollem ovlivněné kouzelnictví uvolňuje z končetin nahromaděnou kyselinu mléčnou. Musím se přiznat, že místy je materiál melodičtější, než jsem zprvu očekával. Příkladem je skladba „The Last Dance“, která toho ve své 7minutové stopáži má víc než většina blackmetalových kapel na celé desce. Kytarová práce představuje vrchol propracovaného extrémního metalu. Singlová „Memoir“ od samého začátku tvrdě kope do vašich dveří až do hudebního předělu, který rozčísne bublavá basa a uvede hromotluckou dravost do mírnějšího režimu. Skladba mění pořadí v mém interním seznamu nejlepších položek. Krvácející údy Krista se nemohou vydat na předposlední "Path to Mahasamadhi", jenž lemována lavinou tradičních Infernových blastbeatů už nemůže být zvrácenější. Skladba přechází do temných, závěrečných melodií, které se přelévají do zběsilé závěrečné skladby "Ars Moriendi“.
Popravdě řečeno, novinka zní přibližně tak, jak jsem předem předpokládal, což potěší. Celkově se jedná o album, které můžete poslouchat při sledování laviny valící se na (vaše) město a vůbec se vám to nebude zdát divný. Skyggenův vokál umí přesvědčit barvou a intonací, je to typ hlasu, který je zlověstný a syrový, ale nikdy ne uječený nebo hystericky znějící. O Infernovo nelidském počínání za bicí soupravou už tady byla zmínka. O geniálním prolínání jednoduchých kytarových riffů s tremolo picking vibracemi jakbysmet. Tu syrovost blackmetalové výtržnosti by mohl tandemu závidět i hovězí tatarák.
Hodnocení: 9/10
Seznam skladeb:
- Rat in a Burning Cage
- In the Streams of Phlegethon
- December Night
- Extinction Delight
- Verminous Spawn
- The Last Dance
- Memoir
- Path to Mahasamadhi
- Ars Moriendi
Čas: 45:32
Sestava:
- Skyggen – basa, kytara, zpěv
- Inferno – bicí, kytara
