Je to možná ostuda, ale přestože GORGOROTH už poslouchám pěknou řadu let, dosud jsem norskou legendu nikdy neviděl naživo. Když se tedy koncem minulého roku objevily informace o turné a následně i zastávka v ostravském Barráku, nebylo nad čím váhat. Sice časy klasických sestav, ať už té z devadesátek, nebo z první dekády tohoto milénia, už jsou nenávratně pryč, ale šlo o povinnost! A tak to cítilo i mnoho fanoušků, neboť krátce před koncertem Barrák hlásil vyprodáno a někteří příchozí, kteří dorazili na místo bez předcházejícího brouzdání po internetu, byli nemile překvapeni, když se s prázdnou vraceli domů.
Sychravé odpoledne v Ostravě jsme si nejprve vyplnili návštěvou dolu Hlubina a areálu vítkovických železáren či ochutnávkou Ostravaru (k tomu se nebudu dále vyjadřovat), před sedmou už jsme ale byli v solidně zaplněném klubu, kam se odhadem vejdou tak tři stovky návštěvníků. Před GORGOROTH dostaly prostor hned tři předkapely, nutno říct, že tentokrát je bylo nutné spíše přetrpět.
Ze Švýcarska dorazili půlhodinku odehrát TYRMFAR, o kterých se na metalových archivech píše jako o melodickém black metalu, ale s tím jejich hudba nemá nic společného. Směsice metalcoru a melodic deathu se vyznačuje naprostou, ale naprostou průměrností, nic výrazně zajímavého či nedejbože inovativního v hudbě čtveřice fakt nehledejte. Neprospěl jim ani nepříliš zdařilý zvuk, přetriggerované kopáky drtily vše kolem, zahrané to také nebylo bůhvíjak. S TYRMFAR se ukázalo, jak dlouhá doba dokáže být 30 minut. Ke konci už to byla těžce zkoušená trpělivost, až mě začalo i iritovat, že kytarista hraje v kšiltovce.
Stejný časový prostor dostali Francouzi HATS BARN, prezentující se naprosto orthodoxním black metalem. Tady možná budu o něco smířlivější, ale žádná raketa to tedy také nebyla. Vokalista s příznačnou přezdívkou Psycho dával do show řádnou porci šílenství a blackový ryk střídal s hýkavými pasážemi, což neškodilo... ale s tou teatrálností to postupem času až přeháněl, až se dostával na hranici směšnosti. Hudebně HATS BARN, obklopeni svícny a kostmi, předvedli naprosto standardní black metal, chvílemi dost blbý, chvílemi solidní. Až se závěrem a skladbou "Ritual of the Black Goat" z debutu se kapela vytáhla, to znělo fakt dobře a dávalo to smysl. Celkový dojem ze čtveřice z Lille průměrný, po téměř 20 letech existence bych asi čekal více, ale oproti první kapele určitě větší spokojenost.
S DOODSWENS mám už zkušenost ze zastávky švédských MARDUK a VALKYRJA na témže místě v listopadu 2021. Od té doby se u Nizozemců leccos změnilo, z původně ženského dua je trio, kde za bicími zůstala Inge a doplnili ji kytarista S. a basák/zpěvák N. Před tím rokem a čtvrt jsem o DOODSWENS hovořil jako o průměru, možná bych teď byl o něco málo smířlivější, odsejpalo to celkem pěkně, zahrané to bylo důstojně, oproti předchozím dvěma kapelám krok o něco výš. Ale nic, z čeho by si člověk nasral do kalhot. Nutno ale říct, že za 40 minut jsem neměl pocit, že by byla hudba kapely nějak otravná, bylo to prostě v pořádku, ale bez nějaké výraznější přidané hodnoty. N. by mohl přestat v každé volné chvíli chodit burcovat publikum a bylo by to ještě o něco lepší. Ale v cajku, dalo se to Nizozemcům věřit.
V deset hodin konečně přišel čas na GORGOROTH. Poslední dvě studiovky Norů považuji za o něco slabší, z předchozích počinů ale uctívám kterýkoli, ať už se jedná o kulty typu "Antichrist" a "Pentagram", nebo Gaahlovu éru, jež je v mém osobním žebříčku možná ještě o něco výš. Slabost mám pro "Ad Majorem Sathanas Gloriam" (2006), které bestiálně nasypal Frost. Z toho ale vzhledem ke známým soudním anabázím současná koncertní sestava GORGOROTH nic nehraje. Ústřední postavou vedle lídra Infernuse je Hoest (TAAKE) za mikrofonem, bicí obsluhuje jako už několikrát v minulosti Phobos (AETERNUS), druhou kytaru drží Aindiachaí (OVÁTE), basáka nepoznám.
GORGOROTH na turné vyjeli s úplně stejným setlistem, s jakým se prezentovali na loňských letních festivalech. Start tedy náležel "Bergtrollets Hevn" z "Antichrist", se kterou okamžitě nastal řádný kotel a zároveň zmizely jakékoli obavy ze zvuku, který byl od prvních tónů perfektní. Následovala úvodní dvojice skladeb z "Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt" a za nimi jediný zástupce "Pentagram", famózní "Katharinas Bortgang". Žádné promluvy mezi skladbami, žádné šaškování, pouze ryzí black metal, precizně zahraný i odzpívaný. Takhle si představuju True Norwegian Black Metal show. Absolutně bez emocí, za 50 minut to do lidí najebat a jít do hajzlu.
Velký prostor v playlistu dostala "Under the Sign of Hell", nechyběly kultovky "Revelation of Doom" nebo "Blood Stains the Circle". Za mě osobně vrchol setu nastal s "Destroyer", která vyzněla ještě tak stokrát nasraněji než na desce a odpovědí byla pořádná mela v publiku. A když na ní GORGOROTH navázali další rychtou "Incipit Satan", nebylo o čem - tady je vše v naprostém pořádku! Z Gaahlovy éry kromě této skladby zazněly "Forces of Satan Storms" a na závěr "Unchain my Heart!!!", při které chvílemi vypovídala službu Infernusova kytara, ale to byla v podstatě neznatelná kaňka.
GORGOROTH tentokrát serou i na jakékoli pódiové propriety. Jestli byla účelem odlidštěná mašinérie, tak se podařilo. Co jiného bychom také měli požadovat? Vynikající koncert, za kterým se přes více než půl republiky vyplatilo vyjet. A za dva týdny se těšíme na podobný výjezd, tentokrát do Vídně na CARPATHIAN FOREST! Laťka je vysoko.
