
Poslední rok přemýšlím o rockové / metalové muzice řekněme z malinko nadhledového úhlu, snažím se polemizovat a dostávat do mých recenzí názor z širšího pohledu. Ne jinak tomu bude i zde, u novinkového alba skupiny NICKELBACK „Everything Under The Sun“. Jistě si říkáte: „Jako opravdu?“ NICKELBACK jsou totiž příkladem kapely, která má své neskonalé obdivovatele a fanoušky až za hrob a naopak „hatery“, kteří se jim vysmívají. Takové dva nesmiřitelné tábory. A proč nejsou v milosti? Možná pro tématická klišé příběhů z běžného života, lásky atd. Jenže tahle témata se přece objevují téměř v každém hudebním žánru. Proto ten výsměch moc nechápu. Možná máme vždycky pifku na někoho, kdo je úspěšný, talentovaný a výjimečný. Nejsem, a to podtrhuji, zbožným fanouškem NICKELBACK, spíše je obdivuju za to, co dokazují už tři dekády. Totiž že jsou pomyslnou továrnou na rockové hity, a to jak ty šlapavé, tak i ty ploužáky, které trhají ženám rodidla. A nechápu, kde se to v nich stále bere. To je prostě dar, který dostane jen málokdo.
Jedenácté album Kanaďanů na tom není jinak. Poslouchám jednu věc za druhou a zjišťuji, že jsou to opět vesměs rytmicky chytlavé hitovky, které přináší tu a tam zajímavou hudební finesu, nějaký novátorský přístup, ať už v produkci, zvuku nebo muzikantském přístupu (echu, chorálech, dozvuku atd.). A samozřejmě výlety do dalších hudebních žánrů, rytmů, spolupráce s jinými hudebníky... Stejně jako tomu bylo v případě metalové vypalovačky „This Means War“ na albu „Here And Now“ z roku 2011, i tady najdeme hned na úvod pecku „Rattle The Cage“, kde nadneseně Chad skoro growluje, ale nenechte se zmást, ostatní skladby (a vlastně každá) jsou z nějakého vlastního ranku. Každá je jinak rytmicky postavená, s různou náladou, odlišně energická. Zkrátka deska je pestrá (jako vždycky). Ano, jsme opět u tématu originality, kterou tak rád propírám, jenže NICKELBACK patří do té kategorie, které se říká originál. Proč? No protože po pár sekundách, když se zaposloucháte, ihned poznáte, o kterou kapelu a o kterého zpěváka se jedná. Chad Kroeger je prostě naprosto nezaměnitelný rockový zpěvák, kterému nelze nic vyčíst. On je prostě jeden a najít jeho „přesnou“ kopii asi nelze... Chtěl bych strašně rozumět jemnostem angličtiny, protože texty a Chadovo frázování jsou prostě dokonalé a snadno zapamatovatelné. A plné zajímavých obratů...
Jádro skladeb je vlastně jednoduché, ale geniální. Díky Chadově zpěvu se vždycky refrén otevře a vy máte pocit, jako byste tu konkrétní skladbu už dávno znali. Jeho zpěv nezřídka doprovází backingy ostatních členů sestavy. Ty jsou také častým znakem a poznávacím znamením kapely. Kluci dbají na to, aby byl song rytmicky přitažlivý, abyste si hned začli dupat společně s rytmičákem, aby se refrén objevil ve chvíli, kdy ho čekáte, a aby byl dostatečně chytlavý. A to téměř vždycky tak je. A aby se objevily ve správný čas chorály, se kterými začnete také zpívat! Prostě v jednoduchosti je krása, ne? Tohle prostě NICKELBACK umí dokonale. Dáte mi za pravdu?
Nechci zabíhat do dalších podrobností. NICKELBACK vydávají další nové album, které je chytlavé, plné potenciálních hitů, je originální, nicméně převratné rozhodně není. Je pestré, to ano, hravé se zvukem, s produkcí, muzikantsky perfektní (někdy až moc) a rozhodně spoustu písniček z něj uslyšíte během dalších let v rádiu nebo v nějakých pořadech na internetu nebo možná i v TV. Je to mainstream, ano, je, ale hodně dobře dělaný a úspěšný. A před touhle profesionalitou a umem já prostě smekám. I když se to někomu nemusí líbit...
Seznam skladeb:
- Rattle The Cage
- Bones For The Crows
- I Already Know
- Leave Me Behind
- If I Don't Go
- Make Me Love You
- Chasin' Famous
- Simple Song
- Technicolor Steamboat
- Lift Somebody Up
- Bottled Dreams
- Last Night Was Fun
Čas: 44:38
Sestava:
- Chad Kroeger – zpěv, kytara
- Ryan Peake – kytara, backingy
- Mike Kroeger – basa
- Daniel Adair – bicí, perkuse, backingy
https://nickelback.com/
Facebook
Instagram
YouTube
Tiktok
https://x.com/nickelback




