TELEPATIE IV - nové číslo hudebního magazínu z podsvětí

21. 1. 2023, Praha – Futurum

Vloni jsem navštívil celkem 20 koncertů a festivalů a letos 21. ledna ryju do pažby 2023 druhý vryp. Na akci vyrážím s Želvínem, který k mým loňským 20 koncertům kontruje zničující statistikou, že v minulým roce byl v Praze na akci třeba i pětkrát do měsíce. Cestou se probíráme postcovidovým koncertním děním a náladou a vzpomínáme na naše před televizory koncertně umírající kamarády. Před Futurem jsme tak – i navzdory nepříznivému počasí – doslova za chvíli.

Rozkoukávám se v sále při smíšeném triu TARAH WHO? (Los Angeles), které navnadilo publikum energickým a údernost nepostrádajícím punk rockem s grunge odérem a přemýšlím, že spočítám věkový průměr obecenstva, ale od této netaktní myšlenky brzy upouštím. Je to tu dnes prostě sraz lidí z devadesátek, kterým učarovaly kapely PRONG a LIFE OF AGONY (obojí New York). Smiřme se s tím, že čas tu prostě je, připusťme jeho existenci a spíš než hru na nostalgii se oddejme nezvratitelnému faktu, že obě tyhle kapely prostě byly a stále jsou ikonami, ve kterých jsme se nejenže tehdy nespletli, ale jejichž hudba obstála i ve kruté zkoušce toho nejtvrdšího kata – tedy času.

Osobně jsem si před koncertem nebyl jistý, zda se těším víc na PRONG, nebo LIFE OF AGONY, ale před půlnocí jsem byl chytřejší – víc prostě miluju PRONG, byť obě kapely byly super. PRONG jako trio víc houpalo, a byť živě, přesto dokázalo skvěle pracovat s jistým strojovým rázem skladeb, což z nich roky dělá neopakovatelnou kapelu crooosver – thrash – groove či právě industrial metalu. Pamatuju si, jak jsem v devatesátkách běžel do kamenného obchodu pro vinyl „Cleansing“, který mi kapelu už tehdy definitivně vypálil do srdce a během let jsem ji nikdy nepřestal sledovat. Ctím originál a tady se mi jej dostávalo vždycky. Na koncertě zazněla hrst hitů (především právě ze zmíněného alba z roku 1994), ale zdaleka ne všechny, což je při množství vydaného materiálu za všechny ty roky logické. Minimálně další týden se budu znovu a rád utápět v jejich kompletní diskografii!

LIFE OF AGONY vyrazili na turné k 30 letům od vydání debutu „River Runs Red“. To album bylo tehdy jako zjevení a okamžitě nás k tvorbě kapely mísící alternativní metal s hardcore punkem okamžitě připoutalo. Ve Futuru zaznělo od první do poslední písně celé, a sice včetně do srdcí vypálených inter s telefonním záznamníkem a děsivým finále. Na zvuku koncertu mi trochu mrzel upozaděný zpěv ve prospěch opravdu masivně znějící kapely. A ve finále i jeho délka, kdy jsem poslední dvě skladby oželel ve prospěch uchování si lepšího zážitku. Klub byl zaplněný po okraj, což bylo skvělé pro atmosféru, méně již pro komfort návštěvníka, který chtěl nejen slyšet, ale i vidět.

Na každý pád, rozhodnutí vyrazit na tuhle sestavu snů bylo z těch, která by v opačném případě mrzela! Cestou zpátky si pochvalujeme pozemský život, který stále dokážou lemovat takhle parádní koncertní sety, kecáme o budoucích a taky lokálních akcích, které každý z nás stále chystá, jakoby se nechumelilo (venku se nicméně chumelilo) a jakoby nás od těch prvních nedělily více než tři dekády, proměna generací a způsob života, který se sice v čase mění, ale má v základu stále ty hodnoty, které jsme vyznávali kdysi a které v našich srdcích zůstanou, dokud budou bít.

Videa:

PRONG: https://youtu.be/1meAaAS4klA

LIFE OF AGONY: https://youtu.be/8DLX801basE


Zveřejněno: 24. 01. 2023
Přečteno:
221 x
Autor: Berry | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

25. 01. 2023 17:11 napsal/a Berry
To Bury
Bury, paráda! Pěkně jsi to doplnil – sety, intra, atd. byly evidentně (a pochopitelně) stejný. Ty kelímky s pivem ve vzduchu, to je zákeřná nemoc, která si nevybírá a zjevně nezná hranice. A nakonec fajn příběh nášivky Tarah Who?! ;)
24. 01. 2023 19:08 napsal/a Bury
Report z Vídně
Nedělní zastávka tohoto turné vyšla na Vídeň a klub Arena, což je takový komplex starých cihlových budov a celý areál je využíván pro kulturu (něco jako Metelkova ve slovinské Ljubljani). Z Ostravy to máme tři hodiny cesty, takže i s menším zdržením kvůli nějaké bouračce před Mikulovem jsme byli na místě v čas. V 19:30 začali neznámí TARAH WHO?, trio z Los Angeles (zpívající kytaristka, bubenice a basák). Hráli pohodovou kytarovou muziku vycházející z 90. let, především z grunge, takže přirovnání k L7 nebo HOLE je asi na místě. Příjemných 30 minut. O půl deváté to rozjeli PRONG intrem, na které navázala skladba "Test" z přelomového alba "Cleasing" (1994). Strojově přesný metal šlapal perfektně a z celkových jedenácti skladeb jich z tohoto alba zaznělo šest, včetně nesmrtelného hitu "Snap Your Fingers, Snap Your Neck". Zbytek byl průřezem napříč alby, kdy mě hodně potěšila "Beg To Differ" (1990), takže jsem během závěrečného songu zamířil ke kapelnímu distru a poprvé v životě si koupil vlastní zimní čepici (s vyšívaným logem PRONG). Ta hodina utekla jako nic a jestliže tři roky starý koncert v Ostravě byl super, tak tento byl bomba. Pár minut před desátou hodinou bylo v sále narváno (vyprodáno) a z repráků zněla skladba "Hey You" od PINK FLOYD jako intro a pak už se strhlo peklo. LIFE OF AGONY jsem nikdy před tím naživo neviděl, takže bylo fajn legendární debut "River Runs Red" kompletně slyšet a vidět (kytarista Joey Z. poskakoval celý koncert). Na tyto nesmrtelné hity navázal blok přídavků čítající čtyři skladby z alba "Ugly" (1995), jedinou novinku "Scars" (2019) a závěrečný hit "Weeds" (1997). Za mě naprosto maximální spokojenost! A to včetně místa konání a zvuku. Jenomže co se týče chování některých návštěvníků během vystoupení LOA, to mi hlava nebrala. Stáli jsme hned za kotlem a na začátku setu si vedle nás stoupl chlap s klobásou v bagetě a spoustou kečupu (!), který potom většinu vystoupení čuměl hlavně do telefonu (proč nestál/neseděl vzadu?). Během úvodního riffu "This Time" se někdo cpal k pódiu tak urputně, že někomu za mnou vylil pivo tak nešťastně, že mi část skončila ve výstřihu (ok, stane se). V tu chvíli začaly vzduchem lítat kelímky s pivem a během několika sekund jsme byli slití (to nasere). ALE!!! Asi v polovině tohoto prvního songu nějaký idiot mrštil pivo na pódium a zpěvačka Mina Caputo to tvrzeným kelímkem dostala přímo do hlavy! Naštěstí nic vážného, ale byla z toho chvíli otřesená. A nebýt tohoto incidentu, možná by její vystoupení nebylo tak odměřené. I tak to byla super šou, která ale mohla skončit hned na začátku. Po koncertě se spousta těch kelímků (se zálohou jedno euro) válela jen tak po zemi, takže jsem jich několik posbíral a koupil si za výdělek vyšívanou nášivku první kapely. :-) A ve 2:30 už jsem byl doma...