Vloni jsem navštívil celkem 20 koncertů a festivalů a letos 21. ledna ryju do pažby 2023 druhý vryp. Na akci vyrážím s Želvínem, který k mým loňským 20 koncertům kontruje zničující statistikou, že v minulým roce byl v Praze na akci třeba i pětkrát do měsíce. Cestou se probíráme postcovidovým koncertním děním a náladou a vzpomínáme na naše před televizory koncertně umírající kamarády. Před Futurem jsme tak – i navzdory nepříznivému počasí – doslova za chvíli.
Rozkoukávám se v sále při smíšeném triu TARAH WHO? (Los Angeles), které navnadilo publikum energickým a údernost nepostrádajícím punk rockem s grunge odérem a přemýšlím, že spočítám věkový průměr obecenstva, ale od této netaktní myšlenky brzy upouštím. Je to tu dnes prostě sraz lidí z devadesátek, kterým učarovaly kapely PRONG a LIFE OF AGONY (obojí New York). Smiřme se s tím, že čas tu prostě je, připusťme jeho existenci a spíš než hru na nostalgii se oddejme nezvratitelnému faktu, že obě tyhle kapely prostě byly a stále jsou ikonami, ve kterých jsme se nejenže tehdy nespletli, ale jejichž hudba obstála i ve kruté zkoušce toho nejtvrdšího kata – tedy času.
Osobně jsem si před koncertem nebyl jistý, zda se těším víc na PRONG, nebo LIFE OF AGONY, ale před půlnocí jsem byl chytřejší – víc prostě miluju PRONG, byť obě kapely byly super. PRONG jako trio víc houpalo, a byť živě, přesto dokázalo skvěle pracovat s jistým strojovým rázem skladeb, což z nich roky dělá neopakovatelnou kapelu crooosver – thrash – groove či právě industrial metalu. Pamatuju si, jak jsem v devatesátkách běžel do kamenného obchodu pro vinyl „Cleansing“, který mi kapelu už tehdy definitivně vypálil do srdce a během let jsem ji nikdy nepřestal sledovat. Ctím originál a tady se mi jej dostávalo vždycky. Na koncertě zazněla hrst hitů (především právě ze zmíněného alba z roku 1994), ale zdaleka ne všechny, což je při množství vydaného materiálu za všechny ty roky logické. Minimálně další týden se budu znovu a rád utápět v jejich kompletní diskografii!
LIFE OF AGONY vyrazili na turné k 30 letům od vydání debutu „River Runs Red“. To album bylo tehdy jako zjevení a okamžitě nás k tvorbě kapely mísící alternativní metal s hardcore punkem okamžitě připoutalo. Ve Futuru zaznělo od první do poslední písně celé, a sice včetně do srdcí vypálených inter s telefonním záznamníkem a děsivým finále. Na zvuku koncertu mi trochu mrzel upozaděný zpěv ve prospěch opravdu masivně znějící kapely. A ve finále i jeho délka, kdy jsem poslední dvě skladby oželel ve prospěch uchování si lepšího zážitku. Klub byl zaplněný po okraj, což bylo skvělé pro atmosféru, méně již pro komfort návštěvníka, který chtěl nejen slyšet, ale i vidět.
Na každý pád, rozhodnutí vyrazit na tuhle sestavu snů bylo z těch, která by v opačném případě mrzela! Cestou zpátky si pochvalujeme pozemský život, který stále dokážou lemovat takhle parádní koncertní sety, kecáme o budoucích a taky lokálních akcích, které každý z nás stále chystá, jakoby se nechumelilo (venku se nicméně chumelilo) a jakoby nás od těch prvních nedělily více než tři dekády, proměna generací a způsob života, který se sice v čase mění, ale má v základu stále ty hodnoty, které jsme vyznávali kdysi a které v našich srdcích zůstanou, dokud budou bít.
Videa:
PRONG: https://youtu.be/1meAaAS4klA
LIFE OF AGONY: https://youtu.be/8DLX801basE
